kemp, V Sadě, Crk,
křižovatka u Kreuzigerova kříže, rozvodí moří,
Jakubovice, Panova louka, umrlčí cesta Jakubovická, U
tenisu, rybník, kemp Byla to tzv. “Zemská cesta” jež vycházela z vnitrozemí Čech, šla přes Litomyšl, Skuhrov, Horní Dobrouč, ke Kreuzigerovu kříži, k bývalé rychtě přes dnešní náměstí, odtud pak k Jablonnému nad Orlicí a dále do Kladska. Druhá cesta, zvaná dnes “Cesta na horách” neboli “Příčnice” jde ze severu od Náchoda, přes Žamberk, Letohrad, vede přes Hůru, okolo Adamova jezera, kde nad Petrovicemi přechází silnici a jde po břehu hor ke Kreuzigerovu kříži, kde se křižuje s cestou z Horní Dobrouče a vede do Jakubovic, k Lanškrounu a odtud na Moravu. Obě prastaré cesty byly velmi důležité, místy vyježděné a od vody vymleté hlubočiny, jejichž břehy jsou často porostlé bohatým šípkovím a spojovaly až do r. 1887, kdy byla vybudovaná po Čermné první silnice, naši obec se světem. Cestou ke kříži, v místech bývalého kurníka na druhé straně cesty, bylo až do 2. světové války první fotbalové hřiště. V těch místech odbočila a vedla pak souběžně jiná cesta, zvaná “Hornodobroučská úmrlčí cesta”. Po ní nosili nebo vozili po staletí až do druhé poloviny minulého století hornodobroučtí své mrtvé na čermenský hřbitov. Pokračujeme dále v cestě a před sebou máme oblast ovocných sadů o rozloze více než 11 ha. Založili jej v roce 1951 čermenští zahrádkáři a množství chat svědčí i o rekreační oblasti. Při cestě vzhůru, nedaleko v lese, je známá studánka v “Crku” s velmi dobrou vodou, která ej téměř bez dusičnanů. Studánka i okolí s chráněnými rostlinami patří do chráněné oblasti a prostranství kolem ní upravili zahrádkáři. “Kreuzigerův kříž” stojí na pozemcích hornodobroučské rychty a postavil jej v roce 1784 její majitel Kreuziger. Kříž sloužil jako důležitý orientační bod na křižovatce dvou cest. Není známo z jakých důvodů byl postaven. V roce 1980 zde zahrádkáři vysadili dvě lípy a umístili lavičku. Na křižovatce odbočíme vlevo, kde lesní dělníci třídí vytěžené dříví. Vpravo, kde stojí skupina buků s označením lesního dílu č. 12, vedla prastará hlavní cesta z hor. Dnes je zarostlá a neprůjezdná. Použijeme tedy novou lesní cestu, která se vyhýbá stoupání a opodál, kde stojí staré mohutné buky, se schází s cestou původní. To už jdeme krajem lesa s větvovím stromů široko přes cestu překlenutým a připomínáme si tu hlavní evropské rozvodí. Na konci lesa na pravé straně cesty postavili jakubovičtí myslivci posed a z něj sledují vysokou zvěř vycházející z lesa na pastvu. Je odtud daleký výhled do kraje, kde splývá nejvýchodnější cíp Orlických hor s lanškrounskou kotlinou. Dominuje tu “Lázek” (714 m) a Rychnovský vrch (541 m). Na pravém křídle se táhne mohutná hřbet zvaný “Jílovice” s nejvyšším místem, nazvaným “Palice” (613 m). Pod lesnatým hřbetem se táhne vesnice Ostrov a dále za ním Česká Třebová. Blízkému výhledu brání lesíky a skupina stromů na jakubovických pozemcích. I zde bohaté šípkoví při cestě připomíná prastarou cestu, která tudy přes Jakubovice a Lanškroun směřovala na Moravu. Provozní cesta školního statku v Lanškrouně nás přivádí do Jakubovic. Nevelká obec, dnes připojená ke střediskové obci Dolní Čermná, má 124 obyvatel a jen 32 domů (stav k 1. 1. 1980). Je to obec převážně zemědělská. Nejnižší místo, kde potůček opouští katastr, je 376 m a nejvyšší (při cestě, kudy jsme přišli z lesa) 505 m. Má výměru 351,8 ha. Škola je z roku 1873, kostelík z roku 1850. Dříve tu byla dřevěná kaple a okolo hřbitov. Kostelík má varhany, které postavil jakubovický truhlář Hýbl, který také zhotovil varhany pro kostelík na Mariánské hoře v Horní Čermné. Vyráběl také housle. I dnes mají Jakubovice odborníky ve výrobě a ladění hudebních nástrojů.
HISTORIE OBCE JAKUBOVICE Stejně jako ostatní vesnice, jsou i Jakubovice jmenovány v roce 1304 v darovací listině krále Václava II. jako dar novému zbraslavskému klášteru. Jakubovice byly odedávna německé, patřily však faře a škole v Čermné. Podle dokumentu o zajištění fary v Čermné v r. 1714 měly Jakubovice 170 obyvatel. Je zajímavé, že když do Lanškoruna i do Čermné je skoro stejně daleko, byly přifařeny do Čermné. Jakubovičtí občané docházeli do Čermné nejen do kostela a děti do školy, ale i do mlýna, na pilu, za řemeslníky a později i na poštu. Byli to lidé poctiví, pracovití a mezi čermenskými i jakubovickými vládla shoda a spokojenost. Po roce 1873 začaly chodit do školy děti v Jakubovicích, ale aby se naučily česky, docházely na 1 rok do měšťanské školy do Čermné. Tak to bylo až do doby, kdy se Hitler v Německu uchopil moci. Dnes pozemky obhospodařuje Státní statek Lanškroun a v místě je jedna stáj pro dojnice. Silnice z Lanškrouna do Čermné je z roku 1906 a do té doby chodili nebo jezdili jakubovičtí okolo památné borovice starou cestou přes “Panský” a “Obecní los”. Ti nejstarší pamatují “Jakubovickou umrlčí cestu”, kudy nosili nebo vozili své mrtvé na hřbitov do Čermné. Když pohodlnou silnicí přijdeme do míst, kde teče lesní potůček (ve vodních mapách označený jako “Doubravka”), uvidíme místo, kde se dodnes říká “Pánova louka”. Dnes tu je les, ale ještě před více než 50 lety tu petrovický nadlesní Fichna měl louku a čermenští tu sušívali seno. Kdysi se tu modraly kvítky jaterníku, ale ten vymizel a dnes tu v předjaří vykvétají bledule. Silnici přetíná lesní cesta od Kreuzigerova kříže. Dále silnice mírně stoupá až k nebezpečné zatáčce. Vlevo při lesní cestě za mýtinou uvidíme hromady až 1 m vysoké. Jsou to “sídla” lesních mravenců a bývalo jich tu až osm. Naproti lánu polí při silnici bylo před více než 40 lety tenisové hřiště a dodnes se tu říká “U tenisu”. V roce 1917 major c.k. rakouské armády Boh. Vacek, rodák čermenský, vybudoval toto hřiště a hrával se tu tenis. Po první světové válce (do r. 1925) se zde nehrálo, až lékař z Čermné Vlad. Melichar toto hřiště znovu obnovil. Lesy se prostíraly i po druhé straně silnice ještě před více než 100 lety a patřily k čermenské rychtě. Majitel Eustach Urban, aby si pomohl z dluhů, prodal i 14 ha lesa. Prodal les, pařezy i pozemky čermenským chalupníkům a nakonec prodal r. 1904 za 20. 500 zlatých i rychtu Josefu Cejnarovi z čísla 84, z Čermné. Dále přicházíme k čermenskému rybníku, který již dnes zarůstá rákosím. Ještě před 50 lety se u silnice koupala děvčata v zástěrkách a v místech sauny odděleně chlapci, kteří byli výborní plavci. A odtud kolem rychty se opět vracíme do kempu. Okruh měří okolo 6 km |