áááááVß₧en² pane rektore, dßmy a pßnovΘ
áááááp°i oslavßch nejr∙zn∞jÜφch v²roΦφ s a₧ p°φliÜ velkou snadnostφ vklouzßvajφ do ·st politik∙ hladkΘ a dutΘ frßze, kterΘ by se mohly opakovat rok za rokem a kterΘ pokr²vajφ prachem zapomn∞nφ historicky skuteΦn∞ v²znamnΘ udßlosti. Je to n∞co, Φemu TomßÜ Masaryk kdysi °φkal fangliΦkß°stvφ. Necht∞l bych pat°it k tomuto typu politiku, a proto mn∞ dovolte v souvislosti s v²roΦφm obou tak vnit°n∞ spojen²ch 17. listopad∙ n∞kolik kacφ°sk²ch slov. V₧dy¥ konec konc∙ i z tΘto univerzity vzeÜlo mnoho kacφ°∙ a ty nepokryl prach zapomn∞nφ, zatφmco mnoho lidi konformnφch dnes odpoΦφvß bez jakΘkoli vzpomφnky.
áááááDomnφvßm se, ₧e ka₧dß generace mß sv∙j potencißl a ₧e souΦßstφ tohoto potencißlu je i potencißl excitace. Potencißl, kter² p°inutφ ka₧dou generaci nebo jejφ Φßst k protestu proti nespravedlnosti, proti nßsilφ, proti zlu. K protestu, kter² vede ke stßvce, k demonstraci, k pochodu na barikßdy, k nasazenφ vlastnφho ₧ivota, proto₧e, jak °φkal Jan PatoΦka, jsou i d∙le₧it∞jÜφ hodnoty ne₧ je vlastnφ ₧ivot. To kacφ°skΘ, co vßm chci sd∞lit, spoΦφvß v tom, ₧e tato excitace je podle mΘho nßzoru v jednΘ generaci v zßsad∞ mo₧nß pouze jednou. A nedojde-li svΘho napln∞nφ, generace se v drtivΘ v∞tÜin∞ p°φpad∙ zlomφ aázevÜednφ. Vzpomφnßm si na onoho 17. listopadu 1989, na naÜi cestu z Albertova na VyÜehrad a potΘ na Nßrodnφ t°φdu. Vid∞l jsem tam nesmφrn∞ mnoho mlad²ch lidφ a pom∞rn∞ velmi mßlo lidφ dosp∞l²ch, proto₧e ti u₧ pat°ili k jinΘ, zlomenΘ generaci, ke generaci lidφ, kterß byla zlomena v roce 1968. Aáblahop°ßl jsem tΘ mladΘ generaci k Φemusi, co by se snad dalo nazvat u₧iteΦnou naivitou, nezatφ₧enostφ negativnφmi ₧ivotnφmi zkuÜenostmi.
áááááNebo¥ jejich Üance byla pramalß a oni do toho p°esto Üli. A prßv∞ oni, jako impuls startujφcφ °et∞zovou reakci, otev°eli naÜi listopadovou revoluci. Aávytvo°ili v tΘto zemi n∞co, co neumφme zm∞°it, co neumφme kvantifikovat, co mo₧nß ani nejsme schopni hodnotit. Mßm-li mluvit slovnφkem ekonom∙, vytvo°ili v tΘto zemi kapitßl, ale nikoli kapitßl fyzick², nikoli kapitßl hmotn², nikoli kapitßl, kter² se dß m∞°it sumami na bankovnφch kontech. Vytvo°ili - prßv∞ ti mladφ lidΘ, studenti a po nich herci a mnozφ dalÜφ - kapitßl d∙v∞ry. A tento kapitßl se v pozd∞jÜφch letech bohu₧el zaΦal vytrßcet. Proto₧e op∞t p°iÜly vÜednφ dny, dny bez excitace. A v t∞chto vÜednφch dnech zaΦali b²t lidΘ hodnoceni nikoli podle toho, co jsou, ale podle toho, co majφ. ╚lov∞k, kter² se dokßzal obklopit hmotn²m kapitßlem, byl vß₧en daleko vφce ne₧ ten, kdo disponoval kapitßlem lidsk²m. A jak vφte, d∙v∞ra se t∞₧ko zφskßvß a lehko ztrßcφ. Proto mφsto oslavn²ch °eΦφ je zapot°ebφ mo₧nß trochu masochisticky rozdφrat rßny a ptßt se, proΦ se tento kapitßl d∙v∞ry vytratil. P∙jdou titφ₧ mladφ lidΘ, kte°φ v listopadu 1989 protestovali, protestovat znovu i tehdy, budou-li k tomu mφt vß₧n² d∙vod? Anebo u₧ i oni pat°φ do zlomenΘ, zklamanΘ a otrßvenΘ generace? Ne°φkßm tato slova nijak defΘtisticky, naopak, °φkßm je jako ₧ivotnφ optimista a p°ipomφnßm si evangelickΘ p°φslovφ o h°ivnßch, kterΘ je zapot°ebφ rozhoj≥ovat a nikoli zakopßvat do zem∞, kde se jich zmocnφ rez.
áááááJe p°ed nßmi nesmφrn∞ t∞₧k² a nesmφrn∞ slo₧it² ·kol - obnovit tento kapitßl d∙v∞ry a uv∞domit si, ₧e nejd∙le₧it∞jÜφ investice jsou prßv∞ investice do lidφ a nikoli investice do majetku. Prßv∞ proto bych si p°ßl, aby naÜi politici, kte°φ Φasto m∞°φ v²znam sv²ch krok∙ horizontem svΘho funkΦnφho obdobφ, dokßzali investovat do oblastφ, kterΘ se projevφ a₧ tehdy, kdy oni u₧ politiky nebudou. A mezi t∞mito investicemi jsou nejd∙le₧it∞jÜφ prßv∞ investice do vzd∞lßnφ, do v∞dy a do v²zkumu, by¥ se projevφ s Φasov²m zpo₧d∞nφm deseti a vφce let. Investujme do p°φpravy novΘ studentskΘ generace. Mo₧nß, ₧e to budeme pot°ebovat. Snad u₧ nikdy v tΘto zemi nebude totalitnφ diktatura, ale v₧dy se v nφ m∙₧e vyskytnout d∙vod k oprßvn∞nΘmu protestu. A my dosp∞lφ, my starÜφ, budeme pot°ebovat studenty, aby v p°φpad∞ pot°eby vyÜli do ulic a ukßzali nßm naÜe chyby.
áááááPrßv∞ proto bych zßv∞rem cht∞l vyzvat k pohledu, kter² ji₧ citovan² TomßÜ Masaryk nazval pohledem sub specie aeternitatis, pohledem z hlediska v∞Φnosti. K pohledu, kter² se neptß, co mi to vynese, ale jakΘ to bude mφt d∙sledky. A cht∞l bych se s vßmi rozlouΦit krßsn²mi slovy jednoho z velk²ch kacφ°∙ svΘ doby, slovy Martina Luthera: I kdybych v∞d∞l, ₧e zφtra bude konec sv∞ta, jeÜt∞ dnes p∙jdu a zasadφm jablo≥.