Nedßvno jsem na jednom nejmenovanΘm AZ Rßdiu narazil na jednu nejmenovanou kapelu The Magic Numbers, kterß se mi na prvnφ nejmenovan² poslech zalφbila tak, ₧e jsem si hned sehnal jejich nejmenovanΘ debutovΘ CD, kterΘ nese stejn² nejmenovan² nßzev jako samotnß nejmenovanß kapela û The Magic Numbers.

SamotnΘ seskupenφ se sklßdß ze Φty° bytostφ, z nich₧ dv∞ jsou pohlavφ mu₧skΘho a druhΘ dv∞ logicky pohlavφ ₧enskΘho. V kapele nenφ ₧ßdn² pes ani papouÜek, tak₧e dostßvßme typicky Abbovskou sestavu ₧enskß û chlap a ₧enskß û chlap. Kytaru a hlavnφ slovo u mikrofonu si pro sebe uko°istil Φlov∞k zvan² Romeo, kter² mß v n∞kter²ch skladbßch hlas jako Jack Black z kapely Tenacious D., a mnohem vφce znßm∞jÜφ z filmu School of Rock. Tenhle Romeo spoleΦn∞ s druh²m chlßpkem, kterΘmu °φkajφ Sean, se potkali v New Yorku a zaΦali d∞lat muziku. Sean se posadil za bicφ, a proto₧e dva lidi jsou po°ßd jeÜt∞ docela mßlo na vytvo°enφ kvalitnφ kapely, rozhodli se spoleΦn∞ s Romeem, ₧e do kapely vezmou ka₧d² svou sestru. A The Magic Numbers byli na sv∞t∞. Romeova sestra Michelle si vzala na starost basu a zp∞v, Angele od Seana byly sv∞°eny perkuse a t°etφ mikrofon. The Magic Numbers tehdy byli v situaci, kdy staΦφ mφt nßstroje a trochu talentu, a m∙₧ete si sluÜn∞ vyd∞lat na ₧ivobytφ hranφm po klubech. OΦividn∞ pobrali talentu trochu vφc a proto dnes znφ jejich Mornings Eleven jako zn∞lka z reklamy na T-Mobile a hrajφ se t°eba i v Φesk²ch rßdiφch.

Mno, The Magic Numbers si mohou klßst nßroky na oznaΦenφ retro-kapela, i kdy₧ nesouhlasφm s nßzorem, ₧e majφ vizß₧ hudebnφch seskupenφ hlßsφcφch se k odkazu hnutφ hippies. Podle mΘho se oblΘkajφ spφÜ elegantn∞, ne₧ ₧e by z nich sßlal mφr kv∞tinov²ch d∞tφ. Ale o tom jsem mluvit necht∞l. Nßlepku retro si The Magic Numbers zaslou₧φ hlavn∞ pro styl svΘ produkce, u₧ ze skladby Mornings Eleven, kterou vÜichni tak d∙v∞rn∞ znßme, ka₧d² trochu byst°ejÜφ u₧ivatel televiznφho p°ijφmaΦe poznß, ₧e ta hudba nenφ zrcadlem dneÜnφ mainstreamovΘ produkce, ba dokonce ani neujφ₧dφ na m≤dnφch vlnßch pop-punk-rocku, jak je dnes u zaΦφnajφcφch kapel zvykem. Je to retro evokujφcφ p°edevÜφm hudebnφ atmosfΘru 60æ let, Φasto je kapela p°irovnßvßna k seskupenφ Mammas and Papas, co₧ je kapela, ke kterΘ nemßm v∙bec pra₧ßdn² vztah, ale jsem natolik soudn², ₧e jsem ochoten s tφmto nßzorem souhlasit ;)

Pokud mßm pak hodnotit podle sebe, tak CD The Magic Numbers je hodn∞ rozmanitΘ, co se hudebnφch styl∙ t²Φe. O skladb∞ Mornings Eleven u₧ jsem tady mluvil, ale jejφ notoricky znßm² ·sek zdaleka nenφ to jedinΘ, co vßm m∙₧e nabφdnout. Zrovna na tΘhle skladb∞ se dß demonstrovat kvalitnφ transformace z jednoho stylu, rytmu a tempa do jinΘho, a pak zase nazp∞t. T°eba takovß Wheels On Fire mi zase p°ipomn∞la tvorbu jazzovΘ zp∞vaΦky Norah Jones, kdy₧ hlavnφ slovo p°evzala ₧enskß slo₧ka kapely a Romeo byl v pozici fⁿhrera jenom obΦas. Skladba Love Me Like You zase dokazuje, ₧e kapele nejsou cizφ ani rockÆnÆrollovΘ prvky, tak₧e jejich zßb∞r je dv∞ma slovy äopravdu Üirok²ô.

No te∩ p°esn∞ nevφm, komu je tenhle typ muziky urΦen, ale pokud jste otev°enφ vφcero hudebnφm styl∙m a nemßte p°φliÜ deformovan² vkus, m∙₧ete vyzkouÜet. The Magic Numbers nejsou v²razn²mi individualisty, ale spφÜ se dopl≥ujφ navzßjem a fungujφ jako celek, jako komplet. Zvlßdajφ kompozici vφce hudebnφch prvk∙ a nemajφ v²razn∞jÜφ slabiny... Album p∙sobφ vyrovnan²m dojmem a nese se v p°evß₧n∞ poklidnΘ melancholickΘ atmosfΘ°e, co₧ je takhle p°i cigaretce nad rßnem ideßlnφ muzika.