> Pro rozhovor do 25., prosincového čísla, jsem si zvolil Královehradeckou kapelu Pavilon M2.  Ta sice nepatří v českých luzích a hájích k nejznámějším, avšak každým dnem se dostává do hlubšího povědomí veřejnosti a není vyloučeno, že za nějaký čas to nebude rozhodně pro část českého, a nejen českého, obyvatelstva velká neznámá. Už teď se dá říci, že na sebe kapela za svou dvouletou existenci upozornila více než slušně – vydala pětiskladbové EP „Aquarius“ a tento rok i řadovou desku „Safety about your glass face“. Rozhovor jsem vedl s kytaristou Karpishem, který převzal na sebe roli mluvčího kapely.

Vaše kapela vznikla před dvěma lety na základech kapely Enviro, kde působil kytarista, zpěvák Sejky a bubeník Zbyněk, ke které se přidal baskytarista Yorgin ze skupiny Ska´n ´dall a Ty, coby Karpish z Oprávněného kašle. Takže vše vlastně nezávislé kapely, underground. Bylo založení projektu Pavilon M2 cestou vytvoření něčeho ambicióznějšího, resp. zásadnějšího pro hudební posluchačstvo; zajímá mě především prvotní význam?

Kdybychom chtěli vytvořit něco „ambicióznějšího“ pro posluchače, asi bychom se museli uchýlit k hudbě typu Chinaski. Pro nás bylo důležité, že jsme si najednou porozuměli, cítili jsme, že to je přesně to, co chceme dělat, co je nám blízké.

Jak vypadaly Vaše společné začátky a jak je na tom nyní Vaše kapela co se rentability týče? Fungujete z hlediska financí zcela profesionálně? Když to přenesu do mírně odlehčené formy, je složité, aby si Královehradečtí "Paviloni" svým hraním vydělali na základní životní potřeby?

Hehe, to je sakra složité. Pokud se otázka týká financí, tak společné začátky jsou veskrze stejné jako současnost. I když je otázka základních životních potřeb diskutabilní, můžu říci, že si na ně hraním nevyděláme. Nerozumím přesně termínu „fungovat profesionálně“. Snažíme se být profesionální v tom smyslu, že do každého koncertu jdeme s radostí, samozřejmě ne vždy se to vyvede tak, jak bychom si přáli, ale živé hraní má své kouzlo.

Původně nebylo mým záměrem věnovat se Vaší (v určitých rovinách) podobnosti s jinými kapelami, avšak nemohu jinak, neboť jsem se s Vaší kapelou seznámil následovně: Poté, co jsem se svým známým poslouchal Radiohead, on z ničeho nic v půlce alba prohodil, že by pro mě "měl" zajímavou kapelu, českou, která prý hraje v určitých směrech podobně jako právě britští Radiohead. Nezbývalo mi nic jiného než se přesvědčit... Dá se tedy pochopit, proč budu pokládat tuto otázku: Jak vnímáte Vy osobně neustálé konfrontování s jinými kapelami v čele s Radiohead (není to otázka jen česká, nýbrž i zahraniční – pochopitelně je u  mnohých debutů poukazování na spojitosti, cizí projekty, vcelku běžné – před. co se přirovnání týče)? Podobnost čistě náhodná, nebo jste v základech z něčeho konkrétního vycházeli - příp. byl pro Vás někdo vzorem, ikonou žánrů, se kterými se nyní snažíte dostat do hlubšího povědomí?

Chápu, že když se mluví o neznámé kapele, je přirovnání k podobně znějící známější kapele dobrou pomůckou, která nastíní o co přibližně jde. Vadí mi ale, když je naše hudba označována jako prachobyčejná kopírka Radiohead. Tak to vůbec není, nemáme potřebu kopírovat něčí hudbu. To, co děláme, leze z nás, a jasně, je tam spousta vlivů a jedním z nich jsou Radiohead, ale taky jazz, vážná hudba, emo atd. Každý z nás poslouchá něco jiného a výsledek je PM2. Kdo dneska hraje originální hudbu? Jsou tady ti, kteří něco odstartovali, jako třeba Joy division, Beatles, Hendrix atd. A to další už jsou různé mutace. Jak už jsem psal, ta hudba jde z nás, neděláme nic na efekt. Chci říct, že mě všechny tyhle okolní reakce typu jste kopírka atd. fakt nebaví, ale nejde si jich nevšímat. Občas se nachytám, když na zkoušce děláme něco nového a já si říkám: „Hele tohle hrát radši nebudu, každý by to zase označil za Radiohead.“ Jenže sakra, o tomhle to přece není, chci hrát to, co jde opravdu ze mě a ne to aby to znělo tak, jak chtějí ostatní.

Já osobně přímo konkrétní vzory nemám, poslouchám celkem všehochuť. Poslední dobou mám rád The Double, Les Savy Fav, nebo třeba From monument to masses.

..........

Vaše nové album "Safety about your glass face" bylo vydáno tento rok. Jak složitý byl průběh dopracování se ke studiové nahrávce, řadové desce, sehnání potřebných lidi, kteří by Vám dopomohli dále apod.?

Album bylo vydáno tuším koncem března 2005. Věci na něj jsme dělali průběžně zhruba rok. Jako studio jsme si zvolili jáMor, protože jsme slyšeli kladné ohlasy na práci Ondřeje Ježka, a hlavně se mně zvukově líbily samotné nahrávky, které produkoval. Desku jsme nahráli během prosince 2004 – ledna 2005 a pak následoval výběr labelu, který by měl zájem desku pod sebou vydat. Nakonec jsme zvolili pro nás těžší, ale zároveň bližší variantu u táborského nezávislého labelu Free Dimension Records.

A teď už konkrétně k debutu. Zeptám se ale netradičně: Jistě víte o svých pomyslných slabinách, můžeme-li to tak nazvat. Někteří z okruhu posluchačů ohledně Vašeho největšího nedostatku jmenují např. nemožnost o rozsáhlejší originalitu (to je jistě někdy ovlivněno oním připodobněním se k cizím kapelám), velké kvalitativní rozdíly na samotné desce či ne zcela dokonalé anglické texty a jejich prezentace. Nebudu se ptát konkrétně na tyto věci, spíše bych se rád pozeptal, co vnímáte Vy osobně jako svůj nynější největší nedostatek?

Nejdřív zareaguji na konkrétně uvedené věci. Rozsáhlejší originalita - kdo v Čechách hraje podobnou muziku? A kolik kapel obecně hraje něco originálního? Ty kvalitativní rozdíly - deska funguje, a je tak i myšlena, hlavně jako celek. Když se někomu libí jen ty rychlejší přímočaré věci, je to otázka jeho vkusu, ale v uvozovkách neposlouchá celý Pavilon M2. Samozřejmě je to také část naší hudby, ale ne ta hlavní. Nerad bych, aby na ostatní věci bylo nazíráno jen jako na nějakou výplň. Ani ne tak nedokonalé texty, spíš anglický jazyk chápeme jako nedostatek - bohužel se ale s takovým hlasem dá těžko vyjádřit jinak něž v angličtině. Takže tohle vidíme jako náš velký nedostatek. Často máme problémy s technickými věcmi, jako že nám něco nehraje apod. a nemalé problémy máme také se zvukaři, kteří nás často doslova potopí. Tohle je bohužel otázka peněz a tu budeme řešit těžko nějak razantně.

Z desky sálá zajímavé kouzlo. Často zde není tak úplně citelný optimismus, přímočarost, naopak zcela určitě je zde zastoupena občasná psychedelie, citelné přechody, rázné gradace či naopak působivé dohrávání - to je myslím poměrně přesná symbolika Vaší desky. Jak vnímáte takovou charakteristiku? A hodlají především "Paviloni" jako kapela pokračovat i nadále v "symbióze" s bohatostí nastolených kytar a výborně dobarveného i dobarvujícího hlasu, resp. hlasů (to je typické např. pro skladby (4,6,9)?

Taková charakteristika asi sedí. Nové věci, které dělám,  mají nádech vážné hudby a jsou samozřejmě s kytarami. Dobarvené hlasy jsou hlavně na albu, na koncertu tohle všechno bohužel závisí na zvukaři. Snad v budoucnu.

Album vyvažuje cit i agresivitu, rychlost i jemnější neurčitost/zasněnost nebo třeba komplikovanost za snadnější, ale kolikrát silnější melodické pojetí. Která ze stránek je Vám nejbližší a která dělá naopak nejvíce "Pavilony" tím čím se zdají být?

Jak už jsem nastínil dříve, album je chápáno jako celek. Těžko říct, co je pro Pavilony bližší. Jak bude píseň finálně vypadat asi záleží na tom, jak komu sedne a kdo do ní vnese ten převažující element, který charakterizuje její orientaci, styl. Podle nových věcí zobecním, že jsou nám asi bližší pomalejší až středně rychlé songy se zasněnýma komplikovanějšími plochami. Ale nevím; dost experimentujeme, takže je možné, že jsme ten náš charakteristický zvuk a styl ještě nenašli. Vlastně je pro nás charakteristické, že ho nemáme :).

..........

Rád mohu říci, že v českých končinách určitě lehce nezapadnete do nějakého žánrového klišé a jen těžko si Vás kdokoli bude s někým z českých luhů zaměňovat. Působíte i na svou prozatímní kariéru poměrně vyzrále a to se cení. Jak ale vidíte českou hudební scénu obecně co se čistokrevné komerce, ale i nezávislých menších projektů týče?

Zvláštní otázka. Proč předtím zazněla naše neoriginalita (to byl obecný názor určitých kritiků a posluchačů – nerad bych, aby se to zaměnilo s názorem mně vlastním)? No, ať už je to komerce jakákoliv, je vážně strašná. Nechápu, že tady nezafungovali ani takové věci typu Strokes, Franz Ferdinand, Killers, které jsou jinde ve světě tak propírané médii. Vůbec zvláštní, že v každé druhé reklamě u nás hraje nějaká kytarovka. Něco málo dobrých nezávislých projektů zde je. Máme třeba rádi kapely The Mood, River for sale, C, Vincent Vega, Climatizado a další (ať prominou, že jsme je nejmenovali :) a vážíme si práce nezávislých promotérů jako jsou třeba AM 180.

Váš styl kapelu výborně charakterizuje a tvoří. Je obava, že pro příští nahrávky si svůj styl/nádech neudržíte, zjemníte či zevšedníte a zapadnete do pro mnohé posluchače nechtěné škatulky, oprávněná?

Otázka našeho stylu je, jak už jsem napsal, složitá. Určitě máme rádi experimentování. Co z toho nakonec vypadne nevím, ale žádné obavy rozhodně nemám.

Jaký význam pro Vás mají živá vystoupení? Tento rok jste mnoho zdařilých koncertů odehráli, plánujete v příštím roce zintenzivnět svou prezentaci formou "naživo" a jak se vůbec díváte na srovnání živého koncertu se studiovou nahrávkou? Čemu předkládáte větší význam (pokud tedy lze takové věci porovnávat)?

Letos jsme odehráli asi 50 koncertů, jak to bude příští rok netuším. Ale spíš asi méně, těch zájemců o naši hudbu je v Čechách opravdu málo. Uvidíme, jestli se nám podaří hrát více někde za hranicemi. Živý koncert a studiová nahrávka - obojí má něco do sebe. S albem jsme si více vyhráli, je více barevné, jsou tam i věci, které na koncertu třeba z technických důvodů nejsme schopni zahrát. Koncert je oproti tomu přímočařejší, často hodně nesrozumitelný (už jsem psal - problém se správným nazvučením), ale zase je mnohem živelnější, často spontánní a dostává to zase jinou rovinu. Nevím, jestli tomu předkládám větší význam, ale koncert přináší nová dobrodružství; je samozřejmě intenzivnější.

Jsme u konce. Jaká je pro skupinu Pavilon M2 a její členy vysněná meta, kterou byste rádi pokořili? Sny, jaké byste rádi proměnili ve skutečnost co se Vaší kapely a vůbec Vaší hudební realizace týče?

Pevně stanovenou vysněnou metu asi nemáme. Spíš jen tak proplouváme a radujeme se z toho co přichází. Jasně - zkusit zahraničí, víc posluchačů a prodat pár CD, abychom se mohli věnovat vývoji a nahrát něco dalšího…

Díky moc za rozhovor a přeji mnohé úspěchy ve Vaší kariéře a také možnou větší expanzi do zahraničí a k širší obci českých posluchačů. Hodně štěstí.

autor - Speedy Daniel