STOPY MINULOSTI OBCE,
PAK MĚSTÝSE
PRO NÁS A NAŠE POTOMKY SEPSAL
VINCENC VAŠÍČEK
| PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Obec Horní Čermná leží v dlouhém křivolakém údolí, které se z počátku velmi úzké od Zlomů ohýbá k jihu a pod Nepomukem k západu. Vine se mezi stráněmi, tvoří kotliny - Stežnickou, k Báji, Podkapelskou, pod Budišovým statkem a velkou s rybníkem nad katolickým kostelem, konečně sevřenou petrovickým hřbetem, pak se připojuje k údolí při řece Tiché Orlici. Brtný důl je na statku číslo 139 v Horní Čermné. Poloha a podoba údolí závisí na útvarech pahrbků a strání, které většinou jen mírně vystupují ze dna údolí. Stráně jsou rozbrázděny jinými postranními úžlabinami. Kotliny jsou lukami s dostatkem vláhy. Skýtají pěkná zákoutí. Rozdíl nadmořské výšky v obci činí 70 m od 460 do 390 m. V údolí Tiscích hraničí Čermná s obcí Bystrcí. Zdejší potok je sice malý, není regulovaný, ale jako řeka dravý v době tání, dešťů a povodní. O jeho jméno vedou se spory. Říká se zde “Čermenský potok” nebo zkrátka Čermenka, podle jména obce. Jako nepatrný potůček pramení pod vrchem 602 m vysokým na katastru Výprachtic, protéká klikaté údolí Zlomy, tam se dvakrát láme pod pravým úhlem. Jdeme-li od Nepomuk na Vrcha, kráčíme po vodním předělu mezi rozvodím 2 řek a 2 moří. Tento předěl pokračuje mezi Jakubovicemi a Dolní Čermnou. Tak území Čermné patří k povodí Tiché Orlice, Labe a tím k moři Severnímu, kdežto nepatrná část pozemků na Vrchách, sklánějících se k Hornímu Třešňovci, dodává vodu do Moravské Sázavy, Dunaje a tím do Černého moře. Zvlášť zajímavé je to na Vrchách, kde střecha kaple třídí vodu do 2 moří; z východní střechy teče dešťová voda do moře Černého, ze západní do moře Severního. Je zde mnoho pramenů a také dosti studánek s pitnou vodou. Uchoval se zde rybníček nad mlýnem v Báji, založený v neznámé době. Na potoce je menší koupárna u Krčmy. Před léty byla tu vyměřována zvláštní údolní přehrada a průplav mezi Labem a Moravou Obec je skoro 4 km dlouhá. Katastr je tvaru protáhlého mnohoúhelníku. Sousedíme s Bystrcí, Výprachticemi, Horními Heřmanicemi, Horním Třešňovcem, Jakubovicemi a Dolní Čermnou. Není známo, ze kterých let jsou velké pískovcové hraniční kameny za Kněžstvím na hranicích Čermné, Verměřovic a Bystrce. V obecním znaku je polcený štít. V pravém poli postavená stříbrná zavřená kniha, v levém poli vykořeněná lípa přirozených barev. Obec leží v severovýchodním koutu Čech, blízko hranice s Moravou. Nadmořská výška je dost rozdílná. Od 400 - 530m nad moře. Katastr je členitý. Na mnoha místech jsou prudké svahy, které se nesnadno dají obdělávat mechanizačními prostředky. Se založením JZD byly svažité pozemky zatravněny a byly využívány k pastvě mladého dobytka a dojnic. V katastru obce je hodně menších lesíků, které přispívají k pěknému vzhledu krajiny a poskytují dostatek krytu a příležitosti k pastvě zvěři. Však také máme pěkné stavy srnčí zvěře. Horší je to se stavem zajíců a hlavně koroptví. Zcelováním pozemků, rozoráváním mezí, intenzivním hnojením a používáním chemických prostředků se jejich stavy velmi snížily a koroptve téměř vymizely. Pokud se týče půdy máme u nás tři druhy. Půdu těžkou jílovitou, písčitou a lehkou hlinitou na opukovém podloží, která obsahuje poměrně hodně kamení. Půda jílovitá se těžko zpracovává. Dobře se zpracovává půda písčitá a hlinitá. Úroda je v našich podmínkách zpravidla lepší, když je více srážek rovnoměrně rozložených během vegetačního období, protože lehčí půdy vláhu neudrží a propouští ji do podloží. Nadmořská výška naší obce určuje, že patří do “středních poloh”. To dokazují uvedené meteorologické údaje. Ze zemědělských plodin se v minulosti pěstoval len, od roku 1770 brambory a od r. 1895 pšenice. Pěstování brambor zachránilo osadníky od zhoubných hladomorů. Cukrovka se nikdy nepěstovala. Dalším zdrojem obživy bylo v minulosti tkalcovství. Sněhová pokrývka v zimním období u nás leží průměrně 80 dní. Nejdéle ležela v zimě 1969/70 a to 141 dní. Dosáhla také největší výšky a to v únoru - 90 cm. Průměrné množství vodních srážek je u nás 740 mm. Minimální byly v roce 1969 - 521,1 mm, nejvyšší v roce 1995 - 1024 mm. Pro nás jako zemědělskou obec jsou nejdůležitější srážky ve vegetačním období ( 1.4. - 30.9. ). Průměrné jsou 434 mm. Nejnižší byly v roce 1992 - 212 mm, nejvyšší v roce 1995 - 710,1 mm. Nejvíce srážek za 24 hod spadlo 6. června - 107 mm. Nejbohatším měsícem na srážky je měsíc červenec s průměrem 93,1 mm, nejchudším únor s průměrem 38,6 mm. Nejvíce srážek spadlo v červenci 1980 - 221,6 mm, nejméně v prosinci 1972 - 1,1 mm. Průměrná roční teplota je u nás 6,80 C. Nejteplejší byl rok 1990 s teplotou +8,30 C, nejchladnější rok 1980 s teplotou +5,40 C. Nejteplejším dnem byl 27. červenec - +34,30 C a nejchladnějším 10. leden 1985 s teplotou -27,80 C. Průměrný sluneční svit je 1286 hodin. Nejvíce svítilo slunce v roce 1982 - 1604, nejméně 1982 - 1129 7hod. HISTORIE Obec byla založena pravděpodobně koncem 13. století. První písemná zmínka je z 20.5.1304, kdy král Václav II. velký kolonizovaný prales s velkým počtem obcí věnoval klášteru ve Zbraslavi. Osady v pralese první němečtí osídlenci budovali podle potoků, obec Čermná je 7 km dlouhá. Do husitských válek na tomto území vládl německý živel. Po tom co křižácká vojska prchla z Čech, nabyla naše krajina českou samostatnost. V pozemkových knihách založených roku 1568 Pernštýny, jsou uvedeni sedláci a chalupníci téměř samí Češi. Svědek z té doby je zvon sv. Jiří na katolickém kostele, který je z roku 1536 a nese český nápis. V roce 1873 byla obec Čermná prohlášena za městys. V roce 1935 byla obec Čermná rozdělena na Horní a Dolní Čermnou. Jedním z důvodů byly dlouhotrvající neshody mezi horní a dolní částí obce v oblasti výstavby a druhým rozdíl v náboženství v obou částech, dolní část ( nyní Dolní Čermná ) je převážně katolická, horní je větším dílem evangelická, která se historicky hlásila k Jednotě bratrské. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se zbytky tajných nekatolíků přihlásili k církvi reformované evangelické. V letech 1934 – 37 byly v republice zkoušeny na třech školách, z nichž jedna byla v naší obci, nové způsoby organizace výuky se žákovskou samosprávou, tzv. Komenium. Roku 1938 byla část Dolní Čermné připojena k Horní Čermné a společně zabrána do Sudet. Hranice mezi Sudety a Protektorátem vedla po hrázi rybníka a přechod byl možný jen na propustku ( na pole, na hřbitov - katolický v protektorátu, evangelický v Sudetech ). V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Horní Čermná a Nepomuky. NÁZEV OBCE Slovo “čermný” (původně “črmný”) je téhož kmene jako slovo “čermák” a znamená totéž co červený. Je odvozeno od podstatného jména v češtině nezachovaného “črm” , značícího červa vůbec, v užším smyslu tak zvaného červce nachového, z něhož se dobývala červená nachová barva. Jiné pojmenování tohoto červce je “črv”, novočesky “červ”, z něhož bylo odvozeno dnes užívané slovo “červený”. Čermná byl název potoků a řek patrně podle jejich červené vody od onoho červa, tehdy zde snad hojně se vyskytujícího, a název ten se přenášel z potoků na osady, ležící při nich. EVANGELICKÝ KOSTEL Do roku 1788 na tom místě stávala skrovná budova, kterou církev roku 1788 adaptovala. Byl to malý dřevěný kostel za faráře Filipiho již sešlý. Nestál úplně na místě dnešního kostela, byl o několik metrů dál do pole. Plánek jeho je zachován. Brzy pomýšleli na prostrannější zděný. Proto dne 18. července 1836 položili základní kámen ke zděnému kostelu, ovšem ještě bez věže a bez východu k cestě. Byl dostavěn až roku 1839. Teprve v lednu 1884 církev žádala obec o povolení věže 5,5 x 6 x 23,4 m a krytu 12 m vysokého s břidlicí. Byla postavena nákladem 5. 400 zl v letech 1884/85. Dle zápisníku Josefa Nováka 47 zl stála hvězda na věž, 81 zl báň na věž, 53 zl 63 kr bleskosvod a 14 zl přidělání bleskosvodu. Později pořízeny zvony. Profesor Cibulka popisuje kostel takto /stručně/: Sálová stavba je ukončena 3 knochovým kněžištěm, s věží v průčelí. Loď dělena je 2 pásy vystupujících pilířů a jim odpovídajících pásů na 3 pole, sklenuta Plackami. Kněžiště je obdélné, křížem sklenuté a rozšířené 3 knochami. Okna jsou zakončena segmentem. V ose kněžiště je půlkruhové okno. Pod-věží je obloukem otevřeno do lodi, v patře kruchta s rovným stropem na 2 sloupech. Kazatelna je válcovitý ambon, zdobený routami, stříška s vázou z doby kol. 1840. Vnějšek je prostý. Malých varhan (asi harmonia) bylo užíváno od roku 1816 do března 1817, pak pro rozbroje byly odstraněny. Teprve dne 1. června 1857 bylo usneseno poříditi varhany a to z dobrovolných příspěvků. Prvně bylo na ně hráno 15. srpna 1858. Dle zápisníku Josefa Nováka z roku 1861 byla jejich cena 735 zl, za montování 156 zl a ostatní výlohy činily 16 zl, celkem 915 zl. Od roku 1915 jsou v kostele varhany (již třetí v pořadí), které byly původně vyrobeny pro ruského cara. Tetnto nástroj mu nemohl bát dodán (vypukla I.sv.válka) a tak výrobce našel nové uplatnění v evangelickém kostele. MARIÁNSKÝ POUTNÍ KOSTEL NA VRCHÁCH Již roku 1790 shromažďovali se na Vrchách poutníci na pouť do Maria-Zell ve Štýrsku. Roku 1813 statkář František Tscheppa postavil při cestě kříž kamenný, kde se z dalekého okolí scházívali poutníci. Vypravuje se, že v roce 1814 jel přes Klekarovu horu v noci Antonín Keprta z Kunvaldu s nákladem mlýnských kamenů. Z kopce vůz se nahnul a převrhl na Keprtu. Týž sliboval, že vykoná pouť do Maria Zell, vyvázne-li životem. Pomohli mu přicházející se světlem v ruce. Na památku zachránění pověsil na strom obraz Panny Marie. Horlivý poutník Leopold Fiala, narozený 26. 2. 1811 na Žampachu od roku 1846 až 200 poutníků vodíval do Maria Zell. V roce 1857 na Vrších zřídil kamenný památník, který později nahradil kaplí. Fiala roku 1869 vystavěl tu skrovnou kapli Panny Marie zevnitř cele z tesaného kamene a to pomocí dobrodinců. Přistěhoval se ke své kapli. V obecním vydání roku 1869 je 20 kr od nesení bubnu při svěcení kaple. Byla vysvěcena dne 8.září 1869. Je na rozcestí 5 cest. Z toho roku je i pamětní kniha této kaple. Brzo ukázala se malou. Mnoho lidí ještě stávalo venku. Proto v dalších letech přikoupil pozemků. Roku 1875 o celou polovinu na způsob Mariazellenského poutního kostela kapli rozšířili. Sem přenesen obraz o zachránění Keprty. Hlavní pouť se koná 8.září. Každoročně ten den a po mnoho nedělí sem z daleka putuje mnoho poutníků. Tato “kaple” roku 1887 pastýřským listem biskupa Haise byla vřazena do poutních míst. Křížová cesta v půlkruhu byla zřízena nákladem 1 200 zl a byla posvěcena 26.září 1886. Postavení kaple Panny Marie zde zbožnými poutníky byl zaváděn název “Mariánská hora” místo dřívějšího “Na crchách”. Zde byly dva zvony: Maria … 132 kg těžký, bez ozdoby a nápisy a zvon Anna 74 kg těžký taky bez ozdoby a bez nápisu. Oba tyto zvony byly zrekvírovány roku 1916. STARÁ ZVONICE Čepova stávala při dnešním čísle 90 při cestě, která vedla podle dnešní školy vzhůru. Stála proti zvonici obecní. Byla dřevěná a podobná obecní, jen byla o něco širší a s větším zvonkem, jímž zvoníval sám Tscheppa. Byla odklizena po roce 1861. Zvonek prodal do Jakubovic. Obecní na dnešním rozcestí silnic u č. 127. Jako sešlá byla opravena 1888/89. Je vyobrazena v sedláčkových Východních Čechách. Zvonili tu Josef Marek, posledně chromý Fait 221. V pondělí o posvícení 1917 byl zde zrekvírován zvonek 42 kg těžký za 168 K. Původně byl darován obcí, měl nápis a letopočet. Fotografii má Emil Mareš 127. V roce 1920 byla rozbořena. Za šindel bylo strženo 20 Kč a dříví bylo přiděleno školám. Místo to bylo věnováno na památník s podmínkou katolíků, že poskytne se jim jiné vhodné místo k postavení kapličky nebo zvonice. ROZHLED Nejkrásnější rozhled je od Čepova kříže (někdy je vidět i Sněžku) a od Předního lesa. Od kaple na Vrchách a z Příčnice je zvlášť pěkný rozhled na kotlinu lanškrounskou. Z Klekarova vrchu zíráme i na vrchy na pomezí zemském a na hřbety Českotřebovské. Pohled na Čermnou skýtá Stežník, Rovně, Borek, Kalhota, Stráž, Betlachův kopec. Od Petrovické kapličky vidíme k Ústí. Od Verměřovic táhne se dlouhý vrch s mnoha výběžky, který nad Kalhotami nese jméno Pustina a výšku 484 m, jižně od Kalhot, jmenuje se Ptáčnická. Na Kalhotech navazuje na hřbet od Výprachtic. Nad Bájí a je Homole. Za ní jsou ke hranicím Rovně. Druhé Rovně mezi Bájí a Krčmou dosahují výšky 535 m. Táhlý hřbet od Nepomuku ke kapli má na Příčnici výšku 503 m. Rovinka na Vrchách u kaple je 494 m vysoká. Tento vrch od kaple se náhle sklání k Dolní Čermné a k Jakubovicím, pak vystupuje do výšky rovných 500 m/mořem..
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||