ato úvaha není ani tak úvahou, jako spíše seriálem praktických rad odpovídajících na otázku začínajících spisovatelů, jež zní „Jak napsat knihu?“. Oproti jiným kurzům tvůrčího psaní přináší námi uveřejněný text trochu netradiční (ale zároveň praktičtější) pohled na problematiku autorské tvorby. V tomto čísle vám přinášíme první dvě části seriálu článků, pokračování budou v dalších číslech na tento text navazovat.

Autor

1. Téma, pointa, příběh…cokoliv chcete.
Vašim prvním krokem předcházejícím vlastnímu psaní by měla být volba tématu. Většina knih, ač to není pravidlem, je založena na nějaké ústřední myšlence, či dokonce myšlenkách.

Když budete vybírat téma své knihy, zamyslete se, zda vás již dříve nějaké napadlo, kupříkladu po cestě do školy nebo do práce. Pokud se tak dosud nestalo, není důvod předpokládat, že vás múza políbí na čelo někdy v budoucnu. Jak pravil klasik: „Připravené ohniště nikdy nevzplane samo od sebe.“. Ptáte se, jak tedy co nejrychleji přijít k silnému ústřednímu tématu? Jednoduše, stačí otevřít některou z vašich oblíbených knih a stěžejní myšlenku ukrást. Nebojte se toho, ne nadarmo se říká, že už tady všechno bylo. Vaše vlastní téma by zcela jistě bylo zatíženo množstvím začátečnických chyb, čehož se takto vyvarujete.

Pamatujte si, čtenáři mají rádi vyzkoušené a zaběhnuté, to je nezpochybnitelný fakt. Myšlenky, které jen zdánlivě zavánějí originalitou, jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Někteří autoři se snaží již dříve zpracovaná témata pojmou nově a originálně a své snažení vydávají za něco neskonale významného, když se schovávají za sousloví „nový přístup k…“. Je to však je donebevolající bláznovství pseudospisovatelských exhibicionistů, kteří originální formu považují za cosi důležitého. K tomu lze říci jen jediné: nekráčejte v jejich šlépějích! Tyto zoufalce totiž nečeká ani úspěch, ani peníze. Z jejich strany se jedná pouze o ubohou snahu zaujmout a zviditelnit se, vybočit z průměrnosti, kterou má obyčejný čtenář tolik rád. Podobné snahy nelze nazvat jinak, než tvůrčí sebevraždou. Čtenář přece očekává, že se ve knize bude snadno orientovat, že v ní nalezne přesně to, co má rád, že jí BUDE ROZUMĚT. Jak jinak toho dosáhnout, než užitím osvědčené ústřední myšlenky, dobře podané pointy, kterou s úspěchem vyzkoušely již tisíce autorů před vámi? Odpověď je nasnadě, jiná možnost než kopírování jednoduše neexistuje.

Uveďme si drobný příklad: chcete napsat něco ve stylu Pána prstenů. Výborně, to není problém. Prohoďte poslání a rasy několika hlavních postav, Prsten zaměňte za jiný magický artefakt a máte hotovo. Dále už stačí jen přejmenovat zbylé postavy a stěžejní místa děje a váš první bestseller míří na pulty knihkupectví. Dělá to tak skutečně kdekdo (jeden americký spisovatel si přesně takto zasloužil nejen věhlas, ale i dostatečné finanční ohodnocení).

Dotaz čtenáře – Je jasná hranice mezi plagiátorstvím a autorským textem?
Ne. Je nutné si ale uvědomit, že celý text díla jiného autora nemůžete přepsat doslovně. Osobně se domnívám, že čtenářská obec je v tomto ohledu značně tolerantní, a tak můžete z jiných knih přejímat klidně celé odstavce, aniž byste museli brát v potaz otázku autorství. Důležité je však vždy převzaté části alespoň v drobnostech upravit. Nemusí jít o nějaké radikální zásahy, může se jednat o skutečné maličkosti (nakolik se změní smysl vět, když zvratné zájmeno „se“ nahradíte provokativním „si“). V tom případě pak totiž své dílo můžete označit za parafrázi výtvoru jiného autora nebo říci, že zmíněné citace jsou v textu užity zcela záměrně a jedná se o váš svébytný výrazový prostředek. Tyto tvrzení je vhodné vyzdvihnout v předmluvě, či na osádce knihy.

2. Název knihy
Název knihy je důležitější, než její téma nebo příběh.

(Možná si po tomto sdělení kladete otázku, proč je prvním bodem této stati volba tématu knihy a nikoliv výběr názvu. Jako autorovi se mi jednalo především o to, aby článek našel svého čtenáře. První bod pojednávající o krádeži ústřední myšlenky zcela jistě odradil ty útlocitné slabochy, které by od záměru napsat knihu podle mých rad odvedly hloupé výčitky svědomí. V četbě nyní již pokračují pouze lidé, jejichž odhodlání tvořit literaturu je pevné a neochvějné. Berte to jako zkoušku, zda nad textem přemýšlíte.)

Tedy název. Na rovinu řekněte, co vás při prvním kontaktu s knihou neznámého autora (nezapomínejte, že pro čtenáře budete neznámým autorem) zaujme. Přebal a název, tak by měla znít vaše odpověď. Svoji pozornost však musíme upínat pouze k věcem, které můžeme ovlivnit. Přebal je záležitostí nakladatele, vašim úkolem je zvolit pro knihu přiléhavý název (ani ne tak přiléhavý obsahu vašeho díla, jako spíše očekávanému finančnímu zisku).

Nejlépe se prodávají knihy, jejichž název přímo odkazuje k aktuálním tématům (nyní by to kupříkladu bylo: Ze života VyVolených nebo Oko Velkého bratra). Je zde však jeden podstatný problém – načasování. Uvědomte si, že psaní samotné knihy vám zabere nějaký čas, jistá doba uplyne také než kniha dorazí od vydavatele na pulty knihkupectví. To, co v době vašeho psaní bylo aktuální, již po půl roce aktuální být nemusí (tak například po SuperStar dnes neštěkne už ani pes).

Co spolehlivě upoutá pozornost je titulek nechutný až vulgární, úspěch zaručuje téměř vše alespoň okrajově se dotýkající sexu. Nad množstvím jiných titulů vás spíše zaujmou knihy pojmenované „Masturbace nad příručkou o pěstování citrusů“ nebo „Incest s mojí dvanáctiletou sestrou“ . Nebo snad chcete tvrdit, že tomu tak není?

Je vám tato metodika odněkud povědomá? Jistě, vždyť ji v hojné míře využívá bulvární tisk, který svoji image staví na podobných vykřikujících titulcích. Možná se to opět některým bude jevit jako eticky závadné. Budiž, v každém případě je to však zatraceně účelné. Copak se Blesk neprodává v astronomických nákladech? Prodává, a váš záměr je přeci naprosto stejný – vysoká prodejnost.

Neexistují žádné průzkumy, které by s určitostí říkaly, že pokud se v názvu knihy objeví slovo „sperma“, zaručeně se daného díla prodá padesát tisíc výtisků (no dobrá, existují, ale budeme je přehlížet, jinak by totiž tyto řádky byly naprosto zbytečné). Proto se řiďte uvedenými radami. Pokuste se na okamžik zamyslet, proniknout do mysli běžného čtenáře a dopátrat se toho, co by vás zaujalo. Na papír si pak napište několik názvů knih, které vás takto napadly. Nebojte se, nejde o ztracený čas, pro tituly které nepoužijete, zcela jistě naleznete uplatnění někdy v budoucnu (v případě, že vaše prvotina bude mít úspěch).

Závěrem této lekce:
Společně s Vlastíkem Horváthem si zazpíváme „…neříííkej néé-éé, na láásku nelze si hráát…“ , což bude pro tentokráte již opravdu vše.
 

RACER