Pra₧sk² hrad - programov² Φtvrtletnφk


Zima 1997

Z obsahu:

Dokumenty 1996 - stßtnφ nßvÜt∞vy, cesty prezidenta republiky aj. ve fotografii.
V²stavy a koncerty na Hrad∞ 1996.
╚eskΘ malφ°stvφ 19. stoletφ ze sbφrek Pra₧skΘho hradu.
Hudba na Pra₧skΘm hrad∞.
Podzemφ Pra₧skΘho hradu.
Svat² Vojt∞ch a ╚echovΘ
Kulturnφ programy, informace.

Podzemφ Pra₧skΘho hradu

Snad ka₧d² hrad mß svΘ tajemnΘ podzemφ, Φasto op°edenΘ r∙zn²mi pov∞stmi. Na Pra₧skΘm hrad∞ je tomu ale jinak. RozsßhlΘ podzemφ je zde tajemstvφ zbaveno. Podzemnφ prostory tady vznikaly v r∙zn²ch dobßch k r∙zn²m ·Φel∙m. Pod dla₧bou III. nßdvo°φ jsou archeologickΘ vykopßvky s cenn²mi pamßtkov²mi nßlezy, vypovφdajφcφmi o bohatΘ minulosti sφdla vlßdnoucφ vrstvy ΦeskΘho stßtu. Pod Hradem prochßzejφ kolektory a kanßly pro vedenφ sdru₧en²ch in₧en²rsk²ch sφtφ, jich₧ je tu na 4 km. K pozoruhodn²m podzemnφm prostorßm pat°φ historickΘ Ütoly. Nepochybn∞ ji₧ ve st°edov∞ku se kopaly podzemnφ chodby p°evß₧n∞ obrannΘho charakteru. Ale a₧ na konci 16. stoletφ se objevujφ skuteΦnß technickß dφla, budovanß k danΘmu ·Φelu. Pra₧sk² hrad m∞nil v tΘ dob∞ radikßln∞ svou podobu. NovΘ stavby vznikaly p°evß₧n∞ p°i historick²ch st°edov∞k²ch hradbßch, tedy po obvodu hradnφho ostrohu, a °ada dom∙ uvnit° areßlu byla zbourßna ve prosp∞ch hradnφch nßdvo°φ. Zm∞nily se tφm podmφnky pro odvedenφ deÜ¥ov²ch a odpadnφch vod, co₧ byl zßva₧n² problΘm. Plocha pro odvodn∞nφ toti₧ Φφtala kolem 36 000 metr∙ ΦtvereΦnφch. JednoduÜÜφ situace byla na severnφ stran∞ hradnφhoDetail VlaÜskΘ Ütoly ostrohu. Odvod≥ovacφmi Ütolami staΦilo odvΘst odpadni vodu k pat∞ hradebnφ gotickΘ zdi a pustit ji voln∞ po svahu obna₧enΘho skalnφho podkladu do koryta potoka Brusnice. I kdy₧ toto °eÜenφ dlouho neobstßlo, nebo¥ v²znamn∞jÜφ obyvatelΘ Hradu si st∞₧ovali na zßpach splaÜk∙. Proto i zde byly vybudovßny stoky a₧ do potoka Brusnice. Dv∞ Ütoly se jeÜt∞ zachovaly na svahu Jelenφho p°φkopu. Jedna vede z HradΦanskΘho nßm∞stφ a druhß, zvanß Zßmeckß, z druhΘho hradnφho nßdvo°φ na dno Jelenφho p°ikopu. Ob∞ jsou prolo₧eny potrubφm, ·stφ do kanalizaΦnφ sb∞rnΘ stoky a po rekonstrukci slou₧φ dodnes. Na ji₧nφ stran∞ obklopovala Hrad hustß zßstavba podhradφ - Malß Strana. P°i °eÜenφ situace tu zcela jist∞ byla spojitost s ·myslem cφsa°e Rudolfa II. p°evΘst vodu z Vltavy k napßjenφ rybnφk∙ v KrßlovskΘ obo°e - Stromovce letenskou Ütolou. Ke stavb∞ tohoto dφla povolal cφsa° vlaÜskΘ hornφky. Tito zruΦnφ ItalovΘ, znalφ dob°e svΘho °emesla, vybudovali mimo jinΘ na Pra₧skΘm hrad∞ podΘl ji₧nφch hradeb hlavnφ odvod≥ovacφ Ütolu, dodnes zvanou VlaÜskß. Dv∞ jejφ nejdelÜφ v∞tve se st²kajφ ve st°edu ji₧nφch zahrad, spadajφ po svahu a pod jednφm z malostransk²ch palßc∙ a p°es P∞tikostelnφ nßm∞stφ mφ°φ k Vltav∞. P°i p°estavb∞ MalΘ Strany byla pak tato dolnφ Φßst nahrazena potrubφm. VlaÜskß Ütola pod Hradem vÜak z∙stala zachovßna, p°esto₧e na konci 19. stoletφ byl systΘm obtφ₧n∞ udr₧ovateln²ch Ütol nahrazen modernφ stokovou a trubnφ kanalizacφ a v∞tÜina historick²ch Ütol tak ztratila sv∙j p∙vodnφ ·Φel. VlaÜskß Ütola je pr∙chozφho profilu (mφsty a₧ 180 cm vysokß), s obloukov²m zaklenutφm, vyzd∞nß pßlen²mi cihlami. Hornφci d∙mysln∞ vyu₧ili p°irozenΘho spßdu skalnφho podkladu a razili Ütolu po jeho povrchu ve slehl²ch nßsypech v hloubce od t°φ do osmi metr∙. Do Ütoly ·stφ n∞kolik. severnφch p°ipojovacφch v∞tvφ pr∙leznΘho profilu (od 60 do 140 cm) o znaΦnΘm spßdu, odvod≥ujφcφch domy a nßdvo°φ podΘl celΘho ji₧nφho obvodu Hradu. ètola je v∞trßna dv∞ma pr∙duchy ΦtvercovΘho pr∙°ezu, kterΘ se sm∞rem k povrchu zu₧ujφ a ·stφ v trßvnφku nenßpadn²mi m°φ₧kami. CelΘ toto historickΘ technickΘ dφlo slou₧φ dodnes, i kdy₧ u₧ nikoli k p∙vodnφmu ·Φelu. Po ·prav∞ dna a celkovΘ oprav∞ se Ütola vyu₧φvß pro vedenφ spojovacφch kabel∙. Jednφm z nich je p°enosov² kabel se sklen∞n²mi vlßkny, spojujφcφ v²hodn∞ jednacφ sφ≥ ╚eskΘho parlamentu s pracovnou prezidenta republiky. K tomu ovÜem bylo pot°eba prozkoumat a upravit dolnφ, malostranskou Φßst Ütoly, kterß byla v 50. letech odd∞lena n∞kolika bezpeΦnostnφmi p°epß₧kami od ·zemφ Pra₧skΘho hradu. A tak jsme sv∞dky, jak d∙myslnΘ dφlo minulosti slou₧φ dßl souΦasnosti a budoucnosti.

Vojt∞ch Veverka
(Ing. arch. Vojt∞ch Veverka je pracovnφkem Kancelß°e architekta Pra₧skΘho hradu)

Svat² Vojt∞ch a ╚echovΘ

Bylo to n∞kdy na konci roku 994, kdy₧ do biskupskΘho palßce na Pra₧skΘm hrad∞ p°ib∞hla vzneÜenß ₧ena a zoufale se biskupu Vojt∞chovi sv∞°ila, ₧e spßchala cizolo₧stvφ s jednφm z biskupov²ch kn∞₧φ. Man₧el se o tom samoz°ejm∞ - jak jinak, nejenom v on∞ch Φasech - dozv∞d∞l, a jeho rodiΦe se rozhodli, ₧e pohanu Ize sm²t jenom krvφ. Kn∞ze si zabφt netroufali, ₧ßdali proto smrt neÜ¥astnΘ panφ. Podle ΦeskΘho prßva by ovÜem m∞la b²t jako cizolo₧nice prodßna do otroctvφ a ne zabita; avÜak man₧el∙v rod, ztoto₧≥ovan² obyΦejn∞ historiky se znßm²m rodem VrΦovc∙, z°ejm∞ chßpal celou zßle₧itost Üφ°eji, jako v∞c cti nejenom man₧ela, ale celΘho rodu a vinu p°ipisovali i Vojt∞chovi jako₧to biskupovi odpov∞dnΘmu za svΘ kn∞ze, stejn∞ jako oni sami byli odpov∞dni za svΘ bojovnφky a sluhy. Z b∞₧nΘ man₧elskΘ nev∞ry se tak stßvala zßle₧itost mezi mocn²mi rody, snad VrÜovc∙ na jednΘ stran∞ a Vojt∞chov²ch Slavnφkovc∙ na stran∞ druhΘ, a v tom p°φpad∞ mohla urß₧ku opravdu sm²t jenom krev. Vojt∞ch cht∞l trapnou zßle₧itost vy°eÜit tφm, ₧e ÜlechtiΦnu zav°e do klßÜtera, aby tu Busta sv. Vojt∞chapokßnφm napravila sv∙j h°φch a samoz°ejm∞ takΘ jist∞ rozhodl o potrestßnφ provinilΘho kn∞ze. Cizolo₧nice se tedy potajφ uch²lila do ₧enskΘho klßÜtera sv. Ji°φ, z°φzenΘho na Hrad∞ p°ed dvaceti lety. Byl pr² obehnßn "pevnou hradbou", ve skuteΦnosti spφÜe palisßdou z k∙l∙, i tak byl ale mφstem bezpeΦn²m. KlφΦ od brßny sv∞°il biskup strß₧ci kostela a doufal, ₧e spor se uklidnφ sßm od sebe. Legenda dokonce tvrdφ; ₧e uva₧oval i o mo₧nosti, ₧e pokud se to nepoda°φ, vezme vinu na sebe a vystavφ se tak nebezpeΦφ smrti, aby zφskal muΦednickou korunu, a dal se pr² od toho odvrßtit jen domluvami svΘho p°φtele, pra₧skΘho proboÜta Vilika. Nenφ to tvrzenφ prßv∞ p°esv∞dΦivΘ, p°φliÜ p°ipomφnß znßmou historii sv. Jimrama, kter² na sebe vzal odpov∞dnost za mimoman₧elskΘ t∞hotenstvφ dcery bavorskΘho vΘvody a byl proto zabit. V ka₧dΘm p°φpad∞ ale sv∞dΦφ o tom, ₧e Vojt∞ch nebral zßle₧itost na lehkou vßhu. Utajit svΘ jednßnφ se vÜak Vojt∞chovi nepoda°ilo. VeΦer, prßv∞ kdy₧ dlel v kostele sv. Vφta, vtrhl na dv∙r ozbrojen² zßstup a do₧adoval se biskupa, kter² "proti bo₧φmu zßkonu a zßkonnΘmu prßvu" chrßnφ cizolo₧nici. Vojt∞ch jim vyÜel naproti a pokusil se - podle sv∞tskΘho prßva - vyjednßvat o odÜkodn∞nφ, avÜak marn∞. MluvΦφ zßstupu mu vyhro₧oval, ₧e nevydß-li ₧enu, pomstφ se na Vojt∞chov∞ rodu, na Slavnφkovcφch. Vtom vystoupil kdosi, z°ejm∞ z biskupov²ch lidφ, a prozradil; kde se ₧ena skr²vß. Dovedl pak zßstup ke klßÜteru sv. Ji°φ. Tam se zmocnili strß₧ce kostela a hrozbami na n∞m vynutili klφΦ. Vyd∞Üenß panφ se sice uch²lila do azylu za oltß°, byla vÜak p°esto vyvleΦena ven. Na prostranstvφ p°ed klßÜterem m∞la b²t uspo°ßdßna poprava; man₧el m∞l setnout svΘ nev∞rnΘ dru₧ce hlavu. Ten ale odmφtl, tak₧e Üpinavß prßce p°ipadla obyΦejnΘmu pacholkovi, kter² svou panφ s¥al. Co si myslel Vojt∞ch, kter² musel tΘto krutΘ scΘn∞ p°ihlφ₧et, samoz°ejm∞ nevφme. Vφme jen, co ud∞lal: exkomunikoval "je vÜechny" (jak se vyjad°uje legenda) a odeÜel, podruhΘ a definitivn∞ z ╚ech do ╪φma. T∞mi "vÜemi" byli nejspφÜe prßv∞ jen oni naruÜitelΘ kostelnφho azylu, a ne ╚echovΘ v∙bec, p°esto ale tato historka °φkß cosi podstatnΘho o tom, proΦ se Vojt∞ch a jeho ╚echovΘ nemohli a nemohli dohodnout. Jejφm pozadφm nenφ rozpor mezi p°ehorliv²m nßbo₧ensk²m nadÜencem a nechßpajφcφmi polopohansk²mi ╚echy, ani n∞jakß odv∞kß zßÜ¥ mezi vlßdnoucφmi P°emyslovci a konkurenΦnφmi Slavnφkovci. Stejn∞ v desßtΘm jako ve stoletφ dvacßtΘm dochßzelo k takov²m vystoupenφm davu v rozhßran²ch pom∞rech stßtu, v dob∞, kdy vyv°ely na povrch vÜechny soukromΘ zßÜti a neshody, aby se °eÜily - samoz°ejm∞ nßsiln∞ - . na ve°ejnosti. ╚esk² stßt vznikl po roce 935 v jednom velkΘm tahu na v²chod a sever. Ji₧ kolem poloviny stoletφ ovlßdalo "velkΘ m∞sto Slovan∙ Praha" obrovskΘ ·zemφ sahajφcφ a₧ po hranice KyjevskΘ Rusi. Ko°ist a tributy z podman∞n²ch ·zemφ byly zdrojem majetku p°edevÜφm t∞ch "mu₧∙ Φesk²ch", jak²mi byly i oni VrÜovci, kte°φ se dostali do sporu s Vojt∞chem. Jen₧e na p°elomu 80. a 90. let se tato expanze zastavila proto, ₧e narazila na vznikajφcφ polsk² stßt. Bylo ztraceno Krakovsko a v roce 990 i Slezsko a b²valß prosperita ΦeskΘ velmo₧skΘ vrstvy se narßz zhroutila. Nenφ tedy divu, ₧e vypukly spory a zßÜti vÜech proti vÜem, kterΘ neminuly ani biskupa. ZaΦφnala temnß kapitola v d∞jinßch ΦeskΘho stßtu, poznamenanß vra₧d∞nφm a krvφ jako snad ₧ßdnß jinß. Spor ╚ech∙ s Vojt∞chem byl jen jejφ p°edehrou. Je ale p°φznaΦnΘ, ₧e ten, kter² ╚echy z tΘto krize vyvedl, knφ₧e B°etislav, zahßjil svou obnovu stßtu posmrtn²m smφ°enφm s Vojt∞chem, jeho₧ t∞lo p°ivezl z polskΘho Hn∞zdna a ulo₧il je prßv∞ v tom kostele na Pra₧skΘm hrad∞, kter² roku 994, po udßlosti, ji₧ jsme si prßv∞ p°ipomn∞li, opustil.

DuÜan T°eÜtφk
(PhDr. DuÜan T°eÜtφk, CSc., je historik, zßstupce °editele HistorickΘho ·stavu AV ╚R, Φlen v∞deckΘ rady AV ╚R a Centra teoretick²ch studiφ)

Sv. Vojt∞ch,. druh² biskup Φesk² se narodil kolem roku 951 na hrad∞ Libici nad Cidlinou. Byl to mu₧ uΦen² a nßbo₧n², jeho uÜlechtilß povaha ducha i srdce se odrß₧ela ve vÜem jeho jednßnφ. Ne·navn∞ bojoval pro Φest a slßvu bo₧φ a za spßsu duÜφ, Φasto ale bez valnΘho ·sp∞chu. 23. dubna 997 zem°el muΦednickou smrtφ blφzko m∞steΦka Fischhausen u Krßlovce, äjenom n∞kolik set krok∙ od mo°e". Jeho t∞lo bylo p°evezeno nejprve do T°emeÜnΘ, pak do Hn∞zdna a roku 1039 do Prahy. Letos si p°ipomeneme tisφciletΘ v²roΦφ Vojt∞chovy muΦednickΘ smrti.