S ředitelem okresní policie v Chebu pplk. Jaroslavem Kerbicem jsme se seznámili zhruba před rokem. Tenkrát jsme právě tady připravovali reportáž o hracích automatecha a při rozhovoru přišla řeč, jak jinak, i na kriminalitu související nejen s chorobnou vášní utrácet peníze v hernách všeho druhu, ale i na tu, která souvisí s prostitucí. Pro rozhovor na toto téma jsme se za pplk. Kerbicem na sklonku právě minulého roku vrátili.

Cestou k vám jsme si všimli, že okolo silnice směřující do Chebu stojí daleko méně děvčat svádějících projíždějící řidiče. Je to jen počasím, které dnes není právě výletové?

Domnívám se, že s vytlačováním prostituce z veřejných míst jsme měli v posledních letech poměrně úspěch. Od roku 1990 skutečně ubylo málo oblečených dívek nejen ve městě, ale i na průjezdových komunikacích směrem od hraničních přechodů.

Jak se to podařilo?

Je to výsledek práce, která se na našem okresním ředitelství intenzivně odvíjí od roku 1994. I když prostituce sama o sobě není trestná, měly by platit jakési mantinely, které by jí dávaly prostor jen tam, kde nijak nevadí ostatním. V době, o které hovořím, nám při práci pomáhal zákon o přestupcích platný k 1. 6. 1995, který obsahoval i právní úpravu přestupku proti veřejnému pořádku. V § 47, odstavec ch) stálo: "Kdo na místě veřejnosti přístupném nabízí poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb, nebo v takovém místě tyto služby poskytne, nebo poskytnutí těchto služeb organizuje...". Na základě tohoto právního ustanovení bylo možné vyžadovat na lidech, živících se prostitucí, aby respektovali společností určená pravidla svého podnikání.Tato právní norma však byla v roce 1996 zrušena...

Co podle vašeho názoru ke zrušení zmíněného právního ustanovení zákonodárce vedlo?

Při odstraňování této právní normy legislativci zřejmě počítali s tím, že si obce od roku 1996 na základě vlastních potřeb samy stanoví pravidla, která pro ně budou nejoptimálnější. V té době pro ně vstoupila v platnost i možnost udělovat přestupcům vyhlášky alternativní tresty, kterými by dotyční nahradili těžko vymahatelné dluhy, které jim byly uděleny.

Stalo se tak?

U nás bohužel ne a pokud vím, nestalo se tak ani v jiných městech. Pokud se týká vyhlášky města Chebu, můžeme na ni mít každý jiný názor, ale je prostě na světě v takové podobě, jaká je a od roku 1996 je třeba ji respektovat.

Zdá se, že tady v Chebu s ní policie není právě spokojena?

Podle našich každodenních zkušeností se opravdu neosvědčila. Jsou v ní v podstatě pouze vyjmenovány ulice, kde se prostituce nesmí provozovat a místa, kde by k pouliční prostituci nemělo docházet. V tomto ustanovení se opoměly některé ulice ve městě uvést, takže zde policie nemůže proti prostituci ani přes protesty mnoha občanů Chebu zasahovat.

Přesto ale provádíte, jak jsme se sami přesvědčili, pravidelné kontroly, které pomáhají udržet ve městě pořádek a pouliční prostituci omezit, jak jen je to možné. Můžete říci na základě čeho?

Je to velice složitý proces. Zadrženou prostitutku například předvedeme na policii pro podezření z porušování vyhlášky obce, což je oznamovací přestupek. Celá záležitost je zpracována na základním útvaru policie a postoupena Městskému úřadu v Chebu, kde by měla být dotyčná v komisi řešena. To se však v současné době bohužel nestává. Město tyto případy neřeší, protože uložené sankce jsou za daných podmínek nevymahatelné.

Jinou možnost zakročit proti veřejně provozované prostituci policie nemá?

Máme i jiné možnosti, ale i ty jsou omezeny. Další formou předvedení je případ, kdy dotyčná u sebe nemá doklady, nebo nemůže věrohodně prokázat svou totožnost. Domluva s problémovými děvčaty je velice těžká, vymáhání příslušných sankcí obtížné a předvedení z uvedeného důvodu nelze do nekonečna opakovat, takže ani toto opatření pouliční prostituci neřeší.

Dívky živící se prostitucí jsou většinou velice mladé?

Jejich věková hranice je skutečně nízká, pohybuje se většinou mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem, ale ani mladší děvčata nejsou mezi prostitutkami výjímkou. V těchto případech se snažíme proti osobám, které za tyto dívky odpovídají, uplatnit zákonné ustanovení o ohrožení mravní výchovy mládeže podle § 217 tz. Zákazníka takové dívky se případně snažíme stíhat pro pohlavní zneužívání mladistvých. V tuto chvíli ale hovořím pouze v obecné rovině, protože dokazování těchto trestných činů je velice obtížné a případ od případu se liší.

Ohrožování mravnosti, pohlavní zneužívání, kuplířství, ohrožování pohlavní nemocí - to jsou některé z paragrafů, které v současnosti náš trestní zákon nabízí k využití. Jejich prokazování je pro policisty velice složité a postih pachatelů soudy nejistý. Kromě těchto problémů ale existuje i trestná činnost, která s provozováním prostituce bezprostředně souvisí?

Na prostituci, která sama o sobě, jak jsme se již zmínili, u nás není trestná, s čímž při dodržení určitých pravidel souhlasím, se skutečně nabaluje trestná činnost snad všeho druhu - od majetkové až po násilnou. Je třeba si uvědomit, že když my, jako policie, se snažíme zabránit nezákonnému opatřování obživy lidí z kuplířství, nebo pouliční prostituce, připravujeme je svým způsobem o zdroj příjmů...

Nikdo určitě nepředpokládá, že si takoví lidé budou hledat řádné zaměstnání?

Samozřejmě, že tomu tak není. Skupiny lidí, kterým zabráníme pokračovat ve zmíněné formě obživy, se převážně přeorientují na jiný druh trestné činnosti: vykrádání vozidel, vloupání do obchodů, restaurací a jiných objektů... Nezřídka se s nimi setkáváme i jako s pachateli násilných trestných činů.

Dosud jsme hovořili většinou o pouliční prostituci. Jaké jsou vaše zkušenosti s majiteli nočních klubů a jiných podniků nabízejících sexuální služby?

Myslím, že je lze rozdělit zhruba do dvou skupin. Do té první patří podnikatelé, kteří se snaží o dobrou kvalitu nabízených služeb a jak je patrno i z jednání s hygienickou službou, snaží se o to, aby děvčata z těchto podniků podstupovala různé preventivní prohlídky ap. Snaží se zkrátka vést svůj podnik tak, aby chránili jak dívky, tak i zákazníky.Druhou skupinou jsou pak lidé, kterým záleží jen na kolotoči peněz. Z takových podniků pak také většinou pocházejí některé druhy trestné činnosti - pro příklad může sloužit zaměstnávání lidí bez povolení k pobytu. Převážnou část dívek z těchto podniků tvoří cizinky, hlavně z Ukrajiny, Bulharska, nebo ze Slovenska. Ty se pak stávají terčem násilí majitelů takových zařízení. Ne vždy se některé z dívek podaří utéci a celou věc oznámit policii.

Případ je oznámen, postižení mají svědčit. Jejich postavení svědka je však velice obtížné. Policisté se jistě setkávají i s případy, kdy pachatel zůstane nepotrestán?

Takové případy nejsou výjimkou. Je-li postiženým například cizinec, který přišel o peníze a doklady, hlásí celou záležitost jen proto, aby se dostal přes hranice. Svědčit proti pachatelům nechce, protože nemá zájem věc jakkoli zveřejnit. Často se také stává, že dívka, která svědčí, po čase své výpovědi pod nátlakem pachatelů odvolá. Takto vydíraným osobám nabízíme určitou ochranu v podobě výslechu utajovaných svědků, ale k překonání strachu z násilí to většinou nestačí.

Dívkám, o kterých hovoříme, někdy nabízejí pomoc i některé nevládní organizace. Setkáváte se s nimi tady v Chebu?

Máte pravdu, některé nevládní organizace mohou sehrát v ochraně svědka velikou roli. Tady u nás pracuje například známá La Strada, ale jsme v kontaktu i se skupinou Caro, což je česko-německá organizace. Spolupráce se odvíjí i na poli prevence, kdy jsou organizovány některé společné akce. Při jedné z nich, kdy byla přizvána i hygienická služba, byla předvedým dívkám dána možnost nechat se odborně vyšetřit. Domnívám se, že pro spolupráci s policií jak na poli ochrany svědka, tak i v oblasti prevence kriminality, jsou nevládní organizace velice důležité.

Policii by měly v boji proti pouliční prostituci pomáhat také některé státní instituce. Mám na mysli například městskou policii?

Netvrdím, že tomu tak není, ale současná spolupráce není ideální. V Chebu má být v blízké době instalován monitorovací kamerový systém, na který poskytlo prostředky cestou odboru prevence kriminality ministerstvo vnitra. Celý systém bude sveden na pracoviště Městské policie, takže pomoc při ochraně veřejného pořádku bude jistě ze strany radnice účinnější.

Víme, že oblast, o které hovoříme je velice složitá. Přesto - můžete říci, jak by mohla být problematika prostituce v našem státě z pohledu policie řešena?

Policisté by podle mých zkušeností nejvíce uvítali, kdyby byla v co nejkratší možné době přijata nová právní úprava této problematiky. Řešení se nabízí mimo jiného například i ve zmíněném zrušeném § 47 obsaženém v zákonu o přestupcích. Podobné ustanovení by bylo vhodné do nového zákona nějakým způsobem vrátit. S prostitucí jako takovou se musí i nadále počítat a pokud bude mít určité mantinely, nelze proti ní ani nic namítat. Každý, kdo chce, a má na to peníze, by měl mít možnost si lásku v nějakém podniku koupit. Pokud však policisté při kontrole města posbírají osoby, které ho právě nekrášlí, a dál se nic neděje, je to činnost, která by mohla být zúročena lépe. Třeba tím, že by bylo více času na pátrání po pachatelích vykradených aut nebo sklepů, což lidi trápí podle našich zkušeností ze všeho nejcitelněji.

Radvana ČERVENÁ  
Foto Jiří NOVÁK