kemp, most Pod
kostelem, náměstí, Ráj, Sahara, Mašinářova
pískovna, Farský les, Selské lesy, Hrdinova cesta,
rybník, kemp V roce 1304 je už Čermná jmenována v darovací listině krále Václava II., ve které celou lanškrounskou krajinu věnuje jako dar nově postavenému klášteru ve Zbraslavi u Prahy. Kolonizace zemského pralesa Němci byla skončena, na blízkém kopečku stála rychta a kolem ní malá osada. To, že už v roce 1308 tu byl kamenný most, ukazuje důležitost cesty Litomyšl – Kladsko, která tudy vedla. Projdeme čermenským náměstím (viz údaje ve stezce č. 1). Z náměstí pokračujeme silnící a před bývalou Vaškovou hospodou odbočíme. Necelých 100 m po levé straně cesty stála první dřevěná škola, postavená v roce 1666. V místopisu obce Dolní Čermné čteme, že chalupa byla roku 1799 prodána učiteli Josefu Markovi. není známo, jestli děti učil ve své chalupě nebo někde jinde. Pokračujeme cestou až k rozcestí do “Ráje”, kde stojí kamenný sloupek s obrázkem, který od roku 1814 stál na Mariánské hoře. U něj se každoročně scházeli poutníci před dlouhou pěší cestou do Marie-zell v Rakousku. Cesta do “Ráje” je i s loukami zoraná a dnes se zde pěstuje obilí. Díváme se do rozkošné kotlinky, kde v polovině minulého století byla postavena čísla 516, 540, 549, ale ještě do roku 1945 byla zbořena. Nad údolíčkem tu trůní dva více než stoleté stromy, klon a lípa, jako němí svědkové doby. Stojí na vršku u zbořené Suchomelovy chalupy. Koncem minulého století vyráběl v jedné z chalup nějaký Šilar, zvaný “Kocourek”, se svou ženou a tovaryšem podomácku sirky. Chasník se od fosforu s nímž pracoval, otrávil. Když se pracovalo naplno, bylo i s roznáškou zaměstnáno 5 osob. Výroba sirek v Kunčicích byla zahájena až po Sušicích. Není však dosud dostatečně doloženo, zda výroba sirek byla poprvé zahájena v Sušici nebo v Letohradě (Kyšperku). V blízkosti “Ráje” se za první republiky hrála velká divadla v přírodě. Nemůžeme se dost nabažit pohledu z vršku na blízké i vzdálenější okolí. Postřehneme nejbližší pahorek “Roháč” s několika chalupami a za ním les na Hůře. Pod Hůrou stojí starý “Podhorský mlýn” u potoka Čermenky, o kterém se dovídáme z pozemkových knih už v roce 1563. Proti nám se rozprostírají široké lány polí s “Jansovou kapličkou” z roku 1720, s kótou 444 m. Na obzoru vidíme zalesněný kopec “Vartu” s nadmořskou výškou 508 m. Donedávna byl vrchol holý a sloužil i k vojenským účelům. Dříve zde byly zapalovány ohně, později vystřelovány barevné výstražné rakety. Z nejvyššího místa na Vartě bylo vidět na všechny světové strany, jako nikde jinde v okolí. Vlevo vedle Varty vidíme zalesněný hřeben hor s “Klekarovou horou” /519 m/. Vpravo vedle Hůry je za dobré viditelnosti možno spatřit i letohradský zámek. Výhled pod stromy u Suchomelovy chalupy je opravdový ráj na pohled. Vracíme se na cestu k Jablonnému, jež byla na starých mapách široká 6 – 8m a patřila v naší krajině k hlavním. Probíhá nepříliš úrodnou krajinou, plnou kamení a jílem. Okraj obce s loukami, přes Roháč, Ráj, ke kravínu a nahoru až po “Saharu” a “Mlynářův kopec” má těžké jílovité půdy s množství oblázků. V roce 1955 zde JZD zasadilo kanadské topoly, jako větrolamy proti větrům z údolí Tiché Orlice. Tyto topoly však svůj úkol nesplnily a mrazivé severáky dále sužují zdejší kraj. Díváme se proti svahu, který se zvedá k obzoru. Je přikloněn ke slunci, s půdou značně písčitou, z obou stran chráněný lesem proti větrům. Lidé pracující na polích se zde za slunečných dní cítili jako na “Sahaře”. Technickou úpravou půdy jsou příčné cesty srovnány a musíme jít přes pole vedle vodního příkopu a po okraji dále za cílem našeho putování. Jsme v oblasti, kde se nacházejí značné zdroje vody a říká se tu “U vodojemu”. O tomto místě vyprávěl Hubert Mareš, strojník a rolník, který nedaleko ve své pískovně těžil písek. Pískovna (kde má nyní Svazarm svoji cvičnou střelnici) se jednou při velké bouřce a prudkém dlouhotrvajícím lijavci naplnila vysoko vodou z přilehlých farských lesů a voda neustále stoupala. Pan Mareš se uchýlil do budky na vyvýšeném místě a pozoroval přibývající vodu. Náhle v hloubi země zahučelo a prudkým vírem voda rychle opadla. Majitel míval obavy, aby vozkové s povozem se v těch místech nepropadli. Pravděpodobně se zde nachází podzemní jezero. Právě jsme na cestě, která vede z náměstí okolo kravína, okrajem lesa zvaného “Kněžství”. Padesát let po bitvě na Bílé hoře, v roce 1671, když byla v Čermné zřízena samostatná fara, byl k ní přidělen lán polí od panského mlýna a velký kus lesa o výměře asi 20 ha. Široká cesta po hranici Kněžství tvoří i hranici obce Bystřec, jde většinou po vrstevnicích a zajímavé jsou neveliké kříže užívané jako mezníky. Ty nechal zasadit v roce 1703 čermenský farář Václav Musílek, rodem z Lanškrouna. Kněžství mělo i své hajné, kteří hlídali i přilehlé “Selské lesy”. Těmito lesy přijdeme na Kalhota a do horských vesnic, do Výprachtic, Čenkovic a Heřmanic. Tato cesta je nazývána “Horáckou cestou”. Na opačnou stranu z náměstí vedla k rychtě, ke Kreuzigerovu kříži, do Horní Dobrouče a dále do vnitrozemí Čech. V Selských lesích se Horácká cesta kříží s “Cestou Hrdinovou”, po které se vrátíme do vesnice. Mimoděk se zastavíme poblíž kóty 485 m a otevře se nám pohled na větší část naší vesnice s protilehlými “Panskými lesy” s věncem hor (Červený vrch, Klekarova hora), dále na zalesněný vrchol Varty a na pravé straně je to Hůra. Plným právem můžeme říci, že výhledy z Ráje, z Hrdinovy cesty, od Ježkovy pískovny i z Budišova kopce si nic nezadají s výhledem z druhé strany ze sadu, od Klekarky a z Varty. Za horizontem tušíme Petrovice, pod Vartou vidíme Jansovu kapličku, přehlédneme do široka rozloženou dolní část obce s náměstím, kostelní věží a budovaným kempem v pozadí Uchvátí nás pohled na hladinu rybníka, zelené moře Panských lesů, na příbytky lidí na Smrčině, máme možnost sledovat krajinu až k Mariánské hoře. Přes Ráj, vedle hřebenu Hůry, údolím Tiché Orlice vidíme za jasného počasí přes Kunčice a Orlici i siluetu zámku na letohradském náměstí. Celý komplex pozemků po obou stranách Hrdinovy cesty je odedávna v mapách uváděn jako “Pustina”. Půda je písčitá s podzolovým spodkem, položená ke slunci. Sejdeme po svahu k silnici a tu si připomeneme závory a strážní budky německých ordnerů a financů z roku 1938 – 1945. hranice procházela přes rybník a rozdělovala obec Dolní Čermnou. Přejdeme splav a procházkou po hrázi rybníka si připomeneme něco z jeho minulosti. Podle místopisu Čech jej okolo roku 1450 založili majitelé lanškrounsko – lanšperského panství, Kostkové z Postupic. Leží v nejširším čermenském úvalu, kde byly vhodné podmínky pro jeho založení. Hráz je asi 100 m dlouhá, v nejširším místě u paty loviska 10 m široká a víc než 5 m vysoká. Rybník má výměru okolo 15 ha, je však z poloviny zarostlý sítím a rákosím. Byl panský a patřil k němu mlýn a velký lán pole. Mlýn i pozemky byly pronajímány mlynářpům, kteří se starali i o hospodaření a výlov rybníka. Rybníky byly odedávna budovány pod dozorem zkušených rybníkářů. Hráz je sypaná jílem, který byl navážen z blízkého okolí a byl dusán tažnými voly. Vnitřek hráze je zpevněn kameny. U hráze u loviska byla ještě před 30 lety hloubka 3 m. Dnes je rybník zanešen nánosem z polí a je tu hloubka okolo 1 m- Bezpečnost obce v dolní části obce zabezpečoval splav, a proto býval důkladně opravován a udržován. Poslední důkladnou přestavbu provedlo místní JZD v roce 1963 nákladem 750. 000,-- Kčs. Splav je vybudován ze žulových kvádrů a stavidlo s lávkou železnou konstrukcí. Dříve býval splav z prken a konstrukce stavidel i lávka z trámoví a fošen. Splav po staletí vydržel veškeré nápory vody při průtržích i jarních táních a nebyly nikdy ohroženy životy lidí. Povodí potoka Čermenky má jen po rybník rozlohu více než 20 km2. Pohled na stříbrnou hladinu rybníka s labutěmi a vodním ptactvem s vyhlídkou na Panské lesy, vzhůru k Bídě i k Mariánské hoře by zasloužily, aby na hrázi byly umístěny lavičky k posezení a k pokochání se pohledem na přírodu jedné z nejkrásnějších čermenských partií. Dále přejdeme k sauně vybudované MNV. Tady u náhonu na mlýn, kde se říkalo “U zahrádky”, bylo v roce 1937 vybudováno koupaliště. Jednota Sokol zde zřídila jednoduché kabinky na převlékání, obec zpevnila mělký břeh, zakoupila několik lodiček, které byly propůjčovány. Rybník a koupání, přilehlé Panské lesy i malé lesíky v okolí přivábily tehdy o prázdninách mnoho letních hostů. Po několik let se v letní sezóně vyvařovalo v místních hostincích až 400 obědů mimo stravování v soukromí. S rybníkem bylo spjato dětství a mládí mnoha generací čermenských občanů. V létě koupání, v ziměklouzačky, to jsou nezapomenutelné dojmy, které v myslích lidí přetrvávají až do pozdního věku. Nyní od sauny přejdeme silnici a vracíme se zpět do prostoru kempu. Celý okruh měří okolo 6 km. |