Městečko mělo i hrdelní soud a svého kata.  Kyšperský kat bydlel za panskou zdí v dolíku od Podměstí ke Kopečku v nynějším čp. 104. Používal obecní chalupy, kterou obec opravovala a udržovala. K tomu používal i něco obecního pole. Podle práva příslušela mu i určitá odměna za popravu. Jiný příjem měl za vyvolání o trzích u pranýře, na němž byla upevněna ruka s planoucím mečem. Napomínal daleko slyšitelným hlasem prodávající, aby dávali dobrou míru a váhu, aby nemuseli býti trestáni a aby se neprali. Za to vybíral ode všech prodávajících po krejcaru.  Katové byli považováni za nečisté lidi a s jinými občany nesměli obcovati. V kostele měli vyhrazené místo a museli státi nejméně dva kroky od ostatních věřících. Děti nesměli posílati do školy, ani dávati na řemeslo. Kdo neměl vyhnutí a musel s nimi jednati, byl povinen zdržovati se pak doma v jakési kontumaci, aby se očistil. Zajímavý zápis o křtu katova syna mají z roku 1606 v matrice v Mezilesí. Na den sv. Markéty byl křest dítěte kata Kryštofa Mencla a kmotry byli katové králický a lanškrounský.  Katovi synové a dcery se nesměli ženiti a vdávati s jinými lidmi, nýbrž jen mezi příslušníky katovských rodin.  Z prvých dob působení městského hrdelního soudu se jména katů nezachovala, ač rozsudky z té doby byly nalezeny. Zachoval se však zápis z roku 1629, že byl městský kat propuštěn pro neschopnost přinutiti mučeného ku přiznání. Patrně se jednalo o věci náboženské, poněvadž do věci zasahovali i císařští komisaři nad reformací Fridrich a Oto z Operštofu, prvý na Žampachu a druhý na Častolovicích. Oto vyslal v té věci docela i vlastního kata z Častolovic.  Šibenice stála u silnice do Písečné, tam, kde stojí sloupek sv. Trojice. Poslední byl na ní popraven Josef Hubálek z Lukavice pro podezření, že Prusům, tábořícím u Žamberka zapálil špížní vůz. Bylo to za sedmileté vojny.  Císařovna Marie Terezie v roce 1765 hrdelní právo 378 měst v Čechách zrušila a mezi nimi byl i Kyšperk. Poté zůstalo omezeno na 24 měst krajských a soudci byli již jen odborníci.  Katovi patřil všechen uhynulý dobytek v městečku, též měl dovoleno o týdenních trzích z prodávaného obilí jistou nádobu od obce mu danou a obecním cejchem cejchovanou, štrejchem za náležitost sobě bráti. O jarmarcích a hlučných trzích byla jeho povinnost s osobami z ouřadu vyslanými v jeho náležitosti vycházeti a z míst vybírati, při čemž on také svou akcidenci požadoval.  Ouřadu byl povinen dáti každoročně 2 rejnské 20 kr. Discrece, též 12 radním, rychtáři a třem obecním starším každému na jeden pár rukavic dobře vydělané psí kůže a od ušití jich každému zaplatiti 6 krejcarů. Též byl povinen vystrojiti jednou ročně celému ouřadu hostinu, ale na tu oni nechodili, poněvadž se štítili.  Tyto povinnosti a práva popravního mistra přešly samočinně pozrušení hrdelního práva na pohodného a byly odstraněny teprve hrabětem Karlem Nimptschem jako nedůstojné po roce 1850, když se stal prvým voleným starostou města.