Historie Kolovratského paláce
Dvoukřídlý pozdně barokní palác si dala postavit po roce 1784 Marie Barbora hraběnka Černínová z Chudenic se svým manželem Heřmanem Jakubem hrabětem Černínem z Chudenic pravděpodobně podle plánů architekta Palliardiho jako honosné šlechtické sídlo, jež v době klasicismu mělo připomenout palácový typ vrcholného baroka.
Dvoupatrové průčelí je členěno středním trojdílným rizalitem děleným v horních patrech pilastry a ve střední části završeným trojúhelníkovým štítem. Štukový rám v něm tvoří podložku pro mariánský obraz. Přízemí odlišené pásovou rustikou je odděleno od patra kordonovou římsou, nad níž probíhá lehce zvlněný průběžný parapet. V segmentovitě sklenutém portálu, v dekoraci výplní nad okny a ozdobné atice korunované plastickými vázami doznívá ještě barokní dynamismus, v ornamentice se objevují rokokové motivy vedle klasicistních. Střední vstupní část paláce zdůrazňují i zvýšená půlkruhově zakončená okna prvního patra a plastický rodový erb nad prostředním z nich.
V 19. století se v držení paláce vystřídalo několik šlechtických rodů. Od roku 1886 se stal vlastníkem paláce Zdeněk hrabě Kolovrat-Krakovský, jenž interiéry upravil v novobarokním slohu a umístil v nich svou velkou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí. Po jeho smrti zde bydlel jeho syn Hanuš hrabě Kolovrat-Krakovský, jenž dal v severozápadní části paláce přistavět konírnu.
Československá republika si roku 1918 pronajala a v roce 1920 odkoupila palác jako sídlo ministerské rady. Do roku 1923 byly provedeny vnitřní úpravy, upraveno nádvoří a vytvořen nový vjezd do paláce. V letech 1938-39 se v paláci odehrála pohnutá jednání související s Mnichovem, s koncem první a druhé republiky a vznikem protektorátu. Po roce 1945 užívalo palác ministerstvo informací, později ministerstvo školství a kultury a ministerstvo kultury.
U paláce je jedna z nejkrásnějších terasovitých zahrad pod Pražským hradem, kterou nechala vybudovat hraběnka Černínová architektem Palliardim.
(Z textu knihy Pražské paláce, vydavatelství Akropolis 1995)