Pan Walter byl smola°. P∙vodn∞ soustru₧nφk, pozd∞ji °idiΦ n.p. Stavby silnic a ₧eleznic, Φlov∞k laskav² a ohledupln², tiÜe tesknil po d∞tech, kterΘ po rozpadu man₧elstvφ vychovßvala b²valß ₧ena. Jednou za Φtrnßct dnφ m∞l nßrok na krßtkou nßvÜt∞vu, o prßzdninßch na t²den spoleΦnΘ dovolenΘ. "Vyrazφme si autem, kam budete chtφt," °ekl otec sv²m potomk∙m, ale nebylo Φφm vyrazit, lΘto utφkalo a Antonφn Walter se usilovn∞ sna₧il sv∙j slib dodr₧et. ZaΦßtkem srpna uve°ejnil v informaΦnφ slu₧b∞ v pasß₧i Lucerna inzerßt: Koupφm oktßvii nebo moskviΦe za hotovΘ. K tomu adresa, telefon a poznßmka, ₧e k zasti₧enφ je nejΦast∞ji pozd∞ odpoledne nebo veΦer.

Den co den telefonoval do informaΦnφ slu₧by, ale ₧ßdnß nabφdka nep°ichßzela. Teprve t²den p°ed koncem Ükolnφch prßzdnin p°iÜel pan Walter rßno do prßce cel² rozradostn∞n² a ₧ßdal svΘho ÜΘfa o dva dny volna, nebo¥ se mu poda°ilo koupit automobil MoskviΦ za dvaaΦty°icet tisφc korun. Majitel pr² prodßvß skoro nov² v∙z, proto₧e s t∞₧k²m ischiasem le₧φ v Rumburku v nemocnici. Zßle₧itost za n∞j vy°izuje jeho bratr, sympatick² a d∙v∞ryhodn² chlapφk. "Blahop°eju," °ekl vedoucφ a pozd∞ji do protokolu uvedl v∞tu, kterß mu pevn∞ uvφzla v pam∞ti.

"KoneΦn∞," prohlßsil tehdy pan Walter, "koneΦn∞ jsem protrhl tu zatracenou ₧ivotnφ sm∙lu."

Bylo 23. srpna roku 1962 a Antonφnu Walterovi zb²valo necel²ch deset hodin ₧ivota.

Jmenoval se Jaroslav Novßk a jednotlivΘ v²pov∞di jej charakterizujφ jako bezstarostnΘho veselΘho Φlov∞ka, kter² nikdy nezkazil ₧ßdnou legraci. Rßd si vym²Ülel a vyprßv∞l neskuteΦnΘ leΦ zßbavnΘ historky, snadno si dokßzal zφskat p°φze≥ ₧en. Pan Novßk byl podvodnφk. V dob∞, o kterΘ vyprßvφme, m∞l za sebou u₧ n∞kolik trest∙ a neb²t rodiΦ∙, kte°φ poÜkozen²m spornΘ Φßstky rychle vraceli, odsed∞l by si z°ejm∞ vφc ne₧ v rejst°φku uvedenΘ t°i roky.

M∞l ₧enu, d∞ti, ale i dru₧ku, p°ed kterou vystupoval ve vymyÜlenΘ roli policejnφho kapitßna. Nedokßzal odolat ₧ßdnΘ rozevlßtΘ sukni, miloval nßkladnΘ zßbavy a pitky, ale permanentn∞ mu chyb∞ly penφze.

DvaadvacßtΘho srpna oznßmil man₧elce, ₧e si jede do Prahy vyzvednout penφze, kterΘ mß na kont∞ ulo₧eny jeÜt∞ z doby v²konu trestu (dßvno tam nem∞l ani halΘ°), a vydal se vyzkouÜet svΘ Üt∞stφ. Ve v²v∞skovΘ slu₧b∞ v pasß₧i Lucerna naÜel Walter∙v inzerßt a zavolal na uvedenΘ Φφslo. JeÜt∞ ten veΦer se oba pßnovΘ seÜli v restauraci Hlavovka na Vinohradech.

"Ano," vypov∞d∞l pozd∞ji ΦφÜnφk, "sed∞li u stolu pod oknem a povφdali cosi o autech. Vydr₧eli tu asi dv∞ hodiny. Normßlnφ, sluÜnφ hostΘ..."

Neexistujφcφ bratr v rumburskΘ nemocnici, pouh²ch sedm tisφc kilometr∙ na tachometru, bßjeΦn² stav peΦliv∞ garß₧ovanΘho vozu. Novßk d∞lal co mohl, aby vyloudil zßlohu, ale pan Walter byl bohu₧el p°φliÜ opatrn², proto se nakonec dohodli, ₧e druh² den pojedou pro auto spolu.

"Ale platit budete v hotovosti..." "Spolehn∞te se," °ekl Antonφn Walter. Zapili obchod gruzφnsk²m ko≥akem, byla u₧ tma, kdy₧ se rozchßzeli. Jaroslav Novßk nasedl do prvnφ kolemjedoucφ otev°enΘ tramvaje, ta zatahovala do motolskΘ vozovny, kus jeÜt∞ pokraΦoval p∞Üky a nakonec zalehl na laviΦku v parΦφku krematoria. Byla pom∞rn∞ teplß letnφ noc a vyspal se dob°e. Druh² den rßno si v Kovomatu na VßclavskΘm nßm∞stφ koupil malou sekeru, p°esn∞ tak dlouhou, aby se veÜla do aktovky. Potom znovu zasedl do restaurace Hlavovka, kam kolem poledne p°iÜel Antonφn Walter, uhon∞n², ale spokojen², ₧e se mu poda°ilo p°φsluÜnΘ penφze sehnat."OdeÜli spoleΦn∞, jako nejlepÜφ kamarßdi," vzpomφnal ΦφÜnφk. U pokladny nßdra₧φ Praha-T∞Ünov koupil Novßk dva lφstky na osobnφ vlak mφ°φcφ p°es Bakov a Svor u ╚eskΘ Lφpy do Rumburku.

B∞hem vyÜet°ovßnφ se poda°ilo zmapovat prakticky vÜechny cestujφcφ z p°φsluÜnΘho vagonu, podle v²pov∞dφ p∙sobili oba mu₧i sedφcφ ve t°etφm kupΘ u okna pohodov∞ a klidn∞. Walter zpoΦßtku vyprßv∞l o tet∞, kterß mu slφbila p∙jΦit n∞jakΘ penφze, jen₧e byla v zam∞stnßnφ, vkladnφ knφ₧ku m∞la doma, navφc vinkulovanou heslem, cestu mezi Mod°anami, Lahovicemi a smφchovskou spo°itelnou absolvoval uhon∞n² synovec t°ikrßt,

"Hlavn∞, ₧e se to povedlo," poznamenal Novßk a usmßl se. Potom se povφdalo a autech, a kdy₧ se p°ibli₧n∞ po hodin∞ cesty objevila v chodbiΦce u otev°enΘho okna pohlednß tmavovlßska, Novßk vyrazil za nφ, po chvφli flirtovßnφ zφskal adresu a smluvil si sch∙zku.

"Byl to moc milej pßn," nadiktovala sleΦna do protokolu. "╪φkal, ₧e pracuje v zahraniΦφ jako montΘr a cht∞l, abych s nφm Üla v ned∞li na veΦe°i. Jen₧e na to rande nakonec nep°iÜel..."

Kdy₧ se souprava blφ₧ila ke Svoru, Novßk se vrßtil do kupΘ a znovu se zmφnil o Ji°etφn∞.

"Tam se nevyplatφ jezdit p°ed Rumburk," ozval se jeden ze spolucestujφcφch. "Jestli vystoupφte ve Svoru a dßte se zkratkou p°es les, budete tam mnohem d°φv." Walter nem∞l nßmitek a Novßkovi zm∞na cestovnφho plßnu velmi vyhovovala.

Kdy₧ opustili malΘ nßdra₧φ a zaboΦili na cestu vedoucφ k lesu, bylo ji₧ Üero. P°ibli₧n∞ po Φtvrt hodin∞ zaΦal Novßk tvrdit, ₧e zabloudili, dezorientovan² Walter navrhl nßvrat a ve chvφli, kdy se otoΦil, ude°il ho spoleΦnφk zezadu sekerou. Rßna minula lebku a dopadla na krk, Walter zaΦal k°iΦet, dal se do b∞hu, ale zakopl a upadl. Novßk se na le₧φcφho vrhnul, popadl jej rukama za krk a Ükrtil tak dlouho, dokud cφtil n∞jak² odpor. Potom mu kolem krku utßhl Üßtek a zavßzal na dva uzly, aby m∞l jistotu, ₧e je Walter skuteΦn∞ mrtev. Nakonec sesbφral roztrouÜenΘ v∞ci a s uspokojenφm si ov∞°il, ₧e v neÜ¥astnφkov∞ aktovce je skuteΦn∞ spousta pen∞z v balφΦcφch p°elepen²ch bankovnφmi pßskami. VyÜel z lesa na stßtnφ silnici a mßvßnφm zastavil projφ₧d∞jφcφ autobus. èlo a v²letnφky vracejφcφ se ze zßjezdu, Novßk se k nim p°ipojil, vesele se bavil a spoleΦn∞ s ostatnφmi zpφval. Vystoupil na k°i₧ovatce v Ji°etφn∞, °idiΦi dal t°icet korun zpropitnΘho a do obce Studßnka, kde bydlela jeho dru₧ka, doÜel p∞Üky.

27. srpna roku 1962 oznßmil na odd∞lenφ VB v Praze 6 vedoucφ stavebnφ sprßvy n.p. Stavby silnic a ₧eleznic, ₧e je poh°eÜovßn °idiΦ podniku, Antonφn Walter, kter² si vy₧ßdal dva dny dovolenΘ na zakoupenφ auta a dosud se nevrßtil. ┌dajn∞ jel do Rumburka, kde m∞l b²t majitel vozu hospitalizovßn v nemocnici a p°i cest∞ ho z°ejm∞ provßzel bratr prodßvajφcφho.

Ihned bylo zahßjeno aktivnφ pßtrßnφ a ukßzalo se, ₧e na Dopravnφm inspektorßtu OVB v D∞Φφn∞ k ₧ßdnΘmu p°evodu vozidla typu MoskviΦ nedoÜlo a v nemocnici v Rumburku ₧ßdn² pacient, kter² by prodßval podobn² v∙z, nele₧φ. To posφlilo podez°enφ, ₧e se Walter stal ob∞tφ trestnΘho Φinu. Po poh°eÜovanΘm bylo s negativnφm v²sledkem pßtrßno po vÜech jeho p°φbuzn²ch, byly prov∞°eny severoΦeskΘ hotely, ubytovny i nemocnice, ale nenaÜel se ₧ßdn² zßznam o jeho p°φtomnosti. Poslednφho srpna bylo vyhlßÜeno pßtrßnφ celostßtnφ a jedenßctΘho zß°φ byla v lese, v katastru obce Svor, nalezena Walterova mrtvola. Soudnφ pitva jednoznaΦn∞ urΦila jako p°φΦinu smrti vra₧du.

Pßtrßnφm po mo₧nΘm pachateli se nezab²vala jen operativnφ skupina, ale zapojeni byli vÜichni pracovnφci VB v Rumburku a okolnφch okresech a jednφm z ulo₧en²ch ·kol∙ bylo zam∞°enφ pozornosti na osoby, kterΘ p°i sob∞ majφ nebo utrßcejφ v∞tÜφ Φßstky pen∞z.

Hned t°etφ den po nßlezu mrtvoly oznßmil podpraporΦφk z mφstnφho odd∞lenφ ve Varnsdorfu, ₧e se do obvodu v obci Studßnka p°ed nedßvnem nast∞hoval jist² Jaroslav Novßk s dru₧kou, v hostinci utrßcφ velmi vysokΘ Φßstky a po°ßdß divokΘ domßcφ pitky. Vyklßdß o sob∞, ₧e je kapitßnem bezpeΦnosti.

Na zßklad∞ tΘto informace byla vyslechnuta ₧ena, u nφ₧ faleÜn² policista bydlel, potom jejφ bratr a oba shodn∞ uvedli, ₧e t°iadvacßtΘho srpna p°iÜel Novßk dom∙ p°ibli₧n∞ hodinu p°ed p∙lnocφ a p°inesl v∞tÜφ tmavou aktovku, ve kterΘ m∞l spoustu pen∞z ve stokorunov²ch bankovkßch, cizφ py₧amo, koÜile a pono₧ky. P°i p°φchodu byl unaven² a zpocen², m∞l zamazanΘ boty a kalhoty, co₧ vysv∞tloval tφm, ₧e cestou po silnici z Varnsdorfu do Studßnky spadl do p°φkopu. JeÜt∞ v noci poslal do mφstnφ hospody pro vφno, pivo i n∞jakΘ pßrky a uspo°ßdal malou hostinu. Sedm tisφc korun dal svΘ dru₧ce a druh² den rßno odjel ·dajn∞ do Broumova, kde pr² mß b²t slu₧ebn∞ za°azen a sßm nemß tuÜenφ, kdy se vrßtφ.

Kdy₧ sv∞dci p°φsluÜnou aktovku jednoznaΦn∞ identifikovali jako Walter∙v majetek a skvrny na Üpinav²ch kalhotßch a na koÜili jevily stejnΘ skupinovΘ vlastnosti jako krev zavra₧d∞nΘho, byl Jaroslav Novßk zadr₧en a p°edßn do vyÜet°ovacφ vazby.

"Ne, to je nesmysl, o ₧ßdnΘm Walterovi jsem nikdy neslyÜel." P°edlo₧ili mu aktovku a posudky z biologickΘ laborato°e. MaliΦko ustoupil. Povφdal, ₧e p°i prochßzce lesem narazil na t∞lo le₧φcφho mu₧e, pokouÜel se ho o₧ivit, ale marn∞. Kdy₧ nakoukl do taÜky, kterß le₧ela poblφ₧, neodolal a penφze si nechal.

Nßsledovalo sv∞dectvφ personßlu Hlavovky a rekognice, p°i nφ₧ ΦφÜnφk bezpeΦn∞ poznal mu₧e, se kter²m nebo₧tφk sed∞l. Novßk tedy p°iÜel s dalÜφ legendou, vystupoval v nφ t°etφ neznßm² mu₧, prav² to zloΦinec a vrah.