ZIKMUND LUCEMBURSKÝ

*14.2.1368, Norimberk, V9.12.1437, Znojmo; římský císař, uherský a český král

V roce 1373 udělil Karel IV. svému nejstaršímu synovi z manželství s Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou nově získané markrabství braniborské, které Zikmund později zastavil svému bratranci Joštovi. Roku 1374 dojednal Karel IV. Zikmundovo zasnoubení s Marií, dcerou Ludvíka Uherského. Po Ludvíkově smrti v roce 1382 byl mladý Zikmund ve složitém postavení: teprve roku 1385 se s Marií oženil, o dva roky později byl zvolen a korunován uherským králem. V Uhrách potom panoval plné půlstoletí. Po smrti bratrance Jošta se stal v roce 1411 římským králem. Až za dvaadvacet let poté (1433) byl v Římě konečně korunován římským císařem. Obtížně se Zikmund dostával i k české královské koruně. Byl sice přirozeným nástupcem a dědicem Václava IV., korunovaným v létě 1420, ale dlouho nebyl husity uznáván. Jako český král byl přijat až po složitém jednání, ukončeném vyhlášením tzv. kompaktát v roce 1436 v Jihlavě. Šlo v nich o podmínky smíru mezi husity, jimž bylo povoleno přijímání z kalicha, a katolickou církví.
Při hodnocení vladařských kroků tohoto bezesporu osobně schopného Lucemburka je nezbytné rozlišovat mezi oblastmi jeho působnosti. Jednotlivá království v první třetině 15. století byla totiž naprosto odlišná a nebylo v silách ani schopného politika sladit velké množství nejednou zcela rozporných událostí.
Ani v českém prostředí není možné hodnotit Zikmundovo jednání pouze v úzké vazbě k Václavovi, M. Janu Husovi a husitské revoluci. Václava nechal po společných přípravách na římskou jízdu roku 1401 v následujícím roce zajmout a odvézt do Vídně, kde český král strávil více než rok. V roce 1404 se nevlastní bratři opět smířili. Osobní Zikmundův podíl na Husově upálení je nesporný. Současně však právě jeho vystoupení na koncilu v Kostnici znamenalo významný krok k překonání rozkladu papežství, jak později ukázal koncil v Basileji. Stejně tak v české politice nelze Zikmunda ,,redukovat" jen na podněcovatele křížových výprav proti ,,kacířským" Čechám. Zikmundova česká politika měla dvě základní roviny. Tou první byla snaha potlačit husitství, což se přes všechno jeho úsilí nezdařilo. Jistě úspěšnější byl ve snaze o dohodu s utrakvisty, jež zvláště po jednání v Bratislavě v roce 1429 nabývala jasnějšího obrazu. Výsledkem byla dohoda v Chebu roku 1431. Po získání císařské koruny bylo Zikmundovým hlavním cílem dosáhnout uznání v Čechách.
Zikmund byl dvakrát ženat. První manželství s Marií Uherskou (*1371-V17.5.1395), dcerou Ludvíka I. Uherského a Alžběty Bosenské, zůstalo bezdětné. S druhou manželkou Barborou Celskou (*1390/95-V11.7.1451), dcerou Heřmana II. Celského, měl Zikmund dceru Alžbětu (*1409-V19.12.1442).