SleΦn∞ P. je dvaadvacet let. St°edn∞ vysokß, Ütφhlß, nenßpadn∞ p∙vabnß, mφrnß ve sv²ch projevech a nep°φliÜ hovornß. Pracuje jako zdravotnφ sestra v nemocnici. Loni na podzim ji na ulici unesli a opakovan∞ znßsilnili t°i mu₧i - cizφ obΦanΘ. Byli dopadeni a vazebn∞ stφhßni. K hlavnφmu lφΦenφ byla sleΦna P. p°edvolßna jako sv∞dek necel² rok po tragickΘ udßlosti. Na jejφ p°ßnφ jsem ji k soudu doprovßzela.

  Ve stanoven² den se schßzφme rßno p°ed jejφm domem. SleΦna P. se cφtφ Üpatn∞ t∞lesn∞ i duÜevn∞, mß strach z jednßnφ, ze setkßnφ s pachateli, z vlastnφ slabosti.

  V obrovskΘm komplexu soudnφch budov dojdeme spletφ chodeb k jednacφ sφni. Vedle dve°φ na zdi visφ informace k dneÜnφmu lφΦenφ, jmΘno sleΦny P. je tam uvedeno s plnou adresou. Usedßme na jednu z lavic, kterΘ lemujφ chodbu. Hlavnφ lφΦenφ ve v∞ci bylo zahßjeno ji₧ vΦera, ale o tom sleΦnu P. nikdo neinformoval, tak₧e se jeho zahßjenφ ani nemohla z·Φastnit. Na chodb∞ vlßdne Φil² ruch, v t∞snΘ blφzkosti kolem nßs n∞kolikrßt prochßzejφ eskorty vedoucφ mu₧e v poutech. Ze dvora k nßm dolΘhß hlasit² Üt∞kot policejnφch ps∙.

  SleΦna P. se d∞sφ chvφle, kdy p°ivedou ... Nakonec nevyslovφ ani zßjmΘno, kter²m by oznaΦila pachatele. Kdykoliv promluvφ, hledß takovΘ formulace, aby trojici mu₧∙ nemusela pojmenovat. ╚lenitost chodby nßm naÜt∞stφ umo₧≥uje sed∞t tak, aby sleΦna P. p°φchod ob₧alovan²ch nevid∞la. TuÜφ, ₧e u₧ je vedou. Dφvß se prßzdn²m pohledem na m∞ a neotoΦφ se.

  Pak u₧ je vyzvßna, aby vstoupila do jednacφ sφn∞. Z∙stßvßm na chodb∞. LφΦenφ je neve°ejnΘ, co₧ se dozvφdßme teprve dnes rßno. I tak je v soudnφ sφni p°φtomno v r∙zn²ch rolφch Üestnßct lidφ, z toho t°inßct mu₧∙. P°ed nimi bude sleΦna P. vypovφdat o svΘm "poÜkozenφ".

  Po vφce ne₧ dvou hodinßch p°edseda senßtu p°eruÜuje jednßnφ a sleΦna P. vychßzφ ze sφn∞. Stßtnφ zßstupkyn∞ nßm sd∞luje, ₧e p°estßvka bude trvat patnßct minut. SleΦna P. se nem∙₧e zorientovat v chodb∞, pot°ebuje Φerstv² vzduch. VÜφmßm si, kter²m sm∞rem odchßzφ eskorta, abychom se po p°estßvce nepotkali. OpaΦn²m sm∞rem vedu sleΦnu P. z budovy ven. Nabφzφm d₧us v krabici, kter² jsme si p°inesly rßno s sebou. SleΦnu P. posiluje v∞domφ, ₧e dosud v²slech zvlßdla a ₧e soudce i stßtnφ zßstupkyn∞ se k nφ chovajφ Üetrn∞. Obhßjci vÜak ne, zvlßÜt∞ ten starÜφ se domßhal detail∙ z jejφho intimnφho ₧ivota.

  Po p°estßvce v²slech poÜkozenΘ pokraΦuje. JeÜt∞ necelou hodinu Φekßm na chodb∞. Teprve pak m∙₧eme ze soudnφ budovy odejφt. SleΦna P. je vyΦerpanß, ale pova₧uje za d∙le₧itΘ, ₧e nepodlehla slabosti a strachu. Po dobu dlouhΘho v²slechu stßla na vyhrazenΘm mφst∞ p°ed trestnφm senßtem. V soudnφ mφstnosti byla sama. Bez lidφ, kte°φ by ji sm∞li morßln∞ podpo°it svou p°φtomnostφ. Ob₧alovanφ sed∞li dva metry za jejφmi zßdy, s obhßjci, tlumoΦnicφ a v blφzkosti sv²ch otc∙ coby d∙v∞rnφk∙.

  SleΦna P. neÜla k hlavnφmu lφΦenφ nep°ipravena. V pra₧skΘ poradn∞ BφlΘho kruhu bezpeΦφ jφ poskytly Mgr. VitouÜovß a JUDr. Koubovß t°i obsßhlΘ konzultace, takΘ jß jsem se sna₧ila jφ co nejvφce pomoci. P°esto₧e za₧ila ono dopoledne stav odborn∞ naz²van² sekundßrnφ viktimizace, °eΦeno laicky, bylo to hroznΘ.

  Jist∞₧e prob∞hlo vÜe podle zßkona, ale spravedlnosti tam bylo pramßlo. Ne pro sleΦnu P. Ne pro m∞.

PhDr. Marie èedivß vedoucφ regionßlnφ poradny v Ostrav∞