Ludvφk Svoboda

Za 1.sv∞tovΘ vßlky byl v Φs.legiφch v Rusku. ┌Φastnil se bitev u Zborova a BachmaΦe i sibi°skΘ anabßze. Po nßvratu dom∙ po dva roky vedl otc∙v statek. Od roku 1922 byl d∙stojnφkem ╚s.armßdy a proÜel °adou funkcφ: zßstupce velitele praporu na PodkarpatskΘ Rusi, uΦitel ma∩arÜtiny na vojenskΘ akademii v Hranicφch - tu za monarchie absolvoval jako velitel praporu v Krom∞°φ₧i. Za zß°ijovΘ mobilizace roku 1938 byl velitelem p∞Üφho pluku.

Na poΦßtku nacistickΘ okupace p∙sobil v odbojovΘ organizaci Obrana nßroda. V Φervnu 1939 ilegßln∞ odeÜel do Polska, kde velel vznikajφcφ Φs.jednotce - legionu v Krakov∞. V zß°φ 1939 se dostal do sov∞tskΘho zajetφ a byl se sv²mi vojßky internovßn. U₧ p°ed odchodem do exilu spolupracoval se sov∞tskou rozv∞dkou. V tΘto Φinnosti pokraΦoval i v Moskv∞, a to mu zachrßnilo ₧ivot. Jedna slo₧ka NKVD ho toti₧ pova₧ovala za Üpi≤na, zatkla jej a odsoudila k trestu smrti. Svoboda si na soudcφch vymohl, aby zavolali na urΦitΘ Φφslo do Kremlu. Po telefonßtu byl okam₧it∞ rozsudek zruÜen a Svoboda pro₧il zbytek dne se sv²mi soudci - u vodky. Pozd∞ji tuto udßlost interpretoval jako doklad srdeΦnosti "sov∞tsk²ch lidφ", kte°φ, kdy₧ se p°esv∞dΦφ o svΘm omylu, jsou uznalφ.

Po p°epadenφ SSSR nacistick²m N∞meckem roku 1941 se Svoboda stal velitelem 1.Φs.samostatnΘho praporu v Sov∞tskΘm svazu, kter² se od b°ezna 1943 ·Φastnil frontov²ch boj∙. Dφky podpo°e sov∞tsk²ch mφst a zßrove≥ bezmeznΘ d∙v∞°e, kterΘ se t∞Üil u Gottwaldovy komunistickΘ emigrace v SSSR, rychle postupoval ve velitelsk²ch funkcφch i ve vojensk²ch hodnostech (velitel l. samostatnΘho praporu, l. samostatnΘ brigßdy, 1. armßdnφho sboru; 1943-45 brigßdnφ generßl, kv∞ten-srpen 1945 diviznφ generßl, od srpna 1945 armßdnφ generßl). Svobodov²m zßstupcem, p°φpadn∞ nßΦelnφkem jeho Ütßbu, byl pozd∞jÜφ ╚epiΦk∙v nßstupce ve funkci ministra nßrodnφ obrany Bohumφr Lomsk².

Do ╚SR se Svoboda vrßtil jako "nepolitick²" ministr nßrodnφ obrany. Tuto vlßdnφ funkci vykonßval od 4. 4. 1945 do 25. 4. 1950. Nßrodem byl p°ijat jako hrdina od Sokolova, Dukly a dalÜφch bitev, v nich₧ svΘ ₧ivoty nasazovali p°edevÜφm prostφ vojßci ΦeskoslovenskΘ "v²chodnφ" armßdy. Ti p°es mnohΘ trpkΘ zkuÜenosti v∞°ili, ₧e ve svΘm pochodu "Sm∞r Praha" skuteΦn∞ jdou "Se Svobodou za svobodu". Pro vedenφ KS╚ byla Svobodova stranickß "indiferentnost" velmi v²hodnß. Znamenala nejen ministerskΘ k°eslo navφc, ale hlavn∞ vliv komunist∙ v dalÜφm z mocensky rozhodujφcφch resort∙.

P°edm∞tem mnoha diskusφ a interpretacφ byla Svobodova ·loha v ·noru 1948. Svoboda v₧dy odmφtal tvrzenφ n∞kter²ch vojensk²ch historik∙, ₧e armßda byla tehdy "neutralizovßna". M∞l pravdu. Jeho armßdnφ rozkaz v ·norov²ch dnech zabrßnil, aby n∞kterΘ jednotky, jim₧ neveleli komunistΘ, byly nasazeny proti SNB a nßtlakov²m skupinßm KS╚. Dokazoval, ₧e velenφ armßdy se aktivn∞ podφlelo na mocenskΘm p°evratu. Sv∙j ·norov² postoj lφΦil nßsledujφcφm zp∙sobem (z°ejm∞ poprvΘ tak uΦinil na konferenci historik∙ v Liblicφch roku 1963): "Kdy₧ KS╚ svolala na pond∞lφ 23.·nora veΦer do Obecnφho domu v Praze ustavujφcφ sch∙zi ┌st°ednφho akΦnφho v²boru Nßrodnφ fronty, zeptal se m∞ soudruh Gottwald, s k²m jdu. Odpov∞d∞l jsem, ₧e je to samoz°ejmΘ. "Ale jß to chci, LudvφΦku, slyÜet jasn∞," °ekl Klema. Odpov∞d∞l jsem: "Jdu s lidem." Na to m∞ Gottwald po₧ßdal, abych p°iÜel na zasedßni do Obecnφho domu. "P°ijdu se vÜemi °ßdy na uniform∞ a p°esn∞," odpov∞d∞l jsem. "To ne, LudvφΦku, musφÜ p°ijφt asi o 10 minut pozd∞ji." "My vojßci jsme p°esni," pravil jsem. "Jß vφm," odpov∞d∞l premiΘr, "ale vÜichni se budou dφvat, kde je armßda, budou nerv≤zni, nejistφ. Proto, kdy₧ se nechajφ chvφli Ükva°it v nejistot∞, bude tv∙j p°φchod st°edem vÜeobecnΘ pozornosti a bude to ten nejv∞tÜφ trumf."

A stalo se, jak si p°ßl velk² kombinßtor a mistr politickΘho marißÜe Gottwald. ╪ßdy ov∞nΦen² Svoboda se dostavil na politickΘ p°edstavenφ s po₧adovan²m zpo₧d∞nφm a nebyl sßm. Spolu s nφm krßΦeli hrdinovΘ odboje a pozd∞ji komunistick²mi soudy do v∞zenφ poslanφ generßlovΘ B. BoΦek a K. Klapßlek.

Po ·noru 1948 u₧ nebylo t°eba p°edstφrat "nepolitiΦnost" a Svoboda se stal Φlenem KS╚. Ale poΦßtkem 50. let i on postupn∞ upadal v nemilost. V dubnu 1950 jej ve funkci ministra nßrodnφ obrany vyst°φdal A. ╚epiΦka. V letech 1950-51 byl Svoboda nßm∞stkem p°edsedy vlßdy a p°edsedou ╚s.stßtnφho v²boru pro t∞lesnou v²chovu a sport. Koncem roku 1951 byl zbaven i t∞chto post∙ a o rok pozd∞ji byl na krßtkou dobu v∞zn∞n. Po propuÜt∞nφ pracoval dva roky v JZD v Hroznatφn∞. Roku 1954, pr² na ₧ßdost vedoucφch sov∞tsk²ch Φinitel∙, snad i samotnΘho ChruÜΦova, se postupn∞ vracel do politickΘho ₧ivota: Φlen p°edsednictva Nßrodnφho shromß₧d∞nφ (1954-64), dlouhß lΘta mφstop°edseda Svazu protifaÜistick²ch bojovnφk∙. I v armßd∞ zφskal velitelskΘ funkce - 1955-58 nßΦelnφk VojenskΘ akademie K.Gottwalda v Hranicφch; potΘ nßΦelnφk VojenskΘho historickΘho ·stavu v Praze. (V tΘto dob∞ psal, za pomoci zam∞stnanc∙ ·stavu, svΘ memoßry, jejich₧ 1.vydßnφ vyÜlo pod nßzvem "Z Buzuluku do Prahy" roku 1960.)

V obdobφ pra₧skΘho jara byl Svoboda 30.b°ezna 1968 zvolen prezidentem republiky. Do srpna 1968 byl znßm mφrnou a nezßvaznou podporou reformßtor∙. Po sov∞tskΘ okupaci bylo o jeho p∙sobenφ vytvo°eno mnoho legend. Zφskal aureolu Φlov∞ka, kter² odmφtl vytvo°enφ kolaborantskΘ d∞lnicko-rolnickΘ vlßdy a zachrßnil ₧ivoty reformnφch v∙dc∙ unesen²ch do SSSR. K odmφtnutφ kolaborant∙ nebylo - vzhledem k celonßrodnφmu odporu proti okupant∙m - t°eba zvlßÜtnφ stateΦnosti, spφÜe naopak. Na moskevsk²ch jednßnφch, uskuteΦn∞n²ch na Svobod∙v nßvrh v dob∞, kdy vnitropolitickΘ a mezinßrodn∞ politickΘ plßny intervent∙ a kolaborant∙ totßln∞ zkrachovaly, Svoboda vykonßval drsn² tlak na reformnφ p°edstavitele (A. DubΦeka a jinΘ), aby podepsali vylo₧en∞ kapitulantsk² tzv.Moskevsk² protokol. Zßrove≥ pln∞ podpo°il rozhodnutφ ministra obrany Martina Dz·ra, jeho₧ rozkaz v srpnu pln∞ paralyzoval p°φpadn² odpor ╚s.armßdy.

Po srpnu se Svoboda stal jednφm z hlavnφch normalizßtor∙. Nejprve ₧ila legenda zachrßnce "polednovΘho" v²voje, kterou se dojφmala ta Φßst nßroda, kterß m∞la Svobodu za nßrodnφho hrdinu. OvÜem jeho politiku si pochvalovali tΘm∞° vÜichni - i fanatici a kolaboranti z libe≥skΘ ╚echie, kter²m zase vyhovovalo to, jak Svoboda peskoval noviny a dalÜφ sd∞lovacφ prost°edky.

Svoboda neustßle varoval p°ed "nedozφrn²mi nßsledky", kterΘ by mohla zp∙sobit nepovolnost v∙Φi okupant∙m. M∞l podφl na odstran∞nφ A. DubΦeka z mφsta 1. tajemnφka ┌V KS╚ a na prosazenφ G. Husßka do tΘto funkce. A k prezidentovßnφ si p°ibral i Φlenstvφ v p°edsednictvu ┌V KS╚.

Od dubna 1974 nemohl pro Üpatn² zdravotnφ stav vykonßvat prezidentsk² ·°ad. TvrdoÜφjn∞ se ho vÜak odmφtal vzdßt. V kv∞tnu 1975 dokonce musel b²t p°ijat zvlßÜtnφ zßkon, aby byl prezidentskΘ funkce zbaven. Jeho mφsto zaujal v₧dy ambici≤znφ G. Husßk. Vlastn∞ se jenom v novΘ form∞ opakovala Svobodova po·norovß historie. Kdy₧ byl mou°enφn dostateΦn∞ vyu₧it, kdy₧ byla mnohokrßt zneu₧ita jeho pov∞st nßrodnφho hrdiny a moudrΘho, zkuÜenΘho starce, kter² "zabrßnil nejhorÜφmu", vlßdnoucφ mafie jej poslala do penze. (nk)

Nakl. Libri: "Kdo byl kdo v naÜich d∞jinßch 20. stoletφ"
Se svolenφm vydavatele