Jak hodnotíte práci policejních zásahových jednotek?

        Pavel Dejmal - podnikatel:

        Myslím, že tvrdé zásahy policistů jsou zcela na místě. Jako majitel bistra s nočním provozem jsem zažil mnohokrát situaci, kdy by si hoši ze speciální jednotky přišli na své. Nemáte představu, jací lidé se v noci pohybují po městě a čeho jsou schopni. Když zjistím, že jsem vykraden, pochopitelně mě to mrzí, ale vzápětí si uvědomím, že naštěstí žiju. Když se v novinách dočtu, že si některý chudák recidivista stěžuje, jak s ním policie tvrdě zacházela, chtěl bych vidět člověka, který to napsal. Vzal bych ho v noci na exkurzi a zaručeně by se po takové zkušenosti dovolával tvrdé pěsti zákona.

        Marie Novotná - vychovatelka:

        Uprostřed léta jsem byla s dětmi na vycházce u Vltavy a pod jedním z našich pražských mostů stáli tři muži v černých kombinézách. Děti si je prohlížely a hned se sypaly historky ze seriálů - vidět velké hrdiny byl pro ně větší zážitek než následující výlet lodí. "Ty se tady schovali, aby nemuseli nic dělat," zaslechla jsem pána, který nás míjel. Třeba se připravuje nějaká akce, napadlo mne a dostala jsem strach, že se něco semele. Druhý den jsem si ve Večerníku Praha přečetla, že policejní zásahová jednotka měla nějaké cvičení, při kterém byl jako na jedné lodi pachatel s rukojmími a oni je měli vysvobodit. Myslím, že laik může jen těžko posoudit práci, o které nic neví a dívá se na ni jen jako divák, nebo dokonce čtenář novin. Kdyby byla každá akce připravena stejně dobře, jako ta cvičná na Vltavě, nebylo by pochyb, jestli jsou muži v kuklách agresivní, nebo benevolentní. Život se ale tak pečlivě připravit a nahrát nedá.

        Helena - prodavačka:

        Policajti ze sebe dělají zbytečný frajery. Ti ze zásahovek zvlášť. Chodím do jednoho klubu poslouchat muziku, nic hroznýho se tam fakt neděje. Představte si, že sedíte, normálně se bavíte a najednou někdo rozkopne dveře a postaví vás pro nic za nic ke zdi. Možná je tam někdo poslal a napovídal jim, že v klubu právě najdou nějakého ozbrojeného darebáka nebo pytel drog, já nevím. Nervy, který při tom máte, a nadávky, který musíte vyslechnout, jsou ale šílený a určitě zbytečný. Ještě ani jednou jsem ne slyšela, že by někdo takhle vtrhnul do drahýho podniku a postavil ke zdi pány v kravatách.

        Josef  Ulman - řidič tramvaje:

        Policisté jsou vůbec málo přísní. Mezi kluky v kuklách mám několik kamarádů a od nich vím, jak těžké je jít do akce naplno. Nemyslím těžké jen psychicky a na fyzičku, ale když na někoho pořádně sáhnou, hned se ozvou hlasy, že jsou zbyteční frajeři a že měli být víc zdvořilí. Když jste ve dne v noci na ulici jako já, stříleli byste taky. Štve mě, že když se začne některý zásah specializovaných jednotek přetřásat, nikdo z vysokých nadřízených se těch kluků nezastane. Říká se taky, že mají dost peněz. Co je to ale dost? Nikdo z nich neví, jestli výplata, kterou právě dostali, není poslední.

        David Mokrý - majitel reklamní agentury:

        Zásahy speciálních policejních jednotek nejsou tvrdé, jen zákony by měly být tvrdší. Kdyby měli policisti za zády paragrafy, které by nikomu nedovolovaly zpochybňovat zásahy proti lidem, kteří sami zákon nectí a často po zuby ozbrojení ohrožují ostatní, nekladli byste vůbec tuhle otázku.

        Marek Havlík - policista:

        O skutečné práci policejních zásahových jednotek se z pochopitelných důvodů píše méně než třeba o dopravácích. Lidé proto nevědí, že pokud je někam tato jednotka poslána, není to na obyčejnou rvačku v hospodě. Jdou tam, kde jde o život. Ani novináři o téhle práci nic nevědí, a tak uvěří každému náhodnému divákovi historku, kterou jim napovídá. Případ, který se od toho nabalí, pak dokáže krmit stránky novin i několik týdnů, až se stane pro lidi nudným. Nikdy jsem ale nečetl, že by se věci uvedly na pravou míru a kluků ze zásahovky se tak někdo zastal.

        Magda Hrubá - účetní:

        Nedávno jsem byla s dcerou a malou vnučkou nakupovat. Stála jsem na chodníku před obchodem a hlídala kočárek, když vtom přiletělo odněkud auto, a jak nestačilo pořádně zabrzdit, vlítlo až na kraj chodníku. Kdybych nestrhla kočár stranou, určitě by ho povalilo. Z auta vyskočili chlapi v kuklách a hnali se do dvora nejbližšího baráku. Možná, že se tam opravdu něco dělo a oni museli být co nejrychleji u toho, ale proč při tom musí ohrožovat lidi na ulici? Myslím, že tvrdé zásahy proti ozbrojeným pachatelům jsou na místě, ale trochu ohleduplnosti k nám ostatním by neškodilo.

        Karel Beránek - student:

        Vloni jsem byl na dovolené v jižních Čechách - na městě, myslím, nezáleží. V okně paneláku, odhadem tak osmé patro, seděla na parapetu žena a nohy jí mířily do ulice. Před domem se začali shlukovat lidi a různě na ni pokřikovali. Té ženě bylo evidentně všechno jedno a chystala se odejít ze světa. Za malou chvíli přijelo k protějšímu chodníku auto a z něj vystoupil takový mladý sympaťák. Řidič mezi tím obešel vůz a přidal se k čumilům pod okny. Jeden po druhém se začali lidi nenápadně rozcházet, až zbyl na trávníku jen sympaťák, o kterým jsem se zmínil. Začal se ženy vyptávat, kde tady najde poštu. Větší blbost ho snad nemohla napadnout, divil jsem se. Žena však otočila hlavu právě za tímhle hlasem a kupodivu se mu snažila odpovědět. Ne, že by hned slezla z okna a šla mu cestu ukázat, ale ani ne za půl hodinky už bylo okno prázdné. Ti dva muži byli psychologové z policejní zásahové jednotky - jeden zvládl dav a druhý zachránil ženu před sebevraždou. Tenkrát jsem si uvědomil, jak zkreslené jsou informace, které o kuklách v kuklách máme. Nejsou to jen tvrdí pistolníci, ale jsou opravdoví profíci pro každou nebezpečnou situaci.

        Alena Tichá - lékařka:

        Jestli jsou tvrdí, nebo ne? Myslím, že jak je kdy potřeba.

        Alois Jehlička - důchodce:

        Tihle policajti v kuklách si zbytečně hrají na hrdiny z televize. Každou chvíli tam běží film o neohrožených policajtech, který střílejí jak na Divokým západě. Když čtu noviny, připadá mi to i u nás jak na Divokým západě, se vším všudy. A moje jméno tam napište, protože to klidně řeknu každýmu.

        Jan Končička - manažer:

        Zásahové jednotky jdou určitě tam, kam nestačí poslat jen obyčejného policajta. Že jednají tvrdě je úplně na místě, protože nevědí, koho proti sobě mají a pachatelé jsou dnes už většinou lépe ozbrojeni než samotní policisti. Chyba je ale myslím jinde. Nevím, jak se prověřují informace před akcí, na kterou specializovaná jednotka vyrazí, ale velení by si mělo rozmyslet, jak kluky předem instruovat. Jestliže vtrhnou někam, kde je klid, a pachatel, kterého hledají, nikde, pak by se měli dotyčným řádně omluvit a příště poslat napřed někoho, kdo podezření z místa potvrdí.

        x x x

        Anketa pořízená v pražských ulicích je jen jakousi názorovou sondou náhodně vybraných lidí, nikoli skutečným průzkumem veřejného mínění. Mnoho lidí s námi odmítlo na toto téma hovořit, nicméně podle většiny odpovědí lze soudit, že policejní zásahové jednotky nejsou v takové nelibosti, jak by se někdy mohlo z tisku zdát.

-čr-