Pod tmavě zeleným Žampachem a na písčitých, krevelově zbarvených svazích je roztroušena starobylá vesnička Písečná, při potůčku, jehož vody odtékají do Tiché Orlice. V lučinách údolí potoka bývalo kdysi několik rybníků, po nichž zůstaly zbytky hrází, pomístná jména “na hrázi” a na “rybníce” a dva malé rybníčky se dvěma horskými mlýny.
Její historie je spojena s osudy panství žampašského. Jméno Žampach je pouhý překlad jména Písečná. V nynějším čísle p. 36 býval kdysi panský dvůr a stará rychta a na dolním konci v Kujavách panský pivovar, z něhož náhodou byly objeveny sklepy. Na místním hřbitově jsou náhrobky pánů Bukovských z Hustiřan, bývalých majitelů panství žampašského.

KOSTEL

Původní dřevěný kostelík je připomínán již v roce 1350, tedy za časů vlády krále Karla IV. Zděný kostel vznikl již ve 14. století. Z této stavby se dochovalo gotické presbytérium s drobným sanktuářem po levé straně. Od roku 1420 měli kostel v držení kněží husitští, potom měli kostel osazený Čeští bratři. Z této doby je zachován zvon Klekáník (1489). Za vlastnictví jezuitů byla v roce 1716 přistavena loď, v letech 1781 – 82 pak západní průčelí s věží, patrně stavitelem F. Kernerem.
Dnes je kostel jednolodní, obdélníkový, s dlouhým pravoúhlým presbyteriem a konvexně prohnutým západním průčelím, nad nímž je hranolová věž. Presbyterium je přepaženo, sakristie dvoupatrová. Loď je klenuta pěti poli valené klenby do pásů, sakristie je plochostropá, v jejím druhém patře je klenba s hřebínkovými žebry (patrně polovina 16. stol.). Hlavní oltář je rokokový z r. 1760, opravován r. 1781 –82 sochaři A. Cyriákem a M. Mielnickým, sochy přeřezány r. 1878 P. Musilem ze Žamberka, zlacení provedeno V. Jandera z Ústí nad Orlicí. Původní obraz z hl. oltáře se nedochoval, v roce 1878 byl vyměněn za obraz Sv. Kateřiny od J. Umlaufa z Kyšperka. Z této malířské dílny pocházejí i další obrazy v kostele. Rokoková kazatelna z roku 1760 byla upravována v roce 1870. Kamenná křtitelnice je barokní z poloviny 18. století. Varhany pochází z roku 1798.

FARA

Poprvé zmiňována v roce 1364. Zanikla pak roku 1620, kdy byla Písečná přifařena k Žamberkuk. Roku 1726 byla Jezuity postavena fara nová a natrvalo sem dosazen farář. Byla vystavěna nákladem 577 zlatých kop grošů.
Správa panství byla jezuity svěřena německým úředníků, a ti, ač obyvatelé byli výlučně Češi, poněmčili jméno obce nepochopením pravého původu názvu Písečná (Sandbach) na nesmyslné “Schreibersdorf”. Tento název, ač ještě v průběhu II. svět. války byl užíván na oficiálních razítkách, se nikdy nevžil.

ODPOČINKOVÉ MÍSTO PRO TURISTY

Příjemným místem k odpočinku je místo s lavičkou poblíž studánky s vyvěrajícím pramenem pitné vody nedaleko za posledním domem směrem k rybníku v Šušku. Odpočívadlo uprostřed přírody je označeno indiánským totemem.

PROCHÁZKY PO PÍSEČNÉ A OKOLÍ

Vzhledem k rozloze obce, k rozvolněnému typu zástavby i k velkému množství zeleně patří procházka po Písečné k velmi příjemným zážitkům.
Přímo ze středu obce se můžete vydat buď směrem k Dolnímu konci obce po místní komunikaci až k rozlehlému Šuškovskému rybníku, který vyplňuje malebně zalesněné údolí. Cestou minete místo pro příjemný odpočinek se studánkou s pitnou vodou, dále směrem k Šušku, pak zajímavý útvar permského původu, skálu zvanou “Babizna”.
Kdo dá přednost putování po lesích a lukách, vydá se naopak proti proudu Potočnice. Málo frekventovaná cesta vede mezi chalupami i novějšími domky kolem dvou rybníků až k Hornímu konci obce, kde přímo za posledním statkem začíná takřka netknutá divoká příroda. Asi 500 m odtud můžete buď odbočit vpravo a v zarostlé stráni pod lesem se pokusit najít některý z pramenů Potočnice (příjemný odpočinek tam poskytuje znaveným poutníkům přírodní posezení u jednoho z pramínků pod lesem “Prdějovem”), nebo můžete dále stoupat starou cestou po červené značce až na hřeben Kozince (538 m). Jejich nejužší část, z jejíž strmosti se točí hlava, se jmenuje Kozí hřbety. Ty jsou často vyhledávány pro paraglyding. I odtud se otevírají krásné pohledy na celé okolí Písečné.
Oblíbená je také asi kilometrová procházka silnicí ke zříceninám hradu Žampach. Tento typický kopec tvoří dominantu celého okolí a pohled na něj se objevuje, leckdy nečekaně, na mnoha místech obce.
Jeden z nejkrásnějších pohledů na Písečnou se naskýtá z Hůr, od silnice vedoucí z Letohradu

SPORTOVÁNÍ

Vdobře zařízené tělocvičně v areálu školy se každoročně pořádá zimní turnaj ve stolní tenise “Volšová ruka” a “Vánoční fotbalový mač”.
V zimě lze využít lyžařský vlek na svahu kopce Martinčáku přímo ve středu obce, ve sportovním areálu pak i umělé kluziště. V létě je v širokém okolí proslavené místní koupaliště. Pro potřeby místních sportovců slouží hřiště na volejbal, nohejbal a minikopanou, nejnověji tenisový kurt včetně treningové stěny.

OBČERSTVENÍ

Na návsi kdysi stával v širokém okolí proslavený hostinec Růženka. Před dvěma roky se ho podařilo znovu otevřít. Jeho dnešní interiér příjemně překvapí každého návštěvníka. Současnému provozovateli se podařilo navázat na slavné tradice a tak se hostinec opět stal oblíbeným místem schůzek starousedlíků i krátkých zastávek unavených turistů

Použitá literatura a prameny
Sborník “Sto let výročí založení požárního sboru v Písečné” 1988
PhDr. F. Musil – Z dějin Písečné v období feudalismu
F. a A. Halberštátovi – “Z dějin kostela sv. Kateřiny v Písečné” 1995
Kronika školy v Písečné
Archiválie Obecního úřadu v Písečné
Vzpomínky pamětníků

Zpracovala akad. mal. Šárka Bergerová v Písečné v červnu 1997