Opět před branami: v nejlepším případě mladí bloudi, děti čistého živého, svedení idealisté, v horším případe extrémisté, fundamentalisté. Rozšafný většinový našinec se v televizním fotelu diví, nechápe, pohoršuje se.

Nabízím jiný pohled: mladí lidé se spacáky jsou vskutku zneužití, jsou nástrojem, ale nikoli mezinárodních ekologických spříseženectví, ale neviditelné ruky trhu. Musíme přece brát vážně, co říkáme: způsoby, jakým o sobě tato ruka dává vědět, bývají občas nevyzpytatelné - vždyť je ta ruka neviditelná! Jednou na nás pošle "mezinárodní spekulanty", aby nám konečně došlo, že cosi není v pořádku s naší ekonomikou, jindy - rafinovaně - tyto děti čistého živého.

Skutečný, totiž "deregulovaný" trh by totiž Temelín už dávno pustil jako horkou bramboru: příliš drahé, příliš nejisté, zkrátka horké. Neviditelná ruka trhu v USA má o cosi vyvinutější maskulaturu než ta naše ručička ve vývinu, ale na jaderné elektrárny si již desetiletí netroufá. Kde si dosud troufají, tam museli trh podepřít mohutnou státní ingerencí, a pro jistotu ještě i zvýšenou policejní ochranou stavenišť i fungujících již elektrárem. Eventuálně sledováním "extrémistů".

A kde si ještě troufají? Dnes již jen ve Francii, budující ovšem po desetiletí tzv. samostatnou odstrašující jadernou sílu, jejímž předpokladem jsou také vlastní zdroje "paliva" do jaderných hlavic, a pak ovšem asijští tygři s demokracií méně či spíše více vyztuženou autoritářstvím. Výstavba jaderných elektráren se bez silného státu neobejde.

Temelín je "regulace" jako hrom. Stát (skrze moloch ČEZu) už jen tím, že se již léta na nic neptá a platí a platí, reguluje, čili deformuje naše tržní prostředí.

Mladí lidé na přístupových cestách ke staveništi Temelínské jaderné elektrárny mají řadu svých vlastních pádných důvodů a stojí za to jim velmi pozorně naslouchat. Blokáda je ovšem navíc také nekonvenčním pokusem o - deregulaci. Nevyzytatelné jsou cesty trhu, neviditelná je totiž jeho ruka.

Petr Pithart