CLICK 25

A je to tu přátelé, jak jsem slíbil, tak také konám. Po půl roce netrpělivého čekání jsem se dočkal; vyšlo slibované album Hypnotize, která by se s Mezmerize dalo i podle tvůrců charakterizovat jako dvojalbum. Co je na tom pravdy nechám na jiných, jelikož už na první pohled se od sebe obě kompilace značně liší. Mezmerize bylo hodně průbojné, dravé a rychlé a až na výjimky i veselé, co se melodií týče, Hypnotize je jasným opakem, převládá smutek, tma, uzavření se do sebe… Nerad bych tuto „recenzi“ zvrhnul v seznam o popisu skladeb, to ne. Budu se zabývat svými pocity, jelikož ty jsou podle mě daleko důležitější…

První setkání s Hypnotize bylo zvláštní, strnul jsem na místě a nedokázal hudbu vnímat, nedokázala si mě vzít. Respektive jsem vyzdvihl na první poslech pouze dvě písně, ale nebyl bych to já, abych své milované kapele nedal ještě druhou a v tomto případě i klíčovou šanci.

Naštěstí se mi druhé přehrání alba zdálo mnohem zajímavější a jedna skladba za druhou se mi vrývala pod kůži. Klasický rychlý rytmus přechází v až násilnou pohádku klidného zpěvu a hudby. Přeběhl mi mráz po zádech, což znamenalo jasný příklon k pozitivnímu zaposlouchání se do smutných melodií, při kterých občas přestanete vnímat svět kolem sebe. A jak to tak bývá, když se mi muzika líbí, musím ji poslouchat stále dokola…

Nejlépe by se dalo Hypnotize charakterizovat jako zoufalý pláč člověka, který nemá co ztratit. Nakopne vás, ale i usadí, donutí k slzám i radosti, dodá vám sílu. Asi těžko mi budete věřit, pokud se sami nepřesvědčíte, ale byla by to chyba. Celé album využívá mnoha věcí, kterých jsme nebyli od SOAD zvyklí, ať je to skloubení retro stylu s jejich tradiční hudbou v písni She’s Like Heroin, nebo skloubení prvků Steal This Album! a Mezmerize, z čehož mi plyne song U-Fig. Variabilita skupině opravdu neschází, prakticky každé album je jiné, ovšem snadno poznáte, že se jedná o SOAD, především stylem přechodů mezi rychlými a pomalými pasážemi skladeb a také díky nezaměnitelnému hlasu frontmana Serje Tankiana.

Původ kapely se nezapřel ani tentokrát, což je slyšet jak melodicky, tak i různými parafrázemi a odkazy na Arménii, ale i USA. Také daleko více kritizují válku, řekl bych, že válku jako takovou, i když se dá samozřejmě předpokládat, že velkou inspirací je Irák. Ve skladbách Attack, Tentative či Soldier Side je to jasné, v jiných se takový smysl dá vidět, ale může to být jen jeden pohled na věc. Nejen válkou je však živo album, kritizuje se konzum, kritizuje se závislost...

Opravdu, mě nebo vás od vlivu této skupiny, jejich hlasů, jejich melodií, nikdo nezachrání. Pokud jednou podlehnete. Ze spaní si budete broukat Holy Mountains a ve snech se vám o nich bude zdát. Když vás rozpláče Lonely day a rozesměje Vicinity of Obscenity, zahřeje vás U-Fig a tak dále…

Víte, někomu možná vadí změna, kterou Hypnotize přineslo, ale řekl bych, že se více blíží kořenům než Mezmerize a skalním fanouškům se bude líbit daleko více. Je pravda, někomu vadí větší integrace od Darona Malkiana do pěveckého řemesla, více než tomu bylo v minulosti, ale já to kvituji, jelikož jsou skladby daleko pestřejší a možná mi přijdou i osobnější.

Abych nemluvil jen o svých pocitech, zahrnu vás i konkrétními čísly. Album má 12 skladeb, což zahrnuje přesně 40 minut hudby, oproti Mezmerize tedy 4 minuty navíc. Na samotné album se čekalo přesně půl roku (pokud počítáme odstup Mezmerize). Skladby ubíhají rychle a dokonale navazují. Opět musím povznést umění složení všech songů za sebe s maniakálním citem. K dokonalosti už chybí jen málo, možná nové album a pro to se už podle členů skupiny píší texty. Možná ještě schází snad jen koncert v České republice, tak doufejme, že se tam spolu milí čtenáři někdy setkáme...

Dynamické album plné emocí, které se do vás opět zakousne jako klíště.

INFO

Rok vydání - 2005, Žánr - Metal, Web

Label - Sony BMG, Počet skladeb - 12, Délka - 39:41

Hodnocení = 90