| Silniční ves Orlice končí na
východě areálem bývalého hospodářského dvora, v
němž se dochovala část panského sídla /377 m.n.m./.
jihozápadní stranu areálu vyplňuje
rozložitá jednopatrová budova s mělkými rizality
při nárožích, krytá valbovou střechou s námětky.
Je to budova zámku se zbytky tvrze, přestavěná na
sýpku a využívaná dnes jako autodílna Lidového
spotřebního družstva Jednota ústí nad Orlicí. Nejstarší částí dnešní stavby je zřejmě západní prostor západních suterénů. Nepravidelná na dispozici objektu nenavazující místnost je částečně zapuštěna do skalního podloží, opukové zdiov stěn i stlačené valené klenby jsou spojeny jílem. Pískovcový portál s rovným nadpražím má z interiéru drážku pro dveřní křídlo. Nepravidelné čelo záklenku nad dveřmi vyhlíží, jakoby bylo zčásti odlámáno. Tato místnost je suterénem věžové tvrze, je možné, že poochází ze 14. století. Na východ odtud, snad za příkopem tvrze, vzniklo v 16. století stavení mírně kosodélného půdorysu. Jeho suterén je rozdělen na dvě části. Jižní zaujal velký sál sklenutý valenou klenbou s výsečemi a hřebínky. Klenba je založena na subtilních pilířích s hlavicemi. Sál byl osvětlen dvěma střílnovými okénky. Původní vstup v severozápadním koutě má obdélný portál s drobnmým okosením. Do sousední místnosti s valenou klenbou s výsečemi a hřebínky vedl ještě v 70. letech obdobný portál. Paty kleneb v této místnosti byly zdůrazněny omítkovými čabrakami, nejzachovalejší je porušena novodobým komínovým tělesem. Obě místnosti jsou propojeny dveřním otvorem s porušeným barokním portálem a nadsvětlíkem. Přízemí bylo rozděleno obdobně, z původní podoby sálu zůstaly pouze okenní otvory v jižní stěně a hlavní dveřní otvor na severu. Místnost na severním boku sálu, dnes rozdělená na tři části, byla sklenuta valenou klenbou s obkročně řazenými výsečemi. Plocha klenby byla rozčleněnha hřebínkovými obrazci. V západní stěně místnosti se prasklinou rýsuje původní půlkruhem sklenutý hlavní vstup. Tato budova byla na jižním a snad i východním průčelí opatřena černobílým sgrafitem /spodní vrstva byla barvena dřevěným uhlím/. Dochované části sgrafita na jižním průčelí svědčí o tom, že budova měla krov vysazený na dřevěnných příložkách, případně byla opatřena dřevěným či hrázděným patrem. Sgrafito bylo v okolí oken doplněno červenou malbou. z polohy malby lze soudit, že okna měla pouze dřevěné rámy ve zdivu. Dnešní ostění pocházejí až z barokní etapy výstavby. Sgrafita jsou dochována ve třech pásech. Na dolním, nejméně zachovalém páse byla zobrazena bortící se budova /hlavice sloupu a architráv/, vpravo od ní letící holubice a aureolou. Střední pás sgrafita vyplňovaly lovecké výjevy. Od západu to jsou: lovec štvoucí laň, jelen dostižený dvěma psy, dvojice /?/ psů. Horní pás byl rozdělen příložkami na obdélná pole. V dochovaných polích jsou zobrazeny postasvy z římských dějin /alegorie Ctností?/, zoomorfní a vegetabilní kompozice. Od západu: polopostava muže s koulí v ruce, dvojice delfínů /?/ spojená obojkem, dáma probodávající se dýkou /Lukrécie/, kompozice s mušlí a vázou, mužská polopostava s pohárem /?/ - toto i následující dvě pole jsou dnes již téměř nečitelná, kytice /?/, zajíc či pes se snopem /?/, proutěný koš se stromkem. Jihovýchodní nároží byla v baroku vyzděno znova, líc zdiva je vysunut až o 0.05 m ven z líce staršího zdiva. Na východním průčelí budovy, u jeho severního nároží, se nalézá šedočerná tenká omítková kra, která silně připomíná zvětralou spodní vrstvu sgrafitové omítky jižního průčelí. Po polovině 16. století byla budova zámečku podstatně rozšířena západním směrem. Relativně starší je nejzápadnější částu budovy, oddělená od nižší střední části technologickou spárou.Ve zdivu budovy byly druhotně užity starší architektonické články, snad z ubourané věže. Na suterén věže byl připojen obdélný prostor sklenutý nízko nasazenou valenou klenbou a osvětlený z jihu střílnovým okénkem. Do tohoto prostoru ústilo z přízemí široké dřevěnné schodiště s širokými stupni. Na severu navazoval na tuto prostoru malý sklípek, zmenšený nejspíše při barokní přestavbě. Vedle starší budovy byla částečně do skály vysekána chodba, osvětlená z jihu střílnovým okénkem /odstraněno v 70. letech/ a zaklenutá vysoko nasazenou valenou klenbou. V severní stěně je zazděný vstup do chodby či schodiště do nádvoří. Zde se jednalo oschodiště či o spojení s protilehlou budovou, jejíž zbytky byly odhaleny při hloubení základů nové dílenské budovy na počátku osmdesátých let /nález nebyl hlášen ani dokumentován/, nelze dnes určit.K jižnímu průčelí starší budovy byla přiložena opěrná zeď. V západním průčelí se na úrovni terénu nalézají dvě ústí průduchů /0.5 x 0.6 m/, stoupajících přinejmenším do úrovně stropu přízemí. Ústí průduchů byla vytvořena ze starších architektonickcýh článků. Obdobný průduch se nalézá v blízkosti jihozápadního nároží starší zámecké stavby, jeho ústí bylo cihelné. V severním průčelí, poblíž technologické spáry se nalézá další průduch (0.6 x 0.6 m/, který uskakuje o celou jeho šířku a současně se zužuje. Končí pod nynější korunou zdiva, jeho ústí směřovalo dovnitř budovy v úropvni její podlahy. První tři průduchy byly snad součástí teplovzdušného vytápění, anebo, což je pravděpodobnější, patřily k systému izolace zdiva proti účinkům zemní vlhkosti. Poslední průduch byl nejspíše průlezným komínem. Komunikační schéma přízemí nelze detailně rekonstruovat, střední část dispozice podlehla barokní přestavbě. Vstupní portál byl odstraněn v sedmdesátých letech. Jeho půlkruhem sklenuté ostění po vnějším obvodu lemovala lišta. zda pocházel z raně barokní přestavby nebo až z doby stavby hospodářských budov dvora, nelze na základě dochované fotografie / archív KSSPPOP Pardubice/ rozhodnout. V západní části přízemí se však dochovaly dva sály, valeně sklenuté s výsečemi a hřebínky, z nichž jižní je mimo podlahu a ostění západního okna dochován téměř intaktně. Jižní okno tohoto sálu má původní ostění. Odlišné ostění, pouze s jednoduchým okosením, se nalézá v zazdívce okna v blízkosti odstraněného portálu. Zděná byla i západní část prvního patra. Její vnitřní dělení není patrné, lze uvažovat o příčce navazující na komín a vydělující větší západní prostoru. Poblíž východního konce jižnjí zdi se v ní nalézá segmentem překlenutý výklenek. Všechna průčelí budovy byla pokryta sgrafity - kvádrováním, tzv. "psaníčky" o rozměru 1.0 x 0.5 m. Doplňujícím prvkem výzdoby byla sgrafitová římsa s motivem věčné vlny, vyskytující se na západní části jižního průčelí ve variantě s odstřikující pěnou. Detail pěny je však změněn do podoby trojlistu. Sgrafitová římsa ukončovala výzdobu těsně nad zemí a byla využívána jako výplň plochy nad a pod okny. Budova byla sgrafity pokryta postupně, nejméně ve dvou záběrech. Nejprve byla pokryta západní část budovy. Sgrafita jsou dokonale rozměřena a správně proškrábnuta. Posléze byla omítnuta střední a nakonec i východní část zámecké budovy. Autoři sgrafita měli potíže při vyplňování ploch mezi příložkami krovu či vysazeného patra /na východní části budovy byly příložky v polohách odlišných od staršího stavu/, vypomáhali si pootáčením "psaníček", zmenšováním formátu a vyplňování zbylých ploch vlnovkou. Na starší části budovy nebylo sgrafito rozměřeno a i provedení jednotlivých kvádrů je velmi špatné. Nad jižním oknem jihozápadního sálu přízemí je dvěma pásky vydělena obdélná nezdobená plocha. Východně od tohoto okna byla na ploše cca 2.5 x 1.5 m sgrafita omítnuta a na této ploše byly namalovány pod červenou linkou s kytkou v oválných kartuších dva erby. Heraldicky vpravo se ve stříbrném kolčím štítě nalézá černý kůl, v klenotu nad vlevo otočeným helmem dva stříbrné rohy. Vlevo v silně rozmnytém štítě veslující muž v loďce, klenot je opakováním znamení ve štítě. Erby patřily Sudům z Řeneč /Sedláček 1925, 77/ a vladykům z Lipan /Sedláček 1925, 65-67/. Existenci mělkých rizalitů lze nejjednodušeji vysvětlit existencí pavlače ve střední /vpadlé/ části severního průčelí. Dvorní zeď budovy se zde zeslabuje i ve svém vnějším líci a sgrafito respektuje otisky příložek. Po polovině století byla budova zámku začleněna do provozu dvora jako sýpka.V přízemí byla zcela přestavěna střední část objektu, bylo změněno komunikační schéma /dřevěné schodiště do suterénu bylo odstraněno v 70. letech tohoto století/, vyzděna střední a východní část patra dnešní budovy a vztyčen krov. Sýpková okna prvého patra byla skryta za dřevěné žaluzie. Fasády byly dvoubarevné - stěny bílé, ostění, šambrány a patrové římsy červené. Nelze souhlasit s názorem /Poche a kol. 1978, 540/, že sloup ve středním sále mohl nést klenbu. Sloup od počátku vynášel průvlak stropu nad přízemím, to je podlaha sýpky. Počátkem 19. století byla fasáda upravena v duchu soudobého vkusu - stěny žluté, ostění a šambrány bílé. Úpravy budovy prováděné od r. 1924 do současnosti se dotkly zejména přízemí. Nedaleko od budovy zámku se nalézá barokní novostavba kostela Nanebevzetí P. Marie z l. 1709-1711. Na jejím západním a jižním průčelí jsou osazeny od 20. let našeho století pískovcové náhrobní kameny majitelů tvrze a jejich rodinných příslušníků. Severně od hlavního vchodu se nalézá značně otřelý náhrobní kámen s mužskou postavou a erbem u pravé nohy. Zbytky nápisu nejsou dnes čitelné. Šťovíček uvádí, že se jedná o náhrobní kámen Petra Sudy z Řeneč z roku 1592. Jižně od hlavního vchodu se nalézá náhrobní kámen s ošlapanou plochou. V její dolní části se nalézá kolčí štít s dvěma kotouči pokosem, vpravo otočeným kolčím helmem a kotoučem v klenotu. Nápis na obvodě dle Šťovíčka: "Léta 1567 ve čtvrtek první postní umřela jest urozená paní Markéta z Kralovitz manželka pana Sudy z Renetz, což na Worlici a tu jest pochována. Dej Bůh večný pokoj duši její." Na jižní stěně věže se nalézají tři náhrobní desky. Heraldicky vpravo je deska s ošlapanou tabulkou v horní části a v dolní části s kartuší, v níž je kolčí štít s veslující polopostavou v loďce. Na kolčím helmu jsou v klenotu tři pštrosí pera. Nápisová obruba je zčásti nečitelná, text dle Šťovíčka: "1619 život v Pánu dokonala urozená Dorota Sudová" rozená "Lipan"ská "v sobotu po památce sv. Lucie v 5 h"odin "na noc a jejíž tělo v místečku tomto v Pánu odpočívá". Text mimo uvozovky - doplnění vynechaných a přehozených čitelných částí textu. Prostřední náhrobní deska, členěná stejně jako předchozí, má v kolčím štítě kůl, na kolčím helmu v klenotu dva rohy. Na tabulce nad erbem lze přečíst pouze ukončení citátu: Job 19. Nápis na obvodě dle Šťovíčka: "Léta Páně 1611 měsíce máje dokonal život svůj a zemřel v Pánu urozený a statečný rytíř" pan "Ludvík Zykmund Suda Rzenecký, jehož tělo v místečku tomto v pánu odpočívá". Mimo uvozovky je Šťovíčkem vynechaný titul pan. Místo čtení "zemřel" bude správnější číst "usnul". Poslední, přelomená náhrobní deska má v dolní části v mělké nice v kolčím štítě dva kotouče pokosem, posázené sedmi kuličkami. Na štítě je vpravo hledící kolčí helm, v klenotu se šesti pery kotouč posázený sedmi kuličkami. Nápis podle Šťovíčka zní: " Léta Páně 1553 úterý před svátkem Svatým Vítem umřel urozený pan Jan Strachota z Kralovitz a na Worlitzy a tuto pochován jest. L. P. 1553" Na zachované části desky začíná nápis slovem "svatým" a končí "jest". Závěrečný letopočet je nejspíše opakováním začátku textu. V ohradní zdi hřbitova, která nekopíruje půdorys kostela, je druhotně použito několik starších architektonickýých článků. Největší část z nich pochází z nějaké středověké stavby - v úvahu přichází kostel anebo nedaleká tvrz. Poblíž jihozápadního nároží zdi se nachází část barokního schodišťového stupně, z jižní strany tohoto nároží je zazděn náhrobní kámen o rozměrech cca 0,3x0,6 m s nápisem, dvojicí křížů a mělkým reliéfem dvou postav s propletenýma rukama. Ve vsi se udržuje pověst o siamských dvojčatech zde pochovaných. Na východ od tohoto náhrobku je ve zdivu použit mezník či nízký podstavec kříže /nadzemní část 0.2x0,6 m/. V první písemné zprávě o Orlici r. 1361 se připomíná její držitel Ivan z Orlice /Sedláček 1883, 270/, který se naposledy uvádí jako Eywan k r. 1389 /Profous 1951, 284/. Dalšími držiteli byli Dobeš z Přepych a Všech z Rohova a po jejich smrti Tvoch /Sedláček 1883, 270/. Jeho syn Mikuláš vykonával podací právo ke kostelu na Orlici v r. 1415 /tamtéž/. K r. 1406 však Sedláček /tamtéž/ připomíná Strachotu staršího z Kralovic. K roku 1515 byl držitelem Orlice a některých vesnic zápisných Michal Strachota z Kralovic /Sedláček 1906, 182/. K r. 1521 se uvádí jako Michal Strachota z Královic a na Vorlici /Profous 1951, 284/. Sedláček /1883, 270/ uvádí, že Michal držel v zástavě část zboží mladkovského /Žampašska/, totiž Mistrovice, Lubník a popluží Verměřovické. V r. 1534 se s Michalem uvádí i jeho syn Jan mladší a Bohuslav /tamtéž/. Před shořením zemských desek koupil Jan Strachota od bratří Václava a Jana Petrovských tvrz Petrovice s dvorem poplužním a celou vsí /Sedláček 1883, 117/. R. 1543 Jan zaručuje, co přijal nad věno, své manželce Salomeně z Ronovce celým svým dědictvím: Vorlicí tvrzí, dvorem poplužním a poplužím, vsí celou a s dvory kmetcími s platy, na Mistrovicích dvory kmetcími, které tam má, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, řekou Vorlicí, kurmi, vajci, s robotami a vším co tam má /Sedláček 1883, 270/. Následujícího roku 1544 Jan přiznává, že drží Vorlici zámek, dvůr poplužní, dále jako v předcházejícím, navíc pak ospy, mlýn s platem, s krčmami, s podacím kostelním ve Vorlici i se vší spanstvou a to v týchž mezech, jak je po otci od 16 let drží a užívá. Jeho synové Michal, Burjan a nezletilý Hynek v obnoveném vkladu majetku popisují k r. 1555 své dědictví shodně. V roce 1558 prodává Burjan a nezletilý Hynek tvrz Petrovice s dvorem poplužním, vsí a celým panstvím Hynkovi Blíživskému z Blíživa. Burjan Strachota prodal v r. 1565 dědictví své: zámek Vorlici s dvorem při zámku v Orlici, poplužním s pivovarem, mlýnem, ves Vorlici celou, v Mistrovicích, co tam má, dvory kmetcí s popl. a vsi zápisné Kunčice a Verměřovice s dvorem poplužním v Kunčicích, se všemi svršky a nábytky /viz Sedláček 1883, 117 a 270/. Kupujícím byl Suda z Řeneč. Proti prodeji protestovala Burjanova sestra panna Mariana Strachotovna z Kralovic /tamtéž/. Sedláček /1906, 182/ hovoří o dvou sestrách. V tomto sporu se objevuje i syn a dědic Ludvíka Sudy, Petr Suda z Řeneč. Petr zemřel r. 1592 a zanechal po sobě vdovu Dorotu z Lipan a sirotky. Poručníkem byla určena Petrova sestra Johanka, která od poručnictví ustoupila /Sedláček 1883, 270/. Dorota držela Orlici ještě r. 1615 /Sedláček 1883, 270/. Po její smrti 1619 /viz výše/ zdědil Orlici Jetřich Suda Řenečský z Řeneč. Po jeho smrti r. 1638 zboží zdědila jeho nezletilá dcera Dorota Anna /tamtéž/. Ta se provdala za Mikuláše Vítanovského z Vlčkovice /tamtéž/. R. 1650 využil Mikuláš předkupního práva na Kyšperk /Orlice jej měla od r. 1516 - Sedláček 1883, 270/ a po uskutečnění koupě tam přesídlil. Orlice se natrvalo stala součástí kyšperského panství. V roce 1924 byl likvidován v rámci pozemkové reformy kyšperský velkostatek a při té příležitosti byla zbořena část budov dvora /Slavík 1986, 6/. Budova sýpky se dostala do soukromých rukou. V r. 1968 se stala majetkem Lidového spotřebního družstva Jednota Ústí nad Orlicí, které z ní posléze zřídilo autodílnu /tamtéž/. Nejstarší tvrz měla věžovou podobu, lze ji klást do průběhu 14. století /krajina sama byla kolonizována na sklonku 13. století, viz Cibulka 1930, 4/. V 16. století, nejspíše v 60. letech, byla postavena palácová budova na východ od věže. Na základě zprávy z r. 1544 nelze k tomuto datu vztahovat její výstavbu /např. Kolektiv 1986, 292/, uvážíme-li kolísání názvů tvrz - hrad - zámek v tomto období. Před r. 1592, nejspíše na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, byla postavena rozlehlá zámecká budova s částečně zděným patrem a převažující obytnou a reprezentační funkcí. nabízí se lákavá možnost srovnání s pozdně středověkou vesnickou zástavbou, jak se dnes začíná její obraz zaostřovat. Poznámka: Hypotézu o existenci věžové tvrze vyslovil jako první ing. arch. L. Svoboda. Domnívá se též, že mezi touto věží a starší renesanční budovou existoval v 16. století dřevěný palác. Literatura: Cibulka, J. 1930: Osídlení Lanšperka v
předhusitské době, ČSPSČ 38, Praha |