Byla "Jubilejní zemská výstava v roce 1891" - krásná a nezapomenutelná, která dala podnět k uspořádání výstavy nové.
Její velký úspěch u nás všech vzbudil a utužil důvěru, sebevědomí a hrdost národní, vsadil nám do srdce pevnou víru do budoucnosti našeho národního pokroku.
Byla to výstavě ta skromná ččeská chaloupka, která nesčetné davy lidu k sobě vábila a která dala podnět k uspořádání "Národpisné výstavy". Tato měla ukázati, co národ náš měl a má vlastního, svérázného, čím se velmi odlišuje od národů druhých, i to, co bylo a je úzce spjato se srdcem a duchem českým.
Již roku 1893 začaly se konat přípravy s velkým nadšením. Okresní výbory na pdnět z Prahy svolávaly schůze zástupců obcí, tyto opět zakládaly místní výbory ze zástupců jednotlivých spolků a uččitelstva.
Také u nás v Kyšperku bylo nejdříve vytvořeno užší komité národopisné výstavy.
Zvolení pánové: MUDr. Josef Mikyska za předsedu, Antoním Krčmařík - učitel za zapisovatele a jednatele, Václav Tejkl - farář, František Kryštofek - obchodník a okresní starosta, Josef Kadleček - řídící učitel, František Dostál - učitel, František Novotný - obecní tajemník, Jan Stehno - vrchnostenský důchodní, Oldřich Šmoranc - učitel.
Výbor se potom rozšířil o zástupce spolků, živnostenstva a uččitele z okolních obcí.

Byli zvoleni tito pánové a dámy:

Za spolek ELIŠKA: Božena Staňková, Eliška Šmídová, Marie Mikysková, později provdaná Krčmaříková
Za spolek hasičů: Alois Liebich - poštmistr
Za spolek vojenských vysloužilců: Josef Leder - obchodník
Za spolek SOKOL: Antonín Kryštofek - hostinský, Jan Kubový - truhlář
Za spolek Občč. besedu: MUDr. Josef Mikyska
Za spolek Řemesl besedu: Jan Kroul - továrník
Za spolek Živn. společnost I.: Jan Vaníček - koželuh
Za spolek Živn. společnost II.: Jan Kroul - továrník
Za obec Orlici: Václav Krulich - řídící učitel
Za obec Kunčice: Alois Kněžek - řídící učitel
Za obec Lukavici: Josef Hoffman - řídící učitel
Tomuto širšímu výboru předsedal Jan Novotný, kupec a starosta města.

Utvořily se skupiny, které chodily dům o domu, aby zajistili dle pražských pokynů, zda se sežene dostatečně vecí pro náodopisnou výstavu.
Výsledek byl překvapující, takže se naše komité usneslo uspořádati nejdříve výstavku v Kyšperku ve dnech 13. - 16. května o svatodušních svátcích a pouti roku 1894 v učebnách místní obecné školy, která byla tehdy ještě ve vrchnostenském špitále. Výstavka musela být urychleně uspořádána, aby vyučování tím netrpělo. Dopadla svkěle - bylo vystaveno na 1000 předmětů, návštěva byla velká, přišli i návštěvníci ze vzdálených míst. Návštěvníků bylo asi 1500, vstupné činilo 5 krejcarů /20h/ za osobu. Školní mládež měla vstup volný. Příjem 78 zlatých 75 krejcarů. Zůstatek 445 zlatých 45 krajcarů. Výstavku přijeli shlédnout pp. jednatel "Národopisné výstavy" z Prahy Dr. Kovář, starosta Hradce Králové Dr. Ullrich a Domeček, učitel z Hradce Králové, poslanec František Hovorka a jiní.
Všichni byli překvapeni, co cenných předmětů na tak malém okrsku: z Kyšperka, Kunčic, Orlice, Lukavice, též něco málo z Písečné, Žampachu a Čermné bylo sebráno.
Duší všeho byl MUDr, Josef Mikyska, který ve své činnosti nalezl podporu u učitelstva. Byla to první výstavka toho druhu na českém východě a v Kyšperku vůbec. Denní listy pražské i krajinské je velmi chvalebně popisovaly. I samodílná figura se líbila.
V poslední schůzi našeho výtvarného komité dne 11. června 1895 se usneslo, aby z předmětů pro výstavku darovaných se uskutečnilo v Kyšperku muzeum - další předměty usneseno sbírati a žádati na těch, jež rodinné památky nechtějí darovati, aby je svým jménem v muzeu alespoň uložili. Dále usneseno, požádati obecní zatupitelstvo o vhodnou místnost ve škole, ze které by se později předměty mohly přemýstit do nové radnice, která by se měla stavět. Výstavní výbor ustanoveno přeměniti ve výbor muzejní. Muzeum by mělo název: Museum pro Kyšperk a okolí. Radnice se však nestavěla, místnosti jiné vhodné nebyly a cenné předměty byly uloženy v dolní místnosti ve škole. Bohužel, že tenkráte hned nebylo většího porozumění pro muezum ve městě, co cenných věcí se mohlo zachránit před zašantročením do ciziny a soukromých sbírek, čímž byly pro muzeum ztraceny a širšímu obecenstvu se staly nepřístupnými.
Pisatelka těchto řádků přilnula od pořádání národopisné výstavy celou láskou k těmto muzejním věcem, hledala dále dárce a sama kupovala věci v naději, že se přece najde místnost, aby je muzeu pak darovala a obecenstvu přístupnými učinila.
V roce 1925 dne 4. února se ve staré radnici č. 56 na náměstí uprázdnili místnosti a tu se obecní zastupitelstvo v čele se starostou panem Zippem s pravým pochopením uvolnilo 2 místnosti propůjčiti pro účely muzejní. S velkou radostí jsme se dali s manželem Antonínem Krčmaříkem do práce - činili jsme tak za pomoci p. staveb. ing. rady K. Kučery, přednosty úřadu pro udržování trati.S velkou radostí jsme se dali s manželem Antonínem Krčmaříkem do práce, činili jsme se tak za pomoci stavebního rady inž. K. Kučery, přednosty úřadu pro udržování trati. Peněz nebylo, ale ani to nás nezaleklo, vypůjčili jsme si směnku 2000 Kč, abychom měli na zaplacení tří vitrin v ceně 2.160,- Kč. Obec se uvolila přispívati ročně 1000 Kč. Dne 13. července 1927 byla směnka doplacena. Konečně naše společná touha byla splněna, Kyšperk má také muzeum, maličké sice, ale je naše.
Obecenstvo po shlédnutí vystavených věcí se začalo o muzeum zajímati, když poznalo, že předměty vystavené jsou řádně uložené a ošetřované, přinášelo samo věci buď jako dar, nebo je nabízelo ke koupi. Obě místnosti muzea se plnily a ukázaly se vkrátku nedostatečnými k řádnému vyložení věcí.
V roce 1936 se zatupitelstvo města se starostou p. Skálou včele opravou staré radnice postaralo o úpravu tří pěkných místností pro muzeum a světlou místnost pro "Vojáčkovu galerii".
Ustavené kuratorium s předsedou Ant. Krčmaříkem velmi vděčně tuto úpravu přijalo a rozhodlo se pro pořízení dalších nouzových vitrín, neb na důkladné nebylo peněz. Tyto nouzové vitriny stojí dosud a dosti se přehledným, účelným umístěním vystavených věcí osvědčily.
V kuratoriu zasedali paní a dámy: Předseda Ant. Krčmařík, ředitel živnostenské školy pokračovací v. v., Frantiček Škarka, ředitel obecné a měšťanských škol jako pokladník, Stanislav Dubský, ředitel živnostenské školy pokračovací jako jednatel, byl vystřídán pro nemožnost spolupráce p. Adamem Faltusem. měšťanem čp. 46, dále členové: Marie Fischerová - Mikysková, František Dostálek, starosta města, Jaroslav Haba inspektor dráhy, Alois Kněžek, řídící učitel v. v. a František Skála, obchodník.
Obava kuratoria, že nové místnosti budou poloprázdné se nesplnila, vše se zaplnilo a ukázalo se, že zakrátko bude opět málo místa, což se již nyní v určitých směrech jeví.
V roce 1939 dne 16. července byl upraven a slavnostně odevzdán museu "Motyčkův koutek" venovaný památce našeho letce Rudy Motyčky čp. 150, který při cvičení náletu na Sokolské cvičiště v Praze roku 1938 - chtěje zachrániti svého přítele, zahynul s ním - 23. VI. na Hřebenkách.
Museum mělo již mnoho vynikajících a odborných návštěvníků, kterým se muzeum hodnotou věcí i uspořádáním na malé městečko překvapující, velmi líbilo. A je to ta nekrásnější odměna za mravenčí práci.
Ředitel umělecko - průmyslového muztea v Praze p. Dr. Herain chválil, že zachycujeme zdejší starý průmysl, kupecký krámek se mu líbil, podotkl, že to je druhý, co v malých venkovských městech v museích viděl a nabádal k dalšímu rychlému sbírání a ukládání.
Doc. prof. Pražák vybral přes 20 předmětů k ofotografování pro národopisnou společnost v Praze, současně požádal i o ofotografování postupu práce pečení svatebního věnce a předpisu na něj.
Předseda Svazu muezí pan ředitel Dr. Macháček z Plzně se přišel též na naše muzeum podívat a byl spokojen.
Ze živnostá máme již zachyceno: Ruční výrobu sirek, která byla také na národopisné výstavě v Praze a nyní byla doplněna a uspořádána p. Aloisem Kněžkem, voskařství, pernikářství, celý postup zpracování lnu, dále starý krámek, pletací stroj (první) z roku 1886, listiny šesti cechů a j. v.
Máme dostat tkalcovský stav od pana Karla Holubáře, prvního a výborného zubního technika ve zdejším kraji, znázornění postupu, znázornění postupu práce zubní techniky a věci k tomu náležející.
Mezi naše největší dárce dlužno počítati: Obec Kyšperk, Městskou spořitelni, zesnulou pí. hraběnku Pavlínu Stubenbergovou, rodiny pana Faltusa, obchod Františka Dolečka, řídícího učitele Alise Kněžka, pana inž. Košťála z Prahy, obchodníka Aloise Mikysky, , strojvedoucího Nováka, říd. učitele v. v. Václ. Kadlečka, pp. Antonína Čadu, továrníka z Prahy, Emila Kubelku, inspektora dráhy v. v. , dámy: Annu Ševců z Prahy a ředitelky škol v. v. Marii Fischerovou a Miladu Kadlečkovou.
Při pořádání výstavky darovali nejvíce věcí pro budoucí muzeum rodiny pp. Večeře, spolk. sluhy Poláčka a rybáře Poláčka.
Jest ještě mnoho dárců nevyjmenovaných - zapsaných v knize dárců - i jim jako všem dárcům patří vřelý dík nynějších i budoucích občanů místních, kteří jim budou vděčně žehnati za vše, co jim uložené v muzeu zachovali.
Muzeum je škola pro dospělé, kde možno mnoho poučení čerpati pro živnosti a poučovati se o životě, bydlení a práci našich předků. Při rozšíření muzea bude se moci krásně a účelně upraviti síň živnostenská, se kterou se budeme moci pochlubiti, jak mnoho pěkných věcí mámě.
V roce 1940 dne 24. července zastihla muzeum bolestná ztráta. Největší pracovník, předseda kuratotia ředitel živnostenských škol v. v. Antonín Krčmařík - zemřel.
Po jeho smrti poctilo kuratorium musejní mně důvěrou, zvolivši mne předsedkyní svou. Necítila jsem se dosti silnou k zodpovědné této funkci, však při připonínce pana starosty Fr. Dostálka, abych tuto funkci přijala na památku manželovu jsem tak učinila. Věřím, že jeho duch při práci doprovází a posilňuje, i krásné vzpomínky na základ muzea, na naší národopisnou výstavku v Kyšperku, na její komité s předsedou a velkým kulturním pracovníkem MUDr J. Mikyskou.
Nechť vzkvétá naše muzeum pro radost budoucích i našeho městečka, ať je nadále spravováno s takovou láskou, s jakou jsme o něj pečovali společně s manželem a já teď jako vdova po něm. Pak se o jeho budoucnost nemusíme obávati.
Ať je školou, z které možno čerpati z minulosti pro budoucnost, a to šťastnou budoucnost našeho národa.
V Kyšperku v srpnu 1944.
Marie Krčmaříková - Mikysková
předsedkyně muzejního kuratoria



Otvírací doba musea pro veřejnost:

Poslední prohlídka 20min před koncem otvírací doby (t.j. 10.40, resp. 16.40) ! Tel. 0446-921487