“Rodný kraj je kraj dětství,
kraj prvních a proto i nejsilnějších dojmů,
objevů a poznatků.
Člověk se tam nemusí vracet,
protože tam vlastně nepřestal žít,
ať se octne kdekoliv.”
“Rodný kraj je kraj dětství,
kraj prvních a proto i nejsilnějších dojmů,
objevů a poznatků.
Člověk se tam nemusí vracet,
protože tam vlastně nepřestal žít,
ať se octne kdekoliv.”
| Helvíkovice byly založeny při staré cestě z
Kladska do Čech pravděpodobně v 2. polovině 13.
století jako většina okolních vesnic a přijaly
jméno po jakémsi Helvíkovi. Ves byla od počátku
česká, přesto však asi můžeme počítat s účastí
německých kolonistů přivedených sem odněkud z
okolí Míšně. Prvním písemným dokladem o
Helvíkovicích je kupní smlouva z roku 1365, kterou
prodává Jan z Lichtenburka litické panství
Jindřichovi z Lipé. Ve výčtu vsí náležejících k
panství se objevuje i “villa Helwicowicz” což
znamená ves Helvíkova. Roku 1371 přešlo litické zboží i s Helvíkovicemi do držení pánů z Kunštátu, kterým zůstalo až do závěru 15. století. Roku 1495 koupil panství pan Vilém z Pernštejna. Za jeho syna Jana z Pernštejna se žamberským vedlo tak dobře, že požádali milostivou vrchnost, aby “k obecnímu dobrému čtyři dvory ve vsi Helikovickej, zejména Pavelků, Fruštuků, Komínků a Pytlíků skoupiti mohli”. Perštejn dal svolení a tak roku 1547 se čtyři dosavadní helvíkovické usedlosti staly částí Žamberka později zvanou Betlém. Litické panství s Helvíkovicemi prodal roku 1556 Jaroslav z Pernštejna Arnoštovi falckrabímu rýnskému a po něm se dostává na pět let Václavovi Okrouhlickému z Kněnic a na Borovnici. Po jeho smrti roku 1563 se držitelem jmenuje vladyka Mikuláš z Bubna a na Přestavlcích. Jeho rodu Helvíkovice zůstaly až do roku 1809. V 17. století nastává rozmach vrchnostenského podnikání na panství /od poloviny 17. století již žamberském - toto vzniklo pouhým přejmenováním litického panství, poněvadž pánové z Bubna přenesli své sídlo ze starého litického hradu na žamberský zámek/ a k Helvíkovicím patří dokonce tři panské dvory. Prvním bylo prastaré Popluží. Urbář panství žamberského z roku 1657 k němu uvádí: “Na čtvrt míle od zámku /žamberského/ k straně západní, nad řekou Vorlicí a vsí Helíkovicemi, od kamene pod krytem šindelním postavený.” Týž urbář poznamenává, že k poplužskému dvoru náleží 550 strychů půdy /to je asi 144 ha, 1strych = 2800 m2/, 40 krav dojných a 20 kusů jalového, “svinského toliko prasata ze dvora žamberskýho k přechování tam se dávají” a že “k tomu dvoru robotují vesnice Česká Rybná a Helíkovice”. Již od roku 1534 se vlastníkem poplužského dvora uvádí rytíř Severin Helvíkovec z Helvíkovic a na Žamberce, který má údajně být pohřben v kostele sv. Václava v Žamberku u oltáře sv. Františka. Na Popluží prý také stávala tvrz či maly hrádek, který byl zničen za třicetileté války. Druhým dvorem byl Houkov, dříve též psaný jako Haňkov, založený hrabětem Františkem Adamem z Bubna a Litic roku 1676. Tento dvůr zřízený na helkovických gruntech, byl přesně po sto letech svého trvání, roku 1776, rozparcelován a rozprodán poddaným. Posledním byl dvůr nazývaný Helvíkovický, k němuž výše uvedený urbář panství žamberského z roku 1657 říká, že stojí “na místě mokrém a velice bahnitém” a že je kamený krytý šindelem. “K tomu dvoru ze strany robot obrácené jsou vesnice tyto: Záchlumí, Litice a Kameničná”. Ke dvoru patřilo 450 strychů půdy /asi 126 ha/, 40 dojnic, 15 jalovic a 6 prasat. V 17. století byla v Helvíkovicích též cihelna a panský mlýn. Cihelna byla “pod dvorem poplužským, v kteréž se pro potřebu panství i k prodeji cihly páliti dávají, a vynáší jedna pec okolo dvanácti neb třinácti tisíc cíhel rozdílných.” Mlýn stával nad dvorem helvíkovickým, “od kamene pod krytem dřevěným, na který voda z rybníka při něm ležícího jde. Nad týmž mlejnem ve vsi Helíkovicích jeden poddaný měl mlejnec o 2 kolách, kterýž mlynáři dotčeného mlejna panského platem obilným i peněžitým přispíval. Nyní z dotčeného mlejnce toliko zdi stojí a mlynář ze mlejna panského nadedvorem toliko ze dvouch kol moučných mele.” K mlýnu dodávaly obilí na mletí vsi Helvíkovice, Česká Rybná, Záchlumí a část Německé Rybné /Rybné nad Zdobnicí/. Baroko zanechalo na tváři Helvíkovic nepatrnou stopu v podobě sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1717. Koncem 18. století, roku 1793 byla ve vsi zřízena škola. Roku 1809 prodal hrabě František Adam z Bubna a Litic žamberské panství Veriandovi hraběti Windischgrätzovi. Ten zboží dlouho nedržel a roku 1815 je koupil anglický šlechtic John Parish, který na západním okraji Helvíkovic zřídil bažantnici a v ní postavil empírový lovecký zámeček. Je to prostá jednopatrová obdélníková budova, jejiž severní průčelí je rozčleněno středním rizalitem. Jako lovecký zámeček budova sloužila jen do poloviny 19. století, později byla změněna na myslivnu. Z roku 1894 pochází pseudoslohová hřbitovní kaple sv. Antonína Paduánského. Stavba je obdélníkového půdorysu s presbytářem a konklávně prohnutými nárožími. Oltářní obraz namaloval roku 1895 letohradský rodák J. Umlauf. ostatní zařízení je současné. Obec Helvíkovice se stává 1. 1. 1975 částí města Žamberka DOLNÍ DVŮR Byla to dříve samostaná osada, s pořadovým číslem 1. Kdy byla založen se nepodařilo zjistit. Tento dolní dvůr byl ústředím obhospodařovaných pozemků, jejichž majitelem byl do 1. pozemkové reformy, uskutečněné v letech po 1. světové válce, velkostatkář Parisch. Jelikož pozemky byly dosti rozáshlé, byl postaven na jihovýchod od tohoto ústředí na vyvýšenině za řekou další dvůr, který v roce 1860 vyhořel a v letech 1863-66 byl znovu vybudován. Jméno tohoto objektu bylo Poplužní dvůr. Jméno vznilo tím, že z dolního dvora se jezdilo obdělávat pole s potahy a pluhy k novému objektu přes řeku, kde byl proto zbudován most. V jedné části Dolního dvora od r. 1910 do r. 1950 byla hájovna a další část tohoto objektu při první pozemkové reformě připadla s okolními pozemky Robertu Röslerovi. Od roku 1950 jsou pozemky a část budov součástí místního JZD. HOUKOV Dle sdělení v sousedním Polsku, části města Žamberka, byl dosti veliký dvůr, zvaný Janouškův, od kterého v místech dnešního Houkova, byl postaven menší zemědělský objekt, který nesl jméno Dvorek. Postupem doby koupil celý Janouškův dvůr jistý Roja, který potom půdu rozprodával, čímž se dvorek rozpadl a vznikla malá osada, s pořadovými čísly od 1 do 7, což se událo někdy koncem minulého století. V té době vzniklo pojmenování Houkov, ale původ názvu se nepodařil zjistit. KUSANY Část, kde hraničí obce Bohousová a Helvíkovice, jsou tři usedlosti a bývalá hájovna. V čísle 48 obce Bohousové bydlel v dřívějších dobách, jistý Kusan, po kterém zůstalo jméno Kusany. Po válce byly 2 usedlosti a hájovna, dosud patřící k Bohousové, přiděleny k Helvíkovicím. V místech rozhraničení dosud stojí kamenný mezník z doby panování císaře Josefa II, kdy byly upravovány hranice a vznikalo nové číslování. Tehdy tato část patřila panství Žampašskému, proto je na mezníku vyryto Z,B,H - 1784 (Žampach, Bohousová, Helvíkovice a rok rozhraničení). Býval zde též v těchto dobách mlýn, zvaný Horní, u kterého byl dosti rozsáhlý rybník, o čemž svědčí na západní straně vyvýšenina, zvaná na hrázi. Dnes jsou v místech dřívějšího rybníka pole a louky, které jsou součástí JZD. NA SKÁLE Po pravém břehu řeky Divoké Orlice je dosti vysoká skála, která místy přechází v kopcovitý tvar osázený lesním porostem. Vrchem této skály vede silnice ke Kameničné. Část obce zvaná Na skále vyplývá z její polohy. NA OSTROVĚ Místo “Na Ostrově” se nachází na pravém břehu řeky Divoké Orlice, proti části zvané Na Závodí. Místo je z jedné strany ohraničené řekou a od severní strany protékajícím Kameničenským potokem. Místo bylo pojmenováno vzhledem ke své poloze. NA ZÁVODÍ Tato část se nachází ve středu obce, na levém břehu řeky Divoké Orlice. Pojmenování se všeobecně stále používá.
KOSTEL
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||