Ještě předtím, než se začteme do již 4. knihy, která patří do ságy pojednávající o planetě Duna, musíme si uvědomit vše co nás potkalo v minulých vypravování. Je totiž třeba připomenout, že toto literární dobrodružství nepojednává o rodu Atreidů a Harkonnenů. Tím opravdovým příběhem je totiž samotná planeta Fremenů zvaná Duna, Arrakis či později Rakkis. Pokud tedy budete chtít další výbornou porci hrdinských eposů, spiklenectví a to vše točící se kolem Benne Gesseritu, Gildy, CHOAM či ostatních velkorodů, doplněné o Bene Tleilax a planetu Iks, možná se u vás dostaví zklamaní. Od našeho minulého setkání totiž uplynulo 35. století a tak můžeme zapomenout na jména jako Muad´Dib, lady Jessika, Gurney Halleck, Thuffir - dokonce žádní Harkonnenové, žádní Corrinové, ba co žádní pokřivení ani obyčejní mentati. Vše se změnilo. Jediným známým, na kterého narazíme, je samotný imperátor Leto II. Atreides, který na sebe za mlada vzal podobu písečných pstruhů a nyní již tisíce let přežívá v těle červa, které se každý den více zmocňuje jeho lidské stránky. Jako počátek nové knihy je to dobré, ona spletitost nás vrhá do nám naprosto neznámého vesmíru. Jediný bod o který se můžeme opřít a jemuž se dá více či méně věřit, je znovuoživení ghola Duncan Idaho. Ten, jak Leto říká, totiž těší Paula Atreida uvnitř jeho těla. Ztráta všech známých hrdinů i padouchů a skoro vymazání všech ostatních mocenských vlivů nás staví do pozice čtenáře, jenž si musí znovu vybrat s jakou stranou bude sympatizovat. Vše by bylo jednoduché, pokud by Leto byl stále tím Atreidem, jakého jsme v minulých knihách znali a vídali. Ovšem i zde nastává problém. Zda se budeme na samotného Atreida a Imperátora vesmíru dívat jako na zosobnění absolutního tyrana, jenž je nenáviděn v celém vesmíru a svou moc staví na vojenských jednotkách žen zvaných rybí mluvčí, anebo na scéně najdeme další dva Atreidy, které ovšem spíše geneticky vypěstoval samotný Leto a oni mu buďto slouží jako Moneo, či jsou proti němu a vedou vzpouru vůči jeho vládě - v této pozici nacházíme Sionu, tedy také Strejda, ovšem zcela oddaného nenávisti vůči Letovi. A co sám Leto? Ten sám vše líčí jako jedinou možnost, která vyvede lidstvo z nekonečných válek a utrpení. Takže má Leto a jeho moudrost být přeci jenom v konečném součtu tím nejlepším, co se dá pro celý vesmír udělat?

Leto, žijící již tolik staletí, se nudí. Skrze své schopnosti hovoří se všemi známými předky, nahlíží do minulosti i do budoucnosti, ale přítomnost ho nudí a otravuje, snaží se chovat jako Bůh a stále sleduje svou zlatou stezku, o které jen málo kdo ví vlastně něco víc. Jakožto jediný tvor ve vesmíru má své zásoby melanže, takže díky jejím přídělům drží všechny mocenské vlivy na své uzdě. Sestry z Benne Geseritu jsou slabé a ztratily naprosto své náboženské základny, samotná Gilda se svými navigátory je odkázána pouze na Letovo milosrdenství, Iksané sice potichu vyrábějí zakázané stroje a vymýšlejí jak sebrat moc Letovi z rukou, ale sám Leto je jejich největší odběratel zakázaných strojů. A odporní tleilaxané? S radostí dodávají Letovy ze svých nádrží nové Duncany. Ty totiž často umírají rukou samotného Leta. Pokud se v minulých dílech vznášel na suspenzorech nechutný a tlustý baron Harkonnen, nyní se na suspenzorech pohybuje Leto s celou svou předčerví tělesnou schránkou. Co je ovšem nejdůležitější: Duna už není Dunou jakou jsme ji znávali. Leto násilně udržuje poslední kousek pouště zvané Sarír, jinak je Duna obyčejnou planetou, kde teče řeka Idaho, kde prší a zcela normálně se pěstují venkovní rostliny. Skuteční fremeni už neexistují. Dále se dá  říci, že Leto úspěšně zavedl na všech planetách jakousi feudální tyranii, kdy je vliv technologií silně omezován, lidé jsou kontrolováni jeho vojenskými posádkami výhradně složených z žen a normální obyvatelstvo naprosto schází. Buď jsou mu lidé fanaticky oddáni, nebo jsou vzbouřenci. Z Leta je nelidský, sarkastický vůdce, který odmítá touhy lidí, neklid mládí a sám se pouští do podobných plánů jako měl kdysi Bene Gesserit. Ovšem je skutečně takový? Nebo ví něco, co je všem skryto?

Jeho filozofování a rozjímání o životě, o lidství, minulosti a budoucnosti, je někdy dosti chaotické. Skutečně se dá říci, že Leto vše v knize okecává a ač jsou některé jeho úvahy zajímavé a Leto je vypráví jakoby ze studnice své moudrosti, můžeme si o nich myslet své, ale panu Herbertsovy se nedá zrovna moc věřit či s ním dokonce souhlasit. Herberts se snažil do této postavy zřejmě kumulovat něco více, než jen pouhé kousky Letova já, ale možná i nějaké své zamyšlení a úvahy. Leckdy jsou to spíše dogmatické výjevy, jenž neobstojí pod jediným opačným argumentem. V knize nejsou ovšem této kritice podrobovány, takže ono hloubání je leckdy celkem ploché, povrchní a i dosti nejasné a nepravděpodobné. Samozřejmě některé jeho postřehy jsou pravdivé a něco na nich je, ale leckteré by bohužel ze skutečného hlediska v dnešní době moc neobstály. Takže  berme to jako jiný vesmír a tak je vše jiné, jinak by občas slovíčkaření Leta mohlo spíše knize ubližovat. Ono rozjímání je jakoby nad úrovní samotného příběhu knihy, který se dostává konečně ke slovu a spádu až v druhé polovině knihy. Do té doby spíše sledujeme zmatené výkřiky filozofických úvah, ke kterým nám ovšem Leto nepodává odůvodnění a předkládá je jako pravdu, kvůli svým zkušenostem všech životů.

Závěrem se tedy dá říci, že autor nám Leta II Atreida vylíčil skutečně bravurně. Nevíme, zda ho máme zbožňovat, přát mu jeho plány, nebo ho nenávidět a stát na straně vzbouřenců. Naštěstí Herberts dostál svému slovu skutečného spisovatele, vše pěkně v knize zakončil a nakonec nás nechal na pochybách jen v několika otázkách, na které sice v knize odpovědi nedostaneme, ale kdo ví: třeba v dalším dílu.

autor - cYBERF@Ce

Zcela nová Duna 35. století. Po minulém vyprávění se připravme na zcela jiný svět, než na který jsme byli v minulosti zvyklí. Pro někoho možná ztratí kniha kouzlo heroického románu a stane se spíše filozofickým uvažováním o lidském společenstvím. A to se třeba od knihy sci-fi zase tolik neočekává. Nutné je tedy přečíst jí celou, jinak by její kvalita hodně utrpěla. Přeci jenom příběhový spád nabírá až v druhé polovině.

.

INFO

Originální název - God Emperor of Dune, Rok 1. vydání - 1987, Autor - Frank Herberts

Překlad - Veronika Volhejnová, Nakladatelství - Svoboda (1996)