*26.2.1361, Norimberk, V16.8.1419, Nov² hrad u Kunratic; °φmsk² a Φesk² krßl
Vßclav IV. byl synem cφsa°e a krßle Karla IV. a jeho
t°etφ ₧eny Anny
SvφdnickΘ. Cφsa° Karel zahrnoval svΘho
d∞dice od ·tlΘho d∞tstvφ °adou titul∙ a hodnostφ. Vßclav
byl jmenovßn markrab∞tem braniborsk²m (1363 a 1373),
lu₧ick²m (1363), lucembursk²m a slezsk²m vΘvodou (1363).
Ji₧ 15.6.1363 byl korunovßn Φesk²m krßlem, 6.7.1376 v
Cßchßch °φmsk²m krßlem. Samostatn∞ vlßdl jako °φmsk²
krßl od 30.11.1378 do 28.8.1400, kdy byl sesazen, ale titulu
u₧φval i nadßle. Vßclavovi se dostalo velmi dobrΘho
vzd∞lßnφ, hovo°il latinsky a n∞mecky. Sv²m otcem byl ji₧
jako dφt∞ zapojen do vlada°skΘ Φinnosti. Jako sedmilet²
chlapec byl poprvΘ jmenovßn vedle pra₧skΘho arcibiskupa do
Φela zemskΘ sprßvy, od roku 1372 se ·Φastnil politickΘho
₧ivota zcela pravideln∞. Nelze proto vylouΦit, ₧e v
okam₧iku, kdy se m∞l sedmnßctilet² Vßclav sßm ujmout
vlada°sk²ch povinnostφ, byl jimi pon∞kud unaven, ba dokonce
p°esycen. Existuje °ada doklad∙, ₧e krßl utφkal p°ed
sv²mi povinnostmi a v∞noval se loveck²m zßlibßm. P°itom
holdoval nez°φzen∞ vφnu. Tento sklon b²vß n∞kdy
vysv∞tlovßn odkazem na dvojφ pokus otrßvit panovnφka.
Hodnocenφ Vßclavov²ch vlada°sk²ch schopnostφ je
jednou z nejobtφ₧n∞jÜφch a souΦasn∞ nejsporn∞jÜφch
otßzek celΘho lucemburskΘho obdobφ v ╚echßch (1310-1437).
Je p°itom t°eba odd∞lit jeho p∙sobenφ jako °φmskΘho a
jako ΦeskΘho krßle, p°ihlΘdnout ke zm∞n∞nΘ mocenskΘ
konstelaci evropskΘ politiky, kde neobyΦejnou roli sehrßl
rozkol v katolickΘ cφrkvi ,schizma, je₧ vypuklo prßv∞ v roce
Vßclavova nßstupu na tr∙n. Je takΘ nutnΘ ,a p°itom
obtφ₧nΘ ,vyhnout se srovnßvßnφ s mohutnou postavou
p°ednφho stßtnφka svΘ doby Vßclavova otce Karla IV.,
stejn∞ jako p°ihlφ₧et k udßlostem, kterΘ vypukly doslova
n∞kolik dn∙ p°ed jeho smrtφ, tedy k husitskΘ revoluci.
Zanedbatelnß nebyla ani konstelace osob v rodin∞ Lucemburk∙,
zt∞les≥ovanß z jednΘ strany schopn²mi Vßclavov²mi
mladÜφmi bratry Zikmundem
a Janem Zho°eleck²m,
z druhΘ strany bratranci z moravskΘ v∞tve JoÜtem a Prokopem.
Dosti ne·sp∞Ün∞ vyzn∞la Vßclavova vlßda v
°φÜi, kde zejmΘna konflikty m∞st si vy₧adovaly energickΘho
jednßnφ. Kdy₧ ho panovnφk nebyl schopen, naopak stßle mΘn∞
a mΘn∞ do °φÜe zajφ₧d∞l, objevily se pom∞rn∞ zßhy
snahy o jeho sesazenφ z tr∙nu. Tyto tendence ·zce
korespondovaly s faktem, ₧e Vßclav neustßle odklßdal
°φmskou jφzdu, je₧ byla nezbytnß k cφsa°skΘ korunovaci.
Dlouhodobß snaha jeho ambici≤znφho rivala Ruprechta FalckΘho
se naplnila roku 1400.
PoΦßtek Vßclavovy ΦeskΘ vlßdy byl ve znamenφ
kontinuity s obdobφm Karlov²m. PoΦßtkem osmdesßt²ch let
vÜak zem°ela °ada p°ednφch mu₧∙ z panovnφkova okolφ, na
jejich₧ mφsta p°ichßzeli spφÜe osobnφ d∙v∞rnφci
mladΘho Vßclava, naz²vanφ krßlovi milci. Byli v∞tÜinou
ni₧Üφho spoleΦenskΘho p∙vodu (ni₧Üφ Ülechta,
m∞Ü¥anstvo). Tφm bylo vy°azovßno z podφlu na vlßd∞
panstvo, je₧ m∞lo v ╚echßch ji₧ od doby poslednφch
P°emyslovc∙ silnΘ postavenφ. Prßv∞ zde lze hledat ,vedle
rodinnΘ konstelace ,vysv∞tlenφ dvojφho Vßclavova zajetφ
(kv∞ten a₧ Φervenec 1394 a b°ezen 1402 a₧ listopad 1403).
Osobit² byl spor Vßclava a mladΘho pra₧skΘho arcibiskupa
Jana z JenÜtejna, kter² se na pozadφ rozdφlnΘho postavenφ v
pape₧skΘm schizmatu t²kal p°edevÜφm zßm∞ru ΦeskΘho
panovnφka zalo₧it biskupstvφ v zßpadnφch ╚echßch. Ob∞tφ
se stal generßlnφ vikß° Jan z Pomuku ,baroknφ sv∞tec Jan
Nepomuck², kterΘho Vßclav IV. osobn∞ vysl²chal. V letech
1404-1405 stabilizoval krßl svΘ postavenφ v ╚eskΘm
krßlovstvφ nastolenφm spoluvlßdy s panstvem.
PoΦßtek 15. stoletφ byl siln∞ poznamenßn
rozmachem reformnφho hnutφ. Od roku 1402 kßzal v BetlΘmskΘ
kapli M. Jan Hus. Vßclav IV. projevoval k opravnΘmu hnutφ,
jeho₧ ideovou zßkladnou bylo vysokΘ uΦenφ, sympatie.
V²razn∞ se to projevilo vydßnφm Dekretu kutnohorskΘho,
kter²m se upravoval pom∞r hlas∙ na univerzit∞ ve prosp∞ch
Φesk²ch mistr∙. Vßclav na druhΘ stran∞ pot°eboval podporu
univerzity pro prosazenφ nßvrhu na svolßnφ cφrkevnφho
koncilu do Pisy, kter² m∞l odstranit schizma. Po roce 1410
Vßclav do ve°ejnΘho ₧ivota v²znamn∞ji nezasahoval.
SkuteΦn²m p°edstavitelem ΦeskΘho krßlovstvφ se stßvala
Ülechtickß obec.
Po poΦßteΦnφ p°φzni v∞novanΘ M. Janu Husovi
se Vßclav IV. roku 1412 po sporu o odpustky od n∞ho
distancoval. Jeho smrt v roce 1415 poklßdal tΘm∞° za osobnφ
urß₧ku. Dne 30.7.1419 doÜlo k prvnφ pra₧skΘ defenestraci.
Krßl Vßclav se po p°ijetφ zprßvy o nφ rozzu°il, jeho
nemocφ oslabenß t∞lesnß konstituce toto zatφ₧enφ ji₧
nevydr₧ela, byl ran∞n mrtvicφ a zem°el. V neklidnΘ situaci
byly Vßclavovy ostatky tajn∞ p°evezeny do zbraslavskΘho
klßÜtera, kde byl teprve v °φjnu 1419 poh°ben. Ji₧
p°φÜtφho roku byl klßÜter vydrancovßn tßbority,
panovnφkova mrtvola byla zneuct∞na a pohozena. Teprve roku 1423
mohly b²t Vßclavovy ostatky d∙stojn∞ ulo₧eny do katedrßly
sv. Vφta na Pra₧skΘm hrad∞.
Vßclav IV. byl dvakrßt ₧enat. Prvnφ man₧elstvφ
uzav°el s Johanou
Bavorskou (*1356-V31.121386) v roce
1370, druhou man₧elkou se stala roku 1389 Äofie Bavorskß
(*1376-V26.9.1425).
Ob∞ man₧elstvφ byla bezd∞tnß.
á