*okolo 1128, (?),V29.1.1180, (?); český kníže
Druhorozený syn Soběslava
I. a Adleyty Uherské odešel po otcově
smrti s bratry do Německa. V roce 1148 se za nepřítomnosti
knížete Vladislava II.
pokusil zmocnit Čech. Byl však zajat a uvězněn na hradě
Přimda. V roce 1150 se mu podařilo uprchnout. Uchýlil se opět
do Německa na dvůr Fridricha Barbarossy. Roku 1161 zkusil
získat alespoň olomoucký úděl, když náhle přepadl
Olomouc. Vladislav nemohl Soběslava přemoci, přilákal ho tedy
k Praze. Soběslav byl opět zajat a opět putoval na Přimdu,
kde strávil mnoho let. Byl propuštěn až po třinácti letech,
na zákrok císaře. Naděje na knížecí stolec mu snad
naposledy svitla v okamžiku, kdy se král Vladislav II. rozhodl
rezignovat a odevzdat vládu synu Bedřichovi.
Na podzim 1173 se dostavila česká delegace s vládnoucím
knížetem i jinými Přemyslovci do Hermsdorfu. Zde císař
Fridrich odňal Bedřichovi knížectví, protože je získal
nezákonnou cestou, a odevzdal je (přičemž sám stará práva
porušil) Oldřichovi,
který nebyl v Čechách zvolen! Ten je okamžitě předal
Soběslavovi, což vzbudilo všeobecnou pozornost. Soběslav byl
sice přijat lidem s nadšením, ale k samostatné vládě se mu
prostě nedostávalo zkušeností, a to nejen vzhledem k počtu
let strávených v žaláři. Jednalo se o období neobyčejně
komplikované, mimo jiné dalším sporem mezi císařem a
papežem. Soběslav byl na straně Barbarossově. Roku 1176 vpadl
do Rakous, za což se dostal do papežské klatby.
Následujícího roku se císař a papež dohodli a Fridrich
Barbarossa udělil v roce 1178 Čechy v léno Bedřichovi. Ten
postupoval do Čech, u Loděnic ho však Soběslav zaskočil a
porazil. U Prahy v lednu 1179 ovšem již Bedřichovým šikům,
doplněným o vojsko Konráda
Oty, vzdorovat nedokázal. Soběslav uprchl
do ciziny, kde koncem ledna 1180 zemřel. Nebyl mu odepřen
čestný pohřeb a jeho ostatky byly uloženy na Vyšehradě.
Soběslav byl ženat s Eliškou, dcerou Měška III. Polského
(*před 1174-V2.4.1209).
Jejich manželství zůstalo bezdětné.