Mezi prvni matematiky, kteri svymi pracemi prispeli ke vzniku linearniho programovani, se radi L.V.Kantorovic. Jiz v roce 1939 vysla jeho prace "Matematicke metody v organizaci a planovani vyroby". Obecnou ulohu linearniho programovani poprve formuloval v roce 1947 G.B.Dantzig, ktery zaroven uvedl i algoritmus pro jeji reseni, dodnes pouzivanou simplexovou metodu. Uloha parametrickeho programovani byla zformulovana v roce 1955 a uloha celociselneho programovani byla resena v roce 1958. Dale nasleduji kvadraticke, lomene, geometricke, konvexni a nekonvexni programovani.
Metody linearniho programovani maji v praxi siroke uplatneni. Napr. pri urcovani optimalniho sortimentu vyroby, pro optimalizaci vysokopecni vsazky, pro optimalni rozrezavani polotovaru, pro optimalni plany prepravy produkce od dodavatelu ke spotrebitelum, atd.
V oblasti pocitacu typu PC existuje take siroka skala programu. Jsou to jednak profesionalni systemy, primo zamerene na urcite typy uloh, dale vyukove programy, slouzici k vyuce linearniho programovani a bezne uzivatelske programy, ktere obsahuji prislusny optimalizacni modul. Lisi se od sebe hardwarovymi naroky, typy resenych uloh, velikosti uloh, bohatosti vystupu, uzivatelskou privetivosti a cenou.
V teto praci se zabyvam jen nekolika vybranymi programy. Programy jsou rozdeleny podle operacnich systemu pod kterymi pracuji. U kazdeho programu jsou uvedeny ukazky vstupu a vystupu, demonstrovane na techto jednoduchych prikladech:
- obecna uloha linearniho programovani:
