JamnΘ nad Orlicφ je typickß horskß obec s chaloupkami v dΘlce Φty° kilometr∙ roztrouÜen²ch od ml²na v ·dolφ TichΘ Orlice (430 m) podle JamenskΘho pot∙Φku do v²Üe 690 m. P°i jarnφm tßnφ tato byst°ina rve b°ehy, novß koryta si tvo°φ a jßmy vym²lß, od Φeho₧ bylo snad i jejφ starΘ jmΘno Jamnß i jmΘno obce JamnΘ. Jinφ vyklßdajφ tento nßzev od jam, do nich₧ vlci byli chytßni, nebo v nich₧ ôJamnφciö, nßbo₧enÜtφ sekretß°i, se
ukr²vali. V ·dolφ ╚ernovickΘho potoka, p°i cest∞ Zakopanicφ je zbytek samoty Hynkovice.
Obec mß 700 obyvatel a rozklßdß se v dΘlce 4 km po obou stranßch jamenskΘho potoka od 420 do 700 m n. m.



NA ┌SVITU D╠JIN OBCE JAMN╔ NAD ORLIC═ (·plnΘ zn∞nφ zßpisu kronikß°e)

V mφstech, kde Φeskß zem∞ ·zk²m pruhem mezi Moravu a PruskΘ Slezsko vybφhß, horskß poho°φ vlast naÜi co mohutnß hradba s baÜtou KralickΘho Sn∞₧nφku kryjφ, rozklßdß se na ·patφ ZlatΘ hory Φili Such² vrch zvanΘ, rozsßhlß ves JamnΘ nad Orlicφ, kterß a₧ do roku 18488 ku panstvφ LanÜkrounskΘmu, poΦßteΦn∞ vÜak k LanÜperku pat°ila. Je poslednφ ryze Φeskou d∞dinou v tomto kout∞ ╚ech, hraniΦφcφ na stran∞ p∙lnoΦnφ, v²chodnφ a polednφ ΦßsteΦn∞ s n∞meck²mi vesnicemi, toti₧ s T∞chonφnem, Bo°φkovicemi, ╚ervenou Vodou a OrliΦkami, kterΘ₧to vsi rovn∞₧ na ·patφ SuchΘho vrchu le₧φ a JamnΘ nad Orlicφ v nerovnΘ vzdßlenosti obepφnajφ a hraniΦφ na stran∞ p∙lnoΦnφ s pozemky a lesy kdysi knφ₧ete LichtenÜtejna, kter²₧ v hornφm JamnΘm tΘ₧ myslivnu zbudovati dal. Rozklßdß se v krßsnΘm, mφsty a₧ skalnφmi divoΦinami prostoupenΘm ·dolφ, tΘm∞° hodinu cesty dlouhΘm.
Pohlφ₧φme-li na toto poho°φ s ·dolφm, s okolφm m∞steΦka JablonnΘho a okolnφch vesnic, zamyslφme se jeÜt∞ nad d∞jinami a nad osudy naÜφ vφsky, zadumßme se nad tφm, jakou ·lohu p°i°kly d∞jiny naÜemu JamnΘmu. PoΦßtky, jako tΘm∞° vÜude, zahaleny jsou neproniknutelnou rouÜkou minulosti, kterou nebylo mo₧no a₧ dosud rozpt²liti, snad jen mφsty maliΦko poodhrnouti. P°esto zachycujeme se ·zkostliv∞ ka₧dΘ tΘm∞° pov∞sti z tehdejÜφ doby. P°esto zachycujeme se ·zkostliv∞ ka₧dΘ tΘm∞° pov∞sti z tehdejÜφ doby, nebo ·stnφho podßnφ, je₧ by mohly alespo≥ ΦßsteΦn∞ osvφtiti cestu d∞jin. Teprve vÜak v jedenßctΘm a poΦßtkem dvanßctΘho stoletφ po Kristu protrhßvß se mlhav² zßvoj zapomenutφ a dovoluje nßm pohlΘdnouti do minulosti.
Kdy₧ prohlφ₧φme mapku osazenφ ╚ech ze XII. stoletφ od kronikß°e Laciny, shledßvßme, ₧e kraj v²chodnφch ╚ech, jejich nejv²chodn∞jÜφ Φßst, jevφ se dosud neosazenou a nejbli₧Üφ sousedΘ ₧e jsou Charvati, kte°φ se dle toho, jak obyvatelstva p°ib²valo, tlaΦili k nßm. Lze se tedy dle studia uΦenc∙, kte°φ se jazykozpytem zab²vajφ domnφvati, ₧e jsme potomky dßvn²ch Charvat∙, neb pr² jsme si zvlßÜtnφ nß°eΦφ podr₧eli, o Φem₧ sami ani nevφme.
NejstarÜφ ·stnφ podßnφ nßm vyprßvφ, ₧e kdy₧ po smrti sv. Cyrila Metod∞j cestoval se sv²m pr∙vodem z Moravy do Kladska, ₧e odpoΦφval v mφstech, kde rozklßdß se dnes JablonnΘ nad Orlicφ. Z nejstarÜφch mocn²ch a nejbohatÜφch rod∙ byli ku konci IX. a na zaΦßtku X. stoletφ P°emyslovci - co rod panujφcφ, Slavnφkovci a VrÜovci, co do majetku panujφcφmu rodu rovnφ. Ji₧ kronikß° Kosmas pφÜe, ₧e rod Slavnφkovc∙ vlßdl vÜemi statky v cel²ch v²chodnφch ╚echßch i na KralickΘm Sn∞₧nφku (dle PalackΘho). Jak n∞kte°φ historikovΘ myslφ, jest velmi pravd∞podobno, ₧e sv. Vojt∞ch, syn knφ₧ete Slavnφka, Φesk² biskup, ne₧ odeÜel na Slovensko, zavφtal do naÜich krajin, majetku to rodiny Slavnφkovc∙. JamnΘho tehdy ovÜem jeÜt∞ nebylo. Panuje pouze domn∞nka, ₧e tudy vedla p°es dneÜnφ Byst°ec, JablonnΘ a JamnΘ prosekanß a udr₧ovanß stezka z vnitra severnφ Moravy do Kladska a Slezska, po kterΘ jen po°φdku se objevovali lidΘ, co odvß₧nφ lovci, koΦovnφ past²°i ovΦφch stßd, cestujφcφ lidΘ a cestujφcφ obchodnφci ve skupinßch se ubφrajφcφ do Kladska a Slezska z nitra severnφ Moravy. Krajiny tyto byly porostlΘ velk²mi hvozdy, o₧ivenΘ divokou zv∞°φ, pro kterΘ nebylo mo₧no jednotlivc∙m tφmto nebezpeΦn²m krajem se ubφrati, je₧to se tu mnoho medv∞d∙, vlk∙, tur∙ div²ch, liÜek, kanc∙, orl∙, sup∙ zdr₧ovalo, kte°φ skorem bez p°ekß₧ky se prohßn∞li, niΦφce, napadajφce a dßvφce vÜe, co ₧ivΘho jim do rßny p°iÜlo. B²valo tedy t°eba zkuÜen²ch a obez°etn²ch v∙dc∙, nebo¥ cestovatelΘ se nesm∞li z cesty uch²liti, jinak by byli zbloudili ve hlubok²ch pralesφch a hladem, nebo ve spßrech dravΘ zv∞°e zhynuli. Takov² byl stav naÜφ krajiny.



ZALID╥OV┴N═ - D┘KAZY STAROBYLOSTI

DalÜφ osudy naÜeho kraje zapadajφ vφce ne₧ stoletφ v temno zapomenutφ. JakΘ prom∞ny se d∞ly u nßs, kronikß°i nezaznamenali.
Ve 12. stoletφ padß op∞t sv∞tl² paprsek na naÜi krajinu, pokud m∙₧eme v∞°it zkazkßm, kterΘ vyprßv∞jφ, ₧e knφ₧e Sob∞slav z Kladska zam²Ülel jeti se svou dru₧inou do Moravy. Kdy₧ se dostal do zdejÜφ krajiny, byl varovßn, ₧e v jeho dru₧in∞ se nachßzejφ pr² dva lidΘ, kte°φ mu uklßdajφ o ₧ivot. Tito, byvÜe vypßtrßni a zatΦeni, na VyÜehrad p°ed soud pohnßni jsou. (Jeden slul pr² Vacek). Sob∞slav ji₧ na Moravu nejel a vydal se p°φmo na cestu do Prahy. Seznal pr² z vlastnφho p°ehledu, ₧e by se zde krajina mohla osaditi a ₧e by u₧itek nesla. Dal pr² p∙du vym∞°iti a na lßny rozd∞liti, kam by se a₧ proniknouti dalo. V∞d∞l, ₧e zem∞d∞lstvφ je zßkladem blahobytu ka₧dΘ zem∞ a je tudφ₧ i hlavnφ podmφnkou ₧ivota nßrodu celΘho.
Za jeho panovßnφ se poΦφnß tedy zalid≥ovßnφ tΘto nßm nejbli₧Üφ krajiny. Jak²m zp∙sobem a p°esn∞ kdy vznikla naÜe obec JamnΘ - nemßme spolehliv²ch zprßv, avÜak dle okolnostφ, zachoval²ch tradic a dle d∞jepisn²ch zßznam∙ Augustina SedlßΦka, kter² se o tom ve svΘm dφle ôHrady a zßmky ΦeskΘö zmi≥uje, spadal by poΦßtek jejφ do XII. stoletφ.



V▌KLAD N┴ZVU OBCE

NejstarÜφ zachovalΘ podßnφ uvßdφ star² nßzev Jamnß. Bylo jist∞ odvozeno od jam, do nich₧ p∙vodnφ obyvatelΘ chytali vlky, kter²ch tu bylo hojn∞. Ti tropili hodn∞ Ükod, nebo¥ napadali pasoucφ se ovce, i v blφzkosti chaloupek. Proto byli osadnφci nuceni vlky vyhubit. Jßmy hloubili ve sm∞ru, odkud zpravidla vlci ve smeΦkßch p°ibφhali. Do nich vklßdali maso jako nßvnadu a otvor jam p°ekr²vali chvojφm. ChycenΘ takto vlky v jamßch dobφjeli. Podle t∞chto zmφn∞n²ch jam ·dajn∞ obec svΘ jmΘno dostala.
N∞kte°φ historikovΘ ovÜem uvßd∞jφ, ₧e nßzev Jamnß Φi Jamn² pochßzφ z doby ukr²vßnφ se zde p°φsluÜnφk∙ nßbo₧enskΘ sekty, zvanΘ Jamnφci. Jamnφci byli Brat°i Jednoty ΦeskobratrskΘ. Hlavnφ zßsadou tΘto Jednoty byla bratrskß lßska k bli₧nφmu, podle kterΘ se zakazovaly vßlky jako nejv∞tÜφ zlo. Tato nßbo₧enskß sekta zde ·dajn∞ p°eb²vala v polovin∞ XIII. stoletφ. P°φsluÜnφci tΘto sekty vÜak byli od poΦßtku pronßsledovßni, i kdy₧ jφ sßm pra₧sk² biskup Jan z Dra₧ic nadr₧oval. P°ed pronßsledovßnφm prchali do nep°φstupn²ch les∙, kde se skr²vali ve skalnφch jamßch. Zde takΘ konali v noΦnφ dob∞ svΘ bohoslu₧by. V zim∞, kdy₧ odchßzeli do vsi k nßkupu r∙zn²ch pot°eb, tahali za sebou haluze chvojφ, aby zahladili stopy. Dokonce se vyprßv∞lo, ₧e kdy₧ Ülo vφce t∞chto lidφ, ka₧d² ve stop∞ p°edchßzejφcφho Üel, p°φpadn∞ i pozpßtku, a poslednφ z nich smrΦkem ÜlΘp∞je zametal. Postupem doby umφrali hladem a tΘ₧ meΦem pronßsledovatel∙. Zbyla po nich jen uvedenß historickß zmφnka.
Podle zßpis∙ historika Aug. SedlßΦka nßzev obce mß podle byst°inky zvanΘ Jamnß, kterß pr² jßmami protΘkala. S tφm souvisφ i uvedenΘ koncovky jmΘna: p∙vodn∞ Jamnß, pozd∞ji Jamn² a koneΦn∞ i souΦasnΘ JamnΘ.
Profesor Dom. Filip se domnφvß, jak uvßdφ ve svΘm spise, ₧e jßmy v potoce zbyly po r²₧ovßnφ zlata. Dopl≥uje svΘ mφn∞nφ tφm, ₧e Martinova Φi Vackova ha¥ mß tΘ₧ jmΘno ôzlatß horaö a u JablonnΘho je vrch, zvan² ôZlatnφkö. K tΘto domn∞nce ho vedla pφsemnß zprßva z r. 1332, ₧e zbraslavsk² opat Petr Jelito p°emlouval m∞Ü¥ana z KutnΘ hory jmΘnem PeÜelφna, aby p°evzal v JablonnΘm soud. Tento byl uvßd∞n jako znalec bß≥skΘho m∞sta.
Takto byly podßny t°i v²klady nßzvu obce. Bylo proto t∞₧kΘ rozhodnout, kter² v²klad je sprßvn², i kdy₧ skuteΦn² z∙stane nav₧dy z°ejm∞ utajen. SkuteΦnostφ je, ₧e historikovΘ po vzßjemnΘm posouzenφ vÜech nßzor∙ a nßvrh∙, dosp∞li k jednotnΘmu nßzoru a zßv∞ru. Obec mß z°ejm∞ nßzev z p∙vodnφho osazovßnφ osady, kdy prvnφ obyvatelΘ kopali jßmy na vlky. Tuto mφnku p°evzali za svou naÜi p°edch∙dci a z∙stßvß nadßle.



MEèN═ KAPLE

Na pozemku pana èpaΦka z pΦ. 78 v hornφ Φßsti obce le₧ela dlouhou dobu velkß hromada kamenφ. P°ed nφ stßla lφpa a takΘ t°eÜe≥. Na onΘ lφp∞ byl umφst∞n zasklen² obrßzek Nejsv∞t∞jÜφ trojice, kter² sem umφstil neznßm² zbo₧n² obΦan. TakΘ zde byla postavena malß zvoniΦka. Jeden z v∞°φcφch, jmΘnem Valenta, poledne a klekßnφ zvonil. Zvonφval takΘ proti bou°ce. Jednoho dne na hromad∞ kamenφ usnul, i kdy₧ lilo jako z konve. Ve spßnku vid∞l, jak dru₧ina dφvek v bφlΘm rouÜe po tΘ hromad∞ p°echßzela za stßlΘho volßnφ: svat², svat², svat² ..... Po vyprßv∞nφ tohoto snu zvonφka soused∙m, dohodli se obΦanΘ, aby na tom mφst∞ byla postavena dostateΦn∞ velikß kaple k uct∞nφ tΘ Nejsv∞t∞jÜφ Trojice. Je t°eba dodat, ₧e v tato mφsta chodφvaly matky s d∞tmi a vykonßvaly veΦernφ modlitby. Posed∞ly zde, vyprßv∞ly d∞tem o svΘ velkΘ touze, aby se doΦkaly opravdovΘho kostelφka. TakΘ n∞kte°φ obΦanΘ z tzv. MalΘ strany rozhlaÜovali, ₧e za noci vφdßvajφ hromadu ozß°enu, kde jasn∞ obrßzek vynikß.
P°es vÜechny p°ekß₧ky a zdlouhavß jednßnφ nakonec k povolenφ doÜlo. Jan ╚ernohous z Φp. 67 sedmnßctkrßt v Hradci KrßlovΘ vysv∞tlovat musel zbyteΦnΘ dotazy u koncisto°e. Chodil tam v₧dy p∞Üky.
Mal² kostelφk, ·°edn∞ zvßn meÜnφ kaple Nejsv∞t∞jÜφ Trojice, byl p°ece jen postaven - na pozemku Ant. èpaΦka Φp. 78. Ze zßpisk∙ jeho se dovφdßme, ₧e byla v lodi 8 m dlouhß, 4,5 m v presbitoriu, jejφ Üφ°ka 5 m a m∞la tato kaple Üest oken. Postavenß byla z kamene. Nejv∞tÜφ b°emena stavby nesl ji₧ zmφn∞n² Ant. èpaΦek, Jan Valenta Φp. 75 a Jan ╚ernohous z Φp. 67. Prßci vykonßvali obΦanΘ hornφho konce. Tato meÜnφ kaple byla vysv∞cena roku 1798 i p°es op∞tovn² odpor jablonsk²ch.



STAVBA KOSTELA

MeÜnφ kaple se po roce 1876 bortila. ZdejÜφ zbo₧nφ obΦanΘ vÜak stßle vφce nalΘhali, aby v obci byl postaven kostel. Byla tedy podßna ₧ßdost i s vypracovan²m plßnem a nabφdkou starosty ╚ernohouse Fr. z Φp. 21 stavebnφho mφsta o v²m∞°e 630 ΦtvereΦn²ch sßh∙, zdarma. OvÜem op∞t zßsluhou jablonsk²ch odp∙rc∙ byla ₧ßdost odmφtnuta. K tomu, aby obec nebyla odfa°ena od JablonnΘho, pomßhala i koncisto° v LanÜkroun∞. Mnohß psanφ a jednßnφ na vyÜÜφch ·°adech byla marnß, obzvlßÜ¥, kdy₧ obΦanΘ z dolnφho konce byli rovn∞₧ proti. Vznikl n∞kolikalet² obΦansk² boj o v²stavbu chrßmu pßn∞.
Ke zvratu doÜlo v roce 1879. Dominik Filip, pape₧sk² prelßt v Merßnu, rodßk jamensk², podal na obecnφ ·°ad darovacφ listinu. Odkßzal v nφ 10.000 zlat²ch na ob₧ivu budoucφho farß°e, kdy₧ obec postavφ kostel. Na okresnφ ·°ad byla k p∙vodnφ ₧ßdosti p°idßna i tato listina. I p°es op∞tnΘ mnohΘ p°ekß₧ky bylo dßno povolenφ ke stavb∞ i se souhlasem okresnφho hejtmana. Dosßhlo se toho ·silφm starosty Ad. FiÜera Φp. 84, radnφho Jos. JironΦe Φp. 75 a funkcionß°∙.
ObΦanΘ ji₧ v kv∞tnu 1881 zahßjili v²kop zßklad∙. Cφrkevnφ povolenφ bylo dßno obci 23. Φervna. Hned nßsledujφcφho dne byl posv∞cen zßkladnφ kßmen budoucφho chrßmu Nejsv∞t∞jÜφ trojice. Do p°φchodu zimy byla stavba pod zatφmnφ Üindelovou st°echou. V dalÜφm roce 1882 bylo piln∞ na stavb∞ pracovßno. Do podzimu byla stavba dokonΦena.
Dne 16. °φjna 1882 byly ze ₧elezniΦnφ stanice v JablonnΘm p°ivezeny t°i novΘ zvony a zav∞Üeny na v∞₧ novΘho kostela. Posv∞ceny a pok°t∞ny byly ve Vφdni. P°i slavnostnφm zav∞Üenφ byli p°φtomni i okolnφ farß°i.
O m∞sφc pozd∞ji byl p°ivezen a spolupostaven nov² hlavnφ oltß° a novß kazatelna. Zhotovil je p. Petr Musil, socha° ze Äamberka.
Hlavnφ obraz Nejsv∞t∞jÜφ Trojice maloval p. Umlauf z KyÜperka. Ten nechal namalovat na svΘ ·traty p. farß° FrantiÜek No₧ka, jamensk² rodßk.
Nov² kostel byl vysv∞cen 28. °φjna 1883. Tento akt zaznamenal ve Ükolnφ kronice °φdφcφ uΦitel takto: ôS povolenφm Jeho Milosti Dr. Jana Josefa Heisa, biskupa KrßlovΘ hradeckΘho, byl dolepodepsanΘho dne posv∞cen nov² chrßm Pßn∞ a h°bitov veled∙stojn²m p. vikß°em t.Φ. farß°em Josefem Tupcem z ╚eskΘ T°ebovΘ. K°φ₧ovou cestu sv∞til tΘho₧ dne kn∞z z °ßdu FrantiÜkßn∙ z MoravskΘ T°ebovΘ a dalÜφ kn∞₧φ z okolφ. Z uΦitelstva byli p°φtomni °φdφcφ a t°. uΦitelΘ, tΘ₧ i poduΦitelΘ okolnφch Ükol. Pochopiteln∞ i mφstnφ Ükolnφ sbor: Vßclav Michal - °φdφcφ uΦitel, Fr. Hampeis - t°φdnφ a Kamil Mauerman - poduΦitel.
Spolu sv∞cenφ se z·Φastnili takΘ stavitelΘ a malφ°i chrßmu, tΘ₧ socha°. Mezi sv∞tφcφm ob°adem p°iÜel telegram z TiÜnovic: ôDej₧ B∙h, aby dneÜnφ slavnost byla zßkladem samostatnosti, rozvoje a pokroku drahΘ mΘ domoviny - aby ctnost a nßbo₧nost v nφ ·rodnou v₧dy nalezlo p∙du - Na zdar! T∞lem sice vzdßlen², duchem vÜak dneÜnφ slavnosti p°φtomn², Josef Filip, uΦitel rodßk jamensk².ö
Nebylo dosud uvedeno, ₧e souΦasn∞ toho roku byla stav∞na h°bitovnφ ze∩. V Φervnu se do obce dostavila komise k urΦenφ mφsta h°bitova. Stavbu vedl zednφk ze Sobkovic, p. DoleΦek. Prßce tesa°skΘ zajistil Jan Tomek z Lukavice.
V roce 1883 bylo zapoΦato i se stavbou mφstnφ fary pro duchovnφho sprßvce. Dostavena byla v roce 1884 za 15.000 zlat²ch, zaplacena Msgr. D. Filipem. To bylo ji₧ za starosty Jos. JironΦe z Φp. 75.



PRVN═

Prvnφm sprßvcem farnφho ·°adu byl jmenovßn administrßtor Josef Vacek, rozen² v ╚ermnΘ. Do obce byl slavnostn∞ uvφtßn. Za jeho p∙sobenφ byly v obci stßlΘ t°enice. Mnoho lidφ nebylo pro jeho jednßnφ s nφm spokojeno. ╪φdφcφ uΦitel V. Michal, vedoucφ ch≤ru, vzdal se 26. prosince 1886 tΘto Φinnosti. Nemohl snßÜet jeho urß₧ek. Ihned za n∞ho nastoupil uΦitel Fr. Hampeis, kter² po tΘto slu₧b∞ tou₧il. Po vφce ne₧ t°φletΘm p∙sobenφ byl duchovnφ sprßvce Vacek p°elo₧en do obce Äichlφnku. Stalo se tak 21. kv∞tna 1887. Tent²₧ den nastoupil sem kooperßtor P. Ant. èklφba z Dolnφ DobrouΦe.
Prvnφ dv∞ svatby - dne 13. listopadu t. r. p°ijmuli svßtost stavu man₧elskΘho v nov∞ vysv∞cenΘm chrßmu: Äenich FrantiÜek Filip, syn po zem°elΘm Janu Filipovi, rolnφku Φp. 140, nev∞sta Anna Filipovß, dcera ╚e≥ka Filipa, chalupnφka Φp. 129, oba z JamnΘho. Druh² ₧enich Josef VanφΦek z T∞chonφna, nev∞sta Anna Filipovß, dcera Jana Filipa, chalupnφka Φp. 135 v JamnΘm nad Orlicφ.
Prvnφ dva poh°byá - dne 10. listopadu 183 zem°el v Φφsle 192 èt∞pßn Filip, 32 roky star² mlßdenec, kter² Φty°i roky le₧el nemocn² a po cel² ten Φas byl vydr₧ovßn almu₧nami dobrodinc∙. P°ed 11 lety byla ran∞na bleskem jeho levß p∙lka t∞la s ochrnutφm ruky. Blesk uhodil v noci v jeho rodnΘ chalup∞ Φ. 14. Druh² den 11. listopadu zem°el 1 a p∙l roku stßr èt∞pßn SrÜe≥, syn Josefa SrÜn∞ - podruha z Φp. 5 Oba poh°by byly odb²vßny 14. listopadu, ka₧d² ze zesnul²ch byl pochovßn po jednΘ stran∞ k°φ₧e.
Prvnφ p∙lnoΦnφ mÜeá - 25. prosince 1884 zde byla slou₧ena prvnφ p∙lnoΦnφ mÜe svatß, druhß v 8 hodin a t°etφ v 11 hodin. MÜe slou₧il d∙st. p. Frant. Sruzs, kn∞z klßÜternφ ze Sedmihradska, rodßk jablonsk², v tΘ dob∞ lΘΦφcφ se ve svΘm rodiÜti.
Prvnφ k°está - prvnφ k°est v mφstnφm kostele se konal 24. ledna 1885. K°t∞na byla dcera TobißÜe Vacka, soustru₧nφka z Φp. 36. Bylo jφ dßno jmΘno Josefa. SouΦasn∞ s nφ narozen² bratr byl z nouze pok°t∞n a t²₧ den i poh°ben.



ROK 1992 - ROK JUBILEJN═, ROK V▌ZNAMN▌CH V▌RO╚═ OBCE

• 70 let se jmenuje obec JamnΘ nad Orlicφ. Tento nßzev byl stanoven ministerstvem vnitra 23. II. 1922. D°φv∞jÜφ nßzev: JamnΘ

á Kostel Nejsv∞t∞jÜφ Trojice

• 110 let stojφ kostel na vrÜku nad Ükolou.

áPamßtn² strom TIS

• 800 let Psal se rok 1192, kdy₧ mφstnφ obΦan vlo₧il semena stromu do zem∞ v obci, v mφst∞ mezi Φp. 97 a 98. Tehdy se vrßtil z prohranΘho boje, kdy₧ ve voji knφ₧ete D∞polta Üel osvobodit JerusalΘm od Turk∙. Dlouhou dobu se z Palestiny se zb²vajφcφ malou dru₧inou vracel ne₧ doÜel op∞t dom∙. Tam v cizin∞ vid∞l stromy, kterΘ neznal a proto vzal semena z nich a zde je zasel. Pouze n∞kolik jich vzeÜlo a jenom jeden stromek vzr∙stal. velmi dlouho trvalo, ne₧ strom vyrostl - tis Φerven². Pov∞st o jeho p∙vodu vÜak byla dob°e u obyvatel znßma. Tak se stal tento tis modlou lidu mφstnφho i z dalekΘho okolφ. Byl uctφvßn a dodnes je op°eden pov∞stmi o jeho ΦarovnΘ moci. LidΘ pr² i v∞°ili, ₧e se Φlov∞k stane neviditeln²m po po₧itφ odvaru z k∙ry Φi jehliΦφ. K n∞mu p°ichßzeli lidΘ s modlitbami a prosbami, celΘ skupiny zde kleΦeli p°ed nφm v dobßch dobr²ch i zl²ch. TΘ₧ i husitsk² voj pr² zde p°ed bitvou za ·sp∞ch ₧ßdal. Je napsßno, ₧e uchrßnφ lid v ÜirokΘm okolφ, a₧ p°ijde velkß vßlka evropskß. Lid chrßnil a chrßnφ dosud strom tento, pamßtn² z pokolenφ na pokolenφ. Stßle k n∞mu lidΘ p°ichßzeli i po n∞kolika staletφch. To se vÜak velmi znelφbilo panstvu a tak cht∞lo strom odstranit. Byli najati dva nemajetnφ mu₧i k tomu, aby jej pod°ezali a odstranili. Za jednΘ jasnΘ noci se jali tento Φin provΘsti. Po chvφli tΘto nekalΘ prßce spat°ili na pile tuhou Φervenou tekutinu, osvφcenou svitem m∞sφce. Ulekli se, ₧e je to lidskß krev, ₧e strom je ₧iv². Utekli proto, ani₧ dφlo zkßzy dokonali. Strom vÜak byl poÜkozen a pomalu usychal. Dnes je ji₧ mnoho desφtek let ·pln∞ such² a je s podivem, ₧e odolßvß vÜem p°φrodnφm ₧ivl∙m. Zßsluhou obΦan∙, hlavn∞ zahrßdkß°∙, je uchovßvßn. Tento pamßtn² tis, by¥ such², je vlastn∞ jedin²m dokladem starobylosti naÜφ obce. Nadßle se o n∞m vyprßvφ historky a pov∞sti d∞tem i host∙m, kte°φ obec navÜtφvφ.

D┴VN╔ A TAJEMN╔

ZßhadnΘ. Skr²vajφcφ hrozbu svou jedovatostφ. Majφ v sob∞ sφly, kterΘ mohou Φlov∞ka zahubit. Ne nadarmo se °φkalo, ₧e tisy jsou zasv∞cenΘ bohyni smrti - Moran∞. V²var z tisu, a¥ d°eva, k∙ry nebo jehliΦφ, b²val pro svou moc souΦßstφ lΘΦiv²ch nßpoj∙ i Φarod∞jn²ch lektvar∙, a takΘ Φasto otravu zp∙sobil. V₧dy¥ i Mattiolli, osobnφ lΘka° cφsa°e Maxmilißna, uvßdφ ve svΘm Herbß°i z konce 16. stoletφ, ₧e tis m∙₧e usmrtit toho, kdo pod nφm dokonce i jen usne, a ₧e kou° z tisovΘho d°eva hubφ myÜi.
Temn∞ zelenΘ m∞kkΘ jehliΦky jsou zespodu o stφn sv∞tlejÜφ, v∞tviΦky jsou hou₧evnatΘ, k∙ra se cizokrajn∞ odlupuje v naΦervenal²ch lupφncφch. Ale vesele svφtivΘ, krßsn∞ rudΘ a jakoby orosenΘ kuliΦky tis∙vek - jejich du₧ina je jedinß z celΘho stromu nejedovatß - p°ece si strom nebude hubit ptßky, kte°φ mu semφnka roznßÜejφ, tak hloupß p°φroda nenφ. A kmen? Hrbolat² a taky tak trochu zßhadn²: je to jeden strom anebo srostl z n∞kolika kmφnk∙, kterΘ se ve tvaru kmenu p°ipomφnajφ? Co vÜechno nßm tis zatajuje? Roste pomalu, jeho d°evo je odolnΘ a pru₧nΘ. B²valy z n∞ho nßdhernΘ luky - i na to tisy doplatily. Jak se lidem jednalo o mo₧nost zφskat dokonalejÜφ zbran∞, tak se za tφm hnali - a ve snaze p°etrumfovat a zniΦit nep°φtele niΦili kdeco. Nejen tisy, Φasto sami sebe.
A tak tisy zmizely z naÜich les∙. Abychom vÜak nebyli k naÜim p°edk∙m nespravedliv², jejich chamtivost po kvalitnφm tisovΘm d°evu nebyla vlastnφ jen jim - totΘ₧ se stalo nap°φklad v Anglii.

O tisu v JamnΘm nad Orlicφ je v∙bec nejvφc pov∞stφ a kolem n∞ho nejvφc tajemna. V₧dy¥ byl naz²vßn i posvßtn², a to u nßs zase nenφ tak b∞₧nΘ pojmenovßnφ. Ale mß to jeden hßΦek: neΦekejte zelenΘ jehliΦφ, pru₧nΘ v∞tve ani objemn² kmen. On toti₧ tis v JamnΘm nenφ stromem v pravΘm slova smyslu. u₧ ne₧ije, ale p°ece mß stßle svou cenu. I proto nebyl odstran∞n. Tis najdeme ve strßni nedaleko restaurace ôU tisuö. Podle v²znamu, jak² mu dßvaly zßpisy ve star²ch Φasopisech, t∞Üil se d°φv skuteΦnΘ ·ct∞, okolφ bylo upravenΘ, b²val cφlem prochßzek.
Ne, nenφ to strom. Je to torzo dßvno mrtvΘho stromu. Kmen je obalen² zvlßÜtnφmi v²r∙stky a nßr∙sty, z°ejm∞ zp∙soben²mi nemocφ, s mno₧stvφm prohlubnφ i mal²ch otvor∙. Naho°e trΦφ n∞kolik olßman²ch pah²l∙ v∞tvφ. Znetvo°enφ dodßvß kmenu nikde jinde nevid∞nΘ osobitosti. D°evo je tvrdΘ jako kßmen, vymytΘ lijßky, vysuÜenΘ sluncem i horsk²m vichrem. K starΘmu stromu pat°φ louka okolo, za tφm pole a dalek² rozhled po prot∞jÜφch svazφch.
Vypravuje se, ₧e semeno stromu p°ivezl jak²si mladφk z k°i₧ßckΘ vßlky, a proto se tisu p°iΦφtala kouzelnß moc. Jeho d°evo i k∙ra pr² d∞laly Φlov∞ka neviditeln²m, byly d∙le₧itou p°φsadou do vÜech Φarod∞jn²ch lektvar∙, proto₧e dovedly dokonce chrßnit p°ed zmrznutφm a vÜelijak²m neÜt∞stφm. LidΘ v∞°ili, ₧e zßzraΦnß moc stromu p∙sobφ i na dßlku: a₧ pr² vzplane velikß evropskß vßlka - to se °φkalo u₧ v minulΘm stoletφ - pak strom ochrßnφ kraj v okruhu dvanßcti hodin jφzdy. Pro tohle vÜechno lidΘ s velikou ·ctou peΦovali o strom a nikdo se neopova₧oval mu Ükodit. Ale strom sßm se takΘ um∞l brßnit. Bylo to n∞kdy na poΦßtku 18. stoletφ, tehdy byl strom jeÜt∞ zdrav². Dv∞ma nenechavc∙m, snad ani nebyli mφstnφ, nedalo spßt, jak je tisovΘ d°evo vzßcnΘ a jak dob°e se za n∞ platφ. A tady rostl na kopci obecnφ tis - vlastn∞ tedy nenφ nikoho - a tak bude jejich. Äe se o n∞m ledacos povφdß? Kdo by na n∞co takovΘho dal, jsou to babskΘ tlachy. Jedin∞ kdyby to byla pravda s tφm pokladem, co mß b²t pod tisem - ten by tam urΦit∞ nenechali. A tak se ke stromu v noci vypravili, s pilou a sekerou a pro jistotu i tajn∞. Nasadili pilu, ale za°φznout neÜla. Jako by se strom brßnil. A jak divn∞ d°evo sk°φpe, jako stΘnßnφ... P°itlaΦili na pilu a hr∙za! D°evo se zbarvuje asi krvφ! Zd∞Üen∞ upalovali od stromu, i nß°adφ nechali rozhßzenΘ - podle toho lidΘ rßno poznali, co se u tisu d∞lo. Rßnu po pile bylo dlouho na kmenu znßt a pr² je vid∞t stßle. A t∞m zlod∞j∙m to pat°ilo. Ono neΦistΘ sv∞domφ a v∞domφ toho, ₧e jdu proti ostatnφm jen a jen kv∙li svΘmu hamounstvφ - to ud∞lß svΘ. Strom vÜak byl poÜkozen a pomalu usychal. Pov∞sti o pokladu se ale potvrdily. Pod stromem bylo nalezeno v∞tÜφ mno₧stvφ star²ch mincφ, dokonce z doby vlßdy Vßclava II. a P°emysla Otakara II. - to je z poΦßtku dvanßctΘho a poΦßtku t°inßctΘho stoletφ. Tak₧e p°ed staletφmi u₧ lidΘ v∞°ili, ₧e jim posvßtn² strom jejich majetek ochrßnφ nejlΘpe.
Dnes je ji₧ mnoho desφtek let ·pln∞ such² a je s podivem, ₧e odolßvß vÜem p°φrodnφm ₧ivl∙m. Zßsluhou obΦan∙, hlavn∞ zahrßdkß°∙, je uchovßvßn. Tento pamßtn² tis, by¥ such², je vlastn∞ jedin²m dokladem starobylosti naÜφ obce. Nadßle se o n∞m vyprßvφ historky a pov∞sti d∞tem i host∙m, kte°φ obec navÜtφvφ.
Zbytek slavnΘho stromu stojφ osamocen∞ nad krajem, spφÜe p°φrodnφ pamßtnφk ne₧ strom. ChomßΦe uschlΘ trßvy okolo a za nφm vysokßnskΘ nebe.



BEZRUK▌ FRANT═K - ROD┴K JAMENSK▌

P°φklad ₧ivotnφ energie Φlov∞ka jeho₧ ₧ivotnφm heslem bylo:

" CHCI A PROTO UM═M "

Ji₧ spousta let uplynulo od smrti rodßka, znßmΘho pod jmΘnem BEZRUK▌ FRANT═K. Jen mßlo lidφ starÜφ generace m∙₧e o n∞m leccos vyprßv∞t, dom∙ p°ijφ₧d∞l jen mßlo. Aby nebylo zapomenuto jeho jmΘno a v mnohΘm i p°φklad jeho ₧ivota, ze znßm²ch dostupn²ch materißl∙ je sestaveno vyprßv∞nφ, kterΘ si m∙₧ete p°eΦφst na ka₧dΘm obecnφm ·°ad∞ Sdru₧enφ obcφ a m∞st ORLICE..

á