Projev po volbě předsedou Senátu (18. 12. 1996)

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vzácní hosté, dámy a pánové, děkuji v tuto chvíli především svým voličům na Chrudimsku a Havlíčkobrodsku - bez nich bych tu dnes nestál.

Hlásím se k hodnotám a k cílům strany, která mne do Senátu kandidovala - KDU - ČSL, což mi ovšem nebrání slíbit i vám, kteří jste pro mne nehlasovali, že jako předseda Senátu budu pozorně a trpělivě naslouchat všem a že se budu snažit jednat věcně a nezaujatě.

Teprve před chvílí jsme začali formovat orgány Senátu, instituce, kterou Ústava České republiky předpokládá již téměř čtyři roky. Chápu toto zpoždění jako memento: Nenaplněná Ústava, s níž se smiřujeme, není totiž Ústava. Jestliže si zvykáme na to, že něco z Ústavy platí a něco neplatí a že to závisí na naší úvaze, na poměru sil, pak tím říkáme, že Ústava není tím co stát, jeho instituce a jeho představitele zavazuje, ale jen tím, co se právě hodí. To je ale popření Ústavy. Ústava je to, co stojí, pevně stojí, a ne to, co libovolně vyměňujeme, přemísťujeme, odkládáme.

Senát byl potřeba již před oněmi čtyřmi roky. To je pro nás důvod pracovat o to usilovněji. Pracovat pro to, aby v České republice bylo napříště - dovolte mně tento obraz - o cosi méně paragrafů a o cosi více spravedlnosti.

Potřebujeme přece právo přehlednější, srozumitelnější, trvanlivější. Hlavně však právo, které vychází z mravních hodnot, a nikoliv z momentálních výhod pro ty, kteří jsou právě u moci, u zdrojů. Také právo přísnější k těm, kteří jej porušují. Nikoliv v poslední řadě potřebujeme právo dochvilné, které se stále neloudá kdesi vzadu, daleko za přirozenými pocity milionů, že toto je dobro a toto je zlo.

Dobro a zlo, to jsou slova, která dnes někteří lidé vyslovují už jen opatrně, stydlivě, jakoby v uvozovkách. Standardní je spíše ptát se, zda toto je výhodné či nevýhodné. Vůle a schopnost rozpoznat dobro a zlo není však lidem dána provždy. Můžeme o ni také přijít, nebudeme-li se snažit, aby se vzdálenost mezi právem a spravedlností co možná zmenšovala. Pak bychom se ovšem znovu vydávali na cestu ven z Evropy.

To má i velmi praktické důsledky: Odhaduji, že bez toho, že dáme rychlejší průchod přísnějšímu právu, zejména všude tam, kde se někteří lidé nepoctivě obohacují, nenajdeme dost odvahy energicky pokračovat v tolik ještě potřebné transformaci. Nemůžeme přece chtít po nikom, aby se ještě dále uskromňoval, dokud nenastolíme poměry, v nichž se bude vyplácet více nápad, schopnost řízení a poctivá práce, než nedodržení závazku dlužníka, zneužití funkce, podvod.

Ústava nám nejen umožňuje, Ústava nám ukládá povznést se poněkud nad vřavu denní politiky. Ne proto, abychom si poshověli, ale právě, abychom nespustili z očí to hlavní, to nejdůležitější: ideál právního státu, státu zavázaného právem. Abychom dbali základních svobod a práv každého člověka, každého občana.

Budu se snažit přispívat k tomu, aby tato komora Parlamentu pracovala usilovně, ale klidně, v duchu vzájemného respektu všech, kteří ji tvoří. Nevyzývám ke svornosti a k lásce, ale k velkorysé věcnosti, která se nejdříve ptá, co kdo říká a ne kdo to říká. Argumenty ad hominem vykažme z tohoto paláce.

Vyzývám k  fair play spíše než k nesmiřitelnému boji, než k nálepkování, k ideologizování, kádrování. Vyzývám ke vtipu a k ironii spíše než k výrokům osobním, urážlivým.

Myslím si také, že bychom neměli vždycky jen čekat, co nám přinesou k posouzení z paláců za Tomášskou ulicí. Jakmile se Senát zaběhne, měl by podle mého názoru přijít se zákonodárnou iniciativou, která by vedla k omezení neodůvodněně nemravné široké imunity nás senátorů, ale i poslanců. Myslím také, že bychom posléze měli svou iniciativou přispět k depolitizaci státní správy, protože stát prorostlý stranami je sice lepší než stát prorostlý jedinou stranou, nikoliv však o tolik, aby nás dokázal nadchnout. Aby dokázal vzbudit v lidech cit loajality, totiž pozitivní vztah ke státu a jeho institucím, cit, který teprve zakládá politický národ, národ občanů.

Paní senátorky, páni senátoři, vážení vzácní hosté, náš nepočetný Senát, usazený v tomto úchvatném paláci, zdá se být občanům - soudě podle jejich účasti ve volbách - maximálně vzdálen. Zajisté, byli jsme zvoleni legitimně, protože jsme byli zvoleni podle demokratických pravidel, to však nemůže zastřít skutečnost, že kupříkladu pro mne, který jsem byl zvolen ve druhém kole více než 61 % hlasů, hlasovalo - vzhledem k malé účasti voličů - jen o cosi více než jen 19% všech oprávněných voličů. Vnímejme to jako dosti vážnou výzvu: měli bychom přesvědčit většinu skeptiků či lhostejných, že Senát je instituce potřebná, užitečná, praktická. Chci pro to, jistěže stejně jako vy všichni, udělat maximum.

Nechť je tento Senát pevným kamenem v základech České republiky, opěrou spravedlnosti, o níž by mělo právo stále usilovat, být nosníkem stability.

Pracujme pro to všichni. Máme k tomu ode dneška zbrusu novou příležitost.