CLICK 25

Původní King Kong (na příšernou předělávku zroku 1976 od režiséra Skleněného pekla, kdy Kong bojuje místo s T-rexem s hadem a padá z jedné z věží WTC, raději zapomeňme) pánů Meriana C. Coopera a Ernesta B. Schoedsacka z roku 1933 je dnes již „pohádkovou“ klasikou, která vedle ohromně zábavné dobrodružné jízdy nabízí i druhý význam ohledně utlačování černých lidí a ve své době ohromovala hlavně revolučními triky (díky vůbec prvnímu užití pookénkové animace, kdy monstrum je jednou z hlavních postav) a emocionálně působivou dramatickou hudbou Maxe Steinera (do té doby se užívaly přejaté skladby). King Kong, Americkým filmovým institutem označený za 43. nejlepší americký film všech dob, ovlivnil mnoho známých tvůrců, kteří se po jeho zhlédnutí rozhodli natáčet filmy (mj. i slavný animátor Ray Harryhausen, který má na svém kontě Souboj Titánů či Jásona a Argonauty), jedním z nich byl i tehdy devítiletý Peter Jackson, jenž byl velice vytrvalýa schopný zvládnout i obří kolos, o natáčení draze vypadajících filmů levně ani nemluvěa když byl udolán konkurentními projekty jako Godzilla či Velký Joe, jal se natáčet 17-ti oscarovou adaptaci knih J.R.R. Tolkiena, která mu dovolila splnit si sen...

Pokud je ale někdo do látky moc zainteresovaný a chybí mu potřebný odstup, dopadá to jako Jacksonův King Kong, v němž je snad úplně všechno, co si tvůrce vysnil ve svých 8 letech, kdy film viděl poprvé, a snad ještě víc. Je zbytečné psát fráze o tom, že takhle to dopadá, když někdo dostane moc peněz a chce, aby na tom výsledném filmu byly vidět. Než se pustím do poněkud dojmologické kritiky, v níž nenechám kámen na kameni, i když ten film opravdu tak špatný není, jak by se mohlo z následujících řádků zdát, musím brát v potaz, že Peter Jackson si po Pánovi prstenů udělal jméno a přitáhne i diváky, kteří neznali jeho ranou tvorbu. Těm se, jestli budu počítat s tím, že se bude jednat o mainstreamové diváky chodící se do kina hlavně najíst a napít, bude King Kong líbit a dojmou je prvoplánové scény a kolísavou kvalitu triků budou omlouvat s tím, že ne na vše byl čas a v záplavě „digitální onanie“ se to dá prominout. Znalci originálního Konga zase zaznamenají to, že se z prvních deseti minut originálu stala najednou hodina, která je věnována postavám, u kterých je zachována naivita, což se odráží i v úsměvných dialozích, ale charakterové typy se tentokráte posunuly, ať již se jedná o Ann, která již nevykonává jen úlohu ječící blondýnky, ale dokáže se i postavit na vlastní nohy, nebo postavu zaníceného filmaře Denhmana, který přece jen v „šestákové“ pohádce byl více dobrodruh. Jackson se scénáristkou a svojí ženu Fran Walshovou zasazuje příběh o „velkém jablku“, které zmohlo i pána džungle, do období Hospodářské krize, tedy přesně do let, kdy původní King Kong měl svou premiéru. Doufám, že není nutné se rozepisovat o ději, který je notoricky známý, a mohu se rovnou pustit do hodnocení filmu, na který si stejně všichni zajdete a uděláte si názor sami, příznivé-nepříznivé hodnocení...

King Kong je nejdražší film v dějinách vůbec, který má příšerné triky, kdy je buď očividná zadní projekce (a Jackson není Hitchcock, tak se těžko jedná o záměr), nebo jsou dinosauři špatně renderovaní a lidé nevěrohodně zasazení do záběrů. Omluvu ohledně toho, že se jedná o očividnou poctu žánru monster-filmů neberu, protože z toho akorát vyplývá to, že Jackson vůbec nepochopil, v čem tyhle filmy s přerostlými příšerami mají své kouzlo (navíc King Kong je spíše plyšák, kterého by chtěl mít každý doma, nikoli tragické monstrum). To je jeden bod, ve kterém ten film sléhává, tím druhým je megalomanství Petera Jacksona, který nezná mez a zabíjí všechny akční scény, protože v nich není moment, který by si divák mohl vychutnat a zapamatovat (podobnost se stejným štábem jako v případě Pána psrstenů je nepřehlédnutelná, úvodní montáž opic nápisy odkazuje na Jacksonovy rané splattery, povedená scéna na ostrově zase upomene často právě tolkienovskou trilogii). Na co je Jacksonovi věrnost originálu při souboji s T-Rexem, který má tři prsty na nohou místo historicky daných dvou (jako v původní verzi), když jsou tam hned tři T-Rexové a Jackson z nápaditého souboje dělá neskutečně přemrštěnou a natahovanou, děj nikam dál neposunující nudu (o tom, že první scéna má tak špatné triky, že mě vyloženě rušily a já si ji nemohl užít, ani nemluvě)? A to jsem stále u triků, nemluvím o tom, že chemie mezi Kongem a Ann nefunguje (protože šlo Jacksonovi spíše o postupem času monotónní přehlídku monster na ostrově, navíc Naomi vůbec neví, kam se má dívat), Jackson pracuje s emocemi naprosto uměle a nevěrohodně (jako kdyby dával divákům povely „tady se dojmi“), tempo filmu brzdí zpomalenými záběry, romantické scény jsou přehnaně sentimentální až patetické, u kterých by se prostě slušelo do plátna vyrýt velkým písmem nápis KÝČ, navíc nekonečné záběry zapadajícího slunce rozmělňují milostnou líni filmu a na hudbě Jamese Newtona Howarda se z velké části podepsalo to, že na její složení měl dobu menší než dva měsíce a musel ho
v rychlosti nahradit Howarda Shorea kvůli tvůrčím neshodám.

A tak bych mohl pokračovat do nekonečna, přičemž jsem se nedostal k tomu, co mi nejvíc vadilo a nejvíc rušilo, a to zdlouhavé expozice, při níž to Jackson přehnal s odkazy na dobu 30. let (a při níž načrtává tolik vedlejších línií, které poté odsunuje na vedlejší kolej...), které z toho filmu trčí. Jedná se sice stále o pohádkovou vyprávěnku, ale pomocí vyřčených jmen skutečných tvůrců té doby Jackson King Konga zasazuje do jasného historického kontextu, v němž je nepřeberné množství detailů (Naomi Wattsová jako Ann má třeba v restauraci úplně stejný klobouk jako Fay Wrayová), ale na druhou stranu zase obří prohřešky vůči době. Pokud originální King Kong z třicátých let byl kritika megalomanství a představitel Denhmana byl velice podobný režisérovi Cooperovi, Jack Black v nové verzi ve svém umírněném herectví podává postavu Denhmana jako mladého Orsona Wellese (bohužel po scéně „na mostě“ nastává u jeho postavy přerod postrádající pochopitelnou motivaci a uspěchaný závěr ve městě je svým vyřešením linie „posedlosti filmem“ velkým zklamáním). To přirovnání k Wellesovi jsem použil proto, protože i on byl člověk zanícený proto, co dělal, a na jeho tvorbě to bylo znát, nemluvě o jeho věčném souboji s producenty. Ale taktéž mi postava Dehmana připadla nevěrohodná, protože Jackson se soustředil na to, aby film napěchoval spoustou narážek na tu dobu, jenže ty postavy tam prostě nespadají, nemluvě o tom, co pronáší. Denhman na palubě prohlásí, že nechce natáčet další béčkový film s příšerou, což je poněkud komické a poukazuje to na to, že když si Jackson vyhrál s nejmenšími detaily, zapomněl jaksi na největší prohřešky proti době, protože tohle by žádný režisér, zvlášť pracující pro Universal, neprohlásil. V té době byly filmy, v nichž se vyskytovala monstra a hráli v nich známí herci, áčkové, protože třeba studio Universal se právě na takových filmech (Dracula, Frankenstein) proslavilo v 30. letech. Béčkové filmy byly většinou snímky s malým ropzpočtem a nikým známým v hlavní roli (v kinech v té době byl navíc hodně často dvoj-program, kdy se promítal áčkový film, hned poté béčkový, z čehož měla radsot hlavně rodina, která měla vystaráno na celý večer). TOHLE mě hodně rušilo a ty postavy pro mě nebyly uvěřitelné, o jejich nulové proměně - vyjma Driscolla - snad ani nemluvě (či pochopitelné motivaci). Co na tom, že Naomi je krásná jako vždycky a zamiluje si ji každý divák, Andy Serkis si střihl komickou roličku šéfkuchaře (jeho Kong je sice digitálně dobře zpracovaný a snad předčí i Gluma z Pána prstenů, ale emoce jsou znát pouze na očích) a Jamie Bell je opravdu nepřehlédnutelný a jeden z největších talentů své generace, když nejzajímavější postava Adriana Brodyho je odsunuta na druhou kolej.

King Kong je ve výsledku jedno z největších zklamání nejen tohoto roku, kterému znatelně chybí výrazná ruka dramaturga, v kterém se z tvůrce draze vypadajících, ale levných filmů s vypilovanými žánry stal malý a nadšený klučina plnící si sen, jenž bohužel i přes mou zálibu v monster-filmech a vyprávěních z dob „ztraceného světu“ nemohu spolu s Jacksonem sdílet, když mu ve filmu fungují jenom dvě scény (tou druhou, poněkud brzy utlou je Jack v divadle), z nichž jedna – souboj s obřím hmyzem v jeskyni – nebyla kvůli obavám producentů zařazena do původního King Konga kvůli své údajné děsivosti (která v Jacksonově podání je a mj. ukazuje, že na ostrově jsou i větší monstra než Kong). Kouzlo přelomového originálu je ale pryč, a megalomanství a herci na vedlejší koleji by nevadilo, kdyby měl film rychlé tempo a Peter by pochopil, v čem spočívá „opojnost“ ve filmech s monstery, tak, jako to v poslední době udělal Kitamura v Godzilla: Final Wars. King Kong, film o osmimetrové gorile, kterému chybí paradoxně koule...

Můj dojem z King Konga vystihuje pojem estetická předistancovanost, což znamená, že kritik si uvědomuje umělost dané akce a nenechá se jí strhnout. Opakem estetické předistancovanosti je estetická poddistancovanost, kdy se naopak necháte strhnout vyprávěním a budete pokřikovat na plátno, což se stává hlavně menším divákům. Doufám, že když si Peter Jackson splnil King Kongem sen, splní ho i někomu dalšímu a při sledování King Konga se budete cítit znovu jako dítě nadšené novým světem. Příjemnou zábavu!

INFO

Originální název - King Kong (USA/Nový Zéland), Žánr - Dobrodružný, Stopáž - 187 min, Rok premiéry - 2005

Režie - Peter Jackson, Scénář - Fran Walsh, Philippa Boyens, Kamera - Andrew Lesnie, Derek Whippl, Hudba - James Newton Howard

Hrají - Naomi Watts, Jack Black, Adrien Brody, Thomas Kretschmann, Colin Hanks a další...

Hodnocení = 60