Pra₧sk² hrad - programov² Φtvrtletnφk
Zima 1998
Z obsahu:
┌vodem - Z kroniky souΦasnosti
Na anketnφ otßzku odpovφdß Jind°iÜka Smetanovß a Pavel Tigrid
Pra₧sk² hrad a ·nor 1948
V²stavy na Hrad∞ 1997
Hudba na Hrad∞ 1997
Modernφ sklenφky v Lumbeho zahrad∞
╚ernß v∞₧ - v²chodnφ dominanta Pra₧skΘho Hradu
Hudba ve SvatovφtskΘ katedrßle
Katedrßla na Pra₧skΘm hrad∞ a jejφ patroni
SlavnΘ osobnosti na Pra₧skΘm hrad∞
Rudolf II. se na Φtvrt roku vrßtil...
Informace, kulturnφ programy
Na tomto mφst∞ v naÜem Φtvrtletnφku bychom v₧dy cht∞li p°ipomenout, jakΘ udßlosti se na Hrad∞ staly v uplynulΘm Φtvrtletφ a upozornit alespo≥ na n∞co z toho, co se p°ipravuje na Φtvrtletφ nadchßzejφcφ. V²Φet nem∙₧e b²t ·pln² - v₧dy¥ na Hrad∞ se "d∞jφ v∞ci" ka₧d² den...
Sprßva Pra₧skΘho hradu je institucφ, kterß peΦuje o Hrad, ale takΘ p°ipravuje kulturnφ d∞nφ v jeho prostorßch. ╪adu program∙ po°ßdajφ r∙znΘ organizace, kterΘ si hradnφ prostory pronajφmajφ.
N∞kterΘ udßlosti jsou ji₧ tradiΦnφ. V poslednφm Φtvrtletφ roku, za nφm₧ se ohlφ₧φme, mezi n∞ pat°ila p°φsaha hradnφ strß₧e u p°φle₧itosti stßtnφho svßtku, p°edßvßnφ stßtnφch vyznamenßnφ ve VladislavskΘm sßle 28. 10. a otev°enφ reprezentaΦnφch prostor. Letos si jejich nßvÜt∞vnφci mohli prohlΘdnout i Minisalon - v²stavu "minid∞l" mnoha za komunismu zakßzan²ch um∞lc∙ v prostorßch p°ilΘhajφcφch k pracovn∞ pana prezidenta.
Letos prob∞hl ji₧ druh² roΦnφk hudebnφho festivalu Struny podzimu. 5. prosince se po pßtΘ rozsvφtil na nßm∞stφ U sv. Ji°φ vßnoΦnφ strom, pod nφm₧ je pokladna na p°φsp∞vky pro SOS d∞tskΘ vesniΦky, v Purkrabstvφ se cel² prosinec a₧ do T°φ krßl∙ konaly vßnoΦnφ trhy, v MφΦovn∞ n∞kolikrßt koncertovala Chorea Bohemica, v bazilice sv. Ji°φ koledovaly d∞ti u jesliΦek (27. 12.).
Byly i udßlosti jednorßzovΘ. Nadace Karla IV. uspo°ßdala
2. zß°φ v katedrßle sv. Vφta shromß₧d∞nφ k 650. v²roΦφ korunovace tohoto panovnφka na ΦeskΘho krßle.
Z politick²ch setkßnφ poslednφho Φtvrtletφ lo≥skΘho roku mß nadΦasov² v²znam Forum 2000, na n∞m₧ se na podn∞t Vßclava Havla seÜly na Pra₧skΘm hrad∞ v²znamnΘ osobnosti z celΘho sv∞ta a diskutovaly o tφ₧iv²ch problΘmech i budoucnosti naÜφ planety
(3. - 6. zß°φ). 16. zß°φ p°ijal prezident Vßclav Havel na Hrad∞ prezidenta FilipφnskΘ republiky Fidela Valdeze. Ve dnech 13. - 15. °φjna navÜtφvil republiku a Pra₧sk² hrad prezident Ma∩arskΘ republiky Arpßd G÷nz s chotφ Zuzanou. 14. a 15. °φjna se na Hrad∞ konala v²znamnß konference Rady Evropy.
7. zß°φ skonΦila na Hrad∞ z°ejm∞ dosud nejv∞tÜφ v²stava u nßs, Rudolf II. a Praha. Vracφme se k nφ jeÜt∞ na dalÜφch strßnkßch. Koncerty festivalu SvatovßclavskΘ slavnosti, po°ßdanΘho SpoleΦnostφ pro duchovnφ hudbu, se konaly koncem zß°φ ve VladislavskΘm sßle, v bazilice sv. Ji°φ, v MφΦovn∞.
V MφΦovn∞ p°edal v °φjnu ministr kultury Stßtnφ cenu za literaturu. Ojedin∞lou hudebnφ udßlostφ byl Festival hudby v²jimeΦn²ch dΘlek, p°ipraven² Sprßvou Pra₧skΘho hradu. V listopadu byly na Hrad∞ slavnostn∞ zakonΦeny oslavy Svatovojt∞ÜskΘho milenia - koncertem a slavnostφ (23. 11.). V bazilice sv. Ji°φ byl n∞kolikrßt uveden kus OrßΦ a smrt, hra o lßsce a poslednφch v∞sech Φlov∞ka od Jana ze Äatce. Ve èpan∞lskΘm sßle hrßli vφt∞zovΘ rozhlasovΘ sout∞₧e Concerto Bohemia, 9. prosince tam zpφvala Dagmar Peckovß. O adventu (2. - 6. 12.) se v MφΦovn∞ konalo p°edstavenφ Carol podle p°edlohy Charlese Dickense v podßnφ The American Drama group. Soubor se na Hrad∞ p°edvedl ji₧ v lΘt∞ vynikajφcφm p°edstavenφm Oliver Twist, rovn∞₧ na nßm∞t Ch. Dickense.
DalÜφ jednotlivΘ v²stavy a koncerty, po°ßdanΘ Sprßvou Pra₧skΘho hradu, uvßdφme v₧dy v p°φloze Kulturnφ programy.
Kdo jste na Hrad m∞li mo₧nost zavφtat a ·Φastnit se n∞kterΘho z program∙, jist∞ jste byli pot∞Üeni. P°ijdete-li v zimnφch m∞sφcφch, takΘ nebudete litovat. Nßdvo°φ jsou ztichlß, architektura jaksi lΘpe vynikß, atmosfΘra je duchovn∞jÜφ. Krom∞ b∞₧nΘ turistickΘ prohlφdky m∙₧ete navÜtφvit n∞kolik v²stav (viz Kulturnφ programy). A jen na Vßs zßle₧φ, jakΘ dojmy si odnesete.
-red-
Pra₧sk² hrad byl ve svΘ bohatΘ historii sv∞dkem mnoha d∙le₧it²ch vlada°sk²ch rozhodnutφ, korunovacφ panovnφk∙, vrcholn²ch politick²ch i kulturnφch udßlostφ. Za₧il ·dobφ lesku a slßvy i Θry opuÜt∞nosti a ponφ₧enφ.
Od vzniku samostatnΘho ╚eskoslovenska v roce 1918 byl op∞t sφdlem hlavy stßtu. TomßÜ Garrigue Masaryk se stal spolu s Pra₧sk²m hradem i symbolem dovrÜenΘ cesty za nßrodnφ samostatnost. Ke Hradu se obraceli lidΘ ve svΘ mysli, zde Φekali radu a pomoc. Tato magickß sφla genia loci smrtφ T. G. Masaryka neskonΦila. NezniΦila ji ani n∞meckß okupace s Hitlerov²m krßtk²m pobytem v prostorßch Hradu. Ba naopak, povßleΦnΘ nad∞je v nov² demokratick² ₧ivot b²valy v osvobozenΘ vlasti s Hradem spojovßny vφce ne₧ p°edtφm. Jak se dramaticky vyvφjel obraz povßleΦnΘ ΦeskΘ spoleΦnosti, stßval se pro mnohΘ Hrad garantem zachovßnφ parlamentnφ demokracie, zßrukou svobodnΘ pluralitnφ spoleΦnosti. Takovou p°edstavu sk²tal Hrad p°ed 50 lety dφky p°φtomnosti
dr. Edvarda BeneÜe a ke Hradu se upφnaly zraky ticφc∙ obΦan∙ v dob∞ ·norovΘ politickΘ krize v roce 1948.
Na Hrad sm∞°ovali odp∙rci komunist∙ v ·norov²ch dnech dvakrßt. PoprvΘ se p°idali Pra₧anΘ 23. ·nora k nßrodn∞ socialistick²m akademik∙m, kte°φ se po ukonΦenφ zßva₧nΘho jednßnφ v Obecnφm dom∞ vydali noΦnφ Prahou za prezidentem BeneÜem na Hrad. Prezident v pozdnφch veΦernφch hodinßch jejich p∞tiΦlennou delegaci p°ijal. Ta mu vyjßd°ila obavy o osud ΦeskoslovenskΘ demokracie a p°φslib pomoci v jeho ·silφ o zachovßnφ demokratick²ch po°ßdk∙.
Druhou cestu mlad²ch na Hrad za prezidentem BeneÜem v dob∞, kdy hektickß atmosfΘra v Praze a v celΘ zemi vrcholila, si p°ipomφnßme pro jejφ jedineΦnost.
25. ·nora n∞kolik minut po ΦtvrtΘ hodin∞ odpolednφ zaΦali pra₧Ütφ vysokoÜkolßci opouÜt∞t nßdvo°φ techniky na Karlov∞ nßm∞stφ a v ukßzn∞n²ch Φty°stupech se stßtnφ vlajkou v Φele se vydali na Hrad za sv²m prezidentem. Cestou se p°idßvali i st°edoÜkolßci z pr∙myslovek a gymnßziφ. VÜichni uposlechli organizaΦnφch pokyn∙ p°edsedy pra₧skΘho Svazu vysokoÜkolskΘho studentstva Antonφna Navrßtila. Pr∙vod se ubφral sm∞rem ke Hradu v naprostΘm tichu, studenti tak plnili rozhodnutφ nereagovat na p°φpadnΘ v²k°iky z chodnφk∙ a mladφ mu₧i krßΦeli d∙stojn∞ s obna₧en²mi hlavami v mrazivΘm dni na ┌jezd, ulicφ Karmelitskou, aby Nerudovou ulicφ stoupali vzh∙ru ke Hradu. Na poΦßtku KarmelitskΘ ulice se bezpeΦnostnφm slo₧kßm poda°ilo pomocφ popelß°sk²ch voz∙ KUKA pr∙vod rozd∞lit. Odd∞lenφ studentÜtφ manifestanti se jali "dob²vat" Hrad p°es Pet°φn. ┌prkem zdolali sn∞hem pokryt² pet°φnsk² svah, aby se p°es Poho°elec dostali na HradΦanskΘ nßm∞stφ, kde je zastavil kordon p°φsluÜnφk∙ SNB.
TakΘ Φelo pr∙vodu narazilo v hornφ Φßsti Nerudovy ulice na p°ipraven² oddφl SNB. Zde doÜlo k vyjednßvßnφ, po kterΘm bylo dovoleno p∞tiΦlennΘ delegaci vedenΘ Antonφnem Navrßtilem odejφt na Hrad do prezidentskΘ kancelß°e. PotΘ zazn∞ly v²zvy k rozchodu student∙ a povely jednotce SNB, aby manifestujφcφ studenty rozpt²lila. Zp∞v hymny p°im∞l ozbrojence, aby jφ vzdali Φest, a ostr² st°et byl oddßlen. Na dalÜφ "Kde domov m∙j" nebrali p°φsluÜnici SNB ji₧ z°etel. Bez pokynu ke st°elb∞ doÜlo vÜak k v²st°elu a posluchaΦi lesnφho in₧en²rstvφ Josefu ╪ehounkovi byl prost°elen nßrt pravΘ nohy. TakΘ na HradΦanskΘm nßm∞stφ tvrd∞ zasßhly oddφly SNB za pomoci zßlohy lidov²ch milicφ proti nekonformnφm student∙m. V dob∞, kdy se komunistiΦtφ vysokoÜkolßci na VßclavskΘm nßm∞stφ radovali z demise ministr∙ p°ijatΘ prezidentem republiky, jejich kolegovΘ v okolφ Hradu poznali sφlu a zp∙sob nastupujφcφ totalitnφ moci. Byli v depresi, ne tak z utr₧en²ch ran, ale uv∞domili si, ₧e byli vlastn∞ jedinφ v zemi, kte°φ se nebßli jasn∞ vyjßd°it svΘ mφn∞nφ, a postavit se manifestaΦn∞ za demokratickΘ ideßly.
Zden∞k Pousta
(PhDr. Zden∞k Pousta je vedoucφm Archivu Univerzity Karlovy)
Mnozφ nßvÜt∞vnφci Pra₧skΘho hradu si jist∞ vÜimli leÜenφ, kterΘ vyrostlo letos v lΘt∞ na ╚ernΘ v∞₧i. Oprava st°echy byla p∙vodn∞ plßnovßna jako p°elo₧enφ a dopln∞nφ prejzovΘ krytiny. Nakonec vÜak musela b²t krytina vym∞n∞na v celΘm rozsahu, proto₧e starΘ prejzy (z opravy v 50. letech) nelze s nov²mi kombinovat. Majφ odliÜnou dΘlku a vy₧adujφ jinou vzdßlenost latφ. Zachovalß starß krytina bude proto uschovßna pro opravy jin²ch st°ech na Pra₧skΘm hrad∞, kde jsou prejzy starÜφho formßtu.
LeÜenφ bylo samoz°ejm∞ vyu₧ito k prohlφdce kvßd°φkovΘho zdiva. Jeho stav je sice celkov∞ dobr², °ada kamen∙ je vÜak poruÜena pov∞trnostφ. JeÜt∞ h∙°e jsou na tom n∞kterΘ maltovΘ vysprßvky. DodateΦn∞ bylo proto rozhodnuto o nejnutn∞jÜφch opravßch pr∙Φelφ s vyu₧itφm leÜenφ. Plochy zdiva byly nejprve opatrn∞ omyty tlakovou vodou, kterß odstranila zv∞tralou maltu a uvoln∞nΘ Φßsti zv∞tralΘho kamene. Na v²m∞nu poruÜen²ch kamen∙ za novΘ by nebyl do zimy dostatek Φasu a tak se ve zb²vajφcφch p°φzniv²ch dnech vyspravily spßry, zpevnily nejvφce naruÜenΘ kvßd°φky konzervaΦnφm prost°edkem a na zßv∞r byl cel² povrch pr∙Φelφ opat°en hydrofobizaΦnφm nßst°ikem.
╚ernß v∞₧, dominanta v²chodnφ Φßsti Hradu, pat°φ k nejstarÜφm objekt∙m v jeho panoramatu. Byla postavena jako souΦßst zd∞nΘho opevn∞nφ p°i rozsßhlΘ p°estavb∞ zahßjenΘ roku 1135. Tato ohromnß stavebnφ akce souvisela s nßvratem knφ₧ete Sob∞slava I. z VyÜehradu zp∞t na Pra₧sk² hrad a zm∞nila dosavadnφ valy opevn∞nΘ hradiÜt∞ na skuteΦn² st°edov∞k² hrad. Soudobß pφsemnß zprßva uvßdφ, ₧e se Hrad "zaΦal opravovat po zp∙sobu latinsk²ch m∞st". Tak se tenkrßt oznaΦovaly stavby zd∞nΘ z kamene na maltu.
Kamennß romßnskß hradba kolem st°ednφ a v²chodnφ Φßsti Hradu m∞la t°i brßny, st°e₧enΘ v∞₧emi. V²chodnφ brßna byla p∙vodn∞ p°φmo v p°φzemφ ╚ernΘ v∞₧e. Oba oblouky vjezdu jsou dosud zachovßny, byly pouze po zruÜenφ brßny zazd∞ny. K tΘto ·prav∞ doÜlo ji₧ ve 13. stoletφ, kdy byl v²chodnφ vstup do Hradu posunut do dneÜnφho mφsta vedle v∞₧e.
V romßnskΘ dob∞ m∞la v∞₧ v pat°e nad pr∙jezdem mφstnost opat°enou krbem. Zde se patrn∞ oh°φvaly strß₧e, kterΘ hlφdkovaly na ochozu hradby. Ochoz byl tehdy otev°en², kryt² pouze zuby cimbu°φ a byl prßv∞ v ·rovni prvnφho patra v∞₧e. Nad druh²m patrem byla v∞₧ zakonΦena cimbu°φm a nφzkou stanovou st°echou.
V obdobφ gotiky byla hornφ Φßst o n∞co zv²Üena a dostala vysokou jehlancovou st°echu s nßro₧nφmi v∞₧iΦkami. Vidφme ji jeÜt∞ na nejstarÜφm vyobrazenφ Pra₧skΘho hradu z roku 1492. Snad je to st°echa, o nφ₧ se vφ, ₧e byla v dob∞ Karla IV. pokryta pozlacen²mi plßty olov∞nΘho plechu a do dßlky zß°ila vysok²m leskem. Po₧ßr v roce 1541 postihl sice cel² Hrad, ╚ernΘ v∞₧i se vÜak vyhnul.
NejmΘn∞ od prvnφ poloviny 16. stoletφ byla v∞₧, podobn∞ jako °ada jin²ch v∞₧φ Hradu, u₧φvßna jako v∞zenφ. V Archivu Pra₧skΘho hradu jsou ulo₧eny n∞kterΘ nßlezy a doklady. V 70. letech minulΘho stoletφ se p°i oprav∞ ╚ernΘ v∞₧e naÜly pod hromadou suti a haraburdφ hracφ karty z poΦßtku 17. stoletφ. Dodnes se jich zachovalo 39 a pat°φ mezi nejstarÜφ zachovanΘ v∞tÜφ soubory z ΦeskΘho prost°edφ. BadatelΘ p°edpoklßdajφ, ₧e si karetnφmi hrami krßtili Φas hlφdaΦi v∞z≥∙. Dodnes lze na zdech ╚ernΘ v∞₧e Φφst takΘ nßpisy v r∙zn²ch jazycφch, Φesky nap°φklad "Sediel pro trunkani"... Z pφsemn²ch pramen∙ vφme, ₧e t°eba v roce 1595 byl v ╚ernΘ v∞₧i v∞zn∞n Äid Samuel a man₧elka Karla Mikulky Sibyla. Na stravu pro jednoho v∞zn∞ se poΦφtalo po 8 groÜφch na t²den...
Petr Chot∞bor
(Ing. arch. Petr Chot∞bor, CSc. je pracovnφkem odboru pamßtkovΘ pΘΦe Kancelß°e prezidenta republiky)
Od druhΘ poloviny 18. stoletφ se hudba provozovala stßle Φast∞ji v koncertnφch sφnφch, v divadlech a v p°φrod∞. P°esto na duchovnφ a kulturnφ ₧ivot obyvatelstva nep°estßvala v²znamn∞ p∙sobit takΘ ta, kterou bylo mo₧no pravideln∞ slyÜet v kostelφch a samoz°ejm∞ i v katedrßle na Pra₧skΘm hrad∞.
Stßlou souΦßstφ bohoslu₧eb byl gregorißnsk² chorßl a lidov² duchovnφ zp∞v, kter² tradiΦn∞ lp∞l na star²ch p°edlohßch. Vikß°i, choralistΘ a ₧almistΘ zpφvali kanonickΘ hodinky od rannφho matutina po odpolednφ kompletorium, prelßti a kanovnφci slou₧ili o velk²ch svßtcφch podle dßvnΘho ritu Pra₧skΘho kostela t°i zpφvanΘ mÜe. Jestli₧e na svßteΦnφ den p°ipadlo placenΘ anniversarium, bylo bohoslu₧eb jeÜt∞ vφce. V adventu ka₧d² den p°ed rozedn∞nφm slou₧il jeden z prelßt∙ nebo kanovnφk∙ votivnφ mÜi k Pann∞ Marii, zvanou rorßty. O svßtcφch sv. patron∙, BolestnΘ P. Marie a Bo₧φho t∞la se k d≤mu vydala procesφ ze vÜech farnφch kostel∙ a pra₧skΘho trojm∞stφ a v∞°φcφ se z·Φastnili zpφvanΘ mÜe, kterou zakonΦilo "Te Deum laudamus". Hudba zn∞la v katedrßle p°i rekviem za zesnulΘ Φleny panujφcφho rodu i p°i poh°bech znßm²ch osobnostφ, kterΘ mohly zaplatit za v²sadu v∞ΦnΘho odpoΦinku v prvnφm d≤mu krßlovstvφ.
Stßle oblφben∞jÜφ p°i bohoslu₧bßch byly vokßln∞ instrumentßlnφ kompozice. ┌Φinkovali p°i nich sv∞tÜtφ hudebnφci v Φele s °editeli k∙ru, kte°φ byli v∞tÜinou dobr²mi skladateli. Povinnostφ °editele bylo vybrat a nastudovat vhodnΘ skladby pro jednotlivΘ Φßsti bohoslu₧by. Provozovßnφ hudby obvykle neposkytovalo um∞lc∙m dostateΦnΘ existenΦnφ zajiÜt∞nφ a jejich poΦet i um∞leckß ·rove≥ n∞kdy neodpovφdaly v²znamu prvnφho chrßmu v zemi.
V²jimeΦnou osobnostφ byl svatovφtsk² kapelnφk FrantiÜek Xaver Brixi. ┌ctyhodnß byla jeho um∞leckß invence, pφle i p°φkladn² ₧ivot. AΦkoliv se v katedrßle nedochovaly autografy jeho skladeb, nenφ pochyb, ₧e je p°i bohoslu₧bßch aktußln∞ uplat≥oval. Na programu m∞l nejen dφla sv²ch souΦasnφk∙, ale takΘ italsk²ch, n∞meck²ch a Φesk²ch skladatel∙, starÜφch o jednu a₧ dv∞ generace. U jin²ch °editel∙ k∙ru to nebylo obvyklΘ. O svßteΦnφch dnech bylo mo₧nΘ v katedrßle vyslechnout duchovnφ skladby Caldary, Sarriho, Ristoriho, Gonelliho, Fabriho, Fuxe, Grauna, Hasseho, HΣndla, Glucka, Zechnera, T∙my, Zacha, Zelenky, OelschlΣgela, Sehlinga, Novßka, Laubeho a mnoha dalÜφch.
Po p°edΦasnΘ smrti F. X. Brixiho roku 1771 se metropolitnφ kapitula rozhodla p°ijmout za kapelnφka Antonφna Laubeho. Vlastnφch skladeb nßm zanechal mΘn∞ ne₧ ostatnφ °editelΘ k∙ru a jeho dφlo dnes nenφ p°φliÜ cen∞no. Za jeho p∙sobenφ vymizela z hudebnφho programu bohoslu₧eb dφla italsk²ch baroknφch um∞lc∙ a pravd∞podobn∞ bylo v katedrßle poprvΘ slyÜet skladby Josefa i Michaela Haydna. Provozoval takΘ dφla Brixiho, Sehlinga a Jana Ev. A. Ko₧eluha, kter² nastoupil roku 1784 na jeho mφsto.
J. E. Ko₧eluh byl velice Φinorod². Sklßdal chrßmovou hudbu, oratoria i opery a vyuΦoval zp∞vu. Ze sv²ch skladeb a p°evß₧n∞ vlastnoruΦnφch opis∙ d∞l jin²ch autor∙ (z Φesk²ch p°edevÜφm Brixiho) vytvo°il sbφrku, kterß po jeho smrti obohatila katedrßlnφ knihovnu o 439 signatur. Ji₧ za kapelnφk∙ G÷rbiga a Brixiho pronikaly na svatovφtsk² k∙r duchovnφ ßrie, kterΘ m∞ly ukßzat schopnosti zp∞vßka a n∞kdy takΘ instrumentalisty - s≤listy. Za Ko₧eluha se uplatnily ßrie z Φesk²ch a italsk²ch oper , kterΘ dostaly nov² duchovnφ text. Novinkou v katedrßle bylo takΘ provedenφ n∞kter²ch Mozartov²ch mÜφ. Pozoruhodnou udßlostφ se staly krßlovskΘ korunovace Leopolda II., FrantiÜka II. a jejich chotφ. Ko₧eluh napsal k tΘto p°φle₧itosti mÜi, ovÜem dv∙r dal p°ednost skladb∞ °editele k∙ru sv. èt∞pßna ve Vφdni, Leopolda Hofmanna.
Velice mßlo zßznam∙ o tom, kterΘ skladby se hrßly p°i bohoslu₧bßch v katedrßle, se dochovalo z let 1814 - 1839, kdy v Φele k∙ru stßl jeden ze zakladatel∙ Spolku pro p∞stovßnφ hudby cφrkevnφ v ╚echßch a °editel varhanickΘ Ükoly Jan Augustin Vitßsek. Vφme, ₧e nastudoval a °φdil dφla W. A. Mozarta, kterΘho osobn∞ poznal u DuÜkov²ch a up°φmn∞ ctil, n∞kterΘ skladby Josefa a Michaela Haydna i duchovnφ hudbu sv²ch p°edch∙dc∙ - Brixiho, Laubeho a Ko₧eluha. Z vlastnφ bohatΘ tvorby uplatnil p°i korunovaci Ferdinanda V. "Te Deum". P°i mÜφch provozoval bezpochyby takΘ svΘ dalÜφ duchovnφ skladby.
V roce 1839 metropolitnφ kapitula jmenovala °editelem k∙ru Vitßskova ₧ßka, hudebnφho skladatele a pedagoga Roberta Fⁿhrera. Byl v²born²m klavφristou a virtuozem na varhany, ale pro nevyrovnanou povahu musel roku 1845 toto mφsto opustit, bloudil Evropou a zem°el v bφd∞. P°esto se jeho skladby hrßly jeÜt∞ dlouho nejen v katedrßle, ale za pobytu Ferdinanda V. a jeho choti na Pra₧skΘm hrad∞ takΘ v dvornφ kapli sv. K°φ₧e.
DostateΦn∞ nejsme zpraveni ani o hudebnφch produkcφch v katedrßle za p∙sobenφ Fⁿhrerova nßstupce Jana Nepomuka èkroupa. Z chrßmovΘ sbφrky hudebnin op∞t vybφral tzv. orchestrßlnφ mÜe Haydnovy a Mozartovy. TakΘ si oblφbil Brixiho, Laubeho a Ko₧eluha a samoz°ejm∞ hrßl i svß duchovnφ dφla. Roku 1856 bylo v²znamn²m èkroupov²m poΦinem pozvßnφ Ference Liszta k provedenφ jeho Ost°ihomskΘ mÜe. Liszt p°ijel do Prahy v zß°φ a mÜi dirigoval za obrovskΘ ·Φasti posluchaΦ∙. S≤la zpφvali p°ednφ um∞lci StavovskΘho divadla.
Od poΦßtku 60. let 19. stoletφ ruÜily bohoslu₧by velkΘ stavebnφ opravy a dostavba katedrßly. V dob∞ nejv∞tÜφ stavebnφ aktivity se mÜe slou₧ily v kapli VÜech svat²ch, p°ilΘhajφcφ ke StarΘmu krßlovskΘmu palßci.
Katolickß cφrkev stßle Φast∞ji poukazovala na to, ₧e soudob² zp∞v a orchestrßlnφ nßstroje v kostelφch p°φliÜ upoutßvajφ v∞°φcφ a tφm odvracejφ jejich mysl od Boha. Proto usilovala o nßpravu, kterß m∞la spoΦφvat v potlaΦenφ nßstrojovΘ hudby, v obrod∞ chorßlu a nßvratu k form∞ vφcehlasΘho sborovΘho zp∞vu. Znovu se zaΦali hrßt mist°i italskΘ polyfonie. ApoÜtolskß stolice nov∞ vydala Graduale Romanum a celou °adu dalÜφch liturgick²ch knih. Mezi propagßtory reformy nßle₧el takΘ hudebnφ pedagog, vynikajφcφ varhanφk a autor Φetn²ch chrßmov²ch skladeb Josef F÷rster, kter² zastßval funkci °editele svatovφtskΘho k∙ru v letech 1887 - 1907. Ani on se zcela neuzavφral p°ed soudobou hudbou. Jejφ uplatn∞nφ v katedrßle ji₧ vÜak nßle₧φ do novΘ kapitoly jejφch d∞jin.
Marie Kostφlkovß
(Mgr. Marie Kostφlkovß je vedoucφ Archivu Pra₧skΘho hradu)