| POLICISTA | Z POLICEJNÍCH ARCHIVŮ |
Nocleh u sousedky, Zmínka o matce probudila dřímající zlost. Mrskl vkladní knížkou o podhlahu a udělal několik kroků k majitelce domku..., Policista č. 5/1998, str. 36 a 37
Otázka: Můžete uvést něco na svou obhajobu?
Odpověď: Nevím co. Snad bych chtěl jen podotknout, že jsem zavraždění paní Pleskotové neplánoval a nikdy jsem o ničem podobném neuvažoval. Prostě to dala situace. K usmrcení došlo proto, že jsem měl velký strach, aby se moje matka nedozvěděla, že jsem se k sousedce vloupal...
* * *
Výpověď obviněného je stará dvaatřicet let. Tenkrát, koncem února, byl František Dobeš bez peněz, bez zaměstnání, a protože ho právě vyhodili z podnikové ubytovny, tak i bez střechy nad hlavou. Načerno dojel trolejbusem do Jinonic, kde, jako už tolikrát v nouzi, zazvonil u domku své matky.
"Zase si pil?"
"Ale, mami, já přece..."
"Kuš! Sotva se držíš na nohou. V tomhle stavu mi sem už nikdy nechoď!"
Tak nějak mohl probíhat zapomenutý rozhovor, na jehož konci práskly dveře a mladý Dobeš zůstal stát venku, ve studeném předjarním dešti. Měl zlost, byla mu zima, velice toužil zapadnout do hospody, jenže neměl ani korunu. Nakonec se přehoupl přes nízkou zídku vzájemně oddělující předměstské dvorky a vklouzl do otevřené šachty na uhlí vedlejšího domu. Ve sklepní místnosti bylo teplo, kotel ústředního topení slabě hučel.
* * *
Otázka: Sousední dům jste znal?
Odpověď: Ano, dobře. Dřív jsme si s klukama na dvorech hráli. A taky jsem občas pomáhal paní Pleskotový skládat koks.
* * *
Když šla ráno sousedka přiložit, nejdřív se polekala, ale potom poznala známou tvář.
"Františku, co tady děláš?"
Řekl, že přišel pozdě, nechtěl budit mámu, a tak si vlezl do tepla. Stará paní chápavě pokrčila rameny a pozvala ho nahoru na hrnek kávy.
"Něco bych pil."
"Jenže já tu nic nemám. Leda sodovku..."
Potlačil úšklebek a přikývl. Zvedla se, odešla do komory za kuchyňkou a Dobeš se pokusil jednat jako blesk. Z peněženky na pultu kredence vytáhl padesátikorunovou bankovku a strčil ji do zadní kapsy kalhot. V komoře cinkaly sklenice. Otevřel zasklená dvířka, prohrábl složené utěrky a pod nimi objevil spořitelní knížku.
"Co to děláš?"
Paní Pleskotová stála uprostřed místnosti a v rukou držela drátem opletenou sifonovou láhev.
"Ty kradeš," řekla překvapeně.
"Ne, to není pravda," bránil se nepřesvědčivě.
"Chudák máma..."
Zmínka o matce probudila dřímající zlost. Mrskl vkladní knížkou o podlahu a udělal několik kroků k majitelce domku. Ta dostala z chlapce, kterému ještě nedávno kupovala v cukrárně bonbony, nečekaný strach.
"Pomóc!" vykřikla a nepříliš šikovně po něm hodila sifonovou láhev. Zachytil ji, rozpřáhl se a udeřil. Vdova Pleskotová se tiše sesunula na podlahu.
Otázka: Co jste dělal pak?
Odpověď: Hledal jsem peníze.
* * *
V jedné z misek na kredenci byla hrst drobných, ve druhé náušnice a zlatý snubní prsten zemřelého pana Pleskota. V zásuvce kuchyňského stolu ležel občanský průkaz a v něm bylo založeno šest stokorun. Mladý muž všechno nacpal do kapes a přidal ještě starší pánské náramkové hodinky. Potom se pokusil zahladit stopy. Hrnky s kávou připravenou na zalití strčil do plechového umyvadla, věci chvatně vyházené z poliček narovnal zpátky.
Žena v bezvědomí slabě zachroptěla.
Polekaně se rozhlédl po místnosti, na vařiči prskala konvice s horkou vodou. V hlavě bleskl nápad. Nejdřív chtěl plyn zhasit a znovu pustit, pak si vzpomněl na otisky prstů a zašel do předsíně, kde klapal plynoměr. Nástrčkovým klíčem zavřel hlavní přívod a po chvíli zase otevřel. V kuchyňce se ozvalo slabé syčení a po domku se rozléval typický svítiplynový pach. František Dobeš strčil čtyřhranný klíč do kapsy, zavřel spojovací dveře, mosaznou kliku utřel kapesníkem a vyšel z domu. Časně ráno byly jinonické hospody ještě zavřené, na konečné stanici však čekal trolejbus. Mladý muž nastoupil a dojel k Ženským domovům, kde v restauraci U váhy vyměnil ukradené hodinky za osm piv.
* * *
Otázka: Co jste udělal s tou vkladní knížkou?
Odpověď: Zkusil jsem z ní vyzvednout peníze, ale nic mi nedali. Tak jsem ji zahodil.
* * *
Slečna ze spořitelny v tehdejší Kirovově ulici si na podivného mladého muže dobře pamatovala.
"Ano, přišel sem s knížkou na patnáct tisíc a chtěl všechno vybrat. Jenže vklad byl vinkulován heslem. Neznal ho, chvilku na mě dělal smutné oči, že jako babička stůně a nutně peníze potřebuje, ať mu dám výplatu bez toho, jenže to jsem pochopitelně udělat nemohla. Nakonec to zkusil. Na papírek napsal slovo JINONICE, byl ovšem docela vedle, skutečné heslo tvořil letopočet. Pak odešel, že se jako babičky přeptá, ale už se neobjevil."
Policisté vyšetřující vraždu obcházeli sousedy a nic netušící paní Dobešová se o nedávné návštěvě opilého syna zmínila. Vyšetřování dostalo směr, úřednice spořitelny ze série předložených portrétů s naprostou jistotou vybrala jednu tvář a na základě bezprostředně vyhlášeného pátrání byl František Dobeš zadržen hlídkou Veřejné bezpečnosti v čekárně Smíchovského nádraží, kde se s poloprázdnou láhví rumu chystal strávit noc. V kapse bundy měl dosud klíč od plynoměru a daktyloskopům se podařilo ztotožnit jeho otisky prstů se stopami sejmutými v domku paní Pleskotové z porcelánových hrnků a z lesklých částí kotle ústředního topení.
* * *
Otázka: Kde jste spal po svém vystěhování z podnikové ubytovny?
Odpověď: Zpočátku v domku, kde bydlí matka, ale moc to neklapalo, často jsme se hádali. Potom jsem přespával po nádražích, někdy ve vlaku, pár dní jsem taky bydlel v ubytovně Uhelných skladů, ale tak, aby o tom šéfové nevěděli.
* * *
K soudu se případ jinonické vraždy dostal na sklonku léta. Prokurátor zdůrazňoval absolutní bezcitnost spáchaného činu, zmínil se o zákonitých důsledcích příživnického života a nekompromisně žádal rozsudek v horní hranici trestní sazby.
Obhájce poukazoval na dosud čistý trestní rejstřík obžalovaného, snažil se naznačit, že k činu došlo ve stresové situaci a mladý muž toho, co spáchal, upřímně lituje. Navíc se po svém zadržení brzy přiznal a s vyšetřujícími orgány ochotně spolupracoval.
Soud v první a později i ve druhé instanci dal víc za pravdu prokuratuře a František Dobeš byl poslán za mříže na čtrnáct let. Vzhledem k častým kázeňským přestupkům si trest odseděl prakticky celý a na svobodu byl propuštěn začátkem roku 1980 jako šestatřicetiletý muž. V té době už jeho matka nežila, jinonický domek dávno patřil jiným majitelům a trocha bývalých přátel a známých se rozprskla bůhví kam.
Sociální kurátor pomohl sehnat malou místnost čtvrté kategorie v Košířích a místo pomocného dělníka v holešovických pekárnách. Dobeš dlouho v práci nevydržel, po půlroce se nastěhoval k jedné rozvedené paní, kterou však brzy opustil i s podstatnou částí jejích úspor. Následující dva roky o něm nejsou žádné záznamy, potom se objevuje v Olomouci jako člen organizované skupiny podezřelé z rozkrádání železničních zásilek. Útěkem v poslední chvíli se mu podaří vyhnout zatčení, o měsíc později však umírá na prudkou otravu metylalkoholem, získaným zřejmě při některé z předešlých krádeží. Policie tehdy důrazně varovala občany před alkoholem neznámého původu, ale k dalším podobným otravám už naštěstí nedošlo. František Dobeš byl pohřben v tichosti a na útraty státu, nezůstalo po něm nic víc než starý vyšetřovací spis s vlastnoručním podpisem na každé stránce protokolovaných výpovědí.
A. Jirotka
redakce@mvcr.cz