POLICISTA 3/1999 | Nové zbraně |
![]() Naproti legendární hospodě U Matesa v Daskabátu na Olomoucku stojí na pohled vcelku nezajímavý domek. Firemní tabulka se dá lehce přehlédnout a nic jiného náhodnému chodci nenaznačuje, že tu sídlí věhlasná puškařská firma, která se zejména mezi sportovními střelci z pistole stala pojmem. Je to české specifikum, protože výuční list majitele ještě ani neoschl. | ![]() |
Vejděme tedy dovnitř, kde větší část normálního obývacího pokoje s okny do ulice zabírá klasické rýsovací prkno, ale také počítač a fax. "Profesionálním puškařem jsem se stal šťastnou shodou okolností, i když zbraně mne bavily odjakživa," říká Antonín Zendl (47). "První revolver jsem měl v šesti letech, ale samozřejmě jsem o něj brzo přišel. Asi ve čtrnácti jsem začal střílet ze vzduchovky, napřed pro zábavu, potom už ve Svazarmu také pistolové disciplíny. Všechny zbraně jsem si sám připravoval a upravoval. Puškařem jsem se ovšem učit nemohl, a tak jsem se stal soustružníkem. Na vojně jsem sloužil jako zbrojíř, ale pak jsem se vrátil do Moravie Mariánské údolí, kde jsem pracoval v různých profesích. Vystudoval jsem strojní průmyslovku a konstruoval jednoúčelové stroje."
Vztah ke zbraním mu však zůstal. Pan Zendl studoval literaturu, učil se na zbraních, ke kterým se nějak dostal. Doma na dvoře měl dílnu, sem tam něco udělal pro sebe, pro kamarády... Jakmile to šlo, požádal o živnostenský list a roku 1991 se podle svých slov postavil na vlastní nohy. Tehdy mu k tomu ještě stačila praxe vojenského zbrojíře. Posléze si kvalifikaci doplnil, v kurzu v Uherském Brodě se vyučil puškařem. Dodnes říká, že je jenom poučený amatér.
Jenže ve skutečnosti je to jinak. Antonín Zendl sice začínal sám s jednou frézkou, doma vyrobeným soustruhem a s dluhy jako restaurátor a opravář loveckých zbraní, ale postupně se specializoval na sportovní úpravy všech typů našich i zahraničních velkorážových pistolí a revolverů. V tomto oboru se stal uznávaným specialistou a se svými požadavky na vyladění se na něj obracejí hlavně střelci IPSC z celé republiky. Zároveň v sobě objevil nemalý tvůrčí talent.
"Zlom nastal, když jsem roku 1992 zkonstruoval kadeta," konstatuje úspěšný konstruktér. "To je samonabíjecí malorážkový adaptér pro populární CZ 75. Asi se povedl, protože je dodnes součástí výrobního sortimentu České zbrojovky Uherský Brod. Prodalo se už nějakých 15 000 kusů, byly z toho i nějaké peníze za patentová práva, a to mi zase umožnilo rozšířit firmu. Dokoupil jsem další stroje a nářadí, teď už mám tři zaměstnance, navíc se tu učí můj syn. Práce je dost. Zatím všichni děláme v pár místnostech v přístavku na dvoře, ale musím uvažovat o nějakém rozšíření."
Ale vraťme se ještě čtyři nebo pět let zpátky. Tehdy pan Zendl přišel s další pozoruhodnou konstrukcí, kterou byl malorážkový adaptér pro pistole ČZ 82/83 v devítimilimetrové ráži. Hodil by se pro armádu, kde by mohl zlevnit střelecký výcvik z pistole, jenže armáda na to nemá. Adaptér se sice vyrábí v olomoucké firmě FAO, ale jenom v menších počtech pro civilní trh. Ale ne všechny myšlenky se podaří dotáhnout do tohoto stadia. Například před dvěma roky spolu ČZ pracovali na projektu úplně nové pistole ráže .40 S&W s plastovým rámem. Vývoj však byl zastaven.
Kromě kusové výroby a sportovních úprav pistolí - nyní i s použitím polotovarů polygonních hlavní Lothar Walther - se firma v Daskabátu orientuje na malosérivou produkci. Výrobní program dnes představují zejména stavitelná hledí použitelná u většiny pistolí a revolverů. Prý jsou lepší než italské LPA. A druhým významným produktem jsou malorážkové samonabíjecí pistole CZ Jane na rámu ČZ 82/83.
"Pro Uherský Brod už jsme jich tu vyrobili asi 500. Závěr, lištu a hlavňový nástavec nám dodává Zbrojovka Vsetín. Dělají to dobře, ale bohužel dost draze, takže výroba pro nás není nijak lukrativní. Smetanu stejně slíznou obchodníci. Ale hlavně že je co dělat," dodává pan Zendl a začíná rozvíjet další konstrukční i výrobní plány. Jenže to zatím není určeno k publikaci...
Přemysl LIŠKA
Foto Václav Šebek