Rokytnice v Orlických horách se pro svou polohu stala střediskem cestovního ruchu v zimním i letním období. Dosud nenarušená příroda je protkána značenými turistickými stezkami. Nejatraktivnější z nich je Jiráskova stezka po hřebenech Orlických hor, kterou lemuje linie čs. opevnění jako historický památník našich dějin z let 1935 – 1938.

Letní sezóna nabízí sportovní hřiště, tenisové kurty, přírodní koupaliště, pstruhové rybaření, projížďky na koních, využití horských kol, turistické výlety do sportovních a kulturních center regionu, v zimě pak kvalitní terény pro sjezdové a běžecké lyžování. Četné restaurace a bistra uspokojí po gastronomické stránce i náročné návštěvníky a k ubytování poslouží hotely, pensiony a soukromá zařízení.

 Historie města Rokytnice v Orlických horách

Rokytnice v Orlických horách byla založena ve 13. století. Okolními horami, které svůj nynější název mají podle řeky Orlice od roku 1836, vedlo několik důležitých obchodních cest, z nich nejdůležitější byly Stezka kladskopolská a Solná, směřující z Prahy až k Baltickému moři. Osídlování hor začalo ve 13. století. Obyvatelstvo zde nacházelo obživu převážně v zemědělství, při kácení a zpracování dřeva a pastevectví. Postupně docházelo k rozvoji řemesel jako plátenictví, lnářství a sklářská výroba. Tato řemesla koncem 19. a začátkem 20. století postupně zanikala. Pravděpodobně okolo roku 1260 vznikla Rokytnice jako uhlířská osada, založená pány z Rychnova. Od roku 1358 do roku 1370 jsou majiteli páni Mutina a Gezema z Opočna. Okolo roku 1430 jsou to opět páni z Rychnova. V roce 1548 kupuje Rokytnici Jan Licek z Rýznburka. Lickové byli poslední čeští držitelé rokytnického panství. Roku 1557 kupuje celé panství německý rytíř Joachim Mauschwitz z Amenruh. Mauschwitzové drží Rokytnici až do roku 1627, kdy ji kupuje apelační rada na Pražském hradě Jan Mikuláš, svobodný pán z Nostitz. Nostitzové, kteří na konci 17. století získávají hraběcí titul, drží Rokytnici až do roku 1928, kdy rokytnická větev Nostitzů zaniká.

Další rozvoj města nastal otevřením železniční trati Doudleby nad Orlicí - Rokytnice v Orlických horách, což městu umožnilo lepší kontakt s okolím.

Po vzniku Československa v roce 1918 musela být Rokytnice obsazena českým vojskem, neboť zde byly silné snahy Němců o odtržení a vytvoření Deutsch Böhmen. Potom se situace v Rokytnici vyvíjela klidně až do roku 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Snahy o připojení Sudet k Německé říši vyvrcholily v roce 1939, kdy byla Rokytnice s celým pohraničím na 7 let připojena k Německu.

V této dramatické době se začalo v našem pohraničí budovat vojenské opevnění po vzoru francouzské Maginotovy linie. V letech 1936 - 1938 byla u Rokytnice vybudována vojenská tvrz Hanička, která byla jednou z největších a nejvýznamnějších pevností, budovaných ve 30. letech jako součást našeho předválečného opevnění proti tehdejšímu rozpínavému Německu.

V novodobé historii došlo v celé oblasti Orlických hor k zásadní změně po skončení 2. světové války, kdy v důsledku odsunu obyvatel německé národnosti došlo k vysídlení pohraniční oblasti a současný počet obyvatel je asi třetinový proti původnímu osídlení. Také pohraniční městečko Rokytnici neminul poválečný vývoj událostí. Od roku 1945 se postupně projevovaly snahy komunistů o změnu demokratického režimu. Tento záměr se také podařil vítězstvím komunistické strany v roce 1948. Po celé roky byla Rokytnice, stejně jako celé pohraničí, ponechána svému osudu a vývoj se zde téměř zastavil. V roce 1969 byla ve městě umístěna sovětská vojenská posádka. Období komunistického režimu skončilo až v roce 1989. Sovětská armáda opustila město v roce 1991. Rokytnice se začíná pomalu opět rozvíjet, staví se nové domy, opravují staré, začíná soukromé podnikání a pomalu se zlepšuje vzhled města. Po tak dlouhé době stagnace je to však úkol velmi těžký a zdlouhavý.

Nyní má Rokytnice okolo 2.300 obyvatel. V oblasti Orlických hor ani v samotné Rokytnici není rozvinut žádný větší průmysl. Obyvatelé jsou zaměstnáni v různých malých podnicích a postupně dochází k většímu podílu služeb v návaznosti na oživení cestovního ruchu v Orlických horách.

Původ znaku města Rokytnice v Orlických horách

V Orlických hvozdech bývalo mnoho divoké zvěře. Bylo jí tu tolik, že škodila lidem na potkání. Vlků se tu hemžily celé smečky a ve skalních slujích bydleli medvědi.

Často se stávalo, že se některá šelma zatoulala až k lidským příbytkům. Když se v zimě vlci vplížili do vesnice, dovedli se vkrást všude – do chlévů i do kurníků a postavili se i člověku. Ale když se mezi lidi zatoulal osamělý medvěd, pak se nikdy nevrátil se zdravou kůží. Lidé se na něho vrhli jako sršně a za chvíli byl bradou vzhůru.

Jednou se zatoulal medvěd až na rokytnickou náves. Bylo to brzy z rána, slunce právě vycházelo. Ponocný spatřil huňáče první, ale sám si na něho netroufal. Medvěd byl vysoký a když se postavil, šel z něho strach. Jak se lidé začali probouzet, ponocný spustil poplach. Rokytničtí popadli co právě měli po ruce a hnali se za medvědem.

Medvěd poznal, že je zle. Stavěl se na zadní, hrozil svými těžkými tlapami, cenil zuby a mručel tak, až to husí kůži nahánělo. Když zjistil, že se rokytničtí muži jen tak nedají, vyšplhal na mohutnou lípu, která stála uprostřed návsi. Ani na stromě však nebyl medvěd v bezpečí. Útočníci ho pronásledovali dlouhými kopími, které ponocný zatím přinesl ze strážnice a tak dlouho medvěda bodali, až mrtvé zvíře spadlo bezvládně na zem.

V roce 1852, kdy byla Rokytnice povýšena na město, převzala do městského znaku medvěda na lípě, kterého dva ozbrojenci bijí.

Vojenská tvrz Hanička

 V letech 1936 - 1938 byla u Rokytnice v Orlických horách vybudována vojenská tvrz Hanička, která byla jednou z největších a nejvýznamnějších pevností budovaných ve 30. letech jako součást našeho předválečného opevnění proti tehdejšímu rozpínavému Německu. Mezinárodní dohoda v Mnichově však donutila Československo bez boje se vzdát, a tak naše vojenské opevnění nebylo využito. Tvrz Haničku vojenská posádka opustila dne 10.10.1938. Předtím však byly odtud demontovány dříve osazené zbraně, takže nepříteli padl do rukou prázdný objekt. V období okupace byla Hanička využívána jako terč německých dělostřelců. Po válce sloužila pevnost Hanička jako vodní zdroj pro město Rokytnice. Spravovala ji místní vojenská posádka. V roce 1968 zde byla vojenská posádka zrušena a pevnost Hanička byla odpojena od vodovodního řádu. Od roku 1969 byla pevnost zpřístupněna veřejnosti jako turistická atrakce. Avšak v roce 1975 zabralo Haničku Federální ministerstvo vnitra a začalo si zde budovat svůj protiatomový kryt. V roce 1995 byl objekt uznán jako nepotřebný pro Federální ministerstvo vnitra, byl odtajněn a předán městu Rokytnice v Orlických horách, které jej opět začalo využívat jako turistickou atrakci a památník válečných událostí. Tvrz Hanička je stále obohacována o nové exponáty vojenské bojové techniky a postupně se prohlídková trasa po tvrzi rozrůstá o expozici malého regionálního vojenského muzea.    

Chráněná krajinná oblast Orlické hory

V příhraniční horské části okresu Rychnov nad Kněžnou se rozkládá Chráněná krajinná oblast Orlické hory. Byla vyhlášena dne 28. prosince 1969 s cílem chránit a uchovat harmonicky vyváženou krajinu Orlických hor. Oblast o ploše 204 km2 se rozkládá na území okresu Rychnov nad Kněžnou, nevelkou částí 570 ha zasahuje do okresu Ústí nad Orlicí a zaujímá nejhodnotnější partie Orlických hor od Olešnice v Orlických horách až po Čihák.

Orlické hory se rozkládají v severní části východních Čech. Tvoří část severní hranice České republiky s Polskem. Jako samostatný geomorfologický celek jsou geologicky součástí velké jednotky, tvořící orlicko-kladskou klenbu. Geomorfologicky patří do Sudetské soustavy, podsoustava Střední Sudety.

Staré pohoří, tvořené většinou přeměněnými horninami, bylo rozlámáno a jeho jednotlivé části vystoupily podél zlomů. Mezi nimi vznikla Kladská kotlina, která k nám zasahuje Králickou brázdou. Severovýchodní svah Orlických hor k údolí řeky Divoká Orlice je zlomového původu a je velmi prudký. Do nitra Čech se svažují pozvolna a postupně přecházejí do členitého podhůří, budovaného na mnoha místech křídovými sedimenty.

Celé pásmo hor je 55 km dlouhé a jeho šířka kolísá v rozmezí 3 - 8 km. Průměrná nadmořská výška je 789 m.n.m. Nejvyšší a plošně nejrozsáhlejší část Orlických hor tvoří severozápadně Deštenská hornatina. Hřeben tvoří od severu Vrchmezí (1084 m), Šerlich (1027 m), Malá Deštná (1090 m), Velká Deštná (1115 m - nejvyšší hora Orlických hor), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1043 m), Kunštátská kaple (1035 m) a Anenský vrch (995 m). Severovýchodní příkrý svah je založen na zlomové tektonické linii. Jihozápadní svahy vybíhají rozsochami, např. Sedloňovský vrch (1050 m), Maruša (1042 m) a Zakletý ( 991 m - v obci Říčky, 5 km od Rokytnice v O.h.), oddělenými přítoky horní Bělé, Zdobnice a Říčky. Hlavními horninami jsou krystalické břidlice (ruly a svory), vzácněji kvarcity a krystalické vápence. V Orlickozáhorské brázdě se zachovaly křídové sedimenty.

Řeky Divoká a Tichá Orlice prorážejí pohoří průlomovými údolími. Nejjižněji zasahují Orlické hory pásmem Suchého vrchu. Podnebí je drsné s dostatkem srážek. Sněhová pokrývka leží asi 4 měsíce. Sever odvodňuje řeka Metuje a její přítoky, jih Tichá a Divoká Orlice. Sjízdné jsou za vysokého stavu vody. Na Divoké Orlici byla v roce 1939 vybudována přehradní nádrž Pastviny (98 ha). Zadržuje povodňovou vodu a slouží k rekreaci.

Po stránce botanické a zoologické představuje CHKO poměrně bohatý celek s řadou dnes již vzácných a chráněných druhů. Proto bylo na území CHKO vyhlášeno 16 maloplošných chráněných území, z toho 5 státních přírodních rezervací, 1 chráněné naleziště a 11 chráněných přírodních výtvorů. Území CHKO pro svou atraktivnost přitahuje nejen z hlediska přírodovědného, ale je zajímavé pro širokou veřejnost z hlediska sportovních možností. Letní sportovní a rekreační činností je zejména pěší turistika a cykloturistika. Atraktivitu oblasti protkané značenými turistickými stezkami podtrhuje samostatný architektonický prvek, kterým je soustava vojenského opevnění ze třicátých let. V zimě jsou terény oblasti využívány pro sjezdové a běžecké lyžování. Velká lyžařská střediska jsou v Deštném a Říčkách. Nutno podotknout, že spolu s vlivy současného životního prostředí znamená i sportovní využívání CHKO její značné zatížení. Na druhé straně nedostatek jiných pracovních příležitostí ve zdejší oblasti znamená postupný rozvoj právě služeb v cestovnícm ruchu.