HISTORIE OBCE
 

Ves Morava, jako česká část doložená r. 1577. Rozdělení na Horní a Dolní , doloženo r.1720 na Müllerově mapě Čech. Moravská část - Velká Morava, doložena r. 1564, kdy se uvádí zdejší rychtář Beneš Dietrich. Ves patřila k panství Branná /Kolštejn/. Horní část Velké Moravy utvořila samostatnou ves zvanou též Horní Morava. ta je doložena k r.1732, kdy byla založena její pozemková kniha.



VELKÁ MORAVA - také Hrubá Morava, Gros-Mohra, u Schwove Gros - Mohra/, je německá farní dědina, která leží na jižním úpatí Kralického Sněžníku, na samých českých hranicích. Táhne se 7 km. od severu na jih hlubokým údolím Moravy. K zemi Moravskoslezské náleží ona část její, která se rozkládá po levém břehu Moravy. Katastrem /2186 ha/ a politicky jest samostatnou obcí. Nadmořská výška je 575 -740 m.
Velká Morava je mladší dědinou nežli sousední Malá Morava. Byla založena v polovici XVI. století, roku 1564 byl v ní rychtářem Beneš Dietrich, r. 1628 Jan Schwarzer. Roku 1584 se jí dostalo od Hynka staršího z Vrbna, pána na Kolštejně podobného obdarování jakého nabyla od něho Malá Morava. Roku 1654 měla 23 usedlostí s 959 měř. polí, 17 sedláků mělo po 36 měř., rychtář měl 60 měř, 8 rolníků po 18 měř., 3 domky byly bez polí.
Horní konec Velké Moravy byl dříve samostatnou osadou zv. Horní Morava /Ober - Mohrau/. Osada tato vznikla zřejmě teprve po roce1677, neboť v lánském katastru z toho r. jí ještě není. Velká Morava má německou dvoutřídní obecnou školu. Příslušný poštovní a telegrafní úřad, jakož i četnickou stanici má v Malé Moravě. Zde má také nejbližší železniční stanice na moravské půdě. Do Velké Moravy jsou z Čech přifařeny
Dolní a Horní Morava /Nieder - Mohrau, Ober - Mohrau/.
Ve Velké Moravě je spořitelna, státní myslivna, olejna na vodní kolo a lom na mramor s parním pohonem.



Z HISTORIE ÚZEMÍ

První dokumentární zmínku o prameni Moravy, důležitém bodu panství Goldek (Staré Město) a o prvním osídlení na úpatí hor máme z roku 1325. Jednalo se o obce Stubenseifen a Spieglitz/Stříbrnice/. Od osady Spieglitz dostalo pohoří své první jméno Spieglitzer Schneeberg - Stříbrný Sněžník.
V roce 1333 markrabě moravský Karel (pozdější Karel IV.) jménem svého otce Jana Lucemburského, pověřil hormistra Karla Knappa, aby prozkoumal horní pásmo Sněžníku .I přes náznaky ušlechtilých kovů na toku řeky Moravy, Knapp upustil pro nepříznivé podmínky od pátrání a soustředil se na níže položená místa kolem Starého Města. Stopy dřívějšího kutání stříbra a rýžování zlata byly ještě dlouho viditelné, avšak práce byly docela zastaveny během třicetileté války.
Kralický Sněžník byl i v minulosti častým turistickým cílem česko -moravského pomezí. Tak např. v roce 1765 vystoupili na Sněžník princové Jindřich Pruský a Vilém Bedřich z Brunšvíku, roku 1840 princezna Mariana se svým otcem, králem Vilémem z Nizozemí. Roku 1886 popsal svůj výstup na "Sněžku Kralickou" český spisovatel Alois Jirásek. V roce 1906 sem zavítal i arcivévoda Josef Ferdinand.
Pro potřeby turistiky byla v letech 1895-9 postavena na vrcholu Sněžníku kamenná chata, rozhledna a hostinec. Rozhledna měla 5 pater a výšku 33,5 m. V roce 1971 byla pro havarijní stav stržena srubová chata "U pramene Moravy"/dříve Lichtenštejnova/, postavená roku 1912 odborem německého spolku ve Starém Městě. V roce 1973 byla odstřelena i rozhledna na polské straně, kterou potkal stejný osud.
Je pozoruhodné, že již ve 20. letech 20 století byl proveden průzkum radioaktivity pramenů /Mléčný a pramenu v Pacltově jeskyni a Tvarožných děr/ Kralického Sněžníku. Slabá radioaktivita byla zjištěna u pramene Moravy a Adélina pramene.
Bohatství krajiny je i v kralickém mramoru, který J.J.Jahn, ve svém díle o nerostných pokladech Moravy z r.1912, řadí mezi nejkrásnější mramory evropské a přirovnává ho k mramoru cararskému. Je na škodu, že není k dispozici přehled, na které stavby a umělecká díla byl tento mramor v historii použit.



KOSTEL

Ves byla přifařena postupně do Kolštejna, Hanušovic a Krumperků, od r. 1725 k Malé Moravě. Roku 1801 zde byl vystavěn kostelík sv. Aloise, a následný rok obdržela obec vlastní duchovní správu. Kostel stojí v nadmořské výšce 633 m.



KAPLIČKA

Kaplička se nechází na začátku obce(za první zastávkou autobusu-čekárny) u hlavní silnice. Její stáří je asi 200 let. Kaple je zděná, střecha je zhotovená z kanadského šindele. V roce 1995 na podzim byla obnovena - zrekonstruovaná. Na opravě se podílel místní sbor dobrovolných hasičů a obec.



NEPSANÝ SYMBOL KRALICKÉHO SNĚŽNÍKU

  Drsné podnebí při vrcholu Kralického Sněžníku odsoudilo k zániku téměř všechny objekty, které tu byly vybudovány. Již ve druhé polovině 19. tého století vlivem podnebí a lidského vandalismu zanikla pyramida, kterou v roce 1843 dala vybudovat majitelka kladské části Sněžníku nizozemská princezna Mariana na paměť výstupu svého otce, nizozemského krále Wilhelma Friedricha, na vrchol hory.
Posledním osamělým objektem, který tu dosud stojí, je neveliká plastika slona, postavená na pylonu z kamenných kvádrů. Ale i ta už nese stopy drsného podnebí a vandalismu. Povrch dříve hladce opracované žulové plastiky je nyní navětralý, ocas slona je uražen a pylon musel být zpevněn dvěma vysokými betonovými patkami. Postupem doby se stala socha slona dokonce jakýmsi symbolem Kralického Sněžníku, avšak ani v odborné ani v populární turistické literatuře se nedočteme , jak se tato socha na Sněžník vůbec dostala. V povědomí turistů jsou o tom sice nějaké dohady, např. že slon je vlastně hraniční kámen, že sochu postavili absolventi německého gymnázia v Šumperku nebo dokonce je historie vzniku slona spojována s památníkem nizozemského krále. Skutečný původ slona na Kralickém Sněžníku je však docela jiný.



PRAMEN

Kralický Sněžník je samostatný horský masív, tvořený několika bočními hřbety , které se paprskovitě rozvětvují od vrcholu na všechny strany. Pod vrcholem Kralického Sněžníku (téměř na vrcholku v nadmořské výšce 1350 m) začíná pramenit řeka Morava. Širokým údolím odděluje dvě sousední rozsochy. Hřeben Malý Sněžník - Klepý tvoří hranici s Polskou lidovou republikou. Přes Sušinu, Podbělku a Chlum vede hranice s okresem Šumperk v Severomoravském kraji.



PRAMEN ŘEKY MORAVY

Za "tepnu" Moravy bývá často označována stejnojmenná řeka - Morava. Přitom je zajímavé , že na historickém území Moravy nezačíná ani nekončí. Pramení v severovýchodním cípu Čech pod vrcholkem Kralického Sněžníku, odkud protéká napříč severní , střední a jižní Moravou a posléze splývá už na slovenském území pod Děvínem s vodami Dunaje.
K nejzajímavějším partiím při řece Moravě patří její pramenná oblast - pohoří Kralický Sněžník - náležející z větší části ještě do našeho regionu. Říká se, že Morava tu má tolik pramenů, kolik je v roce dnů...Jde však o hydrograficky /tedy vodopisně/ pozoruhodné území i z jiných hledisek.
Oficiální pramen Moravy - blízko pod vrcholem pohoří - patří k častým cílům turistů. Odtud bystřina stéká příkrým svahem do hlubokého údolí s obcemi a osadami Horní, Velká a Dolní Morava. Do údolí je krásný pohled přímo od pramene studánky, odkud většina turistů stoupá i na nedaleký vrchol "zdobený" sutí z rozbořené polské rozhledny. Při pohledu z vrcholu i od pramene Moravy zaujme kuželovitý vrcholek na konci západního (hraničního) hřbetu. Nazývá se Klepý nebo Klepáč (údajně podle sypajících se -"klapajících" kamenů, -podle při chůzi klapajících kamenů), polští sousedé mu výstižně říkají Trójmorski Wierch - Trojmořský vrch. Voda z jeho svahů totiž odtéká do tří moří. Východní svah odvodňuje Morava v úmoří Černého moře, na jižním svahu pramení Lipkovský potok tekoucí do blízké Tiché Orlice v úmoří Severního moře a ze západního svahu v Polsku odtékají pramenné potůčky Kladské Nisy v úmoří Baltského moře.
Tato geografická zvláštnost, která dala Sněžníku vzletné označení střecha Evropy, však není jedinou vodní kuriozitou. V hlubokém údolí Moravy pod chatou Vilemínou jsou krasové jeskyně Tvarožné díry (prochází kolem nich i naučná stezka). Protéká jimi podzemní potok, rovněž obohacující horní tok Moravy, ale pocházející z vápencového území na polské straně pohoří. V dosud neznámem krasovém podzemí tak vlastně teče proti směru povrchového odvodňování! Zajímavostí prvních přítoků Moravy je i několik vodopádů. Největší (celkem 18,28 m vysoký) je pod Strašidly v rokli Ve srázném.



PŘÍRODNÍ REZERVACE

Lidé si včas uvědomili, že je nutné, aby tento jedinečný kout živé přírody zůstal zachován i příštím generacím. Tím nejzákladnějším krokem bylo vyhlášení velkoplošné Státní přírodní rezervace Kralický Sněžník ve sbírce zákonů č. 6/1996.
Rezervace má celkovou výměru 1 694,67 hektarů s ochranným pásmem o rozloze 1 371,24 hektarů. Rozkládá se ve středních a vysokých polohách pohoří Kralického Sněžníku jak na českém tak i na moravském území.



CHRÁNĚNÉ STROMY

V naší obci jsou zaznamenány dva chráněné stromy.

První chráněný strom je na odbočce křižovatky k penzionu "Moravanka" .Stáří se odhaduje na 150 let. Jedná se o lípu s obvodem kmene 200 cm. Druhý z chráněných stromů se nachází ve dvoře jednoho statkáře, rovněž jde o lípu, je starší než uvedená první a obvod kmene je asi 300 cm.



JESKYNĚ A KRASOVÉ JEVY

V údolí řeky Moravy mezi vrcholem Kralického Sněžníku a osadou Velká Morava se nacházejí jeskyně, kterým se říká Tvarožné díry. Tyto byly známy již v 17. století. V kronice Štefana a Karla Lembergů z Králík se píše, že v této jeskyni si schovávali nářadí italští zlatokopové, kteří do kraje přišli v druhé polovině 17. století.
Je zajímavé, že na stěně u západního vchodu do Tvarožných děr byly nalezeny vytesané nápisy (IHS, Maria), které by mohly pravdivost této zprávy potvrzovat. Tvarožné díry jsou dlouhé 240 metrů, ale byly zjištěny náznaky dalšího pokračování a není vyloučeno, že délka chodeb dosahuje 450 metrů. Nadmořská výška jeskyní 840-842m. Jeskyně mají zajímavý charakter - nízké chodby - plazivky, které se střídají s většími prostory. Velkou částí jeskyně protéká podzemní potok, v délce asi 100m (původ těchto vod se doposud nepodařilo zjistit), zdobí ji krápníky - brčka a stalaktity zčásti ponořené pod vodní hladinou. Průměrná teplota se zde pohybuje kolem 5o C. Na stěnách jeskyně se vyskytují sintry. Jeskyním však dal jméno nickamínek (lidově - tvaroh), který místy pokrývá stěny chodeb. Od roku 1968 zde probíhají speleologické výzkumy, proto je jeskyně veřejnosti uzavřena.
V roce 1864 se doslova propadl do jeskyně s podzemním jezerem lesní příručí Řehoř PACLT a proto do dnešního dne naše druhá jeskyně nese jeho jméno. K této jeskyni vede neznačená stezka nad Mléčným pramenem, který dává až 105 litrů vody za sekundu. Pacltova jeskyně - 875 m.n.m..
Ve 30-tých letech tohoto století zkoumala jeskynní faunu skupina geografů a zoologů z Wroclavi a nalezli 46 druhů jeskynního hmyzu. V Pacltově jeskyni dlouhé 45 metrů provedl potápěč J. Pogoda výzkum jezera, které dosahuje hloubky od minimálně 2,5 m až po 7m. Vody se ztrácí v korytě potoku a putují k pramenu téměř 2 km dlouhou jeskynní soustavou.
Průměrná roční teplota krasové oblasti dosahuje hodnoty 5oC. Průměrný roční úhrn srážek činí 900 mm. Podnebí této oblasti je studené, vlhké a značně drsné. Roční průměr srážek na Kralickém Sněžníku činí 1230 mm. Počet dní se srážkami 253, z toho 116 dní sněží. Asi 150 dní nevystupuje teplota nad 0oC, dalších 150 dní se pohybuje mezi 5oaž 10oC a jen asi 65 dní od 10o do 15o C.



ODPOČINKOVÉ MÍSTO PRO TURISTY



VĚŽ NA SNĚŽNÍKU

Vrchol Sněžníku s rozlehlou vrcholovou holí byl zvláště předurčen k výstavbě vyhlídkové věže, protože bez ní by nebylo možné spatřit celé panorama a vrchol by se musel obejít dokola. Již holandská kněžna Marianna Oraňská, když roku 1838 koupila kladskou část Sněžníku, přemýšlela o vybudování 15-30m vysokého letního sídla, jež by mělo umožnit okružní výhled. Záměr vybudovat hlídkovou věž se dočkal realizace teprve o půl století později. Z iniciativy Kladského turistického spolku se začalo stavět. Projekt vypracoval wroclavský architekt Felix Henry. Jednalo se o formu zdvojené bašty inspirované architekturou středověkých staveb. Stavby v obtížných horských podmínkách se ujala skupina zednického mistra Emila Geissera z Klodzka a jeho pomocníka Paula Neugebauera .Práce trvaly pět let 1895-1899, ale vždy jen čtyři měsíce v roce. Kámen potřebný pro stavbu byl získáván z místních zdrojů. Na vrcholu bylo rovněž nalezeno nevelké množství písku, voda byla čerpána z blízkého pramene řeky Moravy. Zbývající materiál byl dovezen z Domaszkówa, Stronie Slaskiego a Klodzka. Pískovec pro architektonické detaily byl přivezen z Pekielnej doliny v okolí Polanice.
Dne 9.7.1899 došlo k slavnostnímu posvěcení stavby a současně k jejímu otevření v přítomnosti knížete Alberta, syna kněžny Marianny. Ten dokončenou stavbu otevřel a zároveň navrhl jméno věže. Hotová věž na tehdejší dobu vypadala impozantně, dosahovala výšky 33,58 metrů. Měla dvě vyhlídkové plošiny, horní ve výšce 29,95 m a dolní ve výšce 17,40 m, umístěnou na nižší přiléhající věži. Do věže se vcházelo přes okrouhlý rozlehlý sál. V průměru měl asi 8 metrů a vysoký byl 5 metrů. Tento sál, jenž měl pět vysokých sloupů, mezi nimiž se nacházela oblouková okna, byl pojmenován na památku císaře Fridricha Wilhelma II. Tento název pak přešel na celou stavbu. Sálu dominovala Fridrichova busta, dílo řezbáře Francizska Thamma. Zazděna zde byla také kamenná deska s nápisem v němčině : " Vybudováno Kladským turistickým spolkem 1895 -1899. Projekt vypracoval Henry z Wroclavi. Postavil Geisser z Klodzka."
Ze sálu vedly spirálovitě kovové schody až na nižší vyhlídkovou plošinu. Odtud pak vedlo schodiště (nitrem vyšší věže) až nahoru, kde se nacházela luneta a též čtyři tabule s popisy panoramatu. A bylo se na co dívat. Rozhled byl jedinečný, za jasného počasí bylo vidět Jeseníky přes Hanušovickou vrchovinu, Orlické hory a Krkonoše, přes rozlehlé roviny Slezska až k Rychlebským horám. Ze sálu byl též vchod do přízemní přístavby, kde bylo možné dostat občerstvení a nocleh v "turistických" podmínkách. V roce 1906 byla v souvislosti se vzrůstajícím turistickým ruchem přistavěna restaurační část. 13.července 1924 v den 25. výročí tu byla uspořádána velká oslava. Na vrcholu Sněžníku se sešlo 10-12 tisíc lidí.



ROZHLEDNA NA SNĚŽNÍKU MUSÍ BÝT ZNOVU VYSTAVĚNA

Byla součástí krajiny naší země přes 73 let. Vidět jí bylo z každého zákoutí Kladska. Stala se symbolem. Její obrázek sloužil jako upomínka - pozdrav z regionu.
A náhle... 11. října 1973 mohutná exploze zbořila 33,5 m vysoký kolos - symbol krajiny sněžnického masívu. Dnes roli vyhlídkového bodu zastává hromada kamení.
Již od této chvíle přemýšlí polská strana o znovuobnovení této stavby, ale stále častěji se objevuje tato myšlenka v mnoha análech a kdo ví, zda se toto nestane skutečností. Měli bychom se potom na co těšit.



TIPY NA VÝLET

V obci je možnost turistiky, ať v zimě či v létě, je zde stále spousta turistů z daleké ciziny /Belgie, Itálie, Nizozemí, Spolková republika Německo/
Lákají je sem lyžařské sjezdovky a krásné prostředí Kralického Sněžníku. V zimě bývají velice příznivé sněhové podmínky. Sněhová pokrývka ve vesnici dosahuje půl metru, na svazích ještě více. Jsou zde dva větší hotely, jeden menší , spousta útulných penziónů a ubytoven.
V zimě se zde především lyžuje, ale jsou zde rovněž upravené běžkařské stezky, krásnou téměř nedotčenou přírodou, na dvou z hotelů je možné navštěvovat saunu a na jednom krytý bazén.
V létě si zde turisté mohou zahrát tenis a minigolf, vypůjčit horské kolo a vydat se po nově otevřených stezkách, nejen na kole ale i pěšky s cílem výstupu na třetí nejvyšší pohoří v ČR Kralický Sněžník /1423 m./.Občas se dá zahlédnout i plachtící rogala ve vzduchu, to jen pro ty odvážnější. V Červeném Potoce je menší letiště, kde se jedenkrát za rok, většinou na jaře pořádá "letecký den".



Pěchotní srub K -5

Již téměř 60 let stojí v českém pohraničí němé železobetonové stavby, které zde byly postaveny, aby pomohly bránit naši vlast proti Německu. Oblastopevněným úsekem, a tak Kralicka není výjimkou. V roce 1938 byla dokonce nejmohutněji zde dnespoškození a stáří stále můžeme vidět hned několik typů těchto objektů. Jsou různých velikostí, tvarů a i přes svá střeží státní hranici.
Jednou z těchto pevností je i pěchotní srub K - 5 , stojící na malém návrší na začátku obce Dolní Morava. Donedávna se v ničem nelišil od svých opuštěných sousedů. Vše se však změnilo před dvěma lety, kdy se ho ujaly dvě skupiny nadšenců. Jsou to Klub vojenské historie Kralka a Nadace čs. opevnění, které si daly za cíl přeměnit tuto zajímavou stavbu v muzeum.
Objekt K-5 byl postaven v roce 1936 a v září 1938 byl plně připraven k boji. Jeho výzbroj tvořily dva protitankové kanóny a 13 kulometů. Posádka čítala 40 mužů. Srub měl vlastní studnu a elektrocentrálu. Po mnichovské zradě došlo k jeho vyklizení a předání německé armádě, která obsazovala zdejší kraj. V 50. letech byl objekt, který přečkal válku bez vážnější újmy, poškozen trhacími pracemi n.p. Kovošrota po dobu dalších, bezmála 50 let, byl ponechán svému osudu.
Při zahájení rekonstrukčních prací byl K-5 pusté betonové monstrum. Dnes, po dvou letech úsilí, se objekt podstatně změnil. Vnější stěny byly zbaveny vegetace a z místností obou pater byly vyklizeny sutiny. Další práce by měly vést k uvedení objektu do stavu, který by se co nejvíce přiblížil podobě z roku 1938. Přes zimu probíhají úpravy interiéru a budování expozic pro návštěvníky. Do budoucnosti se plánuje např. osazení makety pancéřového zvonu a vybavení srubu původními zbraněmi.
Již téměř rok se objevuje nad vrcholky stromů na návrší u Dolní Moravy vlajka České republiky, která informuje o přítomnosti členů KVH na objektu. Ti Vás rádi provedou svým malým muzeem a v něm umístěnou výstavkou. Odborným výkladem Vás zasvětí do problému výstavby čs. opevnění a seznámí s pohnutou dobou roku 1938.
Cílem této skupiny nadšenců je vybudovat památník, který připomínal um českého národa a jeho touhu po svobodě a samostatnosti.
Pěchotní srub K -5 je otevřen vždy v sobotu od 11-18 hodin, přes léto a případné informace lze získat na adr. KVH Kralka, Hornická 87, Chvaletice 533 12, č.tel. 0457/95478.