POVĚSTI

1. Vznik obce
Lukavice vznikla ze tří sídel. První v místech Duškova stavení čp. 35. Majitel se jmenoval Anděl, z toho se udržel název Andělovský. Druhé sídlo bylo v prostoru dnešní Šafranice, kde byl Šafránek /pěstoval ve středověku oblíbené koření šafrán/. Třetím místem byla usedlost Osikova - v místě dnešní Osičinky. Během let se ves rozrůstala údolím potoka.

2. Karlovice
Profesor Stuchlík, který v r. 1910 nedostal profesorské místo, a proto učil v Lukavici, vodíval své žáky na vrch Karlovice, kde jim ukazoval kámen s vytesaným nápisem „Carolus ....“ a vyprávěl, že na tomto místě tábořil Karel IV. při dobývání hradu Žampachu. Od těch dob dostala vyvýšenina název Karlovice. (Tato pověst se zachovala v mnoha podobách).

3. Kříž na Příčnici
Na příčnici stojí prostý dřevěný kříž, o němž se vypravuje: Bývaly doby, kdy do Lukavice chodívali na faru a do kostela lidé ze širokého okolí. Tak jednou v zimě přijeli na saních, až od Králík, s dítětem ke křtu. Koně nechali u hospody odpočinout, sami se trochu posilnili a brzy se vraceli. V rychlé jízdě se přehnali přes cestu, dolů přes potok a vzhůru k Šedivci. Teprve když koně do kopce zpomalili běh, zpozorovali, že dítě ztratili. Všechny pojala hrůza. Rychle otočili koně a hnali se zpět. Dítě našli na Příčnici, naštěstí se mu nic nestalo. Na poděkování byl v těch místech postaven kříž, který z dálky ukazuje cestu k Lukavici. (Vedle něho je od roku 1968 nový hřbitov).

4. Zámeček v oboře
Majitel panství Jan Čeněk hrabě Breda dal v oboře Lukavice vystavět lovčí zámeček a při něm kapli Máří Magdalény. V létě, v neděli i ve svátek v tomto zámku často přebýval, sousedé přednější tam pozváni bývali, kdež se hudba provozovala, při kteréž všichni nápojem uctěni bývali. K večeru byla taneční zábava, neb hrabě velký milovník krásného pohlaví byl, neb také jich neustále v zámečku několik přechovával. Na ten den sv. Máří Magdaleny v té kapli se pouť držívala, kterémuž svátku a slavnosti množství lidstva se vynašlo, neb z mnohých vesnic s procesím přicházelo, k večeru, když se již lid nejvíce rozešel, tu teprv taneční zábava nastala, což hraběte velké peníze ročně stálo, takže byl nucen na panství dluh dělat, on však nedbaje na to, tím více se radovánkám oddal. Jeho manželka zpozorovala, že ty radovánky záhuby zdraví jeho a panství jsou, dala tedy v jeho nepřítomnosti roku 1776 ten zámeček a kapli docela rozbořiti a vše, jak orkav stavitelský, tak věci ve dražbě rozprodati. Nyní se tu spatřuje jen pahorek s velkými kameny.

5. Záchrana u lípy
Paní Pavlína Kalousková, která se vdávala v r. 1923 vyprávěla: „Ještě když jsem byla svobodná, jsme se s děvčaty vracely z práce ze dvora. Náhlý déšť nás zahnal pod mohutnou lípu vedle cesty. Pojednou z dutiny stromu vybíhala nějaká pištící zvířátka. Tuze jsme se polekaly a utíkaly pryč. Byly jsme jen kousek od stromu, když do lípy uhodil blesk a část jí zničil. Zvířátka, která cítila pohromu, nám asi zachránila život.“ (Tuto lípu zajímavého vzrůstu si vybral Alfons Mucha jako předlohu pro svůj obraz do Slovanské epopeje. V současnosti z Muchovy lípy zbyla jen menší část).

6. Rada ochotníkům - novodobá pověst
Za panem Janem Bárnetem spolumajitelem karosárny v Lukavici přišli v roce 1925 zástupci ochotníků se žádostí o příspěvek na stavbu divadelní dvorany v Kyšperku (dnešním Letohradě). Za krátký čas se dostavila podobná delegace ze Žamberka. „Jeník“ přispěl i na Divišovo divadlo, ale dodal: „Vy jste ale chytráci. To jste se nemohli domluvit a postavit jedno pořádné divadlo v Lukavici. Hodně by se ušetřilo.“
 

LUKAVIČTÍ RODÁCI

Jan Dušek
se narodil v r. 1880 v Lukavici čp. 35 jako syn chalupníka. Po vyučení řezbářem a sochařem absolvoval odbornou školu průmyslovou v Chrudimi. Získal stipendium a vystudoval Umělecko-průmyslovou školu c. k. pro umění ve Vídni. V r. 1912 si otevřel v Chrudimi závod sochařský a řezbářský. Po 1. světové válce se stal ředitelem školy pro zpracování dřeva ve Staré Turé na Slovensku. Od r. 1923 působil 25 let jako profesor na Umělecko-průmyslové škole v Chrudimi. Jeho život byl naplněn činorodou prací. Vytvořil mnoho řezbářských a sochařských děl, která jsou umístěna v mnoha kostelích a muzeích. Zemřel v Chrudimi v r. 1949. Některá jeho díla jsou vystavena v letohradském muzeu.

Ing. Josef Hubálek
se narodil v r. 1886 v Lukavici v čp. 164. Po studiu na stavební fakultě české techniky v Praze pracoval v Ústí nad Orlicí jako projektant vodních staveb. Navrhl pro Pastviny přehradu s výškou vzdutí 32 m místo dříve navrhovaných 18 m. Zvýšení přehrady bylo také provedeno. V r. 1914 byl jako záložní důstojník povolán na frontu. Sloužil v Hercegovině, Černé hoře, Haliči a v Itálii. Od r. 1920 vedl referát speciálních staveb ve stavebním oddělení Ministerstva národní obrany, kde získal hodnost plukovníka. V r. 1935 byl pověřen vedením stavebněadministrativního oddělení ředitelství opevňovacích prací. Dále působil jako zástupce generálního ředitele stavby dálnic. Po odchodu do důchodu převzal vedení stavby velkých filmových ateliérů na Barrandově. Pracoval na různých projektech pro zemský úřad a pro hutní stavba. Zemřel v r. 1976 v Praze.

František Lehký
pochází z Lukavice čp. 56. Jeho otec byl pekař a měl menší hospodářství. Od útlého mládí měl František značný zájem o stroje. Po absolvování vojenské pilotní školy v r. 1924 získal pro Československo dva z prvních čtyř  světových rekordů v letectví. U francouzské společnosti Air France létal převážně na lince Paříž - Praha - Vídeň. Byl nejen vynikajícím pilotem, ale i člověkem - přísně střídmý, skromný a přátelský. Získal zlatý pilotní odznak za milion nalétaných km. Přestože bydlel s rodinou v Praze, nikdy nezapomněl na rodnou ves. Značnou finanční pomocí se zasloužil též o dostavbu lukavické sokolovny. Při letu z Vídně do Prahy na Štědrý den v r. 1937 ho chybně udaný kurz zavedl do Kašperských hor, kde za sněhové vánice letadlo havarovalo a 36ti letý šéfpilot František Lehký zahynul. Byl vyznamenán Im memoriam francouzským řádem „Rytíř čestné legie“.