Francouzského hudebníka, stojícího za projektem Era, asi není potřeba představovat. Do širokého povědomí sice Era vstoupila díky skladbám z úspěšných francouzských komedií Návštěvníci a poté především slavnou skladbou Ameno, ovšem její další tvorbu už tolik lidí nezná. Nebo ji zaškatulkuje k formacím jako Gregorians či Enigma. Další lomítko mezi ně už nestaví a to je velká škoda. Nové vlivy totiž přinášejí i do populární hudby spoustu prvků, které tato skupina již dávno používala. A tak i jejich poslední album se stalo více masovým kouskem, než ty předchozí a to spíše z důvodů, že se posluchači naučili přeci jenom více poslouchat nějaké netradiční zvukové vsuvky ve stylu Word music, etniky či historické hudby. Era se vždy držela své středověké hudby, ovšem nově k ní přidává čím dál více klasického ženského vokálu, takže se náhle nacházíme v obyčejných vodách popu a nutno dodat, že ne nijak moc rozmanitého. Ten je vyzpíván právě oním hlasem ústřední zpěvačky, jíž notují stále ony chórové hlasy. Ona Era se nějak vytratila a je nahrazena spíše hudbou jakou produkuje Dido anebo Delerium. Jednoduše řečeno, docela jednoduché skladby s nějakým tím elektro drumem, malým efektem a basou. Nic, co by jste nenašli jinde a to je od Ery docela špatná vizitka. Neříkám, že ony melodie, kde stálý kolorit vytvářejí hlasy sboru, jsou špatné, jen mi přijde, že se vše vrhlo na dráhu velice jednoduchého zvuku. Na tomto albu najdu skutečně pouze 2 či 3 písničky, které mě nějak více osloví . Ostatní zapadnou mezi stovky podobných projektů, které se možná právě dříve snažili Eru napodobovat. Ovšem nyní do jejich šedi zapadl i sám Eric Levi.

Všechny skladby alba by se daly rozdělit do zhruba tří skupin. Jsou zde skladby jako If You Shout, které bych označil za popovou vlnu Ery, ze které nečiší žádná originalita, nebo něco, co by nezahráli i jiný interpreti. Nemám proti tomuto stylu nic; navíc kvůli takovým skladbám poslouchá Eru mnohem více posluchačů, ovšem mizí tu zase smysl kupovat si právě album od Ery. Proč? No protože toto dokáže vyprodukovat každý, kdo sežene obstojnou zpěvačku a má jistý potenciál samplů a k dispozici nějaký ten sborový chór. Občas ve skladbách uslyšíme elektrickou kytaru, která nám připomene starší skladby z minulých alb a utvrdí nás v tom, jaký posun se u této jednočlenné skupiny udál. Ano a právě tím druhým typem skladeb se na albu stávají ty skladby, které si uchovávají zvuk ze starších alb. U nich nemohu než chválit kvalitní zvuk, dokreslení orchestrem, ovšem na druhou stranu např. Avemano Orchestral  je skladba sice pěkná, ale jedná se stále o nabídku starších skladeb Ery. I Enae Volare není žádnou novinkou, a tak sice skladba má šmrnc a je povedená, ale donekonečna se přeci nedá omílat jeden motiv nebo předělávat jedna písnička. Naštěstí mě na albu potěšila ona třetí skupina skladeb. Kdo slyšel ví, že Sombre Day  je zcela jiná, neboť se jedná o orchestrální skladbu, která je skutečně hraná pouze instrumentálními nástroji a nijak ji nečeří nějaká slyšitelná elektronika ani hlas. Je to, řekl bych, výborná filmová skladba, která sice nezapadá do celkové podoby alba, ale pro mě osobně alespoň ukazuje, že i přes ty popové výstřelky dokáže Levi složit hudbu, která má smysl a náboj. Možná to chtělo další dvě takovéto skladby,  přidat jim nějaké ty počítačové efekty, mužské zpěvy a vyzdvihoval bych toto album daleko výše. I následující Voxifera je v této škatulce, ale při pohledu na displey zjistíte, že posloucháte již 9. skladbu a onen očekávaný úžas nad albem se za celé poslouchání nedostavil, ale pouze vystrčil růžky a jako by řekl: „Já to umím, já to dokážu, ale vy to na albu neuslyšíte“. Takže se přehoupnete na desítku s názvem jak z ligy mistrů The Champions, která by byla skutečně povedenou, kdyby se povedlo zvuk zmohutnit a dodat jí tak na monumentálnosti. Takto vyznívá její potenciál dosti nevyužitě a ploše. Ale co naplat, tato skladba je poslední a po velmi rozpačitém začátku, celkem nudném a známém středu, se dostavil sice nejlepší, ovšem tak krátký konec, že nejspíše album odložíte a jednou za čas si pustíte jednu, možná dvě skladby. Málo. 

autor - cYBERF@Ce

> seznam skladeb <

Čirý průměr, který nelze škatulkovat do jiné hudby, než do té obyčejné rádiově-popové. Povedený závěr alba bohužel už nijak nezachrání celkový dojem. Pro mě velké zklamání a zároveň album, kde si rád poslechnu ani ne polovinu skladeb…

.

INFO

Rok vydání - 2003, Žánr - Pop/New Age/Orchestral, Web

Label - Universal, Počet skladeb - 10, Délka - 38:50

Hodnocení = 50