Úvodní strana

Údolní přehrada

 

 

Orlický komitét byl ustaven 15. září 1907 v Týništi nad Orlicí s úkolem starati se o macešsky odbývané naše kraje, pokud se týká vodohospodářských prací na Orlici. Obec Nekoř se stala v roce 1910 řádným členem tohoto komitétu. Tento Orlický komitét má hlavní zásluhu o výstavbu naší údolní přehrady. Již v roce 1908 poukázal Ing. František Radouš z Opočna na Nekoř, jako vhodné místo pro přehradu a dne 3. května 1908 byl zde výbor Orlického komitétu na informační cestě.
Dne 10. září 1912 navštívil naši obec na své cestě ministr veřejných prací Dr. Otakar Trnka, aby shlédl místo pro údolní přehradu. Obec přivítala ministra “krajana” prapory a střelbou z hmoždířů. Jménem obce jej uvítal pan řídící učitel František Rejholda řečí, ve které vylíčil potřeby obce a prosil pana ministra o podporu v provedení stavby údolní přehrady a spojovací silnice Líšnice - Nekoř - Bredůvka. Ministr ve své odpovědi slíbil nejvyšší možnou podporu v provedení stavby přehrady i silnice. Prohlédl si potom údolí Divoké Orlice nad mlýnským splavem (t.j. nyní hráz malé přehrady). Na místo samé, kde byla přehrada projektována nedošel. V té době byl více hodnocen a doporučován “konkurenční” projekt přehrady u Potštejna, proto snad ministr věnoval tak málo pozornosti zdejšímu projektu. Dne 16. března 1925 předložila obec ministru veřejných prací Srbovi memorandum ve věci stavění údolní přehrady, která v tomto záměru se měla stavět až nad Kláštercem, protože takto umístěná přehrada by ztratila z velké části účelnosti zabránit častým povodním, ledovým bariérám pod přehradou, protože by nezachytila příval vody z bohatých přítoků v nižším toku mezi Kláštercem a Nekoří. Od záměru stavby přehrady nad Kláštercem bylo upuštěno.

 

 

 

 

 

 

 

 

STAVBA ÚDOLNÍ PŘEHRADY

V roce 1929 - 1930 se provádějí sondovací práce a to v místech Studenecká zátoka a Šípkova skála (nad nynějším Petrovým paloukem). Provedenými sondami bylo zjištěno, že skalnaté podloží neodpovídá požadavkům tak náročné stavby a bylo nalezeno nové místo v tak zvané “Hastrmanici”, kde sondy prokázaly způsobilost postavení hrázového tělesa, které je v základech silné 32 metrů. Do zdiva byly vkládány ocelové vodovodní roury a to od základu až po korunu hráze, na které se při tvrdnutí zdiva připojovaly injektážní stroje a do zdiva se tlačilo “betonové mléko”. Těmito injekcemi se dosáhlo snížení průsaku vody ze strany vodní na stranu vzdušnou na minimální množství, které je hluboko pod stanovenou normu.
Kromě zatopeného lesního porostu na katastru obce Nekoře, který byl před zatopením vykácen, byly zatopeny na pravém břehu i zemědělské plochy ležící na svahu. Přehradní hráz a elektrárna s vyrovnávací nádrží a elektrárnou II. jsou postaveny na katastru Nekoře. Celé vodní dílo bylo ale uvedeno jako Pastvinská přehrada a to z toho důvodu, že původní projekt uvažoval postavení hrázného tělesa v místech Studenecká zátoka - Šípkova skála, t.j. z poloviny na katastru Pastviny a i z energetického důvodu, poněvadž linka vysokého napětí byla vedena do Pastvin a označena jako vývod Pastviny.
Projekt vodního díla byl vypracován vodohospodářským oddělením Zemského výboru v Praze v letech 1926-1928. Autorem projektu byl Ing. Krůliš. Slavnostní zahájení stavby Pastvinské údolní přehrady na Divoké Orlici v Nekoři bylo konáno v pondělí 10. července 1933. Tohoto slavnostního zahájení stavby se zúčastnil ministr veřejných prací Ing. J. Dostálek (rodák ze Šedivce a žák Nekořské školy). Provedl prvý výkop pro základy Pastvinské přehrady.
Stavba přehrady trvala od července 1933 do konce roku 1938. V roce 1939 - 1940 se ještě pracovalo na místních dodělávkách a úpravách. Elektrárna byla dána do zkušebního provozu 8. listopadu 1938. Nebylo žádných závad. Vyrovnávací nádrž o obsahu 222.000 m3 a zátopové ploše 10, 3 ha byla postavena jako nedílná součást elektrárny I na tomto stupni. V roce 1946 bylo postaveno strojní zařízení jako elektrárna II pro spád 5,5m, hltnosti 5 m3 , výkon 185 Kwh.
Stavba viaduktu (mostu) v Pastvinách byla zahájena položením základního v červnu 1932 a ukončena koncem roku 1934.

Z důvodu kontroly hráze vodní nádrže a prohlídky celého soustrojí elektrárny byla po dvacetiletém nepřetržitém provozu v r. 1957 voda z přehrady vypuštěna. Prohlídkou bylo zjištěno, že ani zdivo hráze, ani spáry nebyly dvacetiletým zatopením poškozeny. Na strojním vybavení byla provedena generální oprava, i když opotřebení bylo minimální.