ČMMJ má okolo 105 000 členů. Činnost je mnohotvárná, rozsáhlá a myslím, že veřejnost ji poměrně dobře zná. Hlavní náplní je rozvoj myslivosti ve všech jejích oblastech - ochraňování zvěře, zvyšování její kvality, zvyšování úživnosti honiteb, kynologie, lovecké střelectví, příprava nových myslivců nebo mladých přátel myslivosti a ochrany přírody... To vyžaduje obrovskou spoustu dobrovolné práce, přičemž vlastní lov je až poslední nepatrnou částečkou naší činnosti.

V roce 1992 naše organizace prodělala zásadní změny. Došlo k odtržení jednotlivých mysliveckých sdružení, která se zaregistrovala jako samostatné subjekty. ČMMJ ztratila monopol mysliveckého svazu, myslivci už nemusí být našimi členy. Pokud chtějí, sdružují se i v jiných organizacích. Došlo k rozdrobení honiteb, zmenšení výměr a honitby si navíc mohou pronajímat nejen myslivecká sdružení, ale i jiné právnické a fyzické osoby.

Musím konstatovat, že myslivci nepochopili situaci a snad pod dojmem nejasné budoucnosti zasáhli do stavů zvěře včetně kvalitních kusů starší chovné generace. K tomu se později přidalo svérázné myslivecké hospodaření v některých honitbách provozovaných nemysliveckými subjekty. Dnes tak proti dřívějšku chybí kvalitní populace dospělé samčí spárkaté zvěře. Stavy zvěře se dále snižují, klesá i myslivecká produkce zvěřiny, která se dá v ČR odhadovat na 4000 tun ročně.

Další pohromou je novodobé pytláctví, prováděné nejen individuálně, ale často i ve formě nájezdů organizovaných skupin. Nejotřesnější případy jsou dobře známé. Rozsah škod na zvěřině nikdo přesně nezná, já bych je odhadoval asi na 20 procent legální produkce. Co je horší, pytláci loví bez ohledu na dobu hájení a na chovnou perspektivu zvěře, nemluvě ani o ohledech na mláďata, samice od mláďat a březí samice. Pytláctví tak snižuje stavy a chovnou kvalitu zvěře nejen přímo, ale i hrubými zásahy do reprodukčního cyklu.

Myslím, že důvodů je několik. Jednak se od počátku devadesátých let příliš usnadnil přístup lidí ke zbraním, a to včetně zbraní loveckých. Ale největší problém je ve vysoké míře organizovanosti pytláků. Každý asi slyšel o dvou autech: z jednoho se střílí, třeba v noci s použitím světlometů, zatímco v druhém nejsou zbraně, ale nakládá se do něj ulovená zvěř. Obě skupiny se domlouvají mobilními telefony a těžko se dají chytit při prokazatelném činu.

Přesto si neodpustím připomenout, že Policie ČR by mohla zasahovat energičtěji. Vím, že existuje i jiný výklad zákona, ale podle mého názoru policisté mohou najít způsob, jak zkontrolovat kufr auta v místech, kde se hodně pytlačí. Potom si vemte, jaká je nejobvyklejší reakce na oznámení. Když náš člen zatelefonuje, že v revíru právě teď někdo pytlačí, policista přijede za hodinu za dvě - nebo také druhý den. To není k ničemu. Chápu, že existuje i nebezpečnější trestná činnost. Ale policisté si nějak neuvědomují, že pytláctví je krádež jako každá jiná a při pružnější reakci by se dalo lecčemus zabránit. A musím se zmínit o tom, že i když je pachatel známý, vyšetřování a soudní projednání se protahuje. Viník zatím chodí po vsi a jenom se všem směje.

Rozhodně nepřichází v úvahu žádná forma domobrany, jaké jsme byli několikrát svědky a která zpravidla končí tragicky. Žádná skupina občanů nemá právo brát spravedlnost do svých rukou, od toho je policie a soud. Myslivci většinou mají dobrý přehled, co se u nich v revíru děje, ale mohou to jedině oznámit. Prakticky stejně je tomu s členy lesní, myslivecké nebo rybářské stráže. Ti mohou zabránit jen některým škodám a drobnějším protiprávním jednáním. Ve střetu s ozbrojeným pachatelem nebo se skupinou jsou bez šancí. Chtěli bychom, aby měli alespoň statut veřejného činitele.

Jinak můžeme jenom výchovně působit na myslivce a iniciovat legislativní úpravy. Děláme to už delší dobu a hodláme v tom pokračovat, i když třeba loňské zpřísnění trestněprávní úpravy pytláctví zatím nemá očekávanou účinnost.

Podle zahraničních vzorů uvažujeme o způsobech plombování řádně ulovené zvěře. Jinou možností by bylo povinné členství v některé myslivecké organizaci, kterých už dnes existuje víc a mohou vzniknout další. Členství by se ovšem muselo stát podmínkou pro vydání loveckého lístku a eventuálně i získání lovecké zbraně. Neukázněné myslivce a také některé pytláky by bylo možno postihnout vyloučením a třeba by to alespoň trochu přispělo ke zlepšení stavu.

Přemysl LIŠKA  
Foto Václav Šebek