Celé album se honosí celkem povedeným breakbeatovým provedením. Některé písničky jsou řízně kořeněné ženským vokálem, některé se opírají jen o svou hutnou basu, ale dokonale všechny splňují punc breakbeatu až na malé výjimky, kdy se tempo docela zpomalilo. Ils plně využívá roztodivné i provařené samply, velmi často povedené, ale všemu samozřejmě vévodí ony rozsekané bubínky. Ty sice mohou posluchačům, kteří tento styl zase tolik nemusí, připadat stále stejné a velice nerůznorodé, ale bohužel tomu tak opravdu je. A proto je i u spousty skladeb ona drumová složka tím nejordinérnějším, neboť tohle všechno už bylo použito tolikrát… máme možnost to slýchat často i ve spoustě jiných skladeb. O ostatním zvukovém dobarvení se dá říci, že svůj účel plní zcela náležitě. Různé elektronické efekty s keybordovými vsuvkami hudbu několikrát zjemňují, často se nebojí požití ani trochu pompéznějších stringů a klavírů. Kupříkladu Over my Head je pak díky tomu velice příjemnou a zjemnělou skladbou.
Když dojde na oněch 13 skladeb, které najdeme na albu, skutečně jinak zní pouze ono první Intro. Ono taky překopat remix své skladby od Evil Nine je celkem zajímavý nápad. Ten kytarový nášup, který se tak vyřítí hned v první skladbě, můžete odsunout někam do pozadí, protože žádná další skladba už nebude mít takový elektrorockový drive. Hned v druhé skladbě mě překvapily ony strašně provařené disko samply, které jsou sice řádně masterovány, ale stejně skladba zní všedně a nudně – jako bych to všechno slyšel po nesčetněkráté. Je to spíše odkaz na tu pravou vlnu breaku 90. let, kdy se s oblibou využívala různé hlasové doprovody, od vzdychů, křičení či obyčejného šalala. Opravdu jde o silně nasamplovaný kousek, kde se sice nezpívá, ale i tak je tam hlasů spousta a kdybych slyšel pouze tyto první dvě skladby, bylo by mé hodnocení alba velice rozporuplné. Podíváme-li se na skladby trochu obšírněji, snadno zjistíme, že ženský vokál se ne vždy povedl, že některé skladby byly spíše nastavovanou kaší již starších skladeb. Na druhou stranu album dokázalo na určitých tracích, jako Feed The Addiction, skutečně dotáhnout svou hudbu skoro do absolutoria. Tato rychlá skladbička, kde se mísí mužský hlas s jemným etnickým zvukem ještě dobarveným oním orientální ženským vokálem, je velice pozoruhodnou směsí na tomto hudebním poli. U skladby Ill-logic se zase přiznám, že jsem dlouho přemýšlel, odkud že tenhle zvuk znám, a i když se mi film Rekviem pro sen líbil, dokud jsem si nepustil stejnojmenný soundtrack z tohoto filmu, nevěděl jsem která bije. V porovnání ale ihned objevíte tu nápadnou podobnost. A bodejť by ne. Možná proto se mi tato skladba líbila, jelikož přeci jenom i evokovala onen drogový zmar, který se vznášel nad oním stěhováním televize do zastavárny hned v úvodu filmu, právě za doprovodu této skladby. Takže přiznávám, že jako soundtrack to bylo výborné. Ovšem přeci jen verze z filmu byla a je o kus lepší.
