Nepokradeš, nařídil kdysi Hospodin svému lidu, leč nezdá se, že by zrovna tento příkaz byl příliš respektován. Hrubě řečeno, krade se všechno. V poslední době i úroda na polích, dřevo v lese, ryby v rybnících a zvěř u krmelců. Naturální kriminalita, říká se jevu, který trápí především venkov, a na to, jak předcházet tomuto typu krádeží, jsme se zajeli zeptat náhodně vybraných lidí do jižních Čech.

Pavel Štern - kominík: To přece bylo vždycky. Víte, já ještě pamatuju na doby, kdy se lidi o majetek starali. Když v sadě dozrávalo ovoce, tak se halt najal chlapík na hlídání, plašil špačky, řval na vesnický kluky, v noci tam i spal, takže se nemohlo stát, že by to sklidil někdo cizí. Jenže dneska by si každej nechal pro korunu vrtat koleno. A tak se dědci bez práce povalujou v hospodě a nehlídanej sad očeše kdejakej vykuk. Co je na tom divnýho?

Hana Osmanová - prodavačka: Nám sebrali prase přímo z chlívku. Ale za to všechno můžou ty podomní obchodníci, jsou jako štěnice. Dřív jsme nemuseli ani zamykat, ale teď se vám pořád cpe do dvora někdo cizí. Jednou prodává kožené bundy, podruhé hrnce, do třetice se ohání biblí a vnucuje náboženské příručky. Přitom si všechno pěkně prohlídne, a pak jde na jisto. Ten čuník měl dobře osmdesát kilo. Jak k tomu přijdeme při té dnešní bídě?

Zbyněk Mikota - elektrikář: Je to divný svět a divné věci, jak kdysi zpívali v Osvobozeném. Není to tak dávno, četl jsem noviny a nevěřil vlastním očím. Byl tam článek o chlapíkovi, který nachytal na svém políčku zloděje. Brali mu úrodu a pytle nakládali do japonskýho terénního auta. Když na ně spustil, vysmáli se mu a klidně kradli dál. Co měl chudák dělat? Nakonec jim kamenem rozbil u toho auťáku okno. Teď bude soud. Ale ne s těma lotrama, ale s okradeným. Jeho reakce prý byla nepřiměřená, poškodil automobil za hrůzu peněz a zloději žádají, aby jim škodu zaplatil. Tak vážně nevím. Náramně mě zajímá, jak ten proces dopadne. Protože jestli toho člověka odsoudějí, tak i když nejsem žádný zbojník, začnu punktovat lidi. Jako za tatíka Žižky vezmeme vidle a kosy a vydáme se do Prahy udělat pořádek. To panstvo, co nadržuje gaunerům, pak vyhážeme z oken do třetice a snad už definitivně.

Antonín Studený - natěrač: Já přišel o osm slepic. Teprve potom, jsem zloděje chytil do želez. Byla to kuna.

Miloš Hnátek - učitel: Ano je toho spousta. A dávno už nejde o upytlačeného kapříka nebo o košík brambor. Rozkrádá se ve velkém a je nejvyšší čas zakročit. Myslím, že tady připadá hlavní role především policii a soudům. Musí se začít s častými kontrolami nákladních automobilů, s prověřováním nákladových listů, inventurou obchodů a tržnic, je nutno ptát se lidí, kteří přivážejí do výkupu obilí nebo ovoce, kde to vlastně vzali. A všechny odhalené krádeže se musí rychle a přísně trestat. Vím, ono to připomíná staré praktiky, pověstnou ochranu majetku v socialistickém vlastnictví, jenže jinak to asi nejde. Nebo desetina zlodějů okrade devadesát procent poctivců o všechno, nezbude nám ani na noviny, ve kterých bychom se dočetli, jak jeden lump trumfnul druhého tím, že si v Londýně objednal večeři o pár set tisíc liber dražší nežli kamarád. Tedy liber... Za tím vším jsou pochopitelně koruny. Naše koruny.

Irena Brabcová - krmička: My máme ve vsi bytovky, víte? A když kleklo družstvo, začali jednotlivý kvartýry kupovat majitelé domů z města, aby se tak mohli zabavit nepřizpůsobivejch nájemníků. Já vím, zní to hrozně, ale říkám to schválně, protože mi vážně nejde o to, jestli je někdo snědej nebo ne... A najednou tam ty noví sousedi měli plný sklepy brambor, cedule u silnice hlásala, že prodávají krmný obilí a na dvorku se sušily králičí kůže. Kde jste to vzali, povídám, vždyť nikdo z vás nemá ani kousek záhumenku? A oni hned na mě, že jsem rasista a že si to odskáču. A tak radši mlčím, jako všichni, přece si nebudu dělat zbytečný nepříjemnosti.

Petr Sojka - lesník: Dnešní pytláctví už nemá s lovem nic společného. To je válka proti zvěři, používají se světlomety, laserové zaměřovače, tlumiče a dokonce i samopaly. V revíru se to uhlídat nedá, nehledě na to, že když se srazíte s podobnou partou, tak jde o život. Myslím ale na jinou věc, na majitele restaurací, co od těch lotrů zvěřinu kupujou. Tam je slabé místo, kde je možné celou záležitost zatrhnout. Málokdo si totiž uvědomuje, že dát si například stejk z kusu, který neprošel veterinární prohlídkou, je malý pokus o sebevraždu. Ne, nežertuju, opravdu. Mohl bych dlouho vyprávět o parazitech, co putují ve střevech a žílách a nakonec vám rozežerou mozek zaživa. Proč se o tomhle nepíše, krucinál? Každý hospodský, který vydělá pár stovek na lacinější zvěřině, se dopouští obecného ohrožení, možná i pokusu o hromadnou vraždu. Neznalost neomlouvá, říká zákon. Tak ty hazardéry pošlete za katr. Když najdete v nějaké kuchyni kus masa bez veterinárního razítka, napařte kuchařovi deset let. Snad si to potom rozmyslí. A řekněte to i zákazníkům, dřív než umřou. Já si sám si o sobě myslím, že nejsem velký strašpytel, ale v neznámé hospodě bych si guláš z divočáka nedal ani za všechny poklady světa! No nic, zpátky k podstatě věci. Když si tohle lidé uvědomí, klesne zájem o pytlácké úlovky a zvěř přestane být vybíjena jako na jatkách. Nechce to nic moc. Jen trochu osvěty a zdravotní kontroly.

František Balcar - důchodce: Tak to jste na špatný adrese. U nás se nekrade. Taky sem nejezděj žádný lufťáci.

Ivana Pulcová - poštovní úřednice: Nejhorší na tom, je, co to dělá z lidma. Dřív každý makal na záhumenku a i když bědoval na spoustu práce, měl z toho radost. Jenže od té doby, co se začalo krást ve velkém, už to nikoho netěší. Políčka zarůstají bodláčím a chlapi mají vztek. Když Láďa Petrášek už druhý rok nesklidil ani švestku, popadl motorovou pilu a celej sad pokácel. Aspoň bude čím topit, povídal. A přitom ty stromy sázel jeho táta. Nebo Pekař. Po tom, co mu ukradli kus modřínovýho lesa, si pořídil pušku. Loveckou, jistě, ale na zvěř ji nemá, na to vemte jed. Nejvíc je to vidět na psech. Dřív tu byla většina voříšků, člověk si je mohl kdykoliv pohladit. Ale dneska? Doga, pitbul, dobrman. Na takový zvířata by se měl dávat zbrojní pas. Ale já se nedivím, já mám taky strach.

Jiří Hejtman - hostinský: Buď na to vláda stačí, nebo ať jde od válu. Tak to bylo v historii vždycky. Dobrý panovník se postaral o to, aby se poddaní cítili bezpečně. Sedláci, obchodníci, formani. Pak bylo dobře a prodávala se za groš ovce. Když to někdo nedovedl, byl špatný král a panovala bída.

Pavel Rychtařík - klempíř: Od tý doby, co pytláci vypustili Kromětickej rybník a ztloukli porybnýho tak, že ležel půl roku v nemocnici, chce starosta založit cosi jako domobranu. Já ale myslím, že je to pitomost. Buď budou takový hlídky chodit neozbrojený a budou pro srandu králíkům, nebo si poříděj zbraně a pak nám pomoz pánbu. To jen v americkejch filmech to vždycky vyhraje kladnej hrdina, protože lumpové maj špatnou mušku. V životě to bejvá naopak. Kdo by vůbec byl ten náš Limonádovej Joe? Nejvíc se do toho hrne mladej Voráček, jenže ten se pere na každý tancovačce. Představte si, jak by to dopadlo, kdyby se opil a měl přitom na zadku pistoli. Hrůza pomyslet. Nebo Janda. To je taky jeden spravedlivej, co ještě ke všemu děsně žárlí na svou ženu. A oprávněně. Kdyby měl vystřílet všecky její amanty, tak by tu zůstalo naživu pár stařečků a chlapců předškolního věku. No nic, já jen, že tyhle hry na lupiče a strážníky můžou taky moc špatně skončit. Policejní práce patří profesionálům a amatéři se do toho nemají míchat.

Viktor Beníšek - důchodce: Už mě to naříkání pěkně štve. Já prožil dvě války, utíkal ze Sudet, potom jsem byl zase vystěhovanej od komunistů. A teď poslouchám, jak jsou všichni vykolejený, protože se kradou brambory. Jasně, je to nepříjemný, ale mnohem horší je, když není co krást.

Kamil Parma - zaměstnanec statku: Vždycky to byl můj sen, pastviny. Ne ty nešťastný krávy od malička přivázaný u žlabu jako stroje na výrobu mlíka, ale důstojnej a docela hezkej život domestikovanýho zvířete. Třicet let mi všichni vysvětlovali, proč to nejde. Jednou kvůli Lysenkově metodě, podruhý se zase musela zužitkovat siláž, jindy se zrovna usilovně bojovalo o každej kousíček půdy kvůli zrnu a na nějaký louky už místo nezbylo. Teď by to konečně šlo. Jsme drsnej podhorskej kraj, tady se halt kukuřice nevyplatí, na zatravění byly dokonce státní příspěvky, takže tu dneska máme pastviny, kam oko dohlídne. Ale pustit na ně dobytek nemůžeme. Jen loni na podzim jsme přišli o pět kusů. Po zlodějích zůstanou jen rozbitý ohrady, vyjetý koleje od náklaďáku, někdy louže krve. Víc nic. Když někoho chytějí, tresty jsou směšný, kovbojský věšení zlodějů dobytka na smyčkách z lasa halt není dost liberální. A protože se uhlídat taková rozloha nedá, tak je všechno stejný jako dřív. Krávy namačkaný v zatuchlým kravíně, kde jim můžou krmičky z tranzistoráků pouštět nadšený projevy o budování kapitalismu.

* * *

Naturální kriminalita, jak ukázala naše malá anketa, trápí vesnice víc, než si možná lidé žijící ve městech dovedou představit. Nejde ovšem o nic nového a doufejme ani nezvládnutelného. Jen o respekt před přikázáním, v pořadí zpravidla uváděným jako osmé.

Připravil: jr  
Foto Václav Šebek