POLICISTA  7/1998

VE VÝCVIKOVÉM STŘEDISKU V BÝCHORECH

„Je známou skutečností, že každá země využívaná jako tranzitní prostor nezákonné přepravy drog se dříve nebo později setká s rozptylem omamných látek, ohrožujícím její vlastní státní příslušníky." Tento názor vyslovil ředitel Sekce OSN pro omamné látky G.M.Ling již v roce 1980. V České republice 90. let se jeho předpoklad beze zbytku potvrdil. Území ČR se v průběhu první poloviny 9O. let jednoznačně změnilo v jednu z cílových oblastí mezinárodního obchodu a distribuce drog.“ (Svět drog v Čechách, autor Miroslav Nožina)

200x silnější čich

Celkem 12 českých občanů ve věku od 20 do 45 let bylo zatčeno a obviněno během vyšetřování v rámci akce Omega. Šlo o jednu z doposud největších operací Národní protidrogové centrály zaměřených proti domácím nelegálním výrobcům a obchodníkům s pervitinem. Celá akce trvala 5 měsíců. Během závěrečného zásahu, kterého se mimo jiné zúčastnili i speciálně cvičení psi, byly zlikvidovány 2 laboratoře na výrobu drogy, zajištěny desítky položek chemikálií, laboratorního skla a zařízení a také 3 krátké střelné zbraně. Při domovních prohlídkách nalezli policisté přibližně 5 kg efedrinu a pervitinu.

*  *  *

Téměř 3 kg amfetaminu se v červenci 1994 podařilo zajistit pracovníkům krajské a městské kriminální služby v Ostravě. Policejní akce vyvrcholila na parkovišti. Za účasti příslušníků speciální zásahové jednotky a speciálně cvičených psů bylo zadrženo šest mužů.

*  *  *

Ještě mnoho dalších novinových zpráv, které se týkají odhalení drog, bychom mohli citovat a zabývat se jimi, budeme se ale věnovat složce, která při podobných akcích policie nechybí. Je to pes se svým vynikajícím čichem, speciálně cvičený na pomoc policii. První poznatky o využívání psů ke službě u policie a četnictva se objevují už v 18. století. První policejní škola na území Československa byla založena již za Rakousko-Uherska v Písku, avšak využití schopnosti psů v boji se zločinem nalezlo své pevné uplatnění až v době prvních let po vzniku samostatného československého státu. Psy používalo četnictvo, ale protože erárních zvířat byl nedostatek, podle výnosu ministerstva vnitra z roku 1921 bylo četnictvu povoleno držet a cvičit vlastní psy. Povolení se však týkalo pouze psů čistokrevných, uznaných jako plemeno policejní. A to byl ovčák, dobrman a airedale-terier. Každý takový pes se musel podrobit se svým pánem zkoušce před zvláštní komisí. Již v roce 1921 vyšla publikace pražského policejního inspektora pana Matouška, která obsahovala kromě popisu chovu a výcviku policejních psů i zkušební řád pro hodnocení výcviku policejních psů československého četnictva. Již tehdy byly organizovány kurzy pro výcvik, trvající 10 týdnů, a dodržovala se zásada, že časový úsek mezi vznikem pachové stopy a nasazením psa na stopu nesmí být větší než 50 hodin a stopy musí být ochráněny před znehodnocením.

Služební psi se zřizovali nejdříve na četnických stanicích, kde to vyžadovaly bezpečnostní poměry. Byla dodržována zásada, aby v každém soudním okrese byla jedna četnická stanice se služebním psem.

Za účelem zkvalitnění přípravy služebních psů byl v roce 1925 zřízen v Pyšelích u Prahy Ústav pro výcvik a chov služebních psů četnictva. Psi se začali používat i u jiných služeb jako např. u státních policejních úředníků, finanční stráže a orgánů ochrany československých státních drah. Od roku 1929 byl psovod se služebním psem zahrnut do systemizovaného stavu četnických pátracích stanic.

V roce 1952 bylo zřízeno nové středisko tehdejší Veřejné bezpečnosti pro výcvik služebních psů v Býchorech, okres Kolín. Středisko v Pyšelích zaniklo, byl však odtud přenesen a vedle vstupu do objektu postaven kámen, který připomíná věrnou službu psa člověku. To dokumentuje i nápis na kameni: "Na paměť věrných služeb psa ARCA zastřeleného při poskytování pomoci svému vůdci v Kolerově 2.VII.1931".

V současné době patří výcvikové středisko v Býchorech pod Odbor služební kynologie a hipologie policejního prezidia. Odbor vznikl v roce 1997 z bývalých kynologických pracovišť cizinecké a pohraniční policie, kriminální policie a železniční policie. Odbor čítá kolem osmdesáti lidí a jeho hlavní činností je zabezpečování přípravy psovodů a služebních psů ve speciálních kurzech výcvikových středisek. Mají ve své náplni odchov a přípravu mladých psů na chovatelských stanicích pro doplňování stavů psů u Policie České republiky. Odbor plní i činnost osvětovou, to znamená, že se na něm tvoří veškeré normy a předpisy týkající se služební kynologie a hipologie. Služební kynologii na krajských a městských ředitelstvích PČR metodicky řídí. Centrum, hlavní pracoviště odboru, je v Praze, ale jeho praktická střediska jsou dislokovaná pracoviště po celém území České republiky.

Nejzákladnější jsou chovné stanice, kde se štěňata rodí a jsou odchovávána do osmi týdnů věku. Do té doby je mají v péči psí matky a chovatelé. Když jsou štěňatům dva měsíce, začínají se učit a ve stáří 10 až 12 měsíců jsou z nich už poslušní, částečně vycvičení psi. Chovné stanice jsou na území naší republiky tři: Prackovice, Libějovice, Domažlice.

Další dislokovaná pracoviště jsou výcviková střediska, kde se praktikuje náročná příprava psů ve speciálních kurzech. Výcviková střediska jsou také tři, a to: Plzeň-Bílá Hora, Dobrotice a nejstarší z nich, Býchory u Kolína, které jsme jeli navštívit.

Přivítal nás jeho vedoucí podplukovník Ladislav Šingovský a právě přítomný vedoucí jmenovaného Odboru služební kynologie a hipologie PP ČR plukovník inženýr Jiří Novotný. Nebyl tady na kontrole, jak by se mohlo zdát, ale pomáhal společně s býchorskými připravit podmínky pro mezinárodní soutěž ve výcviku speciálních psů, na kterou se koncem června sjíždí do Býchor celá plejáda zahraničních účastníků.

Do výcvikového střediska přijíždějí příslušníci Policie ČR, kteří jsou, nebo se chtějí stát psovody. Přijíždějí sem se svým psem, který jim byl přidělen.Výcvik se dělí na klasický a speciálně zaměřený. Po linii klasické kynologie se cvičí psi hlídkoví a pátrací. Podle zaměření je pak stanoven i typ adélka kurzu. Kurzy jsou v trvání od čtyř do deseti týdnů. Nejdelší je dvacetitýdenní pátrací kurz. Do funkce specialistů se ustanovují psovodi, kteří již absolvovali desetitýdenní základní nebo dvacetitýdenní pátrací kurz a mají předpoklady stát se specialistou - své schopnosti prokázali v praxi. Středisko má dlouholetou tradici ve výchově a výcviku speciálně cvičených psů na vyhledávání drog, výbušnin, střelných zbraní. Několik psů se tu cvičí na vyhledávání mrtvol.

V loňském výcvikovém roce se v Býchorech cvičili pro pohraniční policii psi prověřovací, kteří jsou určení k vyhledávání osob ukrytých v dopravních prostředcích. Speciální výcvik se v Býchorech provádí nejen pro složky Policie ČR, ale také pro vězeňskou službu a Českou armádu. V současné době probíhá výcvik psů záchranářů pro vzdušné síly ČA. Za účelem efektivnosti výcviku psů specialistů se vyžaduje, aby při nástupu do kurzu měl psovod již vybudovaný kontakt se psem, to znamená, že jsou na sebe vzájemně zvyklí,povahou si vzájemně vyhovují a mají chuť spolu pracovat. Psi specialisté se znovu vracejí do střediska po ukončení kurzu vždy jednou za rok, za účelem přezkoušení k obhajobě zadané speciální kategorie praktického použití. Instruktoři výcviku zařazení na "speciálkách" mají sami přiděleny dva, tři i čtyři psy, které cvičí pro Správy krajů Policie ČR.

Jak Česká republika spolupracuje na poli výcviku služebních psů se zahraničím, nám vysvětlil plk. Novotný. "Náš stát se přihlásil k mezinárodní spolupráci, jejíž program pod zkratkou UNDCP v překladu znamená Mezinárodní program na potírání drogové kriminality a jeho garantem je Británie. Součástí programu je příprava služebních psů policie v jednotlivých státech na vyhledávání drog. Jednou z myšlenek programu je společná příprava instruktorů, kteří cvičí psovody ve výcvikových střediscích jednotlivých států. Jeden z našich instruktorů se již takového společného výcviku, který se konal v Maďarsku, zúčastnil. Ukázalo se, že naše příprava na tomto poli je dlouhodobá a velmi dobrá, můžeme být ostatním zúčastněným státům nápomocni radou i praxí ověřenými zkušenostmi."

O tom, jak funguje každodenně středisko v Býchorech, jsem si jen krátce povídala s jeho vedoucím. Brzy byl odvolán on i všichni psovodi se svými svěřenci k případu, při kterém bylo třeba jejich pomoci. Dvanáctiletá dívenka zanechala svým rodičům doma dopis, že ve chvíli, kdy ho budou číst, už nebude mezi živými, že je tedy zbytečné, aby ji hledali. Hledal ji celý stávající tým býchorského střediska.

V rychlosti jsem se tedy dozvěděla, že v bývalém loveckém zámečku je lůžková a jídelní kapacita zhruba pro čtyřicet psovodů, o které se stará skupina zaměstnanců včetně vynikajícího kuchařského týmu. Pro pejsky je zde na padesát kotců, a protože zvířata pracují minimálně sedm hodin denně, dostávají dvakrát za den plnou misku. V poledne granule se zeleninou, v pozdním odpoledni maso smíchané na střídačku s těstovinou, rýží nebo ovesnými vločkami. Do kotce si chodí rádi odpočinout. Plemeno je tady vidět vesměs jediné, a to ovčácké. Přesto se na speciálkách využívají i jiná plemena. Hlavním kritériem při výběru jedince je, aby měl vhodné pracovní a povahové vlastnosti, tedy předpoklady k práci. Co se týče velikosti plemene, zvažuje se, k čemu bude pes využíván. Do interiéru je "skladnější" menší plemeno, na kamiony větší plemeno apod.

Veškerá příprava je probírána nejprve teoreticky na učebnách, tedy jako ve škole. Tady se psovod naučí teorii výcviku a taktiku použití služebního psa a dozví se jak pečovat o srst, výživu i zdraví svého psa. Praktický výcvik vedou zkušení instruktoři.

"A jak se tedy pes vycvičí na vyhledávání drogy?" ptala jsem se pana podplukovníka. "Není sám pod vlivem drogy, tedy zfetovaný, jak se často říká?"

"Umíte si představit zfetovaného člověka, jak pracuje podle pokynů? I člověk je v takovém stavu naprosto nezvladatelný, nezodpovědný, nesoustředěný, neschopný cokoli cílevědomě dělat. U psa by byl tento stav jistě ještě daleko horší, pes je slabší psychické konstrukce než člověk, proto by byl v takovém stavu naprosto nepoužitelný k jakékoliv práci. Navíc by nám velmi brzy zahynul. Ani člověk pravidelně se dopující omamnými látkami se nedožívá vysokého věku. Natož pes s jeho průměrným téměř desateronásobně nižším věkem než člověk. Ne, opravdu je naprostý nesmysl, abychom psům dávali drogy ke konzumaci jakoukoliv formou. Výcvik je založen na přirozené hravosti zvířete, na jeho touze aportovat pánovi oblíbenou hračku, oblíbený předmět, který má pro psa specifickou vůni. Takový předmět tedy musí být spojený s pachem drogy, kterou hledá. Nejčastěji se to psi učí na tenisovém míčku, který do sebe snadno natáhne potřebný pach a pes si ho vyhledává i přes nejrůznější a nejnáročnější překážky. Skutečnost, že pes má dvěstěkrát vyvinutější čich než člověk a úžasnou schopnost pachy rozeznávat, nedává téměř žádnou možnost hledaný specifický pach překrýt", dodává pan podplukovník a v zápětí se usměje mojí naivní otázce, zda je pes schopen vyčenichat drogy ukryté v těle pašeráka. "To vám opravdu nepovím, nemohli jsme to vyzkoušet, on nám nikdo žádné drogy kvůli výcviku nechce spolykat". Víc jsme si toho nepověděli, protože šéf střediska ujížděl s ostatními hledat ztracenou holčičku, kterou stejně po dlouhém a namáhavém průzkumu dalekého i blízkého okolí bydliště nenašli, protože tam ani nebyla. Ale naše vyprávění má dobrý konec. Dívenka se po dvou dnech sama přihlásila telefonicky rodičům od kamarádky a byla živá a zdravá.

Dagmar LINHARTOVÁ