Jdeme prastarou cestou zvanou “Zemská cesta”, jež vycházela z vnitrozemí Čech, šla přes Litomyšl, Skuhrov, Horní Dobrouč ke Kreuzigerovu kříž až k bývalé čermenské rychtě, dále pak k Jablonnému nad Orlicí až do Kladska.

Druhá cesta zvaná dnes “cesta na horách” neboli “Příčnice” jde od Náchoda přes Žamberk, Letohrad, vede dále přes Hůru okolo Adamova jezera, nad Petrovicemi přetíná silnice a jde po hřebeni hor ke Kreuzigerovu kříži. Zde se křižuje s cestou z Horní Dobrouče a vede do Jakubovic, dále k Lanškrounu a na Moravu.

Obě tyto stezky byly velmi důležité prastaré cesty, místy jako hlubočiny, jejichž břehy jsou často porostlé bohatým šípkovým keřem a pojovaly až do roku 1887, kdy byla vybudována po Čermné první silnice, naši obec se světem.

Cestou ke kříži, v místech bývalého kurníka, bývalo až do druhé světové války první fotbalové hřiště. Souběžně s touto cestou vedla ještě jedna, tzv. “hornodobroučská umrlčí cesta”. Po ní nosili nebo vozili až do druhé polovice minulého století z Horní Dobrouče své mrtvé k pochování na čermenský hřbitov.

Pokračujeme dále a před sebou spatříme oblast ovocných stromů o rozloze více než 11 ha. Založili jej v roce 1951 čermenští zahrádkáři a množství chat dnes svědčí i o rekreační oblasti.

Nedaleko v lese je známá studánka v “Crku” s velmi dobrou vodou, která je téměř bez dusičnanů. Studánka v hloubi lesa s chráněnými rostlinami patří do chráněné oblasti.

Kreuzigerův kříž stojí na pozemcích hornodobroučské rychty a postavil jej v roce 1784 její majitel T. Kreuziger. Kříž sloužil jako důležitý orientační bod a není známo z jakých důvodů byl postaven. Úpravu okolí v těchto místech provedli nedávno zahrádkáři.

Nedaleko odtud na východ začíná hlavní evropské rozvodí moří. Jde po hřebenu “Panského lesa” k Mariánské hoře /503 m/, odtud do Nepomuk, na Haldu, přes Výprachtice a Čenkovice k Bukovině /958 m/ a Suchému Vrchu.

Další procházka vede “Panským lesem”. Celé polesí má výměru 180 ha a táhne se od Červeného vrchu k Mariánské hoře /503 m/. Nejvyšší bod polesí je 508 m a nalézá se nedaleko Kreuzigerova kříže na hranici katastru obce. Polesím protéká lesní potůček, dlouhý skoro 3 km a je ve starých vodních mapách nazýván “Doubravka”. Lesní porosty jsou převážně smrkové s výskytem modřínů, borovic i jedlí, buků, dubů a břízy. Jméno potůčku naznačuje, že zde v dávných dobách převládal dub.

Panským lesem k silnici vedou 2 tvrdé cesty s hlubokými příkopy po obou stranách, postavené pravděpodobně až po roku 1907, kdy byla vybudována silnice z Čermné do Jakubovic, Při dolní cestě spatříme vzácný jev. Jsou to až 1 metr vysoké kupy lesních mravenců. Je jich tu při cestě asi 8.

Horní cesta, po níž jdeme, je delší a nedaleko od silnice je tu postavena dřevěnná bouda zvaná “Hajnova”, snad z let, kdy se stavěly cesty. V ní byla skládka věcí, které hajný potřeboval v lese, na půdě bylo seno pro zvěř, zde lidé čekali na hajného, když přiděloval “vejřez” a i dříví se tady platilo. Ve velké nepohodě se tady ukrývali dřevaři a náhodní chodci. V letech první republiky o lesy pečoval panský hajný Kryl z Jakubovic, a pak od druhé světové také Němec Born. Oba netrpěli procházky po lese, aby nebyla plašena lesní zvěř. Krýl byl znám svým halasným láteřením, že i děti a ženy se ho bály. Horní cesta křižuje silnici a jde dále obecním lesem na Smrčinu. Z vzácnějších a chráněných rostlin se tu nacházejí při potůčku bledule, kde jsou místa jakoby je smetanou polil. I modré jaterníky je tu možno spatřit, už ale v menším množství. Lidská ruka je vykopala a do zahrádek zasadila.

Cestou po jakubovické silnici si povíme něco o historii Panského lesa. Panský les s lesem obecním je pozůstatkem bývalého zemského pralesa, který byl v době Přemysla Otakara I. a Přemysla Otakara II. německými kolonisty osídlován. Všude tam, kde byla půda pralesa vhodná k obdělávání ji zabrali. Jen Panský les, třebaže byl blízko nové osady, zůstal pro těžkou jílovitou půdu pralesem.

Okolo roku 1450 byl pány Kostky z Postupic vlastníky panství lanškrounsko – lanšperského vybudován rybník v Čermné a rybník i les byly panské.

Lesy se táhly po obou stranách silnice ještě před více než sto roky až k rybníku. Dnešní lán polí po levé straně silnice byl tehdy vzrostlý les a patřil k čermenské rychtě. Rychtář Eustach Urban byl velmi jzadlužen, a proto les prodal, aby si pomohl z finančních nesnází.

Prodal les, prodal pozemky čermenským chalupníkům a nakonec r. 1884 prodal i rychtu za 20 500 zl. Josefu Cejnarovi.

Pravá strana silnice k Jakubovicím má také kus historie. I když je dávno a dávno odvátá. Než byla zřízena r. 1907 do Jakubovic silnice, vedla těmito místy cesta, zvaná též umrlčí cesta. Po cestě, až do roku 1870, kdy byla v Jakubovicích postavena kaple a hřbitov, tu jakubovičtí osadníci vozili nebo nosili své mrtvé na hřbitov do Čermné. Na téže straně silnice v lese se dodnes říká “U tenisu”. V roce 1917 tu major c. k. rakouské armády Boh. Vacek rodák čermenský vybudoval tenisové hřiště a hrával tu tenis. Po první světové válce se tu do r. 1925 nehrálo, až V. Melichar, lékař v Čermné, hřiště znovu obnovil a do druhé světová války tady čermenská smetánka hrála tenis.

Jako na stole máme před sebou čermenský rybník, zarůstající rákosím, kde ještě před 50 léty se koupala u silnice školní děvčata odděleně jen v zástěrkách. Na místě sauny se koupali chlapci, tehdy samozřejmě bez plavek. Kluci byli výborní plavci a bylo ostudou, kdo rybník nepřeplaval.

Okruh stezky 5 – 6 km



Prameny: Místopis obce Dolní Čermné
Obecní kronika
Farská kronika
Paměti čermenských občanů