Pojem prevence kriminality
Vymezení pojmu prevence je pro šíři toho, co si pod ním lze představit, mimořádně obtížné. Snad právě proto prevence nalézá velkou společenskou odezvu, skloňuje se ve všech pádech a je prezentována jako lék na nejrůznější společenské problémy.
Prevence není právním pojmem. Přesto se při vymezování jejího obsahu lze nepřímo opřít o několik významných právních norem. V nejširším smyslu je ochrana občanů dána Ústavou České republiky. Konkrétně pak k prevenci směřuje trestní řád, kde v Hlavě první, § 1 Obecných ustanovení, je uvedeno, že trestní "Řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti”. V §158 odst. 2 téhož zákona je konstatováno, že "Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti”.
Další právní normou, která se problematiky prevence dotýká, je zákon ČNR č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, v němž v § 47 odst. 3 je ustanovení, podle něhož "Policejní útvary upozorňují orgány a osoby uvedené v odst. 1 na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohrožení nebo porušení veřejného pořádku anebo ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku.
Pojem prevence kriminality zahrnuje komplex opatření sociální prevence, situační prevence, včetně informování veřejnosti o možnostech ochrany před trestnou činností, a pomoci obětem trestných činů. Cílem těchto opatření je omezení kriminality a jejích následků.
Kriminalita je nejextrémnějším článkem sociální patologie.
Objekty prevence kriminality:
Prevence kriminality je vedle represe součástí trestní politiky.
A. Struktura prevence kriminality
I.1. Sociální prevence
představuje aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integrace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti.
Efektivita sociální prevence je obtížně statisticky či ekonomicky měřitelná, lze na ni jen usuzovat, a to z hlediska odhadů sociálních perspektiv jedinců - objektů preventivního působení.
Sociální prevence je součástí sociální politiky.
I.2. Situační prevence
staví na zkušenosti, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Prostřednictvím opatření režimové, fyzické a technické ochrany se snaží kriminogenní podmínky minimalizovat. Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti.
Situační prevence je relativně levná, klade minimální nároky na personální a materiální zabezpečení a má rychlý a poměrně snadno statisticky měřitelný efekt. Její účinnost je však podmíněna trváním přiměřených opatření.
Prevence kriminality se zejména na primární úrovni prolíná s prevencí dalších sociálně patologických jevů, z nichž k nejzávažnějším patří zneužívání návykových látek.
I. 3. Prevence drogových závislostí
ve vztahu k prevenci kriminality představuje všestrannou péči od předcházení experimentování s drogami u dosud intaktní populace a nespecifickou výchovu ke zdravému životnímu stylu, přes ambulantní i ústavní léčbu v indikovaných případech problémového zneužívání drog, až po rehabilitaci a resocializaci osob, které již léčením prošly a u nichž je společenský zájem udržet dosaženou abstinenci a pomoci jim k návratu do normálního života.
I.4. Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů
je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob.
V praxi se jedná o skupinové a individuální zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností.
Užívá metody sociální i situační prevence a to podle míry ohrožení na primární, sekundární i terciální úrovni.
B. Úrovně preventivních aktivit
Sociální a situační přístupy se vzájemně doplňují v primární, sekundární a terciální prevenci.
- Primární prevence zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené zejména na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování zejména děti a mládeže (využívání volného času, možnosti sportovního vyžití).
Těžiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích.
- Sekundární prevence se zabývá rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti (specializovaná sociální péče), na sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství, povalečství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobou nezaměstnanost) a příčiny kriminogenních situací.
- Terciární prevence spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob (pracovní uplatnění vč. rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství, pomoc při získávání bydlení ...). Jejím cílem je udržet dosažené výsledky předchozích intervencí a rekonstrukce nefunkčního sociálního prostředí.
Odpovědnost za oblast primární a sociální prevence spadá do působnosti rodiny, obce a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sekundární a terciární prevence je s ohledem na odbornou náročnost jednotlivých aktivit záležitostí resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a v některých souvislostech i Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví. Ve specifické části populace působí i Ministerstvo obrany.
Těžiště odpovědnosti za opatření situační prevence nesou především občané a obce a v rámci vymezených kompetencí i Ministerstvo vnitra, respektive Policie ČR.
Z hlediska účinnosti jsou nejefektivnější komplexní programy prevence kriminality na místní úrovni.
Komplexní součinnostní program představuje systém metodické, koncepční a finanční podpory ze strany ústředních orgánů státní správy a podpory vzniku programů prevence kriminality ve městech zatížených kriminalitou, která nejvýrazněji ovlivňuje pocit bezpečnosti občanů
Podstatou těchto programů je součinnost orgánů státní správy, samosprávy, policie a nevládních organizací. Záběr programu je podmíněn místní situací v oblasti vývoje sociálně patologických jevů, potřebami, zájmem a schopnostmi lidí a finančními prostředky.
Za realizaci programů prevence kriminality v rámci Komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni nesou odpovědnost obecní zastupitelstva.