Bylo, nebyloà

Moje babiΦka ₧ila v obci Rudice p°φmo v centru MoravskΘho krasu v chalup∞ hned vedle v∞trnΘho ml²na. Z ml²na se stalo muzeum speleologie a mineraologie. NaÜel jsem n∞jakΘ starΘ fotografie, kterΘ jsme v∞novali do tohoto muzea. P°i tom jsem tak n∞jak domluvil, ₧e bych se mohl n∞kdy podφvat i s kamarßdy do RudickΘho propadßnφ, kterΘ jsem zatφm vφdßval jenom na fotografiφch a filmech.

Toto dobrodru₧stvφ jsme m∞li p°edem domluvenΘ na podzim 1995, ale kv∙li ävysokΘô vod∞ se nekonalo. Zrovna toti₧ v Jedovnicφch zaΦali vypouÜt∞t rybnφk. Mφsto toho jsme prolezli B²Φφ skßlu, ale to je zase jin² p°φb∞h.

O velikonocφch 1997 jsem do Rudice p°ijel s Klubem Fangorien, ₧e se dostanem do podzemφ jsme jeÜt∞ nev∞d∞li, ale po nßvÜt∞v∞ Propadßnφ jsme zjistili, ₧e vody je mßlo a ₧e by to mo₧nß Ülo. ZaΦalo schßn∞nφ n∞koho, kdo by nßs podzemφm provedl.

Dozv∞d∞li jsme se, ₧e skoro vÜichni n∞kam odjφ₧dφ. Taky se nßs ptali jakΘ mßme vybavenφ, kdy₧ zjistili ₧e skoro ₧ßdnΘ, tak se nßm nßvÜt∞vu podzemφ pokouÜeli rozmluvit. Nakonec nßm sehnali pr∙vodce Martina a my jsme Üli shßn∞t holinky, obleΦenφ a baterky.

VÜichni se t∞Üφme, p∙jdeme pod zemà

DalÜφ Φßst