Psa by nevyhnal, ale Φlov∞k musφ, zvlßÜt∞ kdy₧ se ₧ivφ jako obchodnφ zßstupce. Ces¥ßk, °φkal s jist²m opovr₧enφm Bed°ich KlouΦek o chlßpcφch objφ₧d∞jφcφch republikou a vnucujφcφch zßkaznφk∙m svΘ zbo₧φ. A₧ mu nezbylo nic jinΘho, ne₧ se taky vydat na cesty - podnik, v n∞m₧ Φtvrt stoletφ pracoval, restituent obratem prodal a nov² majitel promptn∞ p°ivedl ke krachu. Tak₧e mu u₧ mockrßt p°irazili dve°e p°ed nosem, a kdy₧ ho jen sluÜn∞ vypoklonkovali ze dve°φ, °φkal si v₧dycky jak ve starΘm vtipu o chlßpkovi padajφcφm z mrakodrapu - jeÜt∞ je to dobr², jeÜt∞ je to dobr².

Na ja°e se na dlouh²ch jφzdßch republikou daly najφt i hezkΘ momenty: osenφ se zelenalo a stromy kvetly. Ale v listopadu... Okna felicie pokr²val naÜedl² povlak Üpφny a nap∙l rozteklΘ sn∞hovΘ b°eΦky, kolemjedoucφ nßkla∩ßky rozst°ikovaly gejzφry ledovΘ vody a dφvka schoulenß u p°φkopu vyhlφ₧ela tak zoufale a bezbrann∞, ₧e Bed°ich KlouΦek Ülßpl na plyn doΦista automaticky. Jako Φlov∞k podß ruku tonoucφmu - tedy, kdy₧ kv∙li tomu sßm nemusφ do divok²ch vln.

Vzßp∞tφ u₧ litoval: stopa°ky nevozil ze zßsady a dφvΦino od∞nφ spφÜ ne₧ studentku, je₧ zmeÜkala autobus do Ükoly, p°ipomφnalo sleΦny houfn∞ sv²mi t∞lesn²mi schrßnkami lemujφcφ v²padovky k hraniΦnφm p°echod∙m s N∞meckem.

"Äe by u₧ i tady? V tomhle Zapadßkov∞?" staΦil si obchodnφ cestujφcφ polekan∞ pomyslet.

Noha podv∞dom∞ od brzdy p°eÜlßpla k plynu a ruka sßhla na Üaltpßku: ale dφvka byla rychlejÜφ. Vklouzla dovnit° jako myÜka a teprve na p°ednφm sedadle ji pat°iΦn∞ rozt°ßsla zima.

"Vezm∞te m∞ na policii," vyjektala.
Co₧ by Bed°ich KlouΦek od prostitutky, na ni₧ vypadala - pravda, hezkΘ a mla∩ouΦkΘ prostitutky, jak jeho chlapskΘmu oku neuÜlo - rozhodn∞ neΦekal. Ale tφm pßdem ani nevid∞l ni₧ßdn² d∙vod, proΦ zmrzlΘ pasa₧Θrce nevyhov∞t.

Monika Peckovß zdrhla z pas¥ßku na ja°e. Duben je dobr² m∞sφc, kdy₧ se chce holka zdejchnout, pouΦily ji zkuÜen∞jÜφ, co m∞ly u₧ pßr ·t∞k∙ za sebou: u₧ je docela teplo, v nejhorÜφm se dß p°espat n∞kde v senφku. Nßdra₧nφm Φekßrnßm je naopak lepÜφ se zdaleko vyhnout: po°ßd tam brousφ hlφdky v uniformßch, malinko schrupneÜ a vzbudφÜ se na vachcim°e, °φkaly. Ale kdy₧ budeÜ chytrß, ΦapneÜ n∞jak²ho chlßpka, co t∞ nakrmφ i ubytuje, pochechtßvaly se. Akorßt si nesmφÜ moc vybφrat...

O ·t∞ku p°em²Ülela dlouho, ale neplßnovala ho: p°φsn∞ vzato, nem∞la kam utΘct. Mßma jφ um°ela, tßtu nepoznala, p°φbuznφ nejevili o ni pra₧ßdn² zßjem. Proto ji ou°ad taky Üoupnul do Domova. Bylo jφ Φtrnßct pryΦ, n∞kdo se o ni starat musel, a kdy₧ necht∞l nikdo z rodiny, vzal to na sebe stßt. Docela dob°e se uΦila. Ale prost°edφ Domova ji Üokovalo. Zvykala si pomalu a bolestn∞. Po nocφch breΦela do polÜtß°∙. M∞la pocit, ₧e se octla ve vlΦφ smeΦce. Kdo s koho, tak zn∞l zßkon, ledva zapadly dve°e za vychovatelkou. A Monika zaΦφnala ·pln∞ dole, na nejspodn∞jÜφ p°φΦce ₧eb°φΦku. Jedinou kßmoÜku m∞la v Margit∞. MalΘ, drobnΘ, sn∞dΘ: s krßsn²ma Φokolßdov²ma oΦima a bezelstn²m sladk²m ·sm∞vem.

"A₧ odsud vypadneme, vezmu t∞ bydlet k nßm," slibovala. Margitka m∞la rodinu v Praze. PoΦetnou rodinu: n∞kdy se ani brat°φ a sester nedokßzala dopoΦφtat, zvlßÜ¥ kdy₧ se jφ n∞jak p°ipletli do poΦt∙ i bratrßnci a tety. Jeden krk navφc nebude pr² problΘm, tvrdila velkoryse.

Do pas¥ßku se dostala za krßde₧e: tatφk ji posφlal na Φ≤rku po tramvajφch, musela se uΦit a jednu akci zpackala. Chytli ji a odvezli - aby na ni prost°edφ nem∞lo Üpatn² vliv.
"U nßs byl dobr² vliv," plivala Margitka vztekle, kdy₧ se vychovatelka otoΦila zßdy.

Moniku m∞la rßda: snad ₧e si jeÜt∞ ₧iv∞ pamatovala, jak se cφtila ona, kdy₧ byla taky nejnezkuÜen∞jÜφ. Z pas¥ßku se utΘct vlastn∞ nedalo, ale utφkalo se po°ßd. Leckdy dost krkolomn∞: po prost∞radlech a tak. Ale Monika zdrhla neuv∞°iteln∞ snadno. Prost∞ Üla do p°φzemφ a vrata zela doko°ßn, proto₧e v Domov∞ pracovali °emeslnφci a tahali zrovna n∞jak² materißl. A vrßtn² Markvart, d∙le₧it² sta°φk v zasklenΘ kukani - "d∙le₧itej jako hovno," °φkala o n∞m Margitka - si odskoΦil se svou prostatou. Brßna doko°ßn, venku jaro, slunce, svoboda. A Monika vyÜla ven, ud∞lal prvnφ krok, druh² a pak spoustu dalÜφch...
Pokyn osudu, °ekla by si Monika, b²t chyt°ejÜφ. Ale ne°ekla si nic a rozb∞hla se po silnici, dßl, pryΦ...
B²t chyt°ejÜφ, otoΦila by se na pat∞ a vrßtila se honem zpßtky, °φkala si pak mockrßt.

Obchodnφ cestujφcφ zavezl dφvku v kra¥ouΦkΘ mini a ko₧enΘ bundiΦce p°ed policejnφ odd∞lenφ, a kdy₧ vystoupila, vte°inu se dφval, jak opatrn∞ naÜlapuje na p°φliÜ vysok²ch podpatcφch sv²ch lodiΦek. N∞co zmatenΘho mu cestou mezi jektßnφm zub∙ vyklßdala, ale on necht∞l poslouchat. ZvlßÜ¥ kdy₧ nabyl dojmu, ₧e mercedes, kter² se objevil ve zp∞tnΘm zrcßtku, ho nechce p°edjet. Kdy₧ zrychlil, zrychlφ taky, a kdy₧ se tßhl jako Ünek, p°izp∙sobil se. NaÜt∞stφ nem∞li p°ed sebou ₧ßdn² lesnφ ·sek a do nejbli₧Üφho m∞steΦka zb²valo jenom sedm kilometr∙. Pasßci dovedou b²t tvrdφ, Φetl v novinßch.

Ot°el si pot z Φela a rozjel se: pryΦ odsud, °φkal si. Mercedes stßl opodßl s nastartovan²m motorem. Dovnit° nevid∞l: skla byla tmavß, nepr∙hlednß.

Bed°ich KlouΦek si umi≥oval, jak veΦer o svΘm dobrodru₧stvφ povφ ₧en∞. Ale nakonec ne°ekl nic: i tak mß strachu dost, dneska se na silnicφch d∞jφ v∞ci... Policistu ve slu₧b∞ lehce Üokovalo, kdy₧ se p°ed nφm objevila dφvka v ·boru tak jednoznaΦnΘm: hranice nebyly daleko a nadpraporΦφk dob°e v∞d∞l, Φeho se od podobn²ch stvo°enφ m∙₧e nadφt. Jen₧e tohle se mu vrhlo kolem krku a rozbreΦelo se.

"SleΦno, uklidn∞te se," mumlal rozpaΦit∞ a kdy₧ se mu dφvku poda°ilo pon∞kud zpacifikovat, uva°il jφ Φaj a vysφlaΦkou p°ivolal vedoucφho, jen₧ zrovna na druhΘm konci rajonu pomßhal zajistit jakousi autohavßrku. Iniciativn∞ brnknul taky na okres pro kriminßlku, dob°e tuÜe, ₧e jφ nejspφÜ bude zßhy zapot°ebφ.

Do Prahy se Monika dostala stopem: s prvnφm nßkla∩ßkem, jen₧ jφ zastavil. Kluk za volantem s nφ laÜkoval, ale nic si nedovolil. Vysadil ji na magistrßle kousek od Muzea a zmizel v ruchu velkom∞sta. Namluvila mu, ₧e mß v Praze znßmΘ. Ale jak se blφ₧il veΦer, dochßzelo jφ, ₧e v tomhle mraveniÜti osam∞lß holka velkΘ Üt∞stφ neud∞lß. A vzpomn∞la si na Margitku a jejφ rodinu.
"A₧ p°ijedeÜ do Prahy, je∩ rovnou na Äi₧kov," opakovala jφ kamarßdka tolikrßt, ₧e jφ adresa utkv∞la v hlav∞.

Popojela pßr stanic tramvajφ, ochotnß babka jφ vysv∞tlila, kde vystoupit. P°φkrou ulicφ vyÜla do kopce, ot°φskan² Φin₧ßk m∞l Φφslo, je₧ hledala. A smeΦka d∞tφ p°ed vchodem ji ujistila, ₧e doÜla na sprßvnΘ mφsto.

Uvφtal ji MargitΦin otec: tlust² a zpocen², s pivem stßle po ruce. Netvß°il se nadÜen∞, ale nechal donΘst gulßÜ a chleba. A postel na spanφ se taky naÜla. ProblΘm spoΦφval v tom, ₧e do nφ o p∙lnoci rßzn∞ p°ilehl MargitΦin str²Φek. Nap°ed soudili, ₧e poÜlou holku Ülapat do Perlovky, ale kdy₧ zjistili, ₧e jφ jeÜt∞ nebylo patnßct a je pod zßkonem, polekali se. Tou dobou jφ u₧ Gßbor - to byl onen str²Φek - t²den noc co noc dßval Ükolu a vÜichni se bßli, ₧e kdyby ji te∩ vyhnali na ulici, chytnou ji razdva policajti a ona vÜechno vyslepiΦφ. A Gßbor u₧ jednou za zneu₧itφ sed∞l, tak₧e tohle by bylo na dlouho...

"Znßm jednoho chlßpka," vylezlo z n∞j pomalu. "Je to Bulhar, Simeon mu °φkajφ... Mß styky..."

Simeonovy styky spoΦφvaly v ΦilΘm kontaktu s bulharskou partou pasßk∙, sφdlφcφch v jednom ·tulnΘm penzionu na severu ╚ech. V penzionu s dφvΦφ obsluhou. Moniku si p°iÜel okouknout a hotov∞ za ni vysolil deset tisφc. Äe je moc mladß mu nevadilo: a₧ vyjde p°φÜt∞ zas mezi lidi, u₧ jφ bude akorßt, zubil se. Moniku na cestu uspal n∞jak²m prevφtem, kter² jφ namφchal do limonßdy.
"PojedeÜ jak princezna," sliboval jφ, kdy₧ ji odnßÜel do mercedesu a ona se trochu probrala.

Na zadnφ sedadlo ji ale hodil jako pytel cementu, a pak ji p°ikryl dekou. Nikoli snad proto, aby neprochladla. Prost∞ aby ji nebylo vid∞t.

Kdy₧ se probrala, le₧ela v malΘm pokojφku bez oken a nem∞la nic na sob∞. Vzßp∞tφ p°iÜli dovnit° dva chlapi a zatφmco jeden se na ni beze slova vrhl, druh² si sedl do k°esla a kou°il cigaretu. Kdy₧ dokou°il, vyst°φdali se.
"Vydr₧eli to tak d∞lat hrozn∞ dlouho," vypov∞d∞la o °adu m∞sφc∙ pozd∞ji. "Pak u₧ mi bylo vÜechno jedno."

Nazφt°φ jφ dali sexy prßdlo a posadili ji k baru. Do penzionu chodili stßlφ zßkaznφci a po°ßd vyhlφ₧eli nov² p°φsun masa. Monika se jim lφbila: nejmφ≥ p∞t Üest chlap∙ za den si ji vybralo a ona si zvykala, ₧e musφ d∞lat, co si poruΦφ.
"Roztßhla jsem nohy nebo otev°ela pusu, podle toho, co kdo cht∞l," °φkala v∞cn∞ do protokolu.

Jen₧e n∞kte°φ cht∞li i jinΘ v∞ci, kterΘ Moniku d∞sily. Brßnila se - a tak byla bita. Tak dlouho, dokud ne°ekla, ₧e ud∞lß cokoli, zaΦ zßkaznφk zaplatφ. Ale p°φÜt∞ se zase vzpφrala, kdy₧ jφ pleÜat² tlus¥och z Drß₧∩an zaΦal moΦit na obliΦej.

"Zbili m∞ do krve," vypov∞d∞la. "Zase jsem nakonec p°φsahala, ₧e u₧ budu hodnß. Ale od holek jsem slyÜela, ₧e m∞ cht∞jφ prodat. Jednomu Turkovi - u₧ pr² propaÜoval v kamionu t°i jin² holky. N∞kam daleko. Do Asie. Chodil do podniku jednou m∞sφΦn∞ a holky °φkaly, ₧e nenφ normßlnφ. Bßly se ho jako Φerta. Tu, kterou si vybral, muΦil ·pln∞ doopravdy. Ne jako v por≥ßΦi, chßpete. Jedna pr² p°i tom ve sklep∞ um°ela, tak n∞co p°iplatil a postaral se o t∞lo..." O sv²ch patnßct²ch narozeninßch Monika pochopila, ₧e jφ jde doslova o ₧ivot. A kdy₧ m∞li nazφt°φ mßlo holek na slu₧bu u silnice a poslali i ji, pochopila to jako ₧ivotnφ Üanci.

"Hlφdali nßs, ka₧dou chvφli kolem projeli autem, jestli se n∞kde nezaÜφvßme," °φkala policist∙m. "A jestli nezkusφme zdrhnout."

Jen₧e pak padla mlha a jφ se poda°ilo stopnout peka°sk² v∙z: slφbila ÜofΘrovi, ₧e mu dß zadarmo, kdy₧ ji odveze n∞kam daleko. Ale jel jenom do okresnφho m∞sta a na p°edm∞stφ ji vysadil. Asi se bßl.

Cht∞la na policii, ale n∞jak ve strachu zabloudila a mφsto do m∞sta zamφ°ila zpßtky na v²padovku: Bed°icha KlouΦka m∞la za spasitelea nejspφÜ jφm opravdu byl, aΦ se to nikdy nedozv∞d∞l.

Dφky jejφmu sv∞dectvφ se rozb∞hla rozsßhlß pßtracφ akce, jen₧e jenom najφt sprßvn² penzion trvalo dost dlouho. Ale nakonec putovala parta pasßk∙ za m°φ₧e a tucet jejich oveΦek na svobodu..

Jen₧e, jakß svoboda: t°i dny po propuÜt∞nφ u₧ postßvaly kolem v²padovky zas. Jen ochrßnce majφ te∩ jinΘ: pr² trochu laskav∞jÜφ...

Jan J. Van∞k  
IlustraΦnφ foto Vßclav èEBEK