řed několika měsíci jste se mohli dočíst v mém článku o album skupiny SOaD s názvem Mezmerize, nyní je zde recenze druhé části dvojalba, která nese název Hypnotize. Na internetu i jinde se objevily spekulace, zda nebyl tento tah hnán pouze finančně, vysvětlení samotných členů SOaD byla samozřejmě jiná. Důvodem prý bylo, aby si posluchači zvykli na nový zvuk a adaptovali se na něj. Další problém, který internetové diskuze naznačily, bylo, zda nebude Hypnotize pouhým odpadem po Mezmerize. Ačkoliv jsem, stejně jako u Mezmerize (jehož originálku již vlastním), zatím nezakoupil originální verzi, na mp3kách již toto album poslouchám pár týdnů. A nutno podotknout, že slova o „odpadu“ nejsou ani zdaleka pravdivá. Jistě, Hypnotize neobsahuje tolik pecek jako Mezmerize (Question!, B.Y.O.B., Radio/Video, Sad Statue...), nicméně obsahuje kousky, které za poslech rozhodně stojí.

Co ztrácí Hypnotize na potenciálních hitech, to nabírá na inovaci a originálním zvuku. Ano, každý si jistě všiml, že System Of a Down tímto novým dvojalbem nastolili trochu jiný styl a zvuk, než na jaký jsme byli zvyklí. Ještě více promíchávají žánry, přidali do své hudby více etnických prvků sledujících původ obou zpívajících členů kapely a navíc se nebojí začlenit do svého řízného hardcoru i prvky reggae či dokonce popu. Tímto se dozajista již zapsali do dějin hudby, ovšem to, co dělá ze SOaD přední linii současné tvrdé hudby, to je zpěv. Jak Serj Tankian, tak Daron Malakian, oba jsou velmi dobří zpěváci a i když Daron poslední dobou na můj vkus příliš přebírá hlavní zpěvy a Serj se věnuje hlavně uměleckému vyzpívávání, stále se oba velice dobře doplňují a nezaměnitelným způsobem dávají hudbě „Systému z dola“ nezaměnitelný zvuk.

Prvním singlem, který se dočkal svého videoklipu, je skladba Hypnotize, na albu čtvrtá v pořadí. Osobně jsem byl zklamán, především videem, které ani zdaleka nedosahuje kvalit klipů Spiders nebo Aerials, škoda. Hudebně je to skladba vcelku přitažlivá s hodně baladickými prvky, spíše pomalá a táhlá, ve stylu Question! Z minulého alba. Ovšem neubránil jsem se pocitu, že by si prvenství Hypnotize zasloužil jiný song...

A tím je trojka nesoucí název Kill Rock´N Roll, což je jedna ze skladeb, které s kldiem snesou srovnání s jakoukoliv dosavadní tvorbou SOaD. Výborně sestavený celek spojený s melancholických kytar nesousích se v pomalém tempu, to vše doplněné o nadstandartně skvělou souhru obou zpěváků a dost dobrou mezihrou.

Every time I look in your eyes
Every day I´m watching you die
 

Tentokrát bych, narozdíl od Mezmerize, nejprve prošel krátce obsažené skladby a poté si shrnul poznatky o albu jako celku.
Attack je název prvního kousku, který na posluchače navalí velmi agresivní a rychlý kytarový nářez podpořený stylovými bicími a překvapivým zpěvem. Některé z těch nejrychlejších meziher vás asi srazí na zadek, zvláště v kombinaci s baladickou pasáží, která následuje hned po ní, dokonalé.
Druhou v pořadí je zvláštně znějící Dreaming, která mě osobně hodně překvapila. Od „Snění“ bych očekával něco pomalého, baladického, místo toho se dočkáme rychlého rozjezdu a sinusoidního průběhu skladby, která střídá brutálně rychlé pasáže s těmi pomalými, rozhodně zajímavé, mě však příliš neoslovila.
Třetí a čtvrtá, to jsou již výše zmiňované skladby Kill Rock and Roll a Hypnotize, proto se podíváme rovnou na Stealing Society, která upoutá především dvěma prvky. Velmi ironickým začátkem a pak především ukázkou toho, že by se Daron uživil i jako MC, jeho refrénový rychlozpěv si rozhodně zaslouží uznání, promiňte mi hovorovou mluvu, ale je to vážně hustý.
Tentative opět trochu uklidňuje tempo nastolené předchozími vypalovačkami. Opět se zde objevují baladické motivy plné pomalých, mnohdy však zkreslených kytar. Zpěváci si zde se slovy vysloveně hrají a především v pomalém refrénu předvedli ukázku téměř sborově sladěné souhry. Tentative rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Hypnotize nabízí.
Další v pořadí je U-fig, které se nese v duchu počinů hraných na Mezmerize, překvapivé přechody mezi pasážemi a především další rozvíjení možností, jak zpívat do hudby vycházející z hardcoru. Nejvíce připomíná asi Revengu, ovšem je to jen velmi hrubé srovnání, v něčem je také dost podobná Radio/Videu...
Holy Mountains je další z těch nejlepších, i když je trochu předvídatelná a na nové SOaD až příliš klasicky stavěná, dokáže upoutat a především absolutně vtáhnout. Při jejím poslechu se na nelze na nic soustředit, je typickou ukázkou uměleckého smýšlení členů kapely a důkazem toho, že jejich nápady rozhodně nejsou vyčpělé a že toho mají pořád dost nabídnout.
Vicinity of Obscenity se mi na albu líbí asi nejméně, ani vlastně nevím, co bych k ní napsal. Poslechněte si jí sami, já osobně jsem jí na chuť nepřišel.
To další v pořadí, She´s like heroin, už je na tom podstatně lépe, u té jsem se dokonce i smál, neboť zde hlavní zpěvák Daron si zřejmě pořádně pohrál se svými hlasivkami, aby uzpíval takovéto výšky při intonování textu, že není dobré prodávat svůj zadek za heroin :).
O tom, že System of a DOwn umí dělat i dojemné balady, se nás snaží přesvědčit Lonely Day a snaží se o to velmi dobře. Mě se totiž líbí hodně. Opět jedna z těch, ve které má Daron hlavní pozici a Serj jen dává jeho zpěvu hlubší barvu. Musím uznat, že se tahle skladba bude asi líbit více děvčatům, mě ovšem dostala a nedám na ní dopustit.

Such a lonely day, and its my...
The most lonelyest day in my life.

And if you go, I wanna go with you
And if you die, I´m gonna die with you.

No a na závěr si pro nás SOaD připravili „plnou“ verzi intra Mezmerize, Soldier Side. Nutno podotknout, že výborně upgreadovanou, je opravdu radost poslouchat tuhle skaldbu. I když, spíše než skladba je to zpověď, nebo výkřiky. Takové varování podbarvené chytlavou hudbou.

Vypadá to tak...texty se u System Of a Down stávají čím dál tím důležitější, k poslechu dvoujalba Mezmerize / Hypnotize je více než dobré znát a mít přeložené všechny texty, jinak se připravíte o jedinečný zážitek z MNOHEM více než kvalitní hudby. Jak jsem naznačil již v minulé recenzi, toto dvojalbum je bomba a jestliže Mezmerize byla obrovským dynamitem, Hypnotize je pekelně dlouhou zápalnou šňůrou. Dohromady tvoří celek, který zdaleka převyšuje většinu interpretů dnešní doby. Přináší mnoho nových pohledů na tvrdou hudbu, přináší inovace, přináší kvalitní hudební zážitek...člověk se jen těžko ubrání dojmu, že SOaD by už konečně MĚLI zavítat k nám do České republiky, a až se tak stane, zkolabuje metro, zkolabují busy, zkolabuje policie a zkolabuju taky já...

Na závěr si neodpustím malou výtku....12 skladeb a čas opět něco málo přes půl hodiny, to je OPĚT zatraceně málo, ale když oni jsou ty písničky tak hezký...

 

SPIDER

 

JAK HODNOTÍ JINÍ?
LEVEL: Sony:	09 1,37