Čermenská rychta, kostel sv. Jiří a procházka Čermenským náměstíčkem


Ještě než byl v roce 1350 postaven na návrší nad potokem Čermenkou první roubený kostelík, stála tu už několik desetiletí rychta, sídlo rychtáře.
Byla dřevěná, roubená, krytá došky s největší výměrou pozemků. Rychtáři byli převážně i hospodáři na statku. Správu obce spolu s rychtářem vykonávali konšelé, (dříve tzv. kmeti), jichž bylo zpravidla voleno pět. Dozírali na vykonávání roboty, vybírali poplatky a naturální dávky, vykonávali menší tresty provinilých, měli na starosti udržování budov, jako škol, kostela, fary. Prodávali obecní pozemky, jež ležely mezi průběžnými obecními cestami při potoce (známé obecnice) ke stavbě chalup.
Rychtáři byli dosazováni vrchností na období 6 let, přičemž mohli zůstat v úřadě po několik období.
Byla-li rychta dědičná – erbovní, přecházela z pokolení na pokolení. Rychtu v Čermné držel po více než 100 roků rod Výprachtických, po nich tu vládli Urbanové až do roku 1848, kdy začali spravovat obec volení starostové. Od roku 1535, kdy je uváděn na zvonu kostela jmenovitě rychtář, až do roku 1848 se jich tu vystřídalo na 20, z nichž mnozí byli v čele obce jako náhradníci krátkou dobu. Všichni rychtáři od kolonizace zemského pralesa až po zmíněný rok 1535 upadli v zapomenutí. Zvon na věži kostela, chráněný památkovým úřadem /přečkal obě války/ nese tento nápis - ZVON DĚLÁN OD MISTRA GIRZIKA W LITOMISLI KONWARZE KE CTI BOHU WECNÝMU A K SVATÝMU GIRZÍ A RYCHTARZE GIRZIKA REZKY LP MCCCCCXXXV. Jiřík Rezka byl pravděpodobně synem Matěje, panského mlynáře na blízkém mlýně.
Z nejstarších dějin rychtářů nemáme žádných práv, jen že věž kostela byla stavěna v roce 1553 za rychtáře Martina Kostelníka pod patronací pánů Blíživských se sídlem na Petrovicích.
Těžký život žili po Bílé hoře vesniční osadníci, ale i rychtáři nesli v letech 30.leté války tíži starostí. Doléhala robota, která se zvyšovala, i náboženské pronásledování sílilo, zvláště v první polovině 18. století patenty císaře Karla VI. nemilosrdně sužovaly. V roce 1736 a o 6 let později, roku 1742 odešlo z Čermné za hranice více než 150 osob. V roce 1713 bylo v Čermné 713 obyvatel. Svědčí o tom dokument o hmotném zabezpečení fary v Čermné z roku 1719 zvaný Tereziánský katastr fond 1144. Tehdy odešel i rychtář Jan Dušek, který se přiženil na rychtu k vdově po Václavu Výprachtickém. Odešel s manželkou a 4 dětmi, zanechal tu vše, než by jako rychtář – představený obce sužoval občany. Čermneští emigranti po dlouhém trmácení se usadili a založili u Berlína osadu Rixdorf. Rychta propadla podle zákona z roku 1736 vrchnosti a ta ji přidělila spolehlivému katolíkovi Pavlu Urbanovi, rychtáři z Horních Heřmanic.
Poslední dřevěnou rychtu vystavěl okolo roku 1720 rychtář Václav Výprachtický, kterou v roce 1925 před zbořením vyfotografoval čermenský holič a fotograf Alexandr Hampl. Zachovaly se 2 fotografie, pohled od kostela a pohled na sál se schodištěm ze dvora. Byla to vzácná jedinečná stavba. Dnes z rychty zůstalo jen torzo, kus stěny roubené ze silných trámů, z jakých kdysi byla vybudována celá rychta.
Na rychtě v poschodí se zvláštním vchodem ze dvora po schodech byl i prostorný sál, kde se pořádaly taneční zábavy a slavné bály a od roku 1869 se hrála první divadelní představení na jevišti postaveném na pivních sudech. Sál se skromným příslušenstvím, který dodnes slouží obci, byl postaven jednotou Orel za 310000 Kč. Stavba byla započata na podzim roku 1926 vyzděním základů a 28. 9. 1927 byla předána svému účelu.


Prameny: Dějiny selského stavu – Kamil Kropta
Místopis obce D. Čermné
Kronika Jana Jansy
Čermnenská rychta a rychtáři – Jan Šilar
Dějiny české emigrace – Gustav Skalský




Stopami Čermenských dějin v dávné minulosti

Pátráme-li po dávných praobyvatelích čermenských, ocitnou se naše kroky v místech kostela sv. Jiří. Nad potokem Čermenkou, nad příkrým ostrohem, patrně kdysi stálo strážiště staré důležité cesty z Litomyšle do Kladska. V 10. století mocní Slavníkovci ovládli ve východních Čechách rozsáhlá území, jež sahala od Poděbrad až k zemskému pralesu k Litomyšli. Do Čermné vstupovala cesta z Horní Dobrouče, vedle okolo Kreuzigerova kříže a okolo strážiště přes potok Čermenku, náměstí, k bývalé Vaškově hospodě, polem i lesem k Jablonnému a dále do Kladska.
Původní osadníci z roubených srubů odtud udržovali sjízdnou cestu, brod, přes potok a později od roku 1308 most, který až do roku 1861 sloužil. Nynější most je z roku 1861, později byl dvakrát rozšířen a dodnes je používán.
V době kolonizace zemského pralesa za králů Přemysla Otakara I. a Přemysla Otakara II., vybudoval tu své sídlo rychtář a odtud po století byly řízeny osudy obyvatel naší obce. první písemná zpráva o naší obci je z roku 1304, 20. 5., kdy král Václav II. v darovací listině věnuje panství lanškrounsko-lanšperské, (kde je jmenována i Čermná) jako nadaci klášteru ve Zbraslavi u Prahy.
Za krále Karla IV. bylo zřízeno v nedaleké Litomyšli biskupství a v roce 1350 je Čermná uváděna jako jeho farní ves. Fara zanikla roku 1623 a obnovena byla 1671.
V roce 1535 na dřevěnou věž zavěsili čermenští osadníci asi první zvon. Přečkal staletí a chráněn památkovým úřadem visí na věži dodnes. Je to zvon sv. Jiří, poledník, laděn do tónu C, je 700 kg těžký, hladký s gotickým nápisem v koruně: “Tento zvon delan od mistra Girzika v Litomyssli, konvarze ke cti, k chvale Bohu Wecnymu od Czermny a k svatymu Girzi za rychtarze Girzika Rezky L. p. MCCCCCXXXV.
Brzy na to v roce 1559 postavili čermenští osadníci za podpory pánů Blíživských na Petrovicích kamennou věž, jež dodnes stojí na původních základech a masivní zdi, po mnoha úpravách střechy a báně.
V roce 1575 a v roce 1595 sem byly zavěšeny ještě 2 další zvony. Kostel sám byl dřevěný. V roce 1687 – 1690 byl důkladně přestavěn a tento starý kostel do roku 1860 sloužil farníkům z Čermné, Petrovic, Jakubovic, Verměřovic, Horní Dobrouče, do jisté doby také obcím Ostrovu a Dolní Dobrouči. V té době čítala čermenská farnost více než 5000 osadníků, kteří většinou ze všech jmenovaných obcí tu byli pochováni na hřbitov ke kostelu.
Sem také v r. 1585 byla pochována rodina pánů Blíživských na Petrovicích, kteří sídlili na tvrzi na Hůře, jež hromadně, pravděpodobně na mor, zemřeli. Opuková deska v malé síňce bočních dveří nám jejich smrt připomíná. Deska byla v r. 1860 při přestavbě kostela vyňata z dlažby starého kostela, zkrácena a zasazena do zdi. Vidíme tu přeseknuté znaky, z nichž zbývají helmy s klenoty, s kohoutem a parohy.

Nápis zní: LETHA. PANE. 1585, UMRZELI:GSOU:UROZENI: PANI: PAN: HYNEK. BLIZIVKSY. Z BLIZIVA. ANA. PETROVICICH. PANI. MARUSSE. MATI. PANA. HYNKA. PAN. ADAM. SYN. PANA. HYNKA. PANNA. ALINKA. DCERA. PANA. HYNKA. PANNA. MARUSSKA. DCERA. PANA: HYNKA. PAN. DAVID. SYN. PANA. HYNKA. A. TOTO. POCHOVANI. GSOU. PAN. BOH. RACZ. SE SMILOVATI. NAD. GEGIMI. DOSSEMI.

Po nich byl majitelem malého panství pan Licek z Rýzmburka a na Petrovicích a po Bílé Hoře se pro víru vystěhovali a jejich panství zakoupili Lichtensteinové.
Ještě krátce o kostele. Mnozí se domnívají, že znak kouhouta na věži jak jej vidíme, je znak husitský. Kohout je znak ostražitosti, byl symbolem obecné církve křesťanské už v době starší. Dnešní kostel mimo věž je postaven v roce 1860, kaple sv. Barbory je postavena ve slohu barokním v roce 1735 – 1742. První hodiny na věž byly pořízeny roku 1858.


Prameny: Dějiny národa českého – Fr. Palacký
Dějiny selského stavu – Kamil Kropta
Pozemková kniha čermenská, Obecní kronika, Farská kronika, Kronika obce Kunčic
Tereziánský katast. fond 1144 r. 1719




Procházka po Čermenském náměstíčku
 
Vezmeme-li vše od začátku musíme začít školou. Než v roce 1666 děkan Vilčinský z Ústí nad Orlicí jmenoval dekretem Jiřího Hejlka, sedláka z horní části obce, učitelem v Čermné a postavena v té době škola, učil do roku 1666 hospodář Martin Pecháček z Čermné na malé hospodářské usedlosti čís. 201, později na gruntě č-p. 187. Při soupisu poddaných podle víry v r. 1651 je uváděn na gruntě 5 (čp. 187) jako kantor.
První dřevěná škola na náměstí, podle farské kroniky čermenské, byla postavena v roce 1814 v místech nynější obecné školy. Tu však za 5 roků shnila a v roce 1819 postavila obec školu zděnou, avšak opět přízemní. V roce 1877 byla přestavěna na čtyřtřídku patrovou, tak jak budova dodnes stojí.
První patrová budova v Čermné je katolická fara, postavená v roce 1820, když dřívější přízemní vyhořela.
V roce 1671, padesát let po Bílé hoře byla původní sešlá fara obnovena. Pak v roce 1671 přestavěna a ještě rok 1758 – 59 byla znovu přestavěna a rozšířena. Roku 1820 tedy znovu přestavěna na patrovou, jak dodnes po téměř 170 létech stojí.
Tehdy ještě nepočítali s náměstíčkem, ani silnice sem nevedla, jen několik dřevěných chalup na návsi s křižovatkou cest. Silnice přes obec postavena v r. 1886-87.
V roce 1885 koupil na horní straně návsi obchodník Jan Pecháček dřevěnou chalupu a postavil tu patrový obchodní dům se sklepy a sýpkami pro svého syna Cyrila. Namísto obchodu sloužil však dům jako činžovní.
O rok později v roce 1886 přestavěl hostinský a mydlář svou hospodu č. 9 na prostornou zděnou budovu s velkým sálem v poschodí, jak tu dodnes stojí. Hospoda byla nazvána “U zeleného stromu”, ale protože hostinský vařil i mýdlo, ujal se název “U mydlářů”. Desetiletí bvla tato hospoda vyhledávána pro svou serióznost a na sále v té době a později se konala většina tanečních zábav, divadel, filmových představení. Šenkýřka mydlářka s “bejčákem v ruce” uklidnila i nejvýbojnějšího rváče a udělala v šenku i na sále pořádek.
V roce 1892 byl zřízen obecní vodovod a před obecní školou byla postavena kašna s vodotryskem a zajištěna tak pitná voda pro školu a občany v okolí náměstí.
V témže roce zakoupila obec budovu č. 528, kde se nacházel obchod střižním zbožím a tkaničkami, a do roku 1898 postavena patrová budova, kam vedle bytů byla umístěna občanská záložna, později také pošta. V místě, kde se dnes svou vkusnou fasádou pyšní základní škola, zjišťujeme v pozemkových knihách, že už v roce 1606 na zahradnické usedlosti hospodařil Jakub Vondráčků. Po něm tu sídlil a kovařil více než 100 roků rod Marků. V roce 1906 byla kovárna, obydlí s pozemnky, za 7800 zl. zakoupena obcí, budovy rozbořeny a v roce 1907 nákladem 87 555 zl. postavena chlapecká měšťanská škola a od roku 1923 jako chlapecká i dívčí.
V roce 1912 Petr Hrdina, který se přiženil k vdově Marii Holečkové na chalupu č. 377, ji rozbořil a přestavěl na výstavný patrový dům s vkusnou fasádou.
V místech, kde stojí nová restaurace, postavil v roce 1892 první čermenský lékař Maxmilián Valoch větší přízemní domek, když dříve po více než 18 letech provozoval na různých místech v nájmu lékařskou praxi. Po něm zde po 13 roků ordinoval MUDr. Václav Vohrna, jenž se nakazil tyfem a v roce 1925 zemřel.
Vzrostlé, asi 90 let staré břízy na náměstí připomínají bývalého učitele Antonína Pecivála, který zde bydlel na chalupě č. 6 a několik desetiletí učil a břízy zasadil. Jeho chalupa byla v roce 1986 zbořena.
Pamětníci a staré fotografie náměstí s krásnými a košatými lipami nám připomínají vkus našich předků pro hezké prostředí na náměstí.
Roku 1771 za Marie Terezie bylo provedeno očíslování všech obydlí v království českém. V Čermné bylo započato katolickou farou jež dostala číslo 1 a pokračovalo se dolů po pravé straně potoka až na Roháč, kde bylo číslo 41. Tady se přešlo na druhou stranu potoka a po jeho levé straně se pokračovalo proti vodě až na hranice horní části obce, kde bylo číslo 147. Opět se přešel potok a pokračovalo se od čísla 148 po vodě až do dolní části obce k faře, kde číslem 249 bylo číslování skončeno.
V roce 1933 před rozdělením obce měla celá Čermná 608 čísel. Po roce 1936 po rozdělení na Dolní a Horní Čermnou bylo nové číslování, ale mnohá obydlí v dolní části obce nebyla přečíslována.
Čermenské náměstíčko by nám mohlo ještě mnoho vyprávět o jarmarcích, dobytčích trzích, koňských odvodech, koncertech dechových kapel, estrádách, táborech lidu, akcí provazochodců, slavných jiřských poutích, událostí okolo obou válek, o hranici demarkační čáry procházející v roce 1938 náměstím a slavném vírání Rudé armády v máji roku 1945.


Prameny: Místopis obce Dolní Čermná
Pozemková kniha čermenská, Obecní kronika
Archiv města Lanškrouna, Paměti čermenských občanů.