| HISTORIE
OBCE Obec Bartošovice v Orlických horách leží v okrese Rychnov nad Kněžnou, v kraji východočeském. Ve svém geologickém vývoji, složení i tvářnosti má mnoho podobného s ostatními pohořími Čech. I zde se vytvořila česká okrajová pohoří. Dějiny naší vesnice s jménem Bartošovice jsou zvlášť dějiny z dávného údobí brzy po jejím založení podle dochovaných zápisů pramenů a dokumentů. Obec se rozkládá v krajině Orlických hor. Pro chladné a drsné podnebí se kdysi říkalo Orlickým horám také hory Studené. Předjitřní častá mlha dál se snáší nad údolím Divoké Orlice a potokem, který protéká naší obcí od Haničky přes Údolíčko (Liebental) a přes celé Bartošovice a u hraničního mostu se vlévá do Divoké Orlice, která již od nepaměti tvoří státní hranici. Tento pstruzí potok jako stuha ovázal malou vesnici do rámečku minulosti. Les, který bezezbytku zahladil stopy a památku tehdejší vesnice, jejího života i jejího jména. Mohutné koruny jehličnatých stromů objímané mlhou jako snubní prsteny se stávají výpadištěm dravých ptáků a stíny houštiny a strání se staly domovem lesní zvěře i ptactva. A tak při soutoku potoka s Divokou Orlicí by jen vydra samotářka prováděla výlov dříve tak bohatý na pstruzi. Dodnes pstruh obecný, potoční z potoka a Divoké Orlice má chuť tak vábnou. Dále dodnes potok v ranním slunci protékající vesnicí, propůjčuje pstruhům živelnou radost a mládí a pečeti jantaru, jehož lesk zůstal na hladině všech vodních toků v Orlických horách. Na jižních stráních se kdysi objevil z rána samotář jezevec, i nyní se zdržuje na jižních stráních ve Vrchní Orlici. Divoká Orlice pramení za našimi hranicemi na polském území v rašeliništích tzv. Jezerního pole ve výšce 754 m. Tato řeka dělí Orlické hory na dvě pásma a tvoří až k Zemské bráně státní hranici. Tu si prorvala cestu rulovými skalami do nitra Čech. Tento úsek patří k nejkrásnějším říčním tokům v Orlických horách. Právě zde Divoká Orlice získala své jméno, kdy po více než dvacetikilometrovém poměrně klidném toku na českopolském rozmezí se náhle prudce stáčí k jihu a napříč protíná hřeben Orlických hor. Jsou zde vypreparovány výrazné skalní suky, především na levém svahu, dosahující i čtyřicetimetrové výšky a šedesátimetrové šířky, poskytující strhující pohled na balvanové řečiště. Odolnost pevných rul a nepředstavitelná výmolná síla horské řeky, vedly po mnoha statisíciletích ke vzniku kaňonovité soutěsky známé pod jménem Zemská brána. Velké množství balvanovitých sutí v řečišti z ledových dob zvýrazňuje divokost přírodní scenérie. Pískový most, který byl postaven v letech 1900 – 1903 v souvislosti s výstavbou silnice z Petrovic do Bartošovic. Čeští dělníci a italští odborníci vytvořili dílo, které se dobře začlenilo do přírodního prostředí a dnes tvoří typický obraz místa, kde Zemská brána je nyní v tomto prostoru přírodní rezervací. Uzoučká cesta, zastíněná klenbou korun stromů ústí na nevelkém lesním paloučku, kde osamocený keřovitá tis svědčí o nějaké zvláštnosti. Opravdu v minulosti zde stával lovecký zámeček v empírovém slohu z roku 1806. Zámeček, kterému říkali “Lusthaus” byl dům radovánek žamberecké šlechty. Od zámečku je jen skok k “pašerácké skále a pašerácké lávce”. Skálu tvoří výrazný výchoz na pravém břehu Divoké Orlice. Je vysoký přes osm metrů a široký asi čtyřicet metrů. Její severní stěna je prolomená několika výklenky. Technickou poruchou země vznikla ve skále uzoučká jeskyňka. Dřevěná lávka pro pěší je zkonstruovaná jako samonosná. Tvoří ji několik silných dlouhých klád pospojovaných tenčí kulatinou. Místní název je odvozen od slova pašování, které se zde ještě v nedávné minulosti provozovalo. Z průmyslově vyspělejšího Pruska se pašoval cukerin, petrolej, tabák, cukr a dokonce i promítací zařízení pro kino, zapalovače apod. Bartošovice jsou starého původu slovanského a jsou nazvány podle zakladatele Bartoše jménem Bartošovice, jehož se jedině až do 17. století užívalo. Již koncem 13. a začátkem 14. století osadníci vykáceli nebo vypálili lesy a založili osady Hlásku, Popelov, Deštné, Bartošovice, Rokytnici a další. Jejich jména byla přijata později i Němci a to svědčí o tom, že původní obyvatelé tohoto kraje byli českého původu. Jméno německé Batzdorf má snad původ v pozdějším pojmenování místa Badesdorf, Batzdorf, kterého se obci dostalo, když kraje naše se poněmčovaly. V Bartošovicích dle tradice byly kdysi lázně (Badesdorf – Lázeňská ves) s minerálními prameny železité vody. Zdejší obvyvatelstvo muselo mnoho zlého zkoušeti v době třicetileté vojny od vojsk cizáckých, kteří sem vpadli a tehdy prý byly též léčivé prameny zasypány. V té době byly lázně hojně navštěvovány i ze sousedního Kladska. Léčila se zde v železito-sirnaté vodě hlavně dna. Lázně zanikly, ale pověst by zasloužila místo a provoz. V Eichlerově sbírce je ve spise žambereckého oberantu ze 13. 4. 1826 podrobná zpráva o těchto lázních a o jejích bývalém provozu prý už z doby 30. leté války. Při zemních pracích k rekonstrukci v roce 1825 tam byly nalezeny zbytky kachlí, lázeňské džbánečky, jako jsou v Karlových Varech a další keramika a různé lázeňské věci z roku 1634. Bartošovice měly také na krátký čas panské sídlo. Dvorec panský byl později rozdělen a potud vznikla řada hospodářských stavení rozkládajících se směrem od kostela nahoru po návrší, kterým se říkalo Neukauser. Louka při řece Divoké Orlici svým jménem připomíná někdejší sídlo panské jež náleželo pánům z Bubna. Bartošovice nepatřily nikdy pod panství rokytnické, přesto že Vrchní Orlice (Hohen Erlitz), Malá Strana, Neratov, Podlesí, Hadinec, Údolíčko, Hanička a Panské Pole patřily do bývalého feudálního panství rokytnického tak, jak se vytvořilo roku 1487 a v nezměněných hranicích vydrželo až do roku 1848. Obec Bartošovice, největší znovuosídlená ves v údolí při hranici Divoké Orlice, se připomíná roku 1557. Barokní kostel pochází z roku 1731 a hřbitovní brána z roku 1740. V jiných zdrojích se píše, že kostel v Bartošovicích byl postaven v roce 1673 a vysvěcen Marii Magdaléně. V roce 1712 byl tento kostel jako filiální pro Rokytnici, Žamberk a Králíky. A od roku 1746 byl tento kostel jako farní. V Bartošovicích je již škola, asi od roku 1680. První učitel se jmenoval Urban, který zde učil až do roku 1758. V tomto roce nastoupil jako učitel Píč z Bartošovic. Tato škola sloužila až do roku 1808. Ze starých rukopisů vychází najevo, že už v roce 1000 vedla prastará cesta z Kostelce nad Orlicí přes Potštejn a Litice podél Divoké Orlice do Žamberka a Bartošovic, dále přes Orlici a Mariánské Údolí k hradu Schnallentein, dále k hradu Verkoreuwasser (dnešní Poniková) k hlídce u Habelschwerdtu, dnešní Bystrica Klodská. Dle dokladu v české zemské tabuli, bylo první osídlení Bartošovic, Neratova současně s Rokytnicí a to v letech 1260 – 1270 pánem z Dürenholzu. Kolonizace celého území postihla i Bartošovice a přinesla změny v národnostní skladbě obyvatelstva. V 16. století na intenzivní lesní těžbu sem byli přesídleni Němci, pak došlo postupně k úplné nebo částečné germanizaci horských obcí. Například Rokytnice byla roku 1600 celá česká i Deštné a další obce. Zda i Bartošovice byly české celé nebo jen částečně, o tom není dokladu. S příchodem nových obyvatel nastaly změny nejen ve způsobu obživy, ale i v zástavbě obcí. Tradice obyvatelstva, jeho zaměstnání, řídkost osídlení, byly jistě hlavními faktory při vývoji obydlí. Typ obydlí rozptýlený a okrouhlice bývaly v horách, ale velké požáry před dvěma a třemi sty lety zničily jejich charakter a půdorysná zástavba nových obcí se změnila. Dřevěná lidová architektura byla nejrozšířenější a její typické zbytky s bohatě výtvarně řešenými lomenicemi se v malé míře zachovaly dodnes. Dřevěná architektura s chalupami krytými došky, později šindelem převažovala v naší obci i v celé horské části Orlických hor. Způsob života feudálů i jejich okolí se narůstáním ekonomických potřeb značně lišil od prvních lokátorů. Nové společenské vztahy začaly rozvojem řemesel ve městě a výměnou tovarů s venkovským obyvatelstvem. Dokladem z roku 1378 je cechovní pořádek rychnovských soukeníků, ale i v jiných městech a obcích i jiná řemesla se zdárně vyvíjela. Domácká práce dosahovala značného rozsahu. Hlavně les poskytoval surovinu výrobcům lubových krabiček, špejlí, lžic, hrábí, košťat a jiné. Chudoba horského kraje se projevovala i ve vývoji odívání. Správní reforma v roce 1850, kdy v důsledku buržoazně demokratické revoluce roku 1848 došlo k definitivnímu zrušení patrimoniální správy - byly zřízeny nové okresy. Obce Bartošovice, Neratov, Kunvald, Rokytnice a další tvořily okres Žamberk. Při další správní reformě v roce 1868 byly zřízeny politické okresy. Okres Žamberk byl utvořen z několika obcí, do těchto obcí jsou zařazeny i Bartošovice. Tento stav okresu zůstal, kromě nepatrných změn až do roku 1938, kdy mnichovským diktátem byly Německu odstoupeny obce i Bartošovice a celý soudní okres Rokytnice. K územním změnám dochází až dekretem prezidenta ze dne 27. 10. 1945,jímž byly zřízeny okresní národní výbory. Bartošovice patřily pod ONV Žamberk až do r. 1960. Při územní reorganizace zanikly ONV Dobruška a Žamberk. Jejich území je rozděleno mezi Rychnov, Náchod a Ústí nad Orlicí, Bartošovice patřily pod ONV Rychnov. DĚJINY BARTOŠOVIC VE SVĚTLE DOKUMENTŮ
Bartošovice v
Orlických horách, pohraniční obec (580 m) nad pravým
břehem Divoké Orlice při silnici II/319, 6 km
východně od Rokytnice v Orlických horách.
Z Rokytnice sejdeme
vpravo po modré a zelené značce do údolí Rokytenky a
pak sledujeme jen zelenou a stoupáme k Zadnímu vrchu
(665 m). Na křižovatce s červenou (Jiráskova cesta)
máme možnost buď po zelené do Bartošovic a po
silnici podél Divoké Orlice dospějeme k Zemské
bráně (12 km) nebo se dáme po červené žambereckými
lesy a kolem chaty “Orlické” sestoupíme také na
most k Zemské bráně (11 km). |