| POLICISTA | Z POLICEJN═CH ARCHIV┘ |
Nocleh u sousedky, Zmφnka o matce probudila d°φmajφcφ zlost. Mrskl vkladnφ knφ₧kou o podhlahu a ud∞lal n∞kolik krok∙ k majitelce domku..., Policista Φ. 5/1998, str. 36 a 37
Otßzka: M∙₧ete uvΘst n∞co na svou obhajobu?
Odpov∞∩: Nevφm co. Snad bych cht∞l jen podotknout, ₧e jsem zavra₧d∞nφ panφ PleskotovΘ neplßnoval a nikdy jsem o niΦem podobnΘm neuva₧oval. Prost∞ to dala situace. K usmrcenφ doÜlo proto, ₧e jsem m∞l velk² strach, aby se moje matka nedozv∞d∞la, ₧e jsem se k sousedce vloupal...
* * *
V²pov∞∩ obvin∞nΘho je starß dvaat°icet let. Tenkrßt, koncem ·nora, byl FrantiÜek DobeÜ bez pen∞z, bez zam∞stnßnφ, a proto₧e ho prßv∞ vyhodili z podnikovΘ ubytovny, tak i bez st°echy nad hlavou. NaΦerno dojel trolejbusem do Jinonic, kde, jako u₧ tolikrßt v nouzi, zazvonil u domku svΘ matky.
"Zase si pil?"
"Ale, mami, jß p°ece..."
"KuÜ! Sotva se dr₧φÜ na nohou. V tomhle stavu mi sem u₧ nikdy necho∩!"
Tak n∞jak mohl probφhat zapomenut² rozhovor, na jeho₧ konci prßskly dve°e a mlad² DobeÜ z∙stal stßt venku, ve studenΘm p°edjarnφm deÜti. M∞l zlost, byla mu zima, velice tou₧il zapadnout do hospody, jen₧e nem∞l ani korunu. Nakonec se p°ehoupl p°es nφzkou zφdku vzßjemn∞ odd∞lujφcφ p°edm∞stskΘ dvorky a vklouzl do otev°enΘ Üachty na uhlφ vedlejÜφho domu. Ve sklepnφ mφstnosti bylo teplo, kotel ·st°ednφho topenφ slab∞ huΦel.
* * *
Otßzka: Sousednφ d∙m jste znal?
Odpov∞∩: Ano, dob°e. D°φv jsme si s klukama na dvorech hrßli. A taky jsem obΦas pomßhal panφ Pleskotov² sklßdat koks.
* * *
Kdy₧ Üla rßno sousedka p°ilo₧it, nejd°φv se polekala, ale potom poznala znßmou tvß°.
"FrantiÜku, co tady d∞lßÜ?"
╪ekl, ₧e p°iÜel pozd∞, necht∞l budit mßmu, a tak si vlezl do tepla. Starß panφ chßpav∞ pokrΦila rameny a pozvala ho nahoru na hrnek kßvy.
"N∞co bych pil."
"Jen₧e jß tu nic nemßm. Leda sodovku..."
PotlaΦil ·Üklebek a p°ik²vl. Zvedla se, odeÜla do komory za kuchy≥kou a DobeÜ se pokusil jednat jako blesk. Z pen∞₧enky na pultu kredence vytßhl padesßtikorunovou bankovku a strΦil ji do zadnφ kapsy kalhot. V komo°e cinkaly sklenice. Otev°el zasklenß dvφ°ka, prohrßbl slo₧enΘ ut∞rky a pod nimi objevil spo°itelnφ knφ₧ku.
"Co to d∞lßÜ?"
Panφ Pleskotovß stßla uprost°ed mφstnosti a v rukou dr₧ela drßtem opletenou sifonovou lßhev.
"Ty kradeÜ," °ekla p°ekvapen∞.
"Ne, to nenφ pravda," brßnil se nep°esv∞dΦiv∞.
"Chudßk mßma..."
Zmφnka o matce probudila d°φmajφcφ zlost. Mrskl vkladnφ knφ₧kou o podlahu a ud∞lal n∞kolik krok∙ k majitelce domku. Ta dostala z chlapce, kterΘmu jeÜt∞ nedßvno kupovala v cukrßrn∞ bonbony, neΦekan² strach.
"Pom≤c!" vyk°ikla a nep°φliÜ Üikovn∞ po n∞m hodila sifonovou lßhev. Zachytil ji, rozp°ßhl se a ude°il. Vdova Pleskotovß se tiÜe sesunula na podlahu.
Otßzka: Co jste d∞lal pak?
Odpov∞∩: Hledal jsem penφze.
* * *
V jednΘ z misek na kredenci byla hrst drobn²ch, ve druhΘ nßuÜnice a zlat² snubnφ prsten zem°elΘho pana Pleskota. V zßsuvce kuchy≥skΘho stolu le₧el obΦansk² pr∙kaz a v n∞m bylo zalo₧eno Üest stokorun. Mlad² mu₧ vÜechno nacpal do kapes a p°idal jeÜt∞ starÜφ pßnskΘ nßramkovΘ hodinky. Potom se pokusil zahladit stopy. Hrnky s kßvou p°ipravenou na zalitφ strΦil do plechovΘho umyvadla, v∞ci chvatn∞ vyhßzenΘ z poliΦek narovnal zpßtky.
Äena v bezv∞domφ slab∞ zachropt∞la.
Polekan∞ se rozhlΘdl po mφstnosti, na va°iΦi prskala konvice s horkou vodou. V hlav∞ bleskl nßpad. Nejd°φv cht∞l plyn zhasit a znovu pustit, pak si vzpomn∞l na otisky prst∙ a zaÜel do p°edsφn∞, kde klapal plynom∞r. NßstrΦkov²m klφΦem zav°el hlavnφ p°φvod a po chvφli zase otev°el. V kuchy≥ce se ozvalo slabΘ syΦenφ a po domku se rozlΘval typick² svφtiplynov² pach. FrantiÜek DobeÜ strΦil Φty°hrann² klφΦ do kapsy, zav°el spojovacφ dve°e, mosaznou kliku ut°el kapesnφkem a vyÜel z domu. ╚asn∞ rßno byly jinonickΘ hospody jeÜt∞ zav°enΘ, na koneΦnΘ stanici vÜak Φekal trolejbus. Mlad² mu₧ nastoupil a dojel k Äensk²m domov∙m, kde v restauraci U vßhy vym∞nil ukradenΘ hodinky za osm piv.
* * *
Otßzka: Co jste ud∞lal s tou vkladnφ knφ₧kou?
Odpov∞∩: Zkusil jsem z nφ vyzvednout penφze, ale nic mi nedali. Tak jsem ji zahodil.
* * *
SleΦna ze spo°itelny v tehdejÜφ Kirovov∞ ulici si na podivnΘho mladΘho mu₧e dob°e pamatovala.
"Ano, p°iÜel sem s knφ₧kou na patnßct tisφc a cht∞l vÜechno vybrat. Jen₧e vklad byl vinkulovßn heslem. Neznal ho, chvilku na m∞ d∞lal smutnΘ oΦi, ₧e jako babiΦka st∙n∞ a nutn∞ penφze pot°ebuje, a¥ mu dßm v²platu bez toho, jen₧e to jsem pochopiteln∞ ud∞lat nemohla. Nakonec to zkusil. Na papφrek napsal slovo JINONICE, byl ovÜem docela vedle, skuteΦnΘ heslo tvo°il letopoΦet. Pak odeÜel, ₧e se jako babiΦky p°eptß, ale u₧ se neobjevil."
PolicistΘ vyÜet°ujφcφ vra₧du obchßzeli sousedy a nic netuÜφcφ panφ DobeÜovß se o nedßvnΘ nßvÜt∞v∞ opilΘho syna zmφnila. VyÜet°ovßnφ dostalo sm∞r, ·°ednice spo°itelny ze sΘrie p°edlo₧en²ch portrΘt∙ s naprostou jistotou vybrala jednu tvß° a na zßklad∞ bezprost°edn∞ vyhlßÜenΘho pßtrßnφ byl FrantiÜek DobeÜ zadr₧en hlφdkou Ve°ejnΘ bezpeΦnosti v Φekßrn∞ SmφchovskΘho nßdra₧φ, kde se s poloprßzdnou lßhvφ rumu chystal strßvit noc. V kapse bundy m∞l dosud klφΦ od plynom∞ru a daktyloskop∙m se poda°ilo ztoto₧nit jeho otisky prst∙ se stopami sejmut²mi v domku panφ PleskotovΘ z porcelßnov²ch hrnk∙ a z leskl²ch Φßstφ kotle ·st°ednφho topenφ.
* * *
Otßzka: Kde jste spal po svΘm vyst∞hovßnφ z podnikovΘ ubytovny?
Odpov∞∩: ZpoΦßtku v domku, kde bydlφ matka, ale moc to neklapalo, Φasto jsme se hßdali. Potom jsem p°espßval po nßdra₧φch, n∞kdy ve vlaku, pßr dnφ jsem taky bydlel v ubytovn∞ Uheln²ch sklad∙, ale tak, aby o tom ÜΘfovΘ nev∞d∞li.
* * *
K soudu se p°φpad jinonickΘ vra₧dy dostal na sklonku lΘta. Prokurßtor zd∙raz≥oval absolutnφ bezcitnost spßchanΘho Φinu, zmφnil se o zßkonit²ch d∙sledcφch p°φ₧ivnickΘho ₧ivota a nekompromisn∞ ₧ßdal rozsudek v hornφ hranici trestnφ sazby.
Obhßjce poukazoval na dosud Φist² trestnφ rejst°φk ob₧alovanΘho, sna₧il se naznaΦit, ₧e k Φinu doÜlo ve stresovΘ situaci a mlad² mu₧ toho, co spßchal, up°φmn∞ lituje. Navφc se po svΘm zadr₧enφ brzy p°iznal a s vyÜet°ujφcφmi orgßny ochotn∞ spolupracoval.
Soud v prvnφ a pozd∞ji i ve druhΘ instanci dal vφc za pravdu prokuratu°e a FrantiÜek DobeÜ byl poslßn za m°φ₧e na Φtrnßct let. Vzhledem k Φast²m kßze≥sk²m p°estupk∙m si trest odsed∞l prakticky cel² a na svobodu byl propuÜt∞n zaΦßtkem roku 1980 jako Üestat°icetilet² mu₧. V tΘ dob∞ u₧ jeho matka ne₧ila, jinonick² domek dßvno pat°il jin²m majitel∙m a trocha b²val²ch p°ßtel a znßm²ch se rozprskla b∙hvφ kam.
Socißlnφ kurßtor pomohl sehnat malou mφstnost ΦtvrtΘ kategorie v KoÜφ°φch a mφsto pomocnΘho d∞lnφka v holeÜovick²ch pekßrnßch. DobeÜ dlouho v prßci nevydr₧el, po p∙lroce se nast∞hoval k jednΘ rozvedenΘ panφ, kterou vÜak brzy opustil i s podstatnou Φßstφ jejφch ·spor. Nßsledujφcφ dva roky o n∞m nejsou ₧ßdnΘ zßznamy, potom se objevuje v Olomouci jako Φlen organizovanΘ skupiny podez°elΘ z rozkrßdßnφ ₧elezniΦnφch zßsilek. ┌t∞kem v poslednφ chvφli se mu poda°φ vyhnout zatΦenφ, o m∞sφc pozd∞ji vÜak umφrß na prudkou otravu metylalkoholem, zφskan²m z°ejm∞ p°i n∞kterΘ z p°edeÜl²ch krßde₧φ. Policie tehdy d∙razn∞ varovala obΦany p°ed alkoholem neznßmΘho p∙vodu, ale k dalÜφm podobn²m otravßm u₧ naÜt∞stφ nedoÜlo. FrantiÜek DobeÜ byl poh°ben v tichosti a na ·traty stßtu, nez∙stalo po n∞m nic vφc ne₧ star² vyÜet°ovacφ spis s vlastnoruΦnφm podpisem na ka₧dΘ strßnce protokolovan²ch v²pov∞dφ.
A. Jirotka
redakce@mvcr.cz