Po tomto nutnΘm p°edstavenφ p°echßzφm k v∞ci. Dnes, dne 8. 7. ukradnu autobus a plnou rychlostφ vjedu do davu lidφ. Stane se to pravd∞podobn∞ v Praze 7 u PKOJF. Oprava: v∙z bude slu₧ebnφ 706R cisterna, mφsto libovolnΘ a datum tΘ₧.

Zavinφm smrt x lidφ. Budu souzena a potrestßna. A toto je mß zpov∞∩.

Do t°inßcti let vyr∙stßm v pa°ßtech tzv. dobrΘ rodiny. Jsem bita a t²rßna - hraΦka dosp∞l²ch a ob∞¥ Ükolnφch d∞tφ (a nav₧dy u₧ outsider mezi vrstevnφky). Moji trapiΦi jsou nemilosrdnφ. Jsem zr∙dn² Φlen stßda a Φernß ovce rodiny. Pokud mß pam∞¥ sahß, jsem osam∞lß. Nemßm p°ßtele a nikdy mφt nebudu. Upadßm v zoufalstvφ a v²sledek: ·t∞ky. ┌t∞ky ze Ükoly, z domova, ze ₧ivota (1x). Potom op∞t za°azena (13 let) do nesnesitelnΘho ₧ivota plnΘho poni₧ovßnφ, v²sm∞ch∙ a k°ivd. V d∞tskΘ lΘΦebn∞ v Opa°anech poznßvßm nev∞domost a zbyteΦnost (pro m∞) psychiatrickΘ v∞dy. KonΦφm Ükolnφ dochßzku. Po dobu uΦenφ rasismus polevuje, ale jako °idiΦka z povolßnφ op∞t bojuji (p°edsudky atd.).

Na podzim 1971 odchßzφm bydlet do chaty, kterou jsem postavila tΘm∞° sama za svΘ penφze. Za rok a p∙l na to, na pokraji sv²ch sil, odchßzφm bydlet do podnikovΘ ubytovny, penzionu, kter² se ukß₧e b²t nestv∙rn²m babylonem.

Jsem zubo₧enß jako poslednφ narkoman. Ano. Ale kde jsou mΘ drogy? Kde? Kde je to, co m∞ dr₧φ nad vodou? VeÜkerΘ city na pokraji vyΦerpßnφ i nad∞je u₧ na dn∞. A nalomen² and∞l nezlomen.

Jsem v horÜφm postavenφ ne₧ americk² Φernoch. ProΦ? Proto₧e jsem sama. Tisφckrßt jsem byla lynΦovßna. Uvedu p°φklady:

Bilance osobnφ: Jsem sexußlnφ mrzßk. Neschopma navßzat a vytvo°it kloudn² lidsk² vztah. Jsem zniΦen² Φlov∞k. ╚lov∞k zniΦen² lidmi. Mßm tedy na vybranou: zabφt sebe, nebo zabφt druhΘ. A rozhoduji se takto: OPLATIT SV▌M NEN┴VISTN═K┘M. M∙j rozsudek znφ: Jß, Olga Hepnarovß, ob∞¥ vaÜφ bestiality, odsuzuji vßs k trestu smrti p°ejetφm a prohlaÜuji, ₧e za m∙j ₧ivot je x lidφ mßlo.

D∞kuji.   

V Praze... 7. 73 Olga Hepnarovß"   

Za normßlnφch okolnostφ by v redakcφch dopisy odlo₧ili jako blßbol pomatence, nejspφÜ n∞jakΘho neurotika s paranoidnφmi sklony. Jen₧e poÜta chodila pomalu a mezitφm u₧ ude°ilo. Bylo to v ·ter² 10. Φervence 1973 odpoledne ve t°i Φtvrti na dv∞, kdy₧ Olga Hepnarovß splnila svou t∞₧ko uv∞°itelnou hrozbu a b∞hem n∞kolika sekund se tak stala nejmasov∞jÜφm vrahem v novodob²ch mφrov²ch d∞jinßch naÜφ kriminalistiky. Na rozdφl od p∙vodnφho plßnu si sice vzala nßkla∩ßk z p∙jΦovny - byla to pragovka RN s Φφslem AB 19-95 - ale to je jenom detail ve srovnßnφ s hr∙zn²m masakrem, ke kterΘmu tehdy doÜlo na chodnφku u tramvajovΘ zastßvky na t°φd∞ Obrßnc∙ mφru v Praze 7 (dnes Milady HorßkovΘ).

Mφsto Φinu si Hepnarovß nevybrala nßhodn∞ a teprve p°i druhΘm pr∙jezdu klesajφcφ ulicφ se jφ situace zdßla p°φhodnou. "T∞sn∞ p°ed Φinem jsem mohla jet rychlostφ 60 nebo 70 kilometr∙ v hodin∞. Kdy₧ jsem se p°ibli₧ovala k mφstu, zjistila jsem, ₧e mi situace vyhovuje, ₧e lidi jsou soust°ed∞ni na jednom mφst∞ na stanici," zapsal potom vyÜet°ovatel jejφ v²pov∞∩. "Nep°ekß₧ely zde ₧ßdnß auta ani tramvaje, cesta byla zkrßtka volnß. V tom okam₧iku jsem se rozhodla, ₧e prßv∞ te∩ to provedu. Strhla jsem °φzenφ doprava na chodnφk, zde jsem °φzenφ vyrovnala a jela jsem po chodnφku, vjela jsem do hlouΦku lidφ a p°ejφ₧d∞la je. Vozidlo bylo stßle ovladatelnΘ. Jß jsem nebrzdila... Sm∞r vozidla po chodnφku jsem stßle udr₧ovala a₧ do konce, kdy₧ jsem u₧ vÜechny lidi p°ejela a p°ede mnou bylo volno. Pak jsem narazila do sloupku s dopravnφ znaΦkou."

Nßsledky v houfu nic netuÜφcφch lidφ, kte°φ zde poklidn∞ Φekali na tramvaj, byly tragickΘ. Na mφst∞ z∙stala t°i devastovanß t∞la, dalÜφ t°i osoby podlehly t∞₧k²m zran∞nφm tΘho₧ dne v pra₧sk²ch nemocnicφch a dv∞ zem°ely na nßsledky zran∞nφ s delÜφm odstupem. Celkem osm mrtv²ch ve v∞ku od 60 do 79 let. K tomu p°ipoΦt∞me Üest posti₧en²ch s mnohoΦetn²mi t∞₧k²mi zran∞nφmi a Üest lehce zran∞n²ch. Dvacet zcela nahodil²ch ob∞tφ, p°evß₧n∞ ₧en, ve vztahu k vra₧edkyni bez jakΘkoliv, by¥ hypotetickΘ viny. Äßdn² z nich nem∞l s Hepnarovou nic spoleΦnΘho, ani nev∞d∞l o jejφ existenci a s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ se s nφ nikdy nesetkal.

O vin∞ Olgy HepnarovΘ nebylo ₧ßdn²ch pochybnostφ. "Ud∞lala jsem to z principu. Cht∞la jsem zabφt co nejvφc lidφ," prohlßsila Hepnarovß jeÜt∞ na mφst∞ masakru a setrvala na tom a₧ do svΘ smrti. VyÜet°ovat zdßnliv∞ nebylo co, ale p°esto se vyÜet°ovßnφ tßhlo °adu m∞sφc∙ a spis nakonec obsahoval p°es sedm set stran.

Hlavnφm problΘmem z∙stßval motiv ÜφlenΘho Φinu. Hepnarovß v podstat∞ a₧ do konce opakovala to, co napsala v dopisech redakcφm. Pod tlakem otßzek vyÜet°ovatele p°idala navφc jeÜt∞ n∞kolik p°φpad∙ a podrobnostφ k zachßzenφ, je₧ pr² musela vytrp∞t a kterΘ poci¥ovala jako bezd∙vodnΘ, tr²znivΘ a nesnesitelnΘ t²rßnφ. O dalÜφch s zmφnila v dlouhΘm motßku, kter² se jφ poda°ilo propaÜovat z PankrßckΘ v∞znice. Ale ka₧d², kdo s Hepnarovou p°iÜel do styku, jenom nev∞°φcn∞ kroutil hlavou: v₧dy¥ i vyÜet°ovßnφ prokßzalo, ₧e se jφ nikdy nestalo nic tak zvlßÜtnφho, co by ve v∞tÜφ Φi menÜφ mφ°e nepotkßvalo v ₧ivot∞ ka₧dΘho z nßs. I kdy₧ je jasnΘ, ₧e ka₧d² to jinak snßÜφ, jednßnφ HepnarovΘ stejn∞ nikdo nemohl pochopit.

Do vyÜet°ovßnφ se zapojila i Stßtnφ bezpeΦnost, kterß se podle sv²ch zvyklostφ sna₧ila st∙j co st∙j prokßzat politickΘ pozadφ Φinu a rejdy sil nep°ßtelsk²ch re₧imu. Bezv²sledn∞, a tak nakonec Hepnarovou p°edhodili psychiatr∙m. Ani to nemohlo skonΦit jinak. Olga Hepnarovß nepochybn∞ spßchala mnohonßsobnou vra₧du a mnohonßsobn² pokus vra₧dy. NejvyÜÜφ soud sice nakonec Φin p°ekvalifikoval na obecnΘ ohro₧enφ, ale tφm se mnoho nezm∞nilo, nebo¥ za oba skutky bylo tehdy mo₧no ulo₧it trest smrti. A "lidov² cit pro spravedlnost" si ho nepochybn∞ ₧ßdal. Jednßnφ pachatelky vÜak na druhΘ stran∞ vzbuzovalo n∞kterΘ pochybnosti o jejφm duÜevnφm zdravφ. Byli to tedy soudnφ znalci z oboru psychiatrie, kte°φ v podstat∞ museli rozhodnout, zda je Hepnarovß duÜevn∞ zdravß a bude tedy nakonec s nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ p°edßna katovi, nebo zda ji dlouhodob∞ zav°ou do lΘΦebny. Rozhodovßnφ jim urΦit∞ nikdo nezßvid∞l.

Jen p∙vodnφ znaleck² posudek mß 78 stran, a pak byl jeÜt∞ dopl≥ovßn. MUDr. S. D., doc. MUDr. V. è. a PhDr. F. M. vÜak z∙stali u p∙vodnφch zßv∞r∙, jimi₧ - urΦit∞ v nejlepÜφm p°esv∞dΦenφ - vyhov∞li pudovΘ lidskΘ touze po odplat∞: "Obvin∞nß Olga Hepnarovß netrpφ ₧ßdnou duÜevnφ chorobou, kterß by m∞la vliv na jejφ rozpoznßvacφ a ovlßdacφ schopnost ve vztahu k (tomuto) trestnΘmu Φinu. Jsou u nφ patrny pouze povahovΘ odchylky, odchylnß skladba osobnosti, ve sm∞ru psychopatickΘ osobnosti se schizoidnφmi, hysterick²mi a agresivnφmi i anetick²mi rysy a pohlavn∞ deviantnφmi tendencemi... Trestn² Φin provedla po dlouhodobΘ ·vaze a cφlev∞domΘ p°φprav∞, s pln²m v∞domφm jeho nßsledk∙."

V nßsledujφcφm soudnφm °φzenφ Hepnarovß ani nebojovala o sv∙j ₧ivot. Z∙stala u toho, ₧e Φin spßchala ·mysln∞, ze svΘho hlediska jako spravedlivou odplatu v∙Φi nep°ßtelskΘ spoleΦnosti. Proti trestu smrti se neodvolala, teprve ·pln∞ nakonec souhlasila s odvolßnφm, kterΘ podala jejφ matka. Na v∞ci to stejn∞ nic nezm∞nilo a Olga Hepnarovß byla 12. b°ezna 1975 na Pankrßci ob∞Üena.

P°emysl LIèKA